Víkend v lese



Vložil: Tomáš ČENĚK | Upravit článek | 04.07.2023 23:21 | zobrazeno: 913

Chtěl jsem do "Dnes", ale asi jsem se moc rozepsal...

Romane, Lovu zdar! Inspiroval jsi mě, tak sem také napíši pár řádků. Od čtvrtka do neděle jsem konečně byl v revíru každý den. Ve čtvrtek to bylo za trest - dusno, hmyžravci dělali jak čubky, vítr neposlouchal, byl jsem tam zbytečný.
V pátek to bylo jiné kafe. Déšť s vidinou, že po osmé přestane. Ze sousední honitby mi volal kolega myslivec, že po hranicích chodí raritní srnec Proto že tam postavil posed a až toho srnce střelí, že zas posed odstraní. Tak jsem se do té lokality šel podívat, co se tam děje. Letos jsem tam byl několikrát, ale na takového srnce jsem nenarazil. Ještě za deště jsem usedl na kazatelnu na rohu lesa si 500m od hranic. K té kazatelně vede mezi poli přímo cesta. Pohledem z kazatelny vpravo je ječmen, vlevo kolem lesa posečená jetelotravina (aby vyrovnala břicha lesa). 100m od lesa začíná řepka.
Pršet nepřestává. V duchu přemítám, jak asi je půlce známých, kteří v tu dobu pařili na Jatka festu v Pacově. V tu chvíli vyleze asi 130m ode mně z řepky dobrý srnec. Šesterák s tmavým parožím a bílými výsadami. Po chvilkách vždy poposkočí, že si až na poslední chvíli všímám, že kulhá na levou přední. Ale jak píši u Oldovy fotky, je v kondici, nechávám ho být.
Přes ječmen se prohnaly 2 kusy a následně se vrací vidlák, co už jde parožím zpátky. Starý známý, kouká mu jen hlava, koukám za ním, jak mizí za horizont.
Hned na to mi zleva blíže na jetel vyleze třetí srnec - silný nadějný šesterák s vysokým parožím a hodně nízko nasazenými předními výsadami. Zajímavý srnec. Ten se u nás bude mít jak v bavlnce. Vítr mi fouká po cestě do polí, nic moc, takže srnec mizí v lese hned, co mě natáhl. Následuje jedna srna, druhá srna, párek sluk, zajíci.
Už se šeří, když ten silný šesterák vytáhne vpravo na ječmen. Letmo ho pozoruji, když mě upoutají dva tmavé fleky přímo přede mnou na okraji řepky. Pozorovák letí k očím - prasata. Bachyňka a sele. Pozorovák hned měním za flintu a to už vidím další sele. Hlava mi to nebere, vždyť vítr fouká celou dobu tím směrem?! Asi střih větru někde mezi námi. Nehodlám o tom špekulovat, hrot Zeisse se ustálí tam, kde má a pác! Slyším žuchnutí kule, po pár sekundách kvík, kvík a ticho. Nevidím nic. Sakra. Volám hospodáře a domlouváme se, jak dál - dojdu na nástřel a podle toho půjdem ráno ve čtyři na dosled. Slezu z kazatelny, popojedu k nástřelu a jak mi srdéčko poskočilo, když jsem viděl, že dosled nebude potřeba. Na nástřelu leží obr kňour asi 8kg živé váhy. No, myslel jsem si, že bude aspoň jednou tak velký. Hold malá bachyňka, malá selata. Telefonát hospodáři a červená práce.
V sobotu jsme dojeli do Benešova vyzvednou Ráďu z oslavy narozek a cestou jsme se zastavili na zahrádce s kouzelným domečkem, kde nás srdečně přivítali Jana se Zdeňkem. Povídali bychom dlouho, ale Ráďa už chtěl být na fesťáku. Poté, co jsem ho odvezl do Pacova, jsem vyrazil rovnou do lesa. Vzal jsem si celopažbu s nočákem, abych čekání, než se mládežník vytrsá, vyplnil něčím užitečný. Sedím na žebříku v břichu lesa u posečené louky. Z lesa hned vyleze starý pantáta, zpátečník, pěkný brousek. Oldo, ten, co jsme se o něm bavili v Želivi, s papilomem na střapci. Ten srnec nedělá nic jiného, než vyhledává soky a jde po nich. Celý sobotní večer mi to předvádí. Stačí, aby zaklepali kosáci, a už je v pozoru. Má taktiku, zaleze do vysoké trávy na kraji a vyčkává na správný okamžik útoku. Darebák, má to spočítané! Zatím co zmizel v lese, na louku vytáhl roček špičák. Pomalu se ani nemůže napást. Pořád se hlídá a najednou odbíhá daleko do louky. Samozřejmě, v okamžiku je na place starý známý. Jenže pořád je to daleko, s Yukonem si to prostě netroufnu. Sedím dál, mám čas. Počítám, že pro Ráďu pojedu tak po jedné hodině. Následuje klasika, několik srn, zajíci, sluky. Za tmy vidím na horizontu dva kusy - srna a srnec. Zdá se, že má na levé lodyze šesteráka, na pravé jakousi rozevřenou vidlici a na každém jejím konci vidličku. Asi mám vidiny, musím se tam dojít podívat ještě jednou. Měsíc svítí o 106. V jedenáct kontroluji pozorovákem prostor přede mnou a ejhle, kmotra. Beru kulovnici, zapínám, co je potřeba a už ji vodím v kříži. Je to na hraně, chtělo by to dostat ji blíž. Myškuji na rty, ale nereaguje. Co s ní? Sama si vybrala, zastavila na široko a doby stojí, něco jako požírá. Kříž se ustálí na komoře a pác! Tma, Yukon zase vypl :-(. Po opětovném nahození jsem si přehrál video - v okamžiku výstřelu byl kříž tam co měl. V půl 12 slézám a jdu na nástřel. Nikde nic. Kamarád mi říkal, že slyšel, že slabé akumulátory posouvají kříž. Blbost. Hold, až půjdu dát ránu s Brnem, vezmu si o flintu víc.
Žvaním už dlouho, neděli zkrátím - sedl jsem na kazatelnu "kadibudku", před sebou 50m posečené louky a za ní oves, za zády 3 týdny staré strniště jetele. Srnčího na jeteli samozřejmě dost. Zaujal mě roček, co neměl na hlavě nic, prozradilo ho ovšem drbání hlavy o bordel u skruže meliorace. Tak Tebe si hochu píšu do seznamu také. Na příští čekané si sednu pod mez, abych Tě měl na dostřel.
A to je vše, pokračování příště. Dobrou noc přátelé :-)


Komentáře:


Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....