Myslivecké fórum

Vložil: Zdeněk T. | Upravit článek | 01.03.2011 16:12 | zobrazeno: 12667

Před několika lety, když jsem se rozhodl koupit pozorovací dalekohled, jsem našel velice pěkný článek, který by každý co si chce koupit dalekohled měl přečíst. V dnešní době je na trhu velké množství dalekohledů a výrobci uvádí různé značky, kterým většina z nás nerozumí. Jsou zde uvedeny firmy Steiner, Zeiss, které patří do špičky pozorovacích dalekohledů. Autora toho článku jsem ani po delším hledaní nenašel, takže není uveden.

O optice

Barevná vada - je způsobená rozkladem bílého světla na jednotlivé barevné složky při průchodu sklem. Světelný paprsek každé barvy prochází skleněným prostředím trochu rozdílným způsobem. Červené paprsky se při průchodu sklem lámou pod jiným úhlem než modré. Vada se projevuje tím, že na kontrastním rozhraní se objevují modré nebo červené proužky lemující pozorovaný objekt. Nejlépe je to patrné na přechodu bílé a černé. Tato vada má konečný vliv i na ostrost a věrnost barevného podání obrazu. Vadu nelze odstranit, ale lze ji výrazně potlačit. Používá se k tomu kombinace skel s různými optickými vlastnostmi (různými indexy lomu a disperzí) nebo s různými příměsovými sloučeninami (fluorit,...).
Podle stupně a způsobu potlačení barevné vady se objektivy dělí na tzv. achromatické, superachromatické nebo apochromatické. V názvu dalekohledu nebo objektivu se pak mohou vyskytnout zkratky jako např. „ED“, „APO“…

BK-7 a BaK-4 - optické sklo

Hranoly binokulárních dalekohledů jsou obecně vyráběny ze dvou druhů optických skel.
BK7 - je borosilikátové sklo - běžně používané pro lacinější dalekohledy. Při průchodu světla hranolovou soustavou z BK7 skel dochází k většímu rozptylu a ztrátám v okrajích (vinětaci), takže výsledný obraz není tak jasný, čirý a kontrastní jako u dalekohledů obsahujících hranoly z BaK-4 optického skla. Nicméně pro běžné pozorování během dne jsou tato skla vyhovující.
Pokud se podíváte do okulárů ze vzdálenosti cca 30 cm, uvidíte obraz výstupní pupily, který je "ořezaný" šedými stíny - viz obrázek.
BaK-4 - korunové sklo s přísadami barya. Jedná se o velmi kvalitní optický materiál s minimálním rozptylem a ztrátami i v okrajích hranolů. Dalekohledy obsahující hranoly z BaK-4 skla mají jasný, čirý, kontrastní a ostrý obraz v celém zorném poli.
Pokud se podíváte do okulárů ze vzdálenosti cca 30 cm, uvidíte obraz výstupní pupily, který má jasný čistý kruhový tvar s ostrými okraji i po obvodu - viz obrázek.

C - (coating) antireflexní vrstvy

Antireflexní vrstvy obecně zmenšují množství světla odrážejícího se od povrchu skla. Zvyšují tak množství světla, které sklem prochází (transmitanci). Tím se tedy zvětšuje i skutečná světelnost.
Jedná se o velmi tenké vrstvy sloučenin kovů, které jsou (speciální metodou ve vakuu) nanášeny na povrch skla. Každá vrstva má přesně určenou tloušťku a složení a je účinná vždy pouze pro jednu konkrétní část barevného spektra – tzn. že zvyšuje intenzitu průchodu vždy pouze jedné barvy s několika nejbližšími odstíny.
C vrstva – je jedna antireflexní vrstva nanesená na povrch skla. Intenzita světla procházejícího sklem je vyšší pro jednu část barevného spektra (v závislosti na tloušťce a druhu antireflexní vrstvy). C vrstvy jsou nanášeny pouze na vnější plochy objektivových a okulárových čoček.

Carl Zeiss - „Advanced Optics System (AOS)“ - inovovaný optický systém

Pro optický systém s co nejlepší kvalitou obrazu je velmi důležité složení materiálu, z něhož je vyrobena optika.
Nejlepších vlastností dosahují skla s přísadami olova, arsenidů nebo dalších kovů. Sklo s těmito složkami má však velkou specifickou hustotu, a proto dalekohledy obsahující tyto materiály mají větší hmotnost (obzvláště ty s velkým zvětšením a velkým stmívacím faktorem).
Po několika letech intenzivního výzkumu se vědeckým a vývojovým týmům Carl Zeiss, Schott Glas a Mainz podařilo vyrobit optické sklo vynikající kvality bez přísad olova a arsenidů. Toto sklo má všechny optické vlastnosti potřebné pro nejkvalitnější zobrazení.
Nový druh skla vyráběný firmou Schott je znatelně lehčí a jeho výroba je ekologická. Tento úspěch vedl firmu Carl Zeiss k vývoji tzv. AOS systému ( Advanced Optics System (AOS) ) s výjimečnými optickými vlastnostmi.

Čištění binokulárních dalekohledů

Pokud občas potřebujete vyčistit čočky dalekohledu, nejprve jemným štětečkem odstraňte prachové částečky, a pak na odstranění mastnot používejte isopropanol nebo čistící roztoky na optiku s antireflexními vrstvami. V odkazu článku si můžete přečíst podrobnější návod jak pečovat o optiku mono a binokulárních dalekohledů.

DCF-77 časový signál

Radiový signál nepřetržitě vysílaný z německého Mainflingenu poblíž Frankfurtu, kde je 150 m vysoký vysílač. Signál je řízen atomovými hodinami z Physikalisch-Technische Bundesanstalt (PTB) v Braunschweigu. Vysílán je na frekvenci 77.5 kHz a udává přesný čas do většiny zemí v Evropě až na vzdálenost 2000 km. Relativní odchylka je menší než e-12/den a e-13/100 dní.

Fázové vrstvy

V dalekohledech se střechovými hranoly dochází při lomu světla k fázovému posunu. Světlo odražené od "střechové" plochy hranolu je částečně polarizované a může docházet k interferencím. Toto způsobuje ztráty intenzity procházejícího světla (jasu) a informace (rozlišení). Platí to pro oba používané systémy (Abbe-Konig i Schmidt-Pechan), i když u každého jsou fázový posun a interference jiné. Zejména je to vidět u dalekohledů s velkým zvětšením a malou výstupní pupilou. Toto lze výrazně potlačit nanesením speciálních vrstev na plochy hranolů. Výsledný kontrast a rozlišení je pak na první pohled lepší a je srovnatelné s porro dalekohledy stejných parametrů.

FC - (fully-coating) antireflexní vrstvy

Antireflexní vrstvy obecně zmenšují množství světla odrážejícího se od povrchu skla. Zvyšují tak množství světla, které sklem prochází (transmitanci). Tím se tedy zvětšuje i skutečná světelnost.
Jedná se o velmi tenké vrstvy sloučenin kovů, které jsou (speciální metodou ve vakuu) nanášeny na povrch skla. Každá vrstva má přesně určenou tloušťku a složení a je účinná vždy pouze pro jednu konkrétní část barevného spektra – tzn. že zvyšuje intenzitu průchodu vždy pouze jedné barvy s několika nejbližšími odstíny.
FC vrstvy – C vrstva nanesená na všechny skleněné plochy v optickém systému (pouze povrchy, které mají vliv na přenos obrazu a jsou na rozhraní vzduch – sklo). Intenzita světla procházejícího sklem je vyšší pro jednu část barevného spektra (v závislosti na tloušťce a druhu antireflexní vrstev).

FMC - (fully-multi-coating) antireflexní vrstvy

Antireflexní vrstvy zmenšují množství světla odrážejícího se od povrchu skla. Zvyšují tak množství světla, které sklem prochází (transmitanci). Tím se tedy zvětšuje i skutečná světelnost.
Jedná se o velmi tenké vrstvy sloučenin kovů, které jsou (speciální metodou ve vakuu) nanášeny na povrch skla. Každá vrstva má přesně určenou tloušťku a složení a je účinná vždy pouze pro jednu konkrétní část barevného spektra – tzn. že zvyšuje intenzitu průchodu vždy pouze jedné barvy s několika nejbližšími odstíny.
FMC vrstvy – MC vrstvy nanesené na všechny skleněné plochy v optickém systému (pouze povrchy, které mají vliv na přenos obrazu a jsou na rozhraní vzduch – sklo). Intenzita světla procházejícího sklem je tedy vyšší pro více částí barevného spektra (v závislosti na počtu a druhu antireflexních vrstev).

High-Contrast Pro-Optics

Jedná se o optický systém dodávaný firmou STEINER. Je typický velmi precizním zhotovením a usazením čoček a hranolů. Speciální vrstvy na skleněných plochách zaručují vysokou životnost optiky.

High-Contrast-Optics

Optický systém dodávaný firmou STEINER. Vyznačuje se velmi vysokou kvalitou za příznivou cenu. Poskytuje velmi ostrý a kontrastní obraz za všech světelných podmínek, ať na přímém slunci nebo za šera.

High-Definition LX-Optics

Optický systém vyráběný firmou STEINER. Jedná se o moderní, ručně vyráběnou optiku s výbornou kvalitou. Vyznačuje se mimo jiné vysokou transmitancí a velkou hloubkou ostrosti.

High-Definition XP-Optics

Jedná se o kvalitní optický systém vyráběný firmou STEINER. Vyznačuje se vysokou transmitancí, ostrostí a kontrastem obrazu. Světelné odlesky jsou v maximální míře potlačeny.

Houbové pokrytí optiky

V některých dalekohledech se občas objeví vláknité útvary na optice. Zejména na hranolech. Jedná se o houby, plísně, které zde rostou ve vlhkém a teplém prostředí. Zejména je to u dalekohledů neutěsněných. Jde o normální projev živé přírody – obzvláště, pokud se do nepostřehnutelných štěrbin dalekohledu zanesou spory těchto hub. Výsledkem je ztráta světelnosti a mlhavý obraz s následným poškozením optiky. Je důležité skladovat dalekohledy na suchých a pokud možno chladných místech. Nikdy je nenechávejte na přímém slunci v autě.

Hranoly

Binokulární dalekohledy obsahují kromě objektivu a okuláru systém hranolů, který převrací obraz na principu totálního odrazu dopadajícího světla. Obraz se nám tedy jeví stejně orientovaný jako předmět. Běžně se používají dva typy hranolových převracejících soustav :
1. Klasické dalekohledy se "zalomenými" tubusy mají Porro hranoly (italský optik Ignazio Porro je prvně použil v r. 1850).
2. Dalekohledy s přímými tubusy mají střechové hranoly - tzv. "roof". Dalekohledy s porro hranoly jsou mohutnější a větší, zatímco modely se střechovými hranoly jsou kompaktnější, skladnější, lehčí a pohodlnější na držení.
Pokud porovnáme dva dalekohledy stejných parametrů ze stejného materiálu, pak dalekohled s porro hranoly má větší světelnou účinnost, zorné pole a dává kontrastnější obraz než dalekohled se střechovými hranoly. Nicméně, narůstající poptávka po rozměrově menších a lehčích modelech je tak velká, že se výrobci soustředili na zdokonalení právě "roof" systému. Díky použití speciálního optického skla, dielektrických a fázových vrstev se pár nejlepších dalekohledů se střechovými hranoly vyrovná většině nejlepších klasických porro dalekohledů.

Dalekohledy se střechovými hranoly vypadají jednodušeji než s porro hranoly. Nicméně, pokud mají mít vysokou kvalitu obrazu, pak je výroba optiky mnohem náročnější a výsledkem je vyšší cena. Obecně se používají dva typy střechových systémů - Schmidt-Pechan a Abbe-Koenig. Nejčastější Schmidt-Pechan se skládá ze dvou stmelených skleněných hranolů - jedna plocha v systému nemá totální odraz, proto se pokrývá reflexní vrstvou. Systém Abbe-Koenig se skládá ze dvou skleněných hranolů, které jsou opticky stmelené do jednoho kus ve tvaru "V" - všechny plochy mají totální odraz, proto je není potřeba pokovovat reflexní vrstvou. Systém Abbe-Konig má přirozeně lepší přenos světla než Schmidt-Pechan ze stejného materiálu.

Dalekohledy s "porro" hranoly mají velmi výhodný poměr cena/výkon. Za velmi dobrou cenu lze pořídit porro dalekohled vynikající kvality. Hranoly lacinějších porro dalekohledů jsou vyrobeny z optické skla BK-7. Dražší porro dalekohledy obsahují hranoly, které jsou vyrobeny z opticky velmi kvalitního skla – BaK-4, které má menší disperzi než BK-7 a výsledkem je jasnější a ostřejší obraz - jednoduše MTF je lepší. Proto jsou takové dalekohledy výborné i pro pozorování v šeru.

Kompas - vestavěný do dalekohledu

Dalekohledy pro námořní použití se dodávají ve dvou verzích. Vodotěsné bez kompasu nebo s vestavěným kompasem s možností přisvícení na stupnici. V zorném poli je většinou záměrný kříž s dílky, který slouží k přibližnému určení vzdálenosti objektu. V dolním okénku se pohybuje stupnice ukazující azimut směru, ve kterém se pozorovatel dívá. Viz. obrázek.

Maksutov-Cassegrain

Jedná se o speciální optický systém používaný u hvězdářských dalekohledů. Jednoduše umožňuje skladnou konstrukci přístroje při zachování velké ohniskové vzdálenosti a kvality obrazu. Popis naleznete přímo u jednotlivých dalekohledů. Zde klikněte pro schema optického systému Maksutov-Cassegrain.

MC (multicoating) antireflexní vrstvy

Antireflexní vrstvy zmenšují množství světla odrážejícího se od povrchu skla. Zvyšují tak množství světla, které sklem prochází (transmitanci). Tím se tedy zvětšuje i skutečná světelnost. Jedná se o velmi tenké vrstvy sloučenin kovů, které jsou (speciální metodou ve vakuu) nanášeny na povrch skla. Každá vrstva má přesně určenou tloušťku a složení a je účinná vždy pouze pro jednu konkrétní část barevného spektra – tzn. že zvyšuje intenzitu průchodu vždy pouze jedné barvy s několika nejbližšími odstíny. MC vrstvy – více různých vrstev nanesených na povrch skla. Intenzita světla procházejícího sklem je tedy vyšší pro více částí barevného spektra (v závislosti na počtu a druhu antireflexních vrstev). MC vrstvy jsou většinou nanášeny pouze na vnější plochy objektivových a okulárových čoček.

Memory Ocular

Firma STEINER používá na některých dalekohledech systém tzv. mechanické paměti okuláru. Jedná se o mechanismus, který si „zapamatuje“ nastavení okuláru. Pokud dalekohled používal někdo jiný, lze jej pak právě díky této funkci velmi snadno upravit zpět do polohy, která byla nastavená majitelem.

Mezioční vzdálenost – interpupilární vzdálenost

Jedná se o vzdálenost mezi středy obou očních zorniček. Před pozorováním je důležité nastavit oba tubusy dalekohledu tak středy výstupních pupil okulárů byly přesně v ose se střed očních zorniček. Výsledkem by mělo být zorné pole v jednom kruhu a obraz bez zkreslení.

MTF - (modular transfer function) – přenosová funkce

Nejdůležitější parametr, podle kterého lze objektivně hodnotit kvalitu dalekohledu je tzv. MTF – přenosová funkce. Vyjadřuje schopnost dalekohledu barevně věrně, ostře, jasně a s dostatečným kontrastem zobrazit jemné detaily. Kvalitní dalekohled by totiž měl nejen zvětšovat, ale zároveň přesně zobrazit objekt i se všemi detaily. Toto lze subjektivně zhodnotit porovnáním více dalekohledů různé kvality. Objektivní parametr je právě MTF – přenosová funkce, která udává rozdíl kontrastu mezi tmavým a světlým přechodem (v %) za různých světelných podmínek a při určité rozlišovací schopnosti.

Nejkratší ostřící vzdálenost

Nejkratší vzdálenost, na kterou lze zaostřit. Dalekohledy s krátkou ostřící vzdáleností umožní pozorovat detaily i blízkých objektů – mravenci v mraveništi, motýli na květech...

N2 – dusíkem plněné dalekohledy

Optické přístroje bývají plněné dusíkem proti zamlžení optiky zevnitř při náhlých změnách teploty. Navíc ochrání optiku před nežádoucími efekty plísní a hub. Je však navíc nutné podotknout, že plnění dusíkem má smysl pouze u dalekohledů velmi pečlivě utěsněných, z nichž neuniká N2 do okolního vzduchu při změnách atmosférického tlaku a teploty. Two-way valve - firma STEINER používá dvoucestný ventil, který utěsní dusíkem plněné tělo a je funkční i po mnohaletém používání. Dokonce i v rozmezí teplot od – 40° do +80°C.

Objektiv

Druhé číslo v názvu dalekohledu je průměr objektivu v milimetrech. Vypovídá o množství světla, které do dalekohledu vstoupí. Pro pozorování za dne postačuje průměr 20 mm při zvětšení 8x. Pro pozorování za šera by měl být průměr dostatečně velký, aby pojmul dostatek světla.
Objektivy u dobrých dalekohledů mají korigovanou barevnou vadu – viz. „Barevná vada“.

Oční reliéf - vzdálenost výstupní pupily

Často překládaný termín "oční reliéf" - česky správně "vzdálenost výstupní pupily" je taková vzdálenost mezi poslední čočkou okuláru a okem pozorovatele, ve které je pohodlně vidět celý obraz zorného pole.
Vzdálenost výstupní pupily je velmi důležitá pro pozorovatele s brýlemi. Pokud je vzdálenost výstupní pupily malá - tedy je blízko k okuláru, těžko se s brýlemi dostane do optimální vzdálenosti, protože mu jednoduše brání brýlová čočka. Obraz zorného pole, které pak vidí je menší s brýlemi než bez nich.
Běžná vzdálenost výstupní pupily je od 9 mm do 13 mm. Pokud nosíte brýle a chcete se s nimi dívat do dalekohledu aniž byste měli zkreslený obraz zorného pole, pak budete potřebovat dalekohled, který má větší vzdálenost výstupní pupily (oční reliéf) 14 mm - 20 mm.

Odlesky světla

Světelné odlesky v obraze pochází většinou od okrajů upevnění čoček, hranolů, ostrých hran optiky, špatného zmatnění vnitřních částí tubusu. Při pozorování za šera mají velmi negativní vliv na jasnost a kvalitu obrazu.

Okuláry

Okulár je ta část dalekohledu, do které se dívá při pozorování. Skládá se ze soustavy čoček, které zvětšují obraz vytvořený objektivem. Na okuláru bývá plastový nebo gumový lem - tzv. očnice, která chrání proti nežádoucímu bočnímu osvícení. Zároveň vymezuje optimální vzdálenost oka od poslední čočky okuláru, kdy je jasně vidět celé zorné pole - tzv. oční reliéf. U běžných okulárů je tato vzdálenost cca 8-10mm. Okuláry s velkým očním reliéfem mají tuto vzdálenost cca 15-20mm a jsou vhodné i pro pozorování v brýlích. U těchto okulárů jsou očnice buď vysunovací nebo ohrnovací, aby se pozorovatel s brýlemi dostal okem co nejblíže k okuláru.
Běžné okuláry mají zorné pole cca 52°. Širokoúhlé mají zorné pole větším než 60°. Na tom je závislá i velikost zorného pole dalekohledu.

Ostření

V podstatě existují dva mechanismy ostření. Individuální ostření – každý okulár se ostří zvlášť. Centrální ostření – ostří se společným posuvem obou okulárů nebo objektivů najednou. Mechanismus se ovládá kolečkem mezi tubusy dalekohledu. Tyto dalekohledy mají tzv. dioptrickou korekci pro pozorovatelé s krátkozrakostí nebo dlouhozrakostí. Oční astigmatismu nelze dalekohledy korigovat. Dalekohledy s tzv. "fix-focus" ostřením (spíše bez možnosti ostření) nejsou doporučovány.

Pogumovaný povrch

Pogumování těla dalekohledu slouží především jako ochrana povrchu. Zajišťuje pevné a jisté uchopení. V zimě nebo za mrazu je pro držení lepší než kov nebo plast. Pogumování rozhodně neslouží jako ochrana proti nárazům ani nemá vliv na vodotěsnost.

Relativní světelnost – výkon dalekohledu

Jedná se o parametr poměrně často zmiňovaný. V podstatě je to teoretická hodnota, která se snadno určí jako druhá mocnina výstupní pupily v milimetrech. Dalekohled 10x50 má tedy „relativní světelnost“ = 25.
Obecně platí, že čím větší hodnota, tím je dalekohled vhodnější pro pozorování za šera.
Poznámka : Relativní světelnost je pouze teoretický parametr - jeden z mnoha. Neříká nic podstatného o kvalitě obrazu. Viz. položka "MTF – přenosová funkce".

Schmidt-Cassegrain

Jedná se o speciální optický systém používaný u hvězdářských dalekohledů. Jednoduše umožňuje skladnou konstrukci přístroje při zachování velké ohniskové vzdálenosti a kvality obrazu. Popis naleznete přímo u jednotlivých dalekohledů. Zde klikněte pro schema optického systému Schmidt-Cassegrain

Schmidt-Newton

Jedná se o speciální optický systém používaný u hvězdářských dalekohledů. Jednoduše umožňuje velmi kvalitní vykreslení celého zorného pole bez zkreslení i při velké světelnosti dalekohledu. Hlavní zrcadlo je kulové a Schmidtova deska na vstupu tubusu koriguje kulovou vadu hlavního zrcadla. Velmi světelné přístroje jsou náročné na provedení a kvalitu objektivu. Popis naleznete přímo u jednotlivých dalekohledů. Zde klikněte pro schema optického systému Schmidt-Newton.

Stmívací faktor

Umožňuje srovnání vlastností dalekohledu za horších světelných podmínek. Jedná se o teoretickou hodnotu, která se spočítá jako druhá odmocnina ze součinu - průměr objektivu x zvětšení.
U dalekohledu 7x42 je stmívací faktor 17.2 což je minimum pro dostatečně dobré vidění za šera. Dalekohled 8x56 má stmívací faktor 21.2. Dalekohled 8x30 má stmívací faktor 15.5 a proto je méně vhodný pro použití za špatných světelných podmínek.
Poznámka : Stmívací faktor, stejně jako relativní světelnost je pouze jeden teoretický parametr z mnoha, který nic neříká o kvalitě optického systému a o skutečných vlastnostech dalekohledu za špatných světelných podmínek! Skutečný výkon dalekohledu za šera je podmíněn maximální transmitancí ve správných spektrálních oblastech, co nejmenším počtem odlesků, maximálním kontrastem a rozlišením.

Světelnost hvězdářského dalekohledu

Světelnost - často používaná také jako tzv. F číslo (stejné jako u fotografického objektivu), je dána poměrem průměru objektivu...D(mm) a ohniskové vzdálenosti objektivu...f(mm).

1/F = D/f

Tak třeba objektiv o průměru 200 mm a ohniskové vzdálenosti 2000 mm bude mít F číslo 10, protože...200/2000 = 0.1 a to je jako 1/10. Říkáme pak, že objektiv má světelnost 1:10.
Objektiv 1:5 má větší světelnost než 1:10.

Teplota ve °C/°F

Stupeň Celsia a stupeň Fahrenheita se běžně používají jako jednotky pro měření teploty. °F jsou více rozšířené v USA a anglosaských zemích.
V roce 1742 použil švédský astronom A. Celsius stupnici na níž označil bod varu vody 0°a bod tunutí vody 100°. Později ji otočil výrobce teploměrů D. Ekstrom do dnešní podoby. V roce 1724 stanovil německý fyzik G. Fahrenheit stupnici na níž je bod tuhnutí vody 32°a bod varu vody 212°. Převodní vztah mezi stupni je následující :
[°C] = ([°F] − 32) • 5/9, [°F] = [°C] • 9/5 + 32

Tlak vzduchu

Velké množství atmosférického vzduchu působí tlakem na zemský povrch. Tlak vzduchu (atmosférický tlak) je způsoben hmotností sloupce vzduchu sahajícího od povrchu Země až do horní vrstvy atmosféry.
Tlak vzduchu se měří v hektopascalech (hPa) nebo ve výšce sloupce rtuti (mmHg) při 0°C a v zem. šířce 45°. Za normálních podmínek je 1 mmHg = 1.3332 hPa.
S rostoucí výškou nad povrchem Země se zmenšuje sloupec vzduchu a tím i absolutní tlak vzduchu. Blízko zemského povrchu cca platí, že výškový rozdíl 8m odpovídá změně tlaku o 1hPa. Pro snazší porovnání hodnot tlaku v různých místech na Zemi se absolutní tlak přepočítává na tzv. relativní atmosférický tlak, který odpovídá tlaku vzduchu na hladině moře. Tím se koriguje vliv nadmořské výšky na hodnotu tlaku vzduchu v kterémkoli místě na Zemi.

Transmitance

Udává jak velké množství světla v % projde optickým systémem. Není důležité pouze to, že systémem projde velké množství světla – 90%, ale také to, jaké je spektrální složení prošlého světla – tedy jaké barvy. To je důležité např. při volbě dalekohledu pro horší světelné podmínky. Lidské oko je za šera citlivější na modrou. Pokud je obraz v dalekohledu (při pozorování během dne) zabarven do žluta, oranžova nebo růžova, svědčí to o malé propustnosti modré barvy a dalekohled nebude vhodný pro pozorování za šera.

Vlhkost vzduchu

Vzduch je v závislosti na teplotě schopen zadržovat určité množství vody. Hustota vodních par v určitém objemu atmosféry v daném čase při určité teplotě se nazývá vzdušná vlhkost. Jednotkou je g/m3. Relativní vzdušná vlhkost je poměr hustoty vodních par v určitém čase při určité teplotě k hustotě jakou mají vodní páry, pokud je jimi vzduch saturovaný (plně nasycený - vzdušná vlhkost je 100%). RH=aktual. hustota/ hustota satur. Relativní vlhkost vzduchu se udává v %. Teplota, při níž je vzduch 100% nasycený vodní parou (RH=100%) se nazývá rosný bod a vodní pára kondenzuje. Pokud je teplota bod bodem mrazu, vzniká jinovatka.

Vodotěsnost a odolnost proti vodní tříšti podle standardu ISO

Dalekohledy odolné proti vodě lze rozdělit na dva druhy. Odolné proti vodní tříšti a vodotěsné. „Odolné proti vodní tříšti“ jsou dalekohledy, které mohou být vystaveny padajícímu dešti nebo vodní tříšti aniž by se voda dostala dovnitř. "Vodotěsné“ mají precizní těsnění, které chrání nejen před prostupem vody, ale i před smísením atmosféry uvnitř a vně dalekohledu. Test vodotěsnosti popisuje norma ISO 9022-8.

Výstupní pupila

Výstupní pupila je zřetelně vidět v okuláru dalekohledu při pohledu z větší vzdálenosti cca 20cm jako světlý kruh. Je důležitým parametrem při volbě dalekohledu pro pozorování za šera. Její velikost se udává v milimetrech a má vliv na jasnost obrazu, který se vytváří v oku. Nejlépe je, aby průměr výstupní pupily byl stejný jako průměr zřítelnice oka pozorovatele, protože pak je okem maximálně využito všechno světlo z dalekohledu. Průměr výstupní pupily můžete určit jako podíl průměru objektivu (mm) a zvětšení (např. u dalekohledu 10x50 je to 50/10 = 5mm) Velikost zřítelnice oka je závislá na množství dopadajícího světla a mění se cca od 2mm do 7mm.
Poznámka : výstupní pupila u kvalitnějších dalekohledů musí být vždy kruhová a čistá. Některé dalekohledy mají v kruhu výstupní pupily hranaté stíny – to bývá způsobeno použitím méně kvalitního optického skla. Viz. BK7 a Bak-4 sklo

Vysvětlivky k označení dalekohledů

V názvech dalekohledů se občas vyskytují různé zkratky označující vlastnosti modelů. Zejména se to týká značek Nikon a Pentax.
• CF - jedná se o model s centrálním ostřením (ostření pomocí středového šroubu) - Central Focusing.
• IF - jedná se o model s individuálním ostřením (každý okulár se ostří zvlášť) - Individual Focusing.
• D - označuje dalekohled se střechovými hranoly (Dach nebo Roof).
• WP - označuje vodotěsný dalekohled - Water Proof.
• WF - označuje dalekohled s velkým zorným polem - Wide Field.
• HP - značí velký oční reliéf - lze snadno pozorovat i s brýlemi.
• RA - dalekohled má pogumované tělo - Rubber Armouring.
• PCF - značí dalekohled s Porro hranoly a centrálním ostřením.
• DCF - dalekohled se střechovými hranoly a centrálním ostřením.
• PIF - model s Porro hranoly a individuálním ostřením.
• UCF - kompaktní dalekohledy s centrálním ostřením.

Windchill

Při vanoucím větru je teplota, kterou cítí člověk na kůži jiná než v bezvětří. Windchill je zdánlivá teplota, kterou cítí lidské tělo při určité teplotě vzduchu a při určité rychlosti větru. Při nižších teplotách vzduchu je windchill vždy zjevnější, proto má zvláštní význam v arktických oblastech a ve vyšších nadmořských výškách. Vztah pro windchill byl poprvé odvozen ve 40. letech US armádou. V roce 2001 byl upřesněn a upraven pro pokožku na lidské tváři. Fyzikální základy pro výpočet hodnoty windchill vychází ze vztahů mezi teplotou, tlakem a objemem proudící látky.Vanoucí vítr snižuje tlak vzduchu a zvyšuje chladící efekt. Klidný vzduch má izolační vlastnosti, proto je windchill měřen spíše ve vyšších výškách nad zemí.S klesající teplotou vzduchu windchill vzrůstá.

Zorné pole

Díváte-li se do dalekohledu, vidíte jeden kruhový obraz – tzv. zorné pole, v němž se nachází pozorované objekty. Parametr – „velikost zorného pole“ udává, jak dlouhý je terén zabírající celý průměr zorného pole ve skutečnosti - pozorovaný ze vzdálenosti 1000m. Udává se v metrech / 100m nebo ve °.
Čím větší je zvětšení, tím menší je zorné pole. Široké zorné pole dalekohledu je dosaženo širokoúhlými okuláry.

Zvětšení

První číslo udávané v názvech dalekohledů je zvětšení. Znamená to, že u dalekohledu 10x50 je zvětšení 10x a tedy obraz pozorovaný v dalekohledu je 10x větší než viděný očima bez dalekohledu. Nebo také, že obraz je tak velký, jako bychom jej pozorovali očima z 10x bližší vzdálenosti. (Např. ve skutečnosti je pozorovaný objekt 150 metrů daleko, v dalekohledu se zvětšením 10x jej uvidíme tak, jako by byl ve vzdálenosti pouze 15 metrů).

Zvětšení hvězdářského dalekohledu

U hvězdářských dalekohledů není zvětšení uváděno v názvu, protože je možné jej měnit - záleží na tom jaký použijeme okulár.
Zvětšení hvězdářského dalekohledu je potřeba spočítat. Lze to provést podle jednoduchého vzorce.

Zvětšení = ohnisková vzdálenost objektivu (mm)/ohnisková vzdálenost okuláru (mm)

Tak např. u dalekohledu s ohniskovou vzdáleností 2000 mm (toto číslo je vždy uvedeno v technických specifikacích nebo na objímce objektivu nebo na tubusu), když použijete okulár s ohniskovou vzdáleností 20 mm (toto číslo je vždy napsáno na okuláru), pak dosáhnete zvětšení 2000/20=100x.

POZOR na tzv. maximální zvětšení!!! U dalekohledů s velkým zvětšením může nastat situace, kdy je zvětšení jednoduše příliš velké a obraz se Vám jeví jako rozmazaný a nelze jej zaostřit. V tomto případě se nejedná o vadu přístroje. Každý dalekohled ještě dobře vykreslí obraz, pokud zvětšení nepřesáhne 2x násobek průměru objektivu (mm). To je tzv. maximální využitelné zvětšení. Tak třeba dalekohled o průměru 90 mm má max. využitelné zvětšení cca 180x.

Maximální zvětšení je také omezeno turbulencemi atmosféry a tepelným prouděním vzduchu kolem dalekohledu. Obecně se má, že maximální zvětšení, které využijete je tak 300x, dál už se příliš projevuje proudění vzduchu a obraz se chvěje. Při použití velkého zvětšení vždy hodně záleží na podmínkách.

Ještě zde uvedu přímou adresu na tento článek, pokud by Vás to zajímalo tak jsou zde i pěkné obrázky, které jsem sem nemohl vložit:www.fotocz.cz/galerie/docs/4700-O%20optice.doc