Myslivecké fórum

Vložil: Ron Gordon | Upravit článek | 12.02.2019 23:07 | zobrazeno: 3007

LOVECVKÝ OBZOR
ČASOPIS VĚNOVANÝ MYSLIVECKÉ VĚDĚ A PRAXI. ŘÍDÍ A VYDÁVÁ ROČNÍK XXII. V PRAZE, NA KRÁL. VINOHRADECH. NÁKLADEM VYDAVATELE J. V. ROZMARY. — TISKEM J. KOLANDY V PRAZE-VIII. 1924 — 1925

stránky 4-5-6

Dr. Václav Froněk, zvěrolékař :
Vztah ráže ke vzrůstu paroží.

Vědecká pozorování učí, že vzrůst tkáně je v úzkém vztahu к určitým funkcím varlat. Nepadá tu na váhu vývin pohlavního produktu — sperma potřebného к oplo-’ zení, nikoliv jak se semeno dostane ven, nýbrž t. zv. „vnitřní sekret“, který je vylučován určitými buňkami a přichází do krve a do tkání. U jelenovitých tvoří se semeno jen v čase říje, mimo tuto dobu není ve varlatech semene; bylo to dokázáno drobnohledným pozorováním. Ale varlata fungují také po ostatní dobu celý rok, konají úkol dvou párů žláz, které jsou anatomicky spojeny v pár jediný. Steinach tedy ro zeznává žlázy genitální, jimiž míněna je část vyvíjející sperma, a žlázy pubertní jako část, která koná úkol vnitřní sekrece. Přívěsná žláza mozku, žláza štítná a vedlejší led viny jsou činný výhradně vnitřně sekretoricky, nemají cho deb východních, nýbrž dodávají sekrety důležité pro ži vot, které jsou přiváděny přímo do krve a krví sdělují se organismu. Také vaječníky jsou jako varlata dvojitými žlázami, vypravují vejce vaječníkem ven a vyvinují vnitřní sekret, který se dostává do krve. Důkazy o tom podávají pokusy Steinachovy. Od stranil u mladých potkanů a morčat varlata a vaječníky a nasadil na vykleštěné samičky varlata a opačně na vykleštěné samečky vaječníky. Přenešení podařilo se u několika pokusných zvířat, ale nevyvinula již vajíček a semene, naproti tomu vnitřní sekrety těchto žláz. Vaječ níky opatření vykleštění samečkové přijali teď podstatu samic a jevili i jinak vlastnosti samiček, ba mléčné žlázy vyvinuly se jako u samic a vstoupily v činnost, takže kojili podložená jim mláďata. Samičky zbavené vaječníků a uměle opatřené varlaty přijaly vzhled samců, staly se rvavými a skákaly na samičky, ačkoliv jejich vložená varlata semene nevyvíjela. Podle toho je tedy součást varlat a vaječníků, která do dává vnitřní sekrety směrodatnou pro pohlaví. Homo- sexuelní člověk má v součásti varlat buňky ženského cha rakteru, jichž vnitřní sekret určuje jeho pohlavní náklon nosti. U kleštěnců chybí vedle pohlavního produktu také vnitřní sekret scházejících varlat; kleštěnec nemá chlupů pod páždí a v krajině pohlavního údu, nemá výslovné stavby mužského těla, hlas má fistulkový, a následkem nedostatku vnitřního sekretu je duševní jeho nadání tak obmezené, že mu schází smysl pro společnost a přistu puje к tomu náchylnost к zločinu. Zjevy při vzrůstu paroží stanou se jen tehdy srozu mitelnými, věnuje-li se pozornost vlivu vnitřních sekretů a jiných ještě žláz. Co v následujícím bude řečeno o pa- růžcích srnce, platí také pro ostatní jelenovité. Zbraň na jejich čele je útvar dermatogenní, t. j. povstává jedině ze součástí kůže; pochod zkostnatění je podružný. U srnčat dostaví se záhy po narození na čelní kosti vnitřní srůstání kůže s kostěnou podložkou, srst nad tím místem stává se huňatou a tělíska kůže vytvoří pučnice. Obě tepny skráňové zásobují pučnice a jejich povlak krví až do úplného zkostnatění. Dostaví-li se tento stav (Obr. 1.) ustane přítok krve, ba přívody tepen stáhnou se tak na temeně pučnic dohromady, že tu vyživování přestane do cela a vrchol — kostěná část s kůží -— odumře. Kůže je tu docela tenká, vzhledu pergamenu (Obr. 2a). Ostří háme-li v prosinci nebo lednu srnčeti srst na pučmcích, můžeme se o tom po stažení kůže přesvědčit!. Některé srnče tohoto stavu ještě nedosáhlo, některé již překročilo, pokud je odumřelá kůže již otlučena a zkostnatělý hrot vyčnívá tak, jakoby vyrostl z manžety (Obr. 3a), čemuž však tak není. Jest nyní otázka, jak to přijde, že při úplném zkost natění pučnice přítok krve pojednou ustal, takže tento výrůstek musel odumříti. Na přesvědčivých důkazech po známe, že tu varlata měla vliv; jejich vnitřní sekrety účinkují na koncové větve tepen v okruhu pozdějšího de- markačního pásma a způsobují odumření kostěného hrotu a povlékající kůže. Co z kůže odumře, odpovídá morpho- logicky lýku pozdějších náhradních parůžků a vystoupivší špičky odpovídají lodyhám, třeba že mají nepatrnou ve likost. Pochod vývoje paroží a jeho shazování dá se nej- snadněji vysvětlit! vyobrazeními. Obr. 1. vztahuje se к úplně vyvinuté pučnici srnčete nebo koloucha bezpro středně před dokončením vzrůstu. Zkostnatění dospělo až ku hrotu špice. Ted pod vlivem rekrece varlat dostaví se zaraženi vzrůstu a nad demarkačním pásmem a) od umře všecka tkáň, kost a pokrývající kůže (Obr. 2a). Kůže tvoří vypnulinku velikosti hrachu; sesycháním a scvrkáním nabývá tvaru pergamenu. Srnčíci vytloukají tento kousek kůže o stromy a vyleští při tom tyto malé špice nebo paličky. Pozoroval jsem z blízka, jak smeček hlavu kroutil, potrhoval jí vzhůru a o strom třel. Držení těla bylo při tom jiné, než při obyčejném vytloukání; ale ne bude asi vždy takové, jaké jsem pozoroval. Průběh na paličkách, původním čili prvním paroží odpovídá z vě deckého stanoviska vytloukání vyzrálého paroží. Obr. 2. znázorňuje černě špičku zbavenou kůže. Kůže scvrkáním oné části, která při vydělání dává useň, tenšila se směrem vzhůru, až špičku ohraničoval jen lem tenký jako papír. Tento nepatrný, tenký okrsek kůže je pro vývoj paroží velkého významu. Jestliže byl porušen ku př. zlomením pučnice, přestane na tom místě růsti pa roh vůbec, a poranění tohoto tvořivého lemu má za ná sledek nepravidelný vzrůst nebo zkomolení parohu. Z toho lze usuzovat! na účel růže, ona leží nad tvořivým lemem jako chránící kostěný val (Obr. 9.) tak, že tento je mimo řídké případy chráněn před úrazy, jimž je vysazen, hlavně při zápasech. Prvotní paroží (špice) nemá růží, není tu ani na značena, teprve při náhradním paroží se růže vyvine v tvaru více nebo méně dokonalém, takže při prvním náhradním paroží spatřujeme nad demarkačním pásmem často jen několik perlovitých, drsných vypnulinek. Karel Brandt zastával náhled, že první špičky nebo paličky pronikly kůží následkem roztažitelnosti tkáně kostí. Takové roztažitelnosti kostí není vůbec, jak učí vědecké bádání anatomie a pathologic, a pečlivé zkoumání pučnice sr- nečka prokázalo, jak už bylo shora uvedeno, že na te meně odumře malý okrsek kůže, takže se obnaží špička nebo palička stejnou dobou odumřelé tkáně kostí. Pokud ná některém místě lidského nebo zvířecího těla části kostí se obnaží, a zde odumrou, nastane v pásmu, kde tato odumřelá část hraničí s živou kostí, oddělování se tohoto mrtvého kusu. Takové malé kousky kostry jako jsou špičky smečka, byly by odstraněny nejpozději během čtrnácti dnů, a za několik dní pokryla by se tato malá rána strupovitou tkání, po níž by zbyla jen nepatrná jizva. 1. 2. 3. 4. 5. Obr. /. Pučnice smečka se zralým lýčím. — Obr. 2. Ručnice s „odumírajícím vrcholem. — Obr. 3. Prvotní parůžek. Odu- mřelá špička a) je prosta lýka, tvořící lem je scvrklý a v stavu snížené životnosti. — Obr. 4. Špička je shozena a rána de markační je tvořivým lemem zavalena. — Obr. 5. Palička prv ního náhradního parohu, tato část začíná kostnatět!. Růže není ještě naznačena. Zatím však odumřelé součástky kostry pro příští pa j roží chovají se docela jinak, než jiné kousky kostí. Toto nanejvýš pamětihodné chování se nemá v celé zvířeně sobě podobného. Jak to přijde, musíme se tázati, že pochod odloučení tkáně kosti na hraničním pásmu, který jindy vždycky se dostavuje, zde nenastává? Lze to snadno vysvětlili skutečností, které dříve nebylo rozuměno. Jestliže srnec nebo jelen s hotovým již parožím se vykleští, za* počne na demarkačním pásmu pochod odlučování hmoty kosťové, a již po dvou týdnech odpadnou parůžky šeste j ráka. Potom se vyvine paruka, o níž zmíním se jinde. Poněvadž se tento, jinak rychlý pochod účinkem varlat prodlouží o měsíce, jest vliv pohlavních žláz jako ochra^ na proti odpadnutí paroží tak zřejmým, že je i laikovi pochopitelným. Tato ochrana je podmíněna vnitřní sekrecí. Scházejí-li vnitřní sekrety varlat, uplatní se jejich zjev odpadu na hotovém paroží, což bylo známo již v starověku, ale nedovedli si toho tehdy vysvětlili, poněvadž scházely nutné anatomické a physiologické vědomosti a teprve v novější době byl získán podklad pro porozumění tomutc> problému. Aristoteles, řecký filosof a přírodovědec 4. století před Kristem píše: „Vyřeží-li se jeleni staří v době, když nemají parohů, nenaroste jim již paroží nové; stane-di se to však v době, když už mají parohy, podrží tyto svojí sílu a nebudou shozeny“. Pozorování toto vztahuje se beze vší pochyby na parohy v lýčí, které se tak chová a mění se potom v paruku. Ve spise „Kynegelika“, který pochází z doby Karkalla (300 před Kr.), stojí: „Skryty v břiše jelena jsou dvě žlázy pohlavní. Vyřízneme-li je, stanou se z jelenů samice a hned jim s hlavy spadne statné a vyvinuté paroží.“ Toto pozorování je vzhledem ku shození parohů správné, ale nebylo patrně v tomto pozorování pokračováno tak dlouho, až by bylo pozo-* rováno nové vzrůstání parohů. Skutečnost, že neznámou dosud funkcí pohlavních žláz odpad hotových parohů je zdržován, lze následujícím vy j světlením učimti srozumitelnější. Varlata vyměšují vnitřní sekret do oběhu krve, a sekret tento je v těsném vztahu ku tkáni tvořivého lemu (Obr. 7a) a zde má zvláštní vliv na životní pochod a zmenšuje ho. Pomocí drobnohledné techniky moderní lze na tomto místě zjistili poměry, z nichž lze usuzovali na brzdění životního pochodu a na klid odlučování. V okrsku tohoto pásma dříme tkáň tvořivého lemu a živá tkáň kosti, která hraničí na mrtvou lodyhu a růži. Během tohoto stavu snížené životnosti scvrkly se krevní cévy až к přibližné prázdnotě a buňky tkáně a já dra buněk zvláštním způsobem se smrštily. Za těchto okol ností je odloučení tkáně kosti — resorpce kosti — vy loučeno. Rozebírat! tyto pochody nemůže býti úkolem těchto řádků, protože pro porozumění těmto otázkám je třeba zvláštních studií. Doba snížené životnosti na tvořícím lemu a růži kolísá u smečka v širokých hranicích. Může trvali jen několik neděl, ale také celý rok, kdežto při náhradním paroží doba ronění je upravena s malými odchylkami. Když uplyne doba seslabené životnosti, dostaví se na tvořícím lemu (Obr. 8.) plný nálev krve a záhy naplní se prázdné dosud buňky krví, která tkáň dostatečně vyživuje, takže scvrklá kůže stloustne a naposled stává se záhy houbovitou. Jakmile se dostaví plný nálev krve, nastane čilý pochod odloučení kosti; tolik hmoty kosťové se odlučuje, že se špičky od pučnice oddělí. Mechanická pomoc třením nebo nárazem je věcí vedlejší; oddělování je radikální, jestliže zvláštními okolnostmi, o nichž se zde zmiňovali nemůžeme, není shození zamezeno. Po shození zavalí naběhlý tvořící lem čerstvou ránu kosti (Obr. 4.) na růži a palice lýka se odstraní (Obr. 5.). Zkostnatění začíná v části axialní. Buňky krevní leží na růži bezprostředně pod kůží a vystupují mezi lýkem a kostnatou částí, v níž ukládá se množství kapilárních buněk směrem vzhůru. Tento poměr zásobováním krví trvá ještě u vyzrálého parohu v lýčí; všecky arterie a cévy leží v rýhách lodyhy bezprostředně pod lýčím, kdežto kostnatá část parohu má ve svých pórech jen kapiláry a červenou hmotu tuku kosťového. Na vytlučeném pa rohu spatřujeme lupou nebo už pouhým okem temné tečky, které odpovídají vchodům a východům krůpějí krve. S Obr. 6. Uzrálá lodyha v lýčí. — Obr. 7. Lodyha ve zpětném vývinu, lýčí je už z větší části otlučeno a bude záhy vytlu čeno. — Obr. 8. Lodyha prostá lýčí, tvořivý lem a demar kační pásmo je v stavu snížené živnosti. — Obr. 9. Lodyha jako mrtvá část kostry v pevném spojení se základnou a), až tu uběhne období seslabené životnosti a dostaví se oddělení. rozvětvením rychle rostoucích lodyh, které připravují vy živující arterie, přibývá také zkostnatění, až se tvar pa rohu vytvoří tak, že můžeme na zkostnatělé části rozeznali silnou korovitou vrstvu až к výsadám, a uvnitř houbovitou hmotu z červených kostěných tyčinek a z červeného na kapičky krve bohatého tuku. Obr. 6. představuje podélný průřez korunky srnce, právě ukončila svůj vzrůst. Ve smyslu vývoje je teď hotov, my lovci říkáme mu „hotový , když doba zpětné proměny, lýčí je odstraněno a kůra je šťavami rostlinnými zbarvena až do jistého Dokud vzrůst byl pokračujícím, hrály úlohu hlavně přívěsné žlázy mozku (hypophysa), kdežto sekrety řídily vzrůst, neboť v nedostatku pohlavních žláz parohy nepravidelně a pathologicky a povstane pa-- kterýžto zrůdnotvar stává se zvěři konečně smrtel Když uplyne pravidelný vzrůst, nastává scvrkání (Obr. 7.). Tento pochod, vedený a udržovaný vnitř sekrety varlat, pozoroval jsem podrobně a histolo na lýčí srnců a jednoho jelena. Vědecký výsledek velmi dobrý, musím se zde však obmeziti jen na co je všeobecně srozumitelno. Na scvrklém lýčí prováděl se pochod ztravování způsobu, kterým se uvnitř zplstnatěná tkáň kůže tekutou a povstalé tak šťávy byly přiváděny do Rozpouštění tkáně bylo udržováno velikým množ bílých krvinek, které procházely lýčím. V lýčí ros ještě parohu nenašel jsem takových buněk nikdy; tedy býti přilákány jistou příčinou lučební. U rostlin známe podobný pochod. Když opadává stromů, rozpustily se nejdříve jejich cenné součástky vrátily se do rostliny. Po té utvoří se na místech, se řapík odlomil, korkovité buňky a list odpadne sám. vší pochyby mají odlučovací šťávy parohu pro or nějaký účel, jehož při dnešním stavu vědy ještě Když je lýko až na malou část ve své hmotě a přístupno přítoku krve (Obr. 7.), stáhnou zúžené arterie na tvořivém lemu tak dohromady, že v lýčí odumrou ve všech částech směrem vzhůru. Že tento zajímavý pochod zpětné proměny udržován vnitřními sekrety varlat, dokazuje následující pokus: Srnci s lýčím byla koncem prosince výživná ústrojí krevní obou varlat podvázána hedvábnými nitkami, takže tyto žlázy zpustly. Vidličnaté parůžky v lýčí rostly bez přerušení do května a vyrostly v pěkné parůžky šesteráka, potom vzrůst zarazd, aniž by se bylo lýčí scvrklo a bylo otlučeno. V září dostavil se zrůdný vzrůst, nápadný napřed zduřeninami na růžích, znenáhla dostavily se vý růstky na lodyhách a výsadách a po roce nosil srnec paruku, která byla třikrát těžší než hlava. V srpnu následu jícího roku srnec zhynul. Mikroskopická stavba paruky souhlasila přesně s parukou jelena, kterého jsem kdysi dostal i s varlaty v dutině břišní zakrnělými. Hotová pravidelná lodyha šesteráka zůstane po mě síce v pevném spojení s pučmcí, poněvadž je vnitřními sekrety varlat udržován stav „seslabené životnosti“, jak bylo shora vylíčeno. Teprve když tento zúžující vliv je překonán jinými vzrůst podporujícími sekrety, nastane v pásmu shození scvrkání kosti, shození je přivedeno a příští náhradní paroh dozrává. Každoroční námaha samčího ústrojí při vývoji pa roží bývá často velmi obdivována a připisuje se jí ve liké plýtvání látkami, kdežto mnohem větší námaha sa mice při vývoji a kojení potomků přijímána je jako něco obyčejného. Ocele paroží jelenovité zvěře nedovedeme dnes ještě plně ocemti; bezpečně můžeme však miti za to, že výměna látek v paroží má vztah к celkovému organismu. Náhled, že by parohy byly od přírody jen zbraní, aby si silnější zajistil samici zápasem a lépe se mohl roz- plozovati než slaboch, je beze vší pochyby mylným. Ta kovými krásně myšlenými teleologickými poučkami nelze přírodních zákonů rozluštit!. Jelenovití zápasí parohy, po něvadž parohy jsou nejlepší zbraní к útoku a obraně; kdyby jich neměli, užili by běhů. Také v tomto případě zůstal by silnější vítězem, čehož při zápase parohy vždy cky není. Neboť velmi často nejušlechtilejší jelen bývá proboden „škůdníkem“ se špatně vytvořeným parohem.