Myslivecké fórum

Vložil: Pavel Černý | Upravit článek | 15.06.2011 08:09 | zobrazeno: 4384

V sobotu jsem před čtvrtou seděl na kryté kazatelně u starých silážních žlabů. Má výhledy na všechny čtyři strany. Až ve 4:45 jsem objevil první kus srnčího – srnec, na kterého čekám, ale bylo to alespoň 350 m. Na opačné straně u hranic se sousedy vstaly dva kusy. Dalekohledem je na tu dálku a v mlžném oparu nemohu přečíst, tak přetáčím zaměřovací dalekohled na 12x a zaostřuji – dva vidláčci po slechy, zřejmě ročci. Stavím kulovnici do kouta. V tom za sebou slyším poplašné vypísknutí bažantí slepice. Ohlédnu se a vidím ji letět směrem šikmo od kazatelny. Podívám se do míst, odkud vyletěla – a dvacet metrů ode mne stojí lišák. Sahám po kulovnici a po paměti snižuji zvětšení, přeostřuji a odjišťuji. Flinta do ramene, ale lišák už se klusem šikmo vzdaluje. V tomto okénku už ho nestíhám, tak rychle do druhého. Zkouším myškovat, ale žádná reakce. Přeci jen zvolňuje a natáčí se trochu bokem. Na napínáček není čas, ale je to jen třicet metrů… mačkám spoušť. V optice vidím jak „rozpažil“ a kule ho sráží do nízkého, pozdě setého ječmene. Hlasitě vydechuji – dobrý je to! V klidu přebíjím a schovávám nábojnici do pouzdra. Podívám se po lišákovi – a on je pryč!!? O 15 metrů dál z něho vidím už jen zadek a oháňku pomalu zatahovat do zarostlého kompostu. Deset metrů za ním panáčkuje zajíc. Sleduji ho, ale on se uklidňuje a dál se pase. Lišák by tam tedy měl zůstat. Sedím ještě hodinu, pak slézám a jdu na nástřel. Barvy moc není, ale v pár metrech hodně přibývá. Osení je polehlé, jak se spíše vlekl, než šel. Jenže v buřeni na kompostu není. Přešel přes ni a pak se vracel zpátky ke mně, což jsem vůbec netušil, a přehlédl jsem i když se za mými zády protáhl po volném prostoru do prázdných, z panelů postavených silážních žlabů. Tam ztrácím barvu. Volám kamarádovi s prosbou, aby vzal Jolynu a přišel mě probudit ze zlého snu. Za deset minut jsou tady. Lukáš s brokovnicí a dvanáctiletou čubinou, ve které by neznalý pro bílou hlavu těžko poznal jagdteriérku. Fena se chytá barvy a jde do silážek. Prohledává ostrůvky smrdutých durmanů a vrací se zpět. Tak znovu až od nástřelu. Párkrát z barvy schází, trochu tápe, přitom podmínky jsou ideální (ale liščí "vůně" je asi až moc). Nahlas říkám, že už má asi bába horší nos. Jde znovu do silážek a v jednom místě má snahu vyskočit na panely. Dva metry skoro kolmo jsou pro ni ale moc. Zatímco já se dál snažím najít pokračující barvu, Lukáš obchází s fenou silážní stěnu. Z bezinek a kopřiv se ozve zuřivé hlášení. „Máme ho!“ Ale je živý a brání se a do chumlu se psem a proti betonu se nedá vystřelit. Přibíhám s vidličkou ulomenou z bezáku a ve chvilce je lišák přitisknutý k panelu. Před tím však ještě stačí držet i fena – bohužel však „morda v mordě“. Nůž ukončuje lišákovo trápení. Rána je hrozná – kule 7mm zřejmě sjela za lopatkou po žebrech a utrhla předhrudí. Výstřel má průměr alespoň 7cm. Určitě by nepřežil, ale ještě po hodině a půl dokázal dělat výpady proti psovi. Jsme rádi, že jsme mu ukončili trápení. I liška si zaslouží ohledy a úctu, nejen za statečnost. Přijímám přání „Lovu zdar!“ „Zdar a díky za pomoc!“ Děkuji kamarádovi a omlouvám se čubině za podcenění. Klobouk dolů Joly z Podolské samoty!!! V tomhle věku krásná práce. Prohlížíme ji. Trochu barví, ale je to jen píchnutí. Doma však Lukáš zjišťuje chybějící P2. To mě mrzí. Ale prý je pro ni lepší přijít o zub v boji, než aby jí vypadl jen stářím... Starý lišák 6,5 kg se silně opotřebeným chrupem. V mé statistice má číslo 202.