Dnes je 18.08. 2017. Slunce výchází v 5:50 a západá v 20:10 | Měsíc výchází v 1:55 a západá v 17:50

Pejsek a kočička....



Vložil: Pupek | Upravit článek | 27.02.2012 07:50 | zobrazeno: 2408

Pohyb psů (a koček) v lese - jak se na to dívá zákon
§21
1) Myslivecká stráž je oprávněna:
a) zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě s loveckou výstrojí, popřípadě střelnou zbraní, pokud nejde o osobu oprávněnou podle zvláštních předpisů nosit zbraň i na honebních pozemcích. V takových případech je oprávněna požadovat od přistižených osob předložení loveckého lístku a povolenky k lovu, zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř a požadovat předložení dokladu o jejím oprávněném nabytí, odebrat přistiženým osobám zbraně, lovecké a chytací nástroje, chycenou nebo ulovenou zvěř, popřípadě i loveckého psa a fretku, vykázat je z honitby, a jsou-li neznámy, odevzdat je orgánu policie. Přistižené osoby jsou povinny uposlechnout. Odebrané zbraně a nástroje odevzdá myslivecká stráž neprodleně orgánu policie;
b) usmrcovat v honitbě psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu hledají nebo pronásledují zvěř anebo se k ní plíží. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od stáda více než 200 m, a na psy lovecké, slepecké, zdravotnické, vojenské a služební, pokud jako takoví jsou k rozeznání a pokud se při výkonu služby nebo při výcviku vzdálí z vlivu svého vedoucího jen přechodně;
c) usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu;
d) hubit zvířata škodlivá myslivosti (pytlačící psy a kočky);
...
3) Vlastníkům psů a koček je zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě. V případě jejich usmrcení může vlastník požadovat náhradu škody jen tehdy, dokáže-li, že k jejich usmrcení nedošlo za okolností uvedených v odstavci 1 písm. b) až d).
...

§21a
1) Myslivecká stráž je při své činnosti povinna:
a) prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak…
...

Dodatky a poznámky:
• Ustanovení umožňuje odebrat loveckého psa, ale neumožňuje odebrat neloveckého psa, i když ho osoba zjevně používá při lovu. Zákon měl zřejmě na mysli spíše “lovícího” než “loveckého” psa.
• Odebrání věcí je možné jen u lovecké výzbroje, psa, fretky a ulovené zvěře. Při odebrání věcí od zadrženého pachatele trestného činu není rozhodující a není nutno rozlišovat, zda věc mu patří či nikoliv. S odebranou loveckou výzbrojí je třeba zacházet tak, aby nebylo zmařeno kriminalistické posouzení (daktyloskopické a jiné stopy); předávají se neprodleně policii. Naproti tomu odebraný pes, fretka a ulovená zvěř se policii nepředává neprodleně, ale až na její výzvu; proto je musí myslivecká stráž vhodně uskladnit v prostorách uživatele honitby.
...

10.Opatření při zjištění volného pobíhání psů a koček
• Vlastníci psů a koček si musí být vědomi ustanovení §21 odst. 3 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Honitbou se v tomto případě rozumí i nehonební pozemky uvnitř, například silnice. Možnost, aby se pes vzdálil z vlivu svého vedoucího jen přechodně, je dána jen u psů loveckých, slepeckých, zdravotnických, vojenských a služebních.
• Názor, že se psy volně pobíhajícími lze chodit po veřejných cestách v honitbě (též za účelem jejich pohybu, venčení, výcviku), je v rozporu s §21 odst. 3 zákona. Zákaz zde uvedený se vztahuje i na účelové komunikace, které jsou honebními pozemky. Zákon volného pobíhání psů na silnicích procházejících honitbou je uveden v předpisech o silničním provozu. V honitbě, za kterou pro toto vysvětlení můžeme považovat “extravilán sídelního útvaru”, nelze opak volného pobíhání psů vyjádřit jinak, než že pes musí být veden na vodítku. Zatím co “venčení” psů lze provádět s vodítkem, nevystačí se s ním při výcviku. Nelze určit hranici, kdy je ještě pes cvičen a kdy již volně pobíhá. Výcvik psů v honitbě není dovolen. Podle zákona o přestupcích může okresní úřad za volné pobíhání psů v honitbě uložit pokutu až 5000 Kč. Výcvik psů v honitbě bez dohody s uživatelem honitby je třeba považovat za riskantní. Důkazní břemeno, že byl pes zastřelen při nedodržení podmínek zákona o myslivosti, leží totiž na vlastníkovi psa (cvičiteli).
• I u psů, pro jejichž usmrcení při volném pobíhání zákon stanoví přísnější podmínky (služební, zdravotní, vojenští atd.), nelze z tohoto důvodu odvodit oprávnění jejich držitelů k provádění výcviku psů na honebních pozemcích. Pro výcvik těchto psů se obvykle používá oplocených cvičišť uvnitř obce čili pozemků nehonebních. Výcvik psů loveckých (a jiných plemen) lze v honitbě provádět jen s předchozím souhlasem jejího uživatele a za podmínek jím stanovených (denní doba, místo s řídkým výskytem zvěře, periodicita, počet psů). Výslovné ustanovení v tomto směru má §10 odst. 3 provádějící vyhlášky. Není-li takto povolen, je jiný výcvik považován za volné pobíhání psů v honitbě.
• Omezování pohybu psů v honitbě (a jejich vlastníků s nimi) nemá nic společného se základními právy pohybu a osobní svobody uvedenými v Listině základních práv a svobod. Podle ní totiž mohou být meze těchto práv a svobod upraveny zákonem a z této úpravy není vyloučen zákon o myslivosti.
• Uvedená povinnost vlastníků psů je v zákoně zařazena do hlavy páté upravující ochranu myslivosti. Její nedodržení je tedy naplněním skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v §38a odst. 1 písm. d) zákona (“tomu, kdo nezajišťuje dostatečnou ochranu zvěře”), za nějž může být uložena pokuta až do 100 000 Kč, nebo přestupku na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství (§35 odst. 1 písm. c/zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích), kdy přestupku se dopustí mimo jiné ten, kdo nesplní opatření uložené podle obecně závazných předpisů o myslivosti, a kdy mu podle §35 odst.2 může být uložena pokuta až do 3000 Kč.
• Pro vymáhání náhrady škody způsobené stržením zvěře volně pobíhajícím psem platí obecné předpisy o náhradě škody. Pro nárok na náhradu škody vyžadované porušení nějaké povinnosti stanovené zákonem ze strany vlastníka psa je uvedeno právě v §21 odst.3 zákona o myslivosti. Musí se dokázat vlastnictví psa, který strhnul zvěř a okolnost, že jej vlastník nechal pobíhat (při procházce bez vodítka, nezavíráním branky, děrami v plotu atd.), a dále, že tento konkrétní pes zvěř strhl. Výši škody nepředstavuje hodnota zvěřiny, ale hodnota živé zvěře, ve výjimečných případech i její chovná hodnota.

11.Opatření při usmrcování pytlačících psů (a koček)
• Usmrcení psa v honitbě je zásahem i do citové a majetkové sféry vlastníka psa a působí tak zejména při neinformovanosti veřejnosti o zákazu volného pobíhání psů v honitbě i o právech myslivecké stráže stanovené zákonem, resp.podmínkách, za nichž může psa usmrtit. V poslední době již řada myslivců diferencuje případy, kdy jde o známého toulavého psa a kdy o psa, jehož vlastník dosud nezná své povinnosti a oprávnění myslivecké stráže.
• Zákon výslovně uvádí, že v případě usmrcení psa může vlastník psa požadovat náhradu škody jen tehdy, dokáže-li, že k jeho usmrcení nedošlo za okolností v zákoně uvedených. Důkazní břemeno je tedy na vlastníkovi psa a lze je velmi těžko unést. Proti tvrzení vlastníka psa v řízení obvykle stojí zcela protichůdné tvrzení střelce. Vedle případné odpovědnosti k náhradě škody existuje i s ní související odpovědnost střelce za přestupek podle §50 zákona o přestupcích (text ve znění zákona č.290/1990 Sb., jako úmyslné způsobení škody na cizím majetku zničením věci z takového majetku), ovšem opět, jen pokud by k takovému jednání nedošlo za okolností uvedených v zákoně o myslivosti. Nároku na náhradu škody by se v takovém případě bylo možno domáhat v tomto přestupkovém řízení.
• Oprávnění k usmrcování v zákoně uvedených psů a koček má myslivecká stráž ze zákona, resp. z titulu svého ustanovení a schválení. Další osoby (tj. osoby, které nejsou mysliveckou stráží pro danou honitbu) získávají v souladu s ustanovením §21 odst. 2 zákona toto oprávnění od uživatele honitby. Jde-li o osoby, které jsou k uživateli honitby v zaměstnaneckém vztahu, získávají oprávnění v pracovním či jiném pověření. Jde-li o členy mysliveckého sdružení nebo lovecké hosty, získávají oprávnění uvedením zvířat škodících myslivosti v povolence k lovu. K přenesení oprávnění může dojít i ústně, například při zahájení honu.
• Zákon posuzuje usmrcení psa i kočky v honitbě jen v rovině majetkoprávní - tj. ohledně případné náhrady škody vlastníkovi psa. Samozřejmě v případě, kdy nejsou splněny podmínky pro náhradu škody, došlo i k překročení oprávnění a tedy protiprávnímu jednání, které je postižitelné i v rovině trestní či přestupkové.
• Psy i kočky lze usmrcovat jen v honitbě, tedy i na silnici procházející honitbou. Pes či kočka i myslivec musí být v téže honitbě (činnost nelze provádět přes hranici). Samozřejmě je nelze usmrcovat loveckou střelnou zbraní (ani na přání jejich vlastníka) na nehonebním pozemku v obci (na dvoře, oplocené zahradě…). Usmrcení psi a kočky nejsou zvěří a nepatří tedy uživateli honitby ani tomu, kdo je usmrtil.
• Psy i kočky lze usmrcovat jen ve vzdálenosti větší než 200m od nejbližšího trvale obydleného domu, nemusí jít o dům jejich vlastníka. Trvale obydlený dům nemusí být na vesnici, může jít o samotu. Za trvale obydlený dům se považuje dům celoročně obydlený, nikoliv tedy rekreační chalupa či chata. Domem se myslí domov člověka a tím odvozeně i domácího zvířete, k jehož ochraně toto ustanovení slouží. Ochranu ztrácí, nechá-li vlastník domácí zvěře přes týden v oploceném objektu chalupy či chaty a přijíždí na konec týdne či na letní pobyt. Nelze pojem obydlený zaměňovat za obyvatelný. Nelze vzdálenost měřit od stodoly, seníku, plotu. Vzdálenost se vztahuje (“nejblíže”) k postavení psa nebo kočky, nikoliv myslivce. Výjimky z této vzdálenosti nejsou. Překročí-li ji pes nebo kočka při pronásledování zvěře tak, že se zkrátí pod 200 m, nelze je již usmrtit. Usmrcení není neoprávněným, jestliže pes nebo kočka po výstřelu ještě odběhne dovnitř ochranného pásma tvořeného onou vzdáleností 200 m.
• Psy a kočky lze usmrcovat jen tehdy, jestliže pytlačí. U psa je jeho pohyb na stopě často doprovázen i hlasově. (U kočky nelze za pytlačení považovat “myškování”).
• Kromě těchto tří podmínek (pytlačení, v honitbě a 200m vzdálenosti) společných přistupuje u usmrcování psa další podmínka - musí být mimo vliv svého vedoucího. Pes musí být na takovém místě, že jeho vedoucí neví přesně, kde jeho pes je a jak se chová, a není schopen ho účinně svými pokyny ovládat a kontrolovat jeho počínání včetně případného přivolání. Pokud jsou slyšet pokyny vedoucího a pes na ně reaguje, je věc zřejmá. Problém nastává, když pes je sice mimo dosah svého vedoucího, ale ten žádný vliv neuplatňuje. Pak se obvykle vysvětluje, že nelze psa usmrtit, pokud je jeho vedoucí vidět, třeba i na větší vzdálenost.
• Psa ovčáckého je možno usmrtit jen v případě, že je vzdálen od střeženého stáda více než 200 m - nemusí jít jen o stádo ovcí, ale může jít o jakékoliv hospodářské zvířectvo. U ostatních uvedených psů (služební, zdravotničtí…) jsou dvě společné podmínky. První je, že jsou uvedené druhy psů jako takoví k rozeznání. Slepečtí psi mají postroj a náhubek a bývají označeni bílým obojkem, zdravotničtí psi mají na hřbetě upevněn červený kříž v bílém poli, psi vojenští a služební mají široký kožený obojek, většinou bílý. Druhou podmínkou je, že se vzdálil při výkonu služby nebo výcviku z vlivu svého vedoucího nikoliv přechodně. Obvykle bývá pojem přechodně vykládán jako opak pojmu trvale, čili například ze služebního psa se stal toulavý pes, který se nevrací do psince vůbec nebo jen někdy.
• I když usmrcení je v určitém směru následkem činu zakázaného zákonem o myslivosti (volného pobíhání psů a koček v honitbě), nemá myslivecká stráž oprávnění k zadržení a zjištění totožnosti osob (vlastníků, držitelů psů či koček, kteří se případně po usmrcení jejich psa nebo kočky dostaví na místo) a jejich vykázání z honitby.
• K povinnostem myslivecké stráže po usmrcení pytlačícího psa nebo kočky přistupuje povinnost stanovená v §40 odst.1 a 4 veterinárního zákona (č.166/1999 Sb.): “Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění konfiskátů živočišného původu, které vzniknou v souvislosti s jejich činností. … Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí spálení nebo zakopání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím desinfekčního prostředku. V ostatních případech nastupuje povinnost hlásit výskyt k provedení veterinární asanace.”…

Výňatky z literatury: Myslivecká stráž - kapesní příručka, JUDr.Ing.Vladimír Čechura, 2. Vydání, rok 2000, Nakladatelství Orac, s.r.o., Praha)


Komentáře:


Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....


Autor: Karel61 | 27.04.2012 17:14
To je celé nějaké zmatené! §21 odst.3 zákona o myslivosti se prý zabývá psy a kočkami na vodítku, ale v zákoně se pod §21 píše o honebním společenstvu. A kde se ty závěry vzaly, když nesouhlasí ani čísla citovaných paragrafů? To jsou nějaké soudní judikáty nebo co?

Autor: Jaroslav Miňha | 27.02.2012 18:44
No jo, ale z.449 je z roku 2001.

Co tím chtěl básník Pupek říci? Snad jak by to mělo být? Jenže není...