Myslivecké fórum

Že nejvíc dobrých trofejí jsou úhyny, to je asi všude. Pokud je lovec trochu zodpovědný, chce především provést negativní výběr - kdo by střelil tohoto 3letého šesteráka, na jeho hlavu by se snesly hromy a blesky. A pokud je to srnec ve sklizňovém věku, stejně se mnohý z nás rozhodne místo něj střelit nějakého "pakruta" - za prvé kvůli tomu, že nechce ochudit revír o to nejlepší, co v něm je, za druhé čeká, že v příštím roce by mohl být ještě lepší /což se ovšem zpravidla nepotvrdí, respektive se s ním vůbec nesetká, čim starší srnec, tím je opatrnější/ a za třetí kvůli obavě ze závisti, která kvete všude. A tak na přehlídkách u nejnadějnějších trofejí čteme "stržen psy" nebo "sražen autem", říkáme si, jaká nádhera by z toho později mohla vyrůst, přemýšlíme o budoucí možné medaili - a nakonec je to každý rok stejné.

Je zaímavé že dobré trofeje je úhyn.U nás taky.Během 4 roků dva medailoví daňci.První otrava olovem,druhý zabitý při souboji v říji.Propíchnutá krční tepna.Našel se asi po týdnu.O srnčím nemluvím protože silnice a ještě k tomu dálnice mluví za sebe.A pak to vidíš na na přehlídce trofejí.