Myslivecké fórum

Vložil: palkopal | Upravit článek | 15.02.2019 13:48 | zobrazeno: 3382

V diskusi \"Vlk v naší přírodě\" jsem chtěl odpovědět Radkovi na jeho názor, \"že se to léta dobře určitě nedělalo\" (Radek Chadim, pátek 15.2.2019 10:54). Bohužel se mi nedaří vložit odpověď, tak vkládám sem:

Radku, a nenapadlo tě, že by to mohlo být něčím jiným, než \"že se to léta určitě dobře nedělalo\"?
Les není pole, kde když se něco udělá špatně, druhý rok nemusí nikdo poznat, protože se to nejpozději na podzim uklidí a zoře. V lese se počítá na desetiletí a mnohdy nelze dost dobře odhadnout, co bude za 100 let.
Možná překvapí, ale co se dnes v lesích děje s kůrovcem a usýcháním porostů, není z velké části vina lesáků. Kolikrát jsou to různé drobnosti, v čase víceméně nepostřehnutelné a samostatně působící nemající žádný podstatný vliv, ale v kombinaci více vlivů mohou (a mají) fatální důsledky.
Tak v lesích na Třebíčsku první problémy začaly po vybudování JE Dukovany. To je dávno známá věc, že JE Dukovany ovlivnily mikroklima na rozloze cca tří okresů – zde méně prší. Ale to nezpůsobili lesáci ani majitelé lesů.
Dalším problémem je zamoření a otrávení půd imisemi z průmyslu, které zde jsou již od 19. století. Půda má obrovskou schopnost pufrace, tj. neutralizace jedů. Ale jednou zamoření dosáhne stavu, se kterým si půda již neporadí – ono okyselování lesních půd není primárně způsobeno opadem smrkového či borového jehličí (jehličí obecně), ale imisemi. Průmyslovými (těžké kovy a kovy obecně), spalováním uhlí (v minulosti masívně oxidy síry), ale i dopravy (oxidy dusíku obecně ze spalovacích procesů). Ano, listnáče mají obecně lepší schopnost regenerovat půdu, avšak před 100 lety, kdy zakládali dnes umírající jehličnaté porosty, nikdo nepředpokládal tak dramatické změny prostředí.
Oxidy síry za spalování uhlí se na Třebíčsku neprojevily jako např. v Krušných horách, ale věř, že i v lesích u vás je jí nadbytek. To ale nezpůsobili majitelé lesů ani lesáci.
Spad oxidů dusíku je dnes až stokrát vyšší, než před 80 lety, hlavně díky moderním spalovacím motorům. Tyto oxidy nejen že okyselují půdu, ale na zelené rostliny působí jako doping, jako anabolika na sportovce. Všechno více naroste, ale je také více zranitelné, méně odolá výkyvům počasí. To ale nezpůsobili majitelé lesů ani lesáci.
Obranou by bylo hnojení lesních půd. Ne masivním dodáváním živin jako v zemědělství (to zlikvidovalo humus v půdě a bez hnojení by jim už pomalu nic nevyrostlo), ale dodání bází pro neutralizaci škodlivin. Jako v Krušných horách. Jenže mluvit o hnojení lesa je u nás tabu, kacířství a rouhačství, přestože např. v Německu je dost běžné. To by někteří vlastníci chtěli a někteří lesáci o tom vědí, ale celospolečenské podvědomí to má za něco špatného.
Také oxidu uhličitého je v ovzduší víc než dříve, téměř vše ze spalovacích procesů. Na zelené rostliny to má obdobný účinek, jako zvyšování spadu oxidů dusíku – doping, po kterém to více roste a je více náchylné k poškození. To ale nezpůsobili majitelé lesů ani lesáci.
A v neposlední řadě zvyšování teploty a méně srážek. Názorů na příčiny je celá řada, důsledkem je sušší klima a absence místního koloběhu vody (co se u nás vypařilo, také z části u nás spadlo), kdy jsme odkázáni na frontální srážky. Ty přicházely především od Atlantiku, tedy od severozápadu. Jenže už delší dobu stoupá podíl proudění vzduchu od jihu a jihovýchodu – suchého a teplého vzduchu. Setkal jsem se již vícekrát s teorií, že podíl na tom mají větrné elektrárny na severním pobřeží Evropy. Ano, jejich výkon, tedy energie, kterou větru odejmou, oproti energii větru celkové, je malý, v řádu %. Avšak právě tato energie chybí, aby severní proudění „přetlačilo“ proudění jižní. (Posledním příkladem je mrazivé počasí v Severní Americe, kdy polární vortex - vzdušný vír - propadl od severního zemského pólu až k Chicagu, což způsobil horký vzduch z Maroka, který se přes Evropu dostal na sever.) To ale nezpůsobili majitelé lesů ani lesáci.
A na závěr – les je primárně plantáž, lignikultura, továrna na dřevo. Může si říkat kdo chce, co chce, žvanit o celospolečenských funkcích lesa, přírodě a podobně, ale jedno je jisté – provoz lesního hospodářství je hrazen téměř výlučně z peněz za dřevo. Těch pár dotací státu je nic ve srovnáním s tím, co si majitelé lesů musí vydělat prodejem dřeva, aby les byl lesem. Tak to prostě je a tak je i nastaven zákon o lesích. Protože kdyby to tak nebylo, do lesa bys jen tak nemohl, za vše bys platil nebo by to musela hradit společnost z daní. Po roce 1990 jeden vědátor spočítal, že přínos tzv. celospolečenských funkcí lesa několikanásobně převyšuje příjmy za dřevo. To si společnost nárokuje, aniž výrazně finančně přispívá na údržbu lesa.
Dřevinnou skladbu lesa nelze změnit z roku na rok. I kdyby se sázely jenom listnáče, ne zrovna všude vhodné a hlavně dávající nižší výnos, tak znatelná změna bude trvat desítky let. Ty dnešní padesátileté smrkové porosty tu prostě dalších padesát let porostou (pokud dřív nezahynou). Za to ale dnešní vlastníci lesů a lesáci nemohou.
Takže až zase budeš uvažovat nad děním v lesích, uvědom si, že je to vlastně úklid po velkém mejdanu, který pořádá někdo jiný a zůstal za něj sakra dlužen. A protože nezaplatil, tak to naštvaní vlastníci lesů a lesáci dělají tak, aby je to bolelo co nejméně. Neplatíš, tak neporoučej. Spíš stůj s čepicí v rukou a v mírném předklonu tiše a s úctou zírej, jak někdo za vlastní dává do pořádku něco, co sám z velké části nezpůsobil.