Horor při lovu
Vložil: Karel poslík | Upravit článek | 11.06.2012 07:37 | zobrazeno: 4976
Přátelé, popíšu vám co je to horor. Měli jsme s kolegou obeznáno a připraveno několik míst, jen jsme čekali, jak bude v pátek večer foukat vítr. Před devátou jsem zasedl na kazatelnu hned u cesty. Dal jsem do kulovnice tři náboje, to stačí a nese mi to štěstí. Ta trojka je důležitá a hraje klíčovou roli v pozdější jednoduché rovnici.Před desátou , když byly ještě poslední zbytky denního světla a bylo vidět ještě bez dalekohledu, jsem spatřil selata, kterak se vykulila z lesa. Chodívá sem statná bachyně s osmi. Tentokrát však bylo selat šest a s nimi dvě bachyňky do 45 kg. Tři selata ještě pruhovaná asi 8 kg a tři větší asi 15 kg. Chvíli jsem je pozoroval a nakonec jsem se rozhodl jedno větší ulovit. Stálo stranou pěkně na široko a po ráně zůstalo v ohni. Zbytek tlupy zmizel v lese a já měl takový ten známý pocit z úspěšného lovu. Ani jsem nepřebil, zorhodnut, že tak učiním až slezu po žebříku. Nechápu proč jsem tak pospíchal a počkal sotva pět minut. Ještě jsem si se zhora vyhlédnul stromek při cestě, ze kterého ulomím dvě snítky a hurá pro sele. Dole jsem přebil a jdu na to. Necelých deset metrů před seletem jsem zastavil a lámu úlomek a poslední hryz, když to přede mnou zlověstně zafuní a zachrochtá. Nevím jaký správný termín pro tento zvuk by měla mít myslivecká mluva, ale vím, že při něm tuhne krev v žilách. Z lesa se vynořila jedna bachyně a stála nad seletem výhružně vyhlížejíc mým směrem. Kulovnice šla do ramene, ale střílet se mi nechtělo. Uvažoval jsem o jednom varovném výstřelu do země někam mezi nás a z pusy mi uniklo jedno hlasité a velmi neslušné slovo. Jak jsem promluvil, zavrčelo to zlověstně na levé straně a já s hrůzou zjistil, že druhá bachyně si mi nadchází a patrně se chystá na obchvat zezadu. Tím jsem dokončil počítání rovnice, abych definitivně vypustil možnost varovného výstřelu. Bylo to fifty fifty a já se v duchu připravoval na boj z blízka. Byl jsem za neustálého pomalého ústupu rozhodnut nevystřelit dříve, než na dva metry a mířit po laufu. Snad nevyrazí obě najednou. Dobře že jsem se učil repetýrovat rychle a s flintou v rameni. Zvuky ze předu a z leva připomínaly nejvíce hlídací rotvajlery někde za plotem. Jenže tady žádný plot bohužel nebyl.V tu chvíli mi začínal být lhostejný i případný osud selat. Bachyně vyrážely střídavě vpřed a zase úskokem couvaly. Nepřiblížily se více než na pět metrů a já stále pomalu ustupaval krůček za krůčkem. U žebříku jsem začal být statečnější a řekl jsem jim pěkně nahlas, co si o tom myslím. To sem, raději nenapíšu. Nechápal jsem, jakou pohnutku k akci měla ta druhá bachyně. Proč se do toho pletla a nešla se svými selaty do bezpečí? Také jsem jí to pěkně nahlas řekl, když jsem byl zase na kazatelně. Volal mi kolega Jarda a ptal se , na co jsem střílel, Povídám, že u lesa leží sele, ale nějak se mi pro něj nechce. Rozhodli jsme se čekanou na tomto místě ukončit a on měl přejít ke mně. Varoval jsem ho, aby nesl flintu v ruce a byl ve střehu, protože tady mám docela dusno. Když jsme byli dva a počty se vyrovnaly, udělali jsme taktickou poradu, stanovili jsme pravidla postupu dopředu i zpět , vymezily sektory bezpečné střelby a hurá do akce. Bylo to už téměř hodinu od ulovení selete. Kdyby nás někdo viděl, jak postupujeme zády k sobě bokem v před a se zbraněmi v lokti, nebude nám určitě hádat padesát let. Vypadali jsme asi jako puberťáci pobláznění nějakým akčním filmem. Já jsem ve finále postoupil až k seleti, uchopil jej rychlým chvatem, jak kdybych chytal jedovatého hada a couvám dozadu. Představte si, byly tam ještě a znovu na nás pustily hrůzu. Naštěstí nezaútočily. Ústupú k autu byl velmi obezřetný a když jsem vyvrhoval a vypisoval lístek stál nade mnou Jarda s připravenou kulovnicí. Vybíjeli jsme až před nastoupením do auta. Po několika stovkách metrů jsem si uvědomil, že jsem sice vypsal lístek, ale plombu jsem tamn nechal ležet na zemi. Museli jsme se vrátit. Vystoupil jsem z auta a dlouho dlouho jsem čekal a poslouchal, než jsem šel sebrat plobu a zavěsit ji tam kam patří. Toť vše. Zdar Karel
Přátelé, popíšu vám co je to horor. Měli jsme s kolegou obeznáno a připraveno několik míst, jen jsme čekali, jak bude v pátek večer foukat vítr. Před devátou jsem zasedl na kazatelnu hned u cesty. Dal jsem do kulovnice tři náboje, to stačí a nese mi to štěstí. Ta trojka je důležitá a hraje klíčovou roli v pozdější jednoduché rovnici.Před desátou , když byly ještě poslední zbytky denního světla a bylo vidět ještě bez dalekohledu, jsem spatřil selata, kterak se vykulila z lesa. Chodívá sem statná bachyně s osmi. Tentokrát však bylo selat šest a s nimi dvě bachyňky do 45 kg. Tři selata ještě pruhovaná asi 8 kg a tři větší asi 15 kg. Chvíli jsem je pozoroval a nakonec jsem se rozhodl jedno větší ulovit. Stálo stranou pěkně na široko a po ráně zůstalo v ohni. Zbytek tlupy zmizel v lese a já měl takový ten známý pocit z úspěšného lovu. Ani jsem nepřebil, zorhodnut, že tak učiním až slezu po žebříku. Nechápu proč jsem tak pospíchal a počkal sotva pět minut. Ještě jsem si se zhora vyhlédnul stromek při cestě, ze kterého ulomím dvě snítky a hurá pro sele. Dole jsem přebil a jdu na to. Necelých deset metrů před seletem jsem zastavil a lámu úlomek a poslední hryz, když to přede mnou zlověstně zafuní a zachrochtá. Nevím jaký správný termín pro tento zvuk by měla mít myslivecká mluva, ale vím, že při něm tuhne krev v žilách. Z lesa se vynořila jedna bachyně a stála nad seletem výhružně vyhlížejíc mým směrem. Kulovnice šla do ramene, ale střílet se mi nechtělo. Uvažoval jsem o jednom varovném výstřelu do země někam mezi nás a z pusy mi uniklo jedno hlasité a velmi neslušné slovo. Jak jsem promluvil, zavrčelo to zlověstně na levé straně a já s hrůzou zjistil, že druhá bachyně si mi nadchází a patrně se chystá na obchvat zezadu. Tím jsem dokončil počítání rovnice, abych definitivně vypustil možnost varovného výstřelu. Bylo to fifty fifty a já se v duchu připravoval na boj z blízka. Byl jsem za neustálého pomalého ústupu rozhodnut nevystřelit dříve, než na dva metry a mířit po laufu. Snad nevyrazí obě najednou. Dobře že jsem se učil repetýrovat rychle a s flintou v rameni. Zvuky ze předu a z leva připomínaly nejvíce hlídací rotvajlery někde za plotem. Jenže tady žádný plot bohužel nebyl.V tu chvíli mi začínal být lhostejný i případný osud selat. Bachyně vyrážely střídavě vpřed a zase úskokem couvaly. Nepřiblížily se více než na pět metrů a já stále pomalu ustupaval krůček za krůčkem. U žebříku jsem začal být statečnější a řekl jsem jim pěkně nahlas, co si o tom myslím. To sem, raději nenapíšu. Nechápal jsem, jakou pohnutku k akci měla ta druhá bachyně. Proč se do toho pletla a nešla se svými selaty do bezpečí? Také jsem jí to pěkně nahlas řekl, když jsem byl zase na kazatelně. Volal mi kolega Jarda a ptal se , na co jsem střílel, Povídám, že u lesa leží sele, ale nějak se mi pro něj nechce. Rozhodli jsme se čekanou na tomto místě ukončit a on měl přejít ke mně. Varoval jsem ho, aby nesl flintu v ruce a byl ve střehu, protože tady mám docela dusno. Když jsme byli dva a počty se vyrovnaly, udělali jsme taktickou poradu, stanovili jsme pravidla postupu dopředu i zpět , vymezily sektory bezpečné střelby a hurá do akce. Bylo to už téměř hodinu od ulovení selete. Kdyby nás někdo viděl, jak postupujeme zády k sobě bokem v před a se zbraněmi v lokti, nebude nám určitě hádat padesát let. Vypadali jsme asi jako puberťáci pobláznění nějakým akčním filmem. Já jsem ve finále postoupil až k seleti, uchopil jej rychlým chvatem, jak kdybych chytal jedovatého hada a couvám dozadu. Představte si, byly tam ještě a znovu na nás pustily hrůzu. Naštěstí nezaútočily. Ústupú k autu byl velmi obezřetný a když jsem vyvrhoval a vypisoval lístek stál nade mnou Jarda s připravenou kulovnicí. Vybíjeli jsme až před nastoupením do auta. Po několika stovkách metrů jsem si uvědomil, že jsem sice vypsal lístek, ale plombu jsem tamn nechal ležet na zemi. Museli jsme se vrátit. Vystoupil jsem z auta a dlouho dlouho jsem čekal a poslouchal, než jsem šel sebrat plobu a zavěsit ji tam kam patří. Toť vše. Zdar Karel
Komentáře:
| Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se.... |
Autor: Maral | 05.07.2013 09:08
Strach má opravdu velké oči. Nesčetněkrát jsem ze žebříku pozoroval bachyňky se selaty v trávě ve vzdálenosti 25m a více. Za hodinu jsem šel domů, slezl ze žebříku, vyslechl jsem si zachrochtání, tak jsem slušně odpověděl a zachrochtal taky, bachyňky se za mnou dívaly a pásly se dále i se selaty. Cestou jsem potkal další, opět jen zachrochtán a odchod bachyňky do bezpečnější vzdálenosti.
Jiná otázka je lov. Lovit selata pod 20kg mi přijde zbytečné. Názory, že jsou přemnožená prasata a proto se musí i do malých selátek střílet brokama, ať se to vystřílí co nejrychleji, vypovídají o jednoduchosti jejich autorů.
Zastávám názor, že kdo nechodí lovit černou pravidelně, tak při setkání s ní zpravidla udělá chybu. Uloví ocucanou bachyňku, uloví 10kg sele, uloví lončáka místo lončačky (když si může vybrat a má na to čas) apod. Nepřímo úměrně s množstvím myslivců lovících pravidelně černou zvěř narůstá její počet, protože těch aktivních myslivců je prostě MÁLO.
Jiná otázka je lov. Lovit selata pod 20kg mi přijde zbytečné. Názory, že jsou přemnožená prasata a proto se musí i do malých selátek střílet brokama, ať se to vystřílí co nejrychleji, vypovídají o jednoduchosti jejich autorů.
Zastávám názor, že kdo nechodí lovit černou pravidelně, tak při setkání s ní zpravidla udělá chybu. Uloví ocucanou bachyňku, uloví 10kg sele, uloví lončáka místo lončačky (když si může vybrat a má na to čas) apod. Nepřímo úměrně s množstvím myslivců lovících pravidelně černou zvěř narůstá její počet, protože těch aktivních myslivců je prostě MÁLO.
Autor: strejda zajíc | 17.06.2012 11:30
Nedivme se ,prase je taky jenom člověk,někdo se naštve rychleji,někdo je větší kliďas.Jen mne zaráží,že takhle statečné byly 45 kg velké holky.Takové mi většinou nechaly děti na krku a zdrhly.I když v noci to bývá jiné.A nebo jim přišly na pomoc velké maminy?
Autor: Radek Chadim | 14.06.2012 14:13
Předloni jsem taky slyšel zvěsti, že divočáci začali více napadat lidi a také pejsky, několikrát jsem u pokousaného psa i byl, ale to se taky nalovil rekordní počet divočáků. Loni jsem naopak o žádných krvelačných bestiích neslyšel, takže situace se z doslechu mění každým okamžikem :-).
Autor: Radek Chadim | 14.06.2012 14:09
Ono je to taky o tom, že dříve nebyl internet :-) a média na to nebyla tak vysazená. Otce taky již v 80tých letech nabral divočák, ale že se o tom nikde v médiích ani na internetu nemluvilo a nepsalo, tak se o tom nikdo moc nedověděl. Divočák měl asi 80 kg, byl postřelený a díky našemu fouskovi, který to taky škaredě odnesl, to nedopadlo hůř, památku na noze měl už po celý život. Ale že to nebylo ve zprávách na Nově, tak o tom celá republika neví :-).
Autor: Martin Novák | 13.06.2012 20:59
Karle taky přeju LOVU ZDAR.Sám jsem nic podobného nezažil,ale několik kolegů už měli podobnou zkušenost.Nemyslím,že je to tím,že by to bylo jen poslední dobou a bachny se stávaly agresivnějšími.Už je to víc jak 20 let,co kamarád ulovil sele v pšenici a bachna ho doprovodila se seletem v náruči a na couvačku až k autu.Před třemi roky další kolega po ulovení selete dokonce zažil dost agresivní výpad bachyně.Také nechtěl střílet,tak po ní hodil připravený svetr.Pomohlo to,ale svetr našli až po několika dnech až pár set metrů od místa útoku a na cáry.Osobně si myslím,že je to spíš o povaze dotyčné bachyně.Je to jak u lidí,či u psů.Každý reaguje na stejný podnět jinak.
Autor: Pavel Černý | 13.06.2012 20:44
Radku, nepíšu (naštěstí) z vlastních zkušeností. Ale mám kolegu - hospodáře v honitbě, kde je v poslední době černé spíš méně než dříve, ale stále víc se tam rozpakují organizovat naháňky. Skoro na každé dojde totiž ke zranění nebo alespoň k útoku na psa nebo člověka (už volali i "rychlou" a zastavovali masivní krvácení - jizvu jsem viděl - pořádná). A útočí nezraněná prasata, většinou sekáči nebo lončáci.
Autor: Radek Chadim | 13.06.2012 16:48
Chce to zařvat a opticky se ještě zvětšit, teda Meynhard to tvrdí. A mně už se to taky osvědčilo - roztáhnout ruce (je-li to možné) a hodně nahlas zařvat - udělat se prostě ještě větším a nebojácnějším, pak málokterý kus černé ze strachu neustopí.
Pavle, takovýchto dramatických případů spíše příbývá proto, že také přibývá míst, kde se divočáci vyskytují a tam kde jsou, tak jich teď bývá často více než dříve - tedy větší setkávání s černou vyvolává dojem, že těchto situací je více a že jsou více vyhrocené.
A na nějakou učenlivost černé tímto směrem už vůbec nevěřím, ono je to spíše tím, že každý kus černé zvěře je psychicky jiný, takže na stres reagují různě, stejně jak je to u lidí - někdo je flegmoš a raději v klidu odejde, někdo je rapl a hned se pere - a u divočáků je to stejný. Předloni u řepky ta větší tlupa z mých videí byla naprosto klidná, i když vítr šel k nim, tak ani jedna bachyně nevyhrožovala, jen všechny stáli v řepce a nechávali selata se jít na vnadiště nažrat. Pak tam chodila samotná bachyně se 3 malými selaty, ta naopak byla hrozně opatrná, nervozní, jak mě navětřila, hned výhružně pochrochtávala a kdybych slezl, tak bych se i bál, že se do mě pustí. A takových případů mám odpozorováno více, takže to nebude vlastnost, co se dá naučit, ale spíše věc psychiky a obranné strategie daného jedince či tlupy.
Pavle, takovýchto dramatických případů spíše příbývá proto, že také přibývá míst, kde se divočáci vyskytují a tam kde jsou, tak jich teď bývá často více než dříve - tedy větší setkávání s černou vyvolává dojem, že těchto situací je více a že jsou více vyhrocené.
A na nějakou učenlivost černé tímto směrem už vůbec nevěřím, ono je to spíše tím, že každý kus černé zvěře je psychicky jiný, takže na stres reagují různě, stejně jak je to u lidí - někdo je flegmoš a raději v klidu odejde, někdo je rapl a hned se pere - a u divočáků je to stejný. Předloni u řepky ta větší tlupa z mých videí byla naprosto klidná, i když vítr šel k nim, tak ani jedna bachyně nevyhrožovala, jen všechny stáli v řepce a nechávali selata se jít na vnadiště nažrat. Pak tam chodila samotná bachyně se 3 malými selaty, ta naopak byla hrozně opatrná, nervozní, jak mě navětřila, hned výhružně pochrochtávala a kdybych slezl, tak bych se i bál, že se do mě pustí. A takových případů mám odpozorováno více, takže to nebude vlastnost, co se dá naučit, ale spíše věc psychiky a obranné strategie daného jedince či tlupy.
Autor: Karel poslík | 13.06.2012 13:37
O tom jak bychyně dokáže chránit selata nebo i mrtvé sele, nepochybuji. Vždy jsem to ale do určité míry spojoval se situací, kdy je sele střeleno tak, že dlouho nebo hlasitě odkazuje a střelec se prozradí pohybem nebo hlukem.Vím jaké to je, kdy se chce bachyni vystoupit na žebřík. Příběh, který popisuji v článku se však liší od dosavadních zkušeností tím, že sele zůstalo v ohni jak podťaté, bez hlesnutí. Tlupa se vzdálila „někam“ do lesa a potom se obě bachyně vrátily, aby si to se mnou vyřídily. Udělal jsem určitě chybu, když jsem šel k seleti příliš brzy po ulovení. Měl jsem počkat jako vždy alespoň patnáct minut, času jsem měl dost. Nejvíce mi překvapila ta druhá. Opustila vlastní malinká selata a šla si mě potichu nadběhnout pod větrem. Nezalekly se ani mého hlasu a když jsem ustupoval, pořád si udržovaly kontakt na 5 -8 metrů. Potom jsem na ně mluvil dost hlasitě z bezpečné výšky a stejně zůstaly v blízkosti selete min. dalších 45 min. Ukazuje se jak pestrý a rozmanitý je život v přírodě a chování černé ( a nejen černé) zvěře , zvláště při kritických situacích, nelze naformulovat do žádného vzorce, nebo 100% ní poučky. Vidět a slyšet to co jsem zažil já, by měly ty hordy houbařů, motorkářů a jiných …řů. To by byl v lese klid. Já jsem při té příležitosti vzpoměl na docela nedávný noční lov, kdy jsem ze země lovil lončáka z tlupy o možná 30-ti kusech, přičemž se tlupa před mým stanovištěm rozdělila a polovinu jsem měl při výstřelu za zády ! Nebo na jiné místo v honitbě, kde s kamarádem lovíme také ze země a kde nám při dobrém větru přišel sekáč na dosah když ne ruky , tak laufu. Stejně toho nenecháme , ani kdyby nás proháněly sebevíc. V pondělí večer jsem byl zase v obležení selat , avšak nebylo to nic k lovu. Zdar Karel
Autor: Fesoj | 13.06.2012 12:44
Zvlášť zasloužené - nebo spíš vykoupené - Lovu zdar ! Tohle mateřské vyhrožování u střeleného potomka nebo tehdy, když se člověk zejména v noci, dostane mezi malá selata, jsem už taky zažil. Jak bylo správně napsáno, krev houstne v žilách a v horších případech řídne obsah ve střevech... Ale skutečný útok vyhrožující bachyně jsem nejen nikdy nezažil /ono by asi nebylo o co stát/, ale ani nevím o někom, kdo by s ním měl osobní zkušenost.
Autor: figi | 12.06.2012 17:01
Je to jak z filmu.
Podle mých osobních zkušeností se takto chovají bachyně až do věku selat 6-7 měsíců. Dospělé kusy z tlupy při obraně tlupy vždy spolupracují. Strach má velké oči. Vždy jdu k bachyni a mluvím na ni, a vždy od selete odešla, na toto chování nemá vliv, zda je světlo či tma. Vždy jsem ale tuto situaci zažil s bachyní a selaty, až na jeden případ, kdy mne po ulovení selete všechny dospělé kusy ( 8 bachyní ) doslova obklopily a vedoucí bachyně byla ode mne asi 3 metry. Mluvil jsem na ně, a po krátké chvíli( nevím, snad to bylo 10-15 vteřin ) celkem pomalu odešly. To bylo jedinkrát, kdy jsem neměl jistotu, jak to dopadne. Ty výhružné zvuky jsou zejména za tmy opravdu působivé, snad ani tygr či lev to tak neumí, jen krokodýl.
Podle mých osobních zkušeností se takto chovají bachyně až do věku selat 6-7 měsíců. Dospělé kusy z tlupy při obraně tlupy vždy spolupracují. Strach má velké oči. Vždy jdu k bachyni a mluvím na ni, a vždy od selete odešla, na toto chování nemá vliv, zda je světlo či tma. Vždy jsem ale tuto situaci zažil s bachyní a selaty, až na jeden případ, kdy mne po ulovení selete všechny dospělé kusy ( 8 bachyní ) doslova obklopily a vedoucí bachyně byla ode mne asi 3 metry. Mluvil jsem na ně, a po krátké chvíli( nevím, snad to bylo 10-15 vteřin ) celkem pomalu odešly. To bylo jedinkrát, kdy jsem neměl jistotu, jak to dopadne. Ty výhružné zvuky jsou zejména za tmy opravdu působivé, snad ani tygr či lev to tak neumí, jen krokodýl.
Autor: Pavel Černý | 12.06.2012 11:03
Karle, Lovu zdar! Obávám se, že podobných případů bude přibývat. Černá zvěř je pod tlakem a je při tom inteligentní a učí se. Stačí, když se bachyni z tlupy podaří vystrašit a zahnat houbaře, jiné kusy si to zapamatují a budou to aplikovat v dalších stresových situacích. Má to pouze jedno pozitivum: rozkřikne se to i mezi lidmi a v lese je pak větší klid.
Autor: Miroslav Šafr | 12.06.2012 09:54
Karle, Lovu zdar! Je vydět že i pořádný chlapy se někdy bojí-:).
Autor: Petr Havlín | 11.06.2012 21:48
Minulý týden,když jsem za úplné tmy a deště šel z kazatelny tak se tento zvuk ozval asi 5-10m ode mě v mlází.Kulobrok byl hned odjištěný a nebylo mi do smíchu.Takže tě Karle naprosto chápu. Bachna se mi naštěstí neukázala.
Autor: Václav Sládek | 11.06.2012 20:33
Zažil jsem něco podobného ale lovil můj bordík sele vyvržené mělo osum kg.Bachyně výhružně "vrčela" pár metrů pode mnou.Nebylo kam ustupovat přebil jsem brokovnici na čtyřky minimagnum další dva náboje připravený v ruce.Po asi pěti minutách vyhrožování dala přednost odvedení zbylých selat do bezpečí.
Autor: Ellhenicky | 11.06.2012 17:34
Mám obdobnou zkušenost i když jen s jednou bachyní.Po ulovení selete, když jsem seděl se synem u kukuřice na posedu,bachyně posed obcházela. Jjak píše Karel, ten zvuk co vydávala,taky nevím jak to nazvat, ale silně připomínal rozzuřeného tygra.Taky jsme dobrou hodinu seděli na posedu a moc se nám dolů nechtělo.
Autor: Radek Chadim | 11.06.2012 09:06
Lovu zdar!
Na srazu se o takyvýchto historkách taky mluvilo. Kolega něco podobného zažil před dvěma lety u kukuřice. Po ulovení jednoho selete (které kvičelo na kilometry) na kraji rozsečené kukuřice odběhla bachyně nejprve zpátky do kukuřice a pak se pro sele vrátila s výhružným kvičením zpátky k poraněnému seleti a nechtěla odejít, tak ulovil ještě druhé sele, co vyšlo kousek z kukuřice za ní, a pak už si dala říct, ale pak dosled v té kukuřici toho druhého selete, kterého jsem se také zůčastnil, nebyl úplně v klidu - naštěstí jsem stál na druhé straně kukuřice a viděl, že 3 tlupy z kukuřice už vyběhly, tak další už se tam schovávát nemohla, protože už tam pro ní nebylo místo - pěkné odůvodnění proti strachu, ne? :-)
Jinak ochrana a obrana tlupy je záležitost celé tlupy, jak tvrdí Meynhard ve své knize a jak už to asi i pár z nás vidělo i na živo, takže se nedivím, že se ta druhá přidala.
Na srazu se o takyvýchto historkách taky mluvilo. Kolega něco podobného zažil před dvěma lety u kukuřice. Po ulovení jednoho selete (které kvičelo na kilometry) na kraji rozsečené kukuřice odběhla bachyně nejprve zpátky do kukuřice a pak se pro sele vrátila s výhružným kvičením zpátky k poraněnému seleti a nechtěla odejít, tak ulovil ještě druhé sele, co vyšlo kousek z kukuřice za ní, a pak už si dala říct, ale pak dosled v té kukuřici toho druhého selete, kterého jsem se také zůčastnil, nebyl úplně v klidu - naštěstí jsem stál na druhé straně kukuřice a viděl, že 3 tlupy z kukuřice už vyběhly, tak další už se tam schovávát nemohla, protože už tam pro ní nebylo místo - pěkné odůvodnění proti strachu, ne? :-)
Jinak ochrana a obrana tlupy je záležitost celé tlupy, jak tvrdí Meynhard ve své knize a jak už to asi i pár z nás vidělo i na živo, takže se nedivím, že se ta druhá přidala.
Autor: Tomio | 11.06.2012 08:51
Asi oblíbené selátko, nebo už ji nebaví ztrácet selátka. Každopádně černá začíná být trocha agresivnější. A nechtěl bych být na Vašem místě v tu chvíli