Myslivecké fórum

Vložil: Fesoj | Upravit článek | 29.01.2013 04:18 | zobrazeno: 3663

Střežil jsem státní hranici. A v jednom zimním měsíci jsem po silnici postupoval a sněhový pás kontroloval,zda lidská stopa tady není, zda nedošlo zde k narušení.Týden uplynul od obnovy a dosud nepadal sníh nový, jenom stop zvěře dlouhé řádky vedly do Polska či k nám zpátky.Včera jsem zažil překvapení. Takových kňourů mnoho není,jako byl onen legendární. Jeho stopa je kapitální, přes hranice k nám přicestoval. Jak rád bych si ho vystopoval, aby má kulovnice milá poslední slovo promluvila - bylo by to opravdu skvělé dostat toho narušitele.Volno však na obzoru není, nebudu mít čas na lovení,o dovolenou nelze říci, ve skříni nechám kulovnici, dál budu sloužit s pistolí. Myslivce to až zabolí...
Pomalu vcházím do zatáčky. Hned za ní u silniční značky zřím uniformu zelenou. Mám tady duši spřízněnou,potkávám známého lesního, správce revíru sousedního.Cigaretu si zapaluji a na kňoura upozorňuji, on ale jenom rukou mávne :"To pro mne není novum žádné,já už se na něj dlouho chystal. Včera jsem za ním kuli vyslal,špatně jsem ho však zasáhl. Pak do houštiny zatáhl a dnes ráno, jak je mým zvykem, já šel jsem za ním s jezevčíkem.Ale nedobře skončil ten výlet, v houštině nedalo se střílet, kňour jezevčíka ignoroval, hned přímo na mne vyrukoval a než jsem zvedl kulovnici, tak poranil mne na zadnici.Teď nemám na lov pomyšlení, hledám lékařské ošetření." Drobátko jsem se zastyděl. Jak to, že jsem hned neviděl na bílém sněhu kapky rudé ? Inu, nejspíše tím to bude, že sotva jsem hajného zhlédl, na zem jsem vůbec nepohlédl.Pak jsme se spolu rozloučili, každý svou cestou vyrazilia já ke své nemalé zlosti jsem nebyl u té události,která rozhodně všední není. Vše další znám jen z vyprávění...
Hajný ještě pár kapek krve ztrácí, než dobelhá se k ordinaci. Tam zaujal pozici lehu, doktor mu udělal pár stehů, pak ještě tetanovku píchl. Hajný naposled dlouze vzdychl,k polesí kroky zaměřuje a fořta o všem informuje.Aby mu vyhnal bledost z lící, fořt hned nalévá slivovici,zanechává všedního shonu, rychle se chápe telefonu, své podřízené svolává a příkazy jim vydává : "Mám pro vás příležitost velkou pro dnešek praštit s uzávěrkou, odložte kalkulačky, vezměte zbraně !" Pak připraví vůz a čeká na ně...Jeden přivedl zkušeného brakýře jezevčíkovitého,kterého všichni, kdož ho znali, psím profesorem nazývali. Pak vyrazili na místo činu a obstoupili tu smrčinu, kde zalehlý byl rytíř černý. Hned vnikl dovnitř brakýř věrný a již je slyšet štěkot dravý, jak mohutného kňoura staví.
Zraněný kňour zalehlý v houští své lože jen tak neopouští,je příliš zdatným bojovníkem, nechce se nechat vyhnat psíkem. Zimní den rychle ubývá, už mnoho času nezbývá.Majitel psa se pokřižuje, pomalu houštím postupuje, chce řešit kvadraturu kruhu, vyhnat kňoura před hlavně svých druhů. Opakuje se případ z rána. Kňour nechá psa, napadá pána,pušku mu z ruky vyráží, obě nohy mu podráží.
Ale zcela stejné to není - obešlo se to bez zranění.Tonoucí se prý stébla chytá. Také hajný, jenž vzduchem lítá, zatíná pěsti křečovitě a čehosi se chápe hbitě, pevně se drží za osiny a kňour vyráží ze smrčiny...
Nejsou moc časté ty případy ! Tenkrát jsem byl myslivec mladý,dnes jsem šestinásobným dědkem a v životě jsem nebyl svědkem,jak ze smrčiny zasněžené se podivná dvojice žene - jak čarodějka na koštěti veze se hajný na praseti ! Nikdo však vystřelit nemůže, vždyť poranit by mohli muže,který s grimasou v tváři bledé na obrovském kňourovi jede.Konečně pouští osiny. Pak třeskl výstřel jediný, čímž hajný s poraněným zadkem udělal tečku za tím zmatkem.
Komu se nechce uvěřiti, že se to mohlo přihoditi, nechť navštíví Orlické hory. Tam potvrdí mu tuhle story a hajný na něj ze smrčí zjizvený zadek vystrčí.