Myslivecké fórum

Vložil: Fesoj | Upravit článek | 12.01.2013 13:24 | zobrazeno: 3581

Když ještě malý kluk jsem byl, výstavu psů jsem navštívil.
"Myslivec bez psa - myslivce půl !" tam velkým písmem psáno bylo.
Navždy se to v mou mysl vrylo...
Blížily se narozeniny. Čtyřicátiny, kulatiny,
takže manželka sondovala, čím by mi mi radost udělala.
"Vážně, co bys chtěl ?" žena říká. "Štěňátko ! Loveckého psíka..."
Přiznávám, původně jsem chtěl braku. Podlehl jsem však ženině tlaku -
mám-li mít psího kamaráda, chci, aby ho též měla ráda.
Brakýř manželce málo říká, zavrhla rovněž jezevčíka,
teriéři, zvlášť jagoši, jsou prý příšerní divoši,
ohaře zas já odmítám, drobné zvěře zde málo mám.
Nakonec manželku i mne zláká zjev německého křepeláka.
O tom plemeni málo vím, tak v knížkách stránky obracím -
a velice mne zaujalo, co v jeho standardu se psalo :
Výtečné lovecké vlastnosti, k dětem však dobrák od kosti,
pes, který by se vody bál, nikdy by chovnost nezískal,
hlasitost, ostrost vrozená - to přece něco znamená.
Vždy byl a je loveckým psem, nikdy ne módním plemenem.
Již ve století minulém zmínil se o něm starý Brehm.
Ten práci barváře oceňoval, kvalitu nosu vyzdvihoval,
jiný pes nepracuje tak, snad jen - zkušený křepelák.
Samá chvála, leč asi na nic, je u nás málo chovných stanic...
Svatý Hubert však tomu chtěl, abych já křepeláka měl -
známý, který psy dlouho choval, s křepeláky experimentoval,
z Německa získal chovný pár. Manželka pro mne měla dar,
vždyť jeho fenka šimlatá nedávno vrhla štěňata,
takže hned příští neděli jsme pro fenečku zajeli.
Co v chytrých knížkách psáno bylo, se později v praxi potvrdilo.
Dlouhých třináct let s námi žila, mnohou radost nám připravila,
dokonce jeden její syn interšampion krásy byl.
Dávno již naše Britulinka věčný sen pod švestkami spinká,
jen vzpomíněme - já i žena - jaká to byla skvělá fena...