Myslivecké fórum

Vložil: Ron Gordon | 30.09.2022 21:41 | zobrazeno: 940

Tak jsem měl tento týden vcelku zajímavý - v neděli jsem při ranní šoulačce narazil na daňky-vařečkář a špičák. Měl jsem je, co by kamenem dohodil a když jsem se již chystal ulovit špičáka, který nebyl nic moc, nějak podvědomě jsem zašmátral v kapce a zjistil, že jsem si doma zapomněl mobil. Vzhledem k odlehlosti místa a určitému omezení po operaci páteře jsem raději od lovu upustil, leč nebylo jak přivolat posily. Na statní svátek 28.září se konečně udělalo pěkné ráno, tak jsem časně vyrazil na své posezení, poslechnout zda troubí jeleni. Již když jsem vystupoval z auta, tak jsem zjistil, že klobouk zůstal doma, protože jsem jej po ulovení srnce minulý týden nenechal v autě, ale s úlomkem jsem jej odložil doma. Při rozjímání za východu slunce, kdy po jelením troubení nebylo ani slechu, přišel mi pod okno daněk - špičák s jednou špici odlomenou a promenádoval se mi pod oknem. Uvažoval jsem, že by ho měl ulovit, ale s ohledem na svou "holou hlavu" jsem si uvědomil, že by neměl kde zastrčit úlomek, jsem lov odložil a pozoroval, jak si užívá života. Včera navečer se trochu vyčasilo a tak jsem měl takové nutkání vyrazit do lesa. Zavolal jsem mladému kolegovi se spolku, zda nemá zájem si ulovit daňka, že jej vezmu sebou. No nějak mu to nepasovalo či se mu nechtělo a tak jsem s konstatováním, že jej tedy budu muset ulovit sám hovor ukončil. Tentokrát jsem se důkladně ubezpečil, zda mám vše potřebné s sebou a vyrazil. Když jsem přišel k boudě, na zahradě pod jabloněmi již byl dobrý špičák s danělkou, kteří odběhli do lesa. Usadil jsem se do křesla a očekával svého odloženého špičáka. Stále byl poměrně klid, na opačném konce louky z lesa vytáhly dva kusy dančího, ale zakrátko se vrátily zpět. Bylo takové napjaté ticho, což v tomto místě není zvykem. Po chvíli vytáhla ze smrčiny kousek od boudy stará daněla, přišla pod první jabloň, ale byla velmi nervózní a po chvíli se vrátila zpět. Začínalo se smrákat, když jsem naproti ve vysokém lese postřehl pohyb a vzápětí na okraj louky vytáhl daněk. I bez dalekohledu vidím, že jde o dobrého lopatáče, tak si jej prohlédnu dalekohledem. Nějak mi to nedá, beru kulobrok s pardem, že si jej alespoň nafotím, protože na foťák již bylo málo světla. Daněk stojí, dívá se přímo do okna na mně, jako by říkal- tak tady mě máš, proč nestřílíš ? Myšlenky se mi honí hlavou, říje tu bude každou chvíli, 400 metrů sousední spolek na druhou stranu přibližně stejně církevní honitba, vzpomínka na přehlídku trofeji jak těm daňkům dali pokouřit v církevním a v neposlední řadě povolenka na II,III,v kapse. Těžko se da vyjádřit proběhlá doba, ale daněk pořád stojí a čeká... Nu a to se již ve mně probouzí lovec, palec tlačí napínáček dopředu, pak zvolna odjišťuje a po usazení kříže ukazovák dokončuje dílo zkázy. Houkne rána a následně v optice pozoruji jak daněk padá k zemi. Několik pokusu vstát na přední běhy a následně zhasíná na místě. Ještě chvíli sedím a ani se mi tomu nechce věřit. Z letargie mně však vytrhne představa, kdo mi pomůže. Nahlásím lov hospodáři a pak sháním mladého kamaráda. Naštěstí je doma, přibere ještě kolegu a přijedou. Spad mi kámen ze srdce a tak jdu k úlovku. Leží na pravém boku, hlavu vklíněnou mezi kůl po bývalé ohradě a smrček. Smeknu klobouk, vzdám hold lesnímu králi. Poté ze smrčku odlomím dvě větvičky, jednu jako poslední hryz vložím do svíráku a druhou po smočení v barvě zasunu na pravou stranu klobouku, který si nasadím na hlavu. Následuje malý vývrh a to již vidím přicházet pomocníky...