Vrhačka
Vložil: Fesoj | Upravit článek | 18.03.2014 17:39 | zobrazeno: 3805
Jsme pod Vraními horami. Městečko leží před námi,
jež nazývá se Bernartice. Tam myslivecká je střelnice,
kde probíhá každičkým rokem tradiční závod ve střelbě brokem.
Když ráno sluníčko vychází, místní myslivci se zde schází,
na stanovištích pod věží o pohár Vraních hor soutěží.
Pro ty, kdo obsazují přední místa, je účast v odpoledním klání jistá.
Zblízka i z dálky přátelé se sem sjíždějí vesele,
střelecká družstva sestavují, s místními síly poměřují.
Příběh, o který tady běží, má souvislost s vysokou věží.
Vrhačka s ocelovým perem z ní předem stanoveným směrem
vstříc střelci s prstem na spoušti asfaltový terč vypouští.
Kdo vrhačku jde obsluhovat, má na bezpečnost pamatovat -
stoupne si do špatného úhlu a hned mu mohou koupit truhlu,
už neuvidí závod příští, vrhačka lebku mu roztříští.
Mně se to jednou málem stalo, k neštěstí chybělo jen málo.
Abych viděl terč letící, trochu jsem změnil pozici,
jen o kousíček maličký... Pak už jsem viděl hvězdičky,
ta zlá vrhačka holubů mi dala řádně přes hubu !
Nevím, jak dokázal jsem slézt na zem... Levá tvář opuchla mi rázem,
zle a nedobře teď mi je, hubu mám jak pytel na zmije
/tak aspoň kamarádi milí se o mých ústech vyjádřili/.
Jeden hned auto nastartuje, rychle mne domů dopravuje.
Žena mne téměř nepoznává, jak se to stalo, se vyptává -
"... vy jste se na střelnici prali ?!" "To holubi mne zfackovali",
já na otázku odpovídám. Oběd však ani nedojídám,
nezdržuji se u ženy, jen polykám dva Brufeny,
zapíjím je sklenicí vody a hurá zpátky na závody,
už zaschly kapky krve na rtu, nebudu přece trhat partu !
Hned do družstva se zapisuji a do závodu nastupuji.
Našemu družstvu oči září, dneska se nám nezvykle daří.
I já s tou svou opuchlou hubou když ne první ranou, tak druhou
většinu terčů zasahuji, po stanovištích postupuji,
svatým Hubertem je mi přáno, střílím teď lépe, nežli ráno,
většinu soupeřů porážíme, na stupně vítězů se stavíme.
Jak káží staré dobré mravy, teď zasednout má myslivec pravý
si ke skleničce s přáteli. Tam všichni v družném veselí
si své zážitky vyprávíme a jen neradi se loučíme,
když hvězdy na nebesích vzplanou. Lovu zdar, za rok nashledanou !
Jsme pod Vraními horami. Městečko leží před námi,
jež nazývá se Bernartice. Tam myslivecká je střelnice,
kde probíhá každičkým rokem tradiční závod ve střelbě brokem.
Když ráno sluníčko vychází, místní myslivci se zde schází,
na stanovištích pod věží o pohár Vraních hor soutěží.
Pro ty, kdo obsazují přední místa, je účast v odpoledním klání jistá.
Zblízka i z dálky přátelé se sem sjíždějí vesele,
střelecká družstva sestavují, s místními síly poměřují.
Příběh, o který tady běží, má souvislost s vysokou věží.
Vrhačka s ocelovým perem z ní předem stanoveným směrem
vstříc střelci s prstem na spoušti asfaltový terč vypouští.
Kdo vrhačku jde obsluhovat, má na bezpečnost pamatovat -
stoupne si do špatného úhlu a hned mu mohou koupit truhlu,
už neuvidí závod příští, vrhačka lebku mu roztříští.
Mně se to jednou málem stalo, k neštěstí chybělo jen málo.
Abych viděl terč letící, trochu jsem změnil pozici,
jen o kousíček maličký... Pak už jsem viděl hvězdičky,
ta zlá vrhačka holubů mi dala řádně přes hubu !
Nevím, jak dokázal jsem slézt na zem... Levá tvář opuchla mi rázem,
zle a nedobře teď mi je, hubu mám jak pytel na zmije
/tak aspoň kamarádi milí se o mých ústech vyjádřili/.
Jeden hned auto nastartuje, rychle mne domů dopravuje.
Žena mne téměř nepoznává, jak se to stalo, se vyptává -
"... vy jste se na střelnici prali ?!" "To holubi mne zfackovali",
já na otázku odpovídám. Oběd však ani nedojídám,
nezdržuji se u ženy, jen polykám dva Brufeny,
zapíjím je sklenicí vody a hurá zpátky na závody,
už zaschly kapky krve na rtu, nebudu přece trhat partu !
Hned do družstva se zapisuji a do závodu nastupuji.
Našemu družstvu oči září, dneska se nám nezvykle daří.
I já s tou svou opuchlou hubou když ne první ranou, tak druhou
většinu terčů zasahuji, po stanovištích postupuji,
svatým Hubertem je mi přáno, střílím teď lépe, nežli ráno,
většinu soupeřů porážíme, na stupně vítězů se stavíme.
Jak káží staré dobré mravy, teď zasednout má myslivec pravý
si ke skleničce s přáteli. Tam všichni v družném veselí
si své zážitky vyprávíme a jen neradi se loučíme,
když hvězdy na nebesích vzplanou. Lovu zdar, za rok nashledanou !
Komentáře:
| Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se.... |
Autor: Vrba Frantisek | 19.06.2014 11:58
Až Pepo příště brokem půjdeš střílet, krátce na jih Moravy přijeď. Vrazim Ti jednu levou pěstí, snad přinese to tobě štěstí. Pokud se akce vydaří,tvůj mančaft všechny porazí.
Autor: Fesoj | 19.03.2014 14:41
Koukám, že moje rozbitá huba
je pro pisatele veršů vzpruha!
je pro pisatele veršů vzpruha!
Autor: milano | 19.03.2014 10:50
Tos měl tedy velké štěstí,
to muselo být,jak rána pěstí.
S mordou mocně zabarvenou,
být v momentě na kolenou.
to muselo být,jak rána pěstí.
S mordou mocně zabarvenou,
být v momentě na kolenou.
Autor: Ellhenicky | 19.03.2014 00:38
Chlastat na Brufeny ,to je dílo,
hlavně že se ti to nevypařilo:-)
hlavně že se ti to nevypařilo:-)
Autor: Michal Brabec | 18.03.2014 17:55
Když střelci mají potom kliku
netýká se to i politiků?:-))
netýká se to i politiků?:-))
Autor: strejda zajíc | 18.03.2014 17:46
Teď v hlavě mé myšlenka s myšlenkou se sváří:
"Když střelec přes hubu dostane,hned lépe se mu daří?"
"Když střelec přes hubu dostane,hned lépe se mu daří?"