Dnes je 21.09. 2017. Slunce výchází v 6:41 a západá v 18:57 | Měsíc výchází v 7:49 a západá v 19:53

Dosled - zážitky, zkušenosti, tipy a návody :-)



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Erika Doležalová | 04.03.2011 14:48
Už jsme to trochu "nakousli" v Dnes, tak si myslím, že si toto téma zaslouží vlastní diskuzi.
Jaké máte zážitky z dosledů? Zažili jste velmi daleké odskočení zvěře po "perfektní" ráně, nenašli kus po smrtelné ráně nebo naopak padl kus v ohni, přestože rána neseděla nijak "extra"? Či další jiné podivné "zvláštnosti"?

Autor: Milan Soukup | 04.03.2011 16:55
Čím míň lidí se u toho motá, tím líp :-). M

Autor: Ing.Mirek Bergman | 04.03.2011 19:44
Myslím, že tipy a návody nebudou k ničemu protože u každé zvěře to bývá jiné, takže lze jen trochu zevšeobecnit. Pamatuji roky, kdy se nedohledávalo téměř nic a roky kdy se dohledávalo úplně vše. U nás je hlavní zásadou, že pokud po zásahu zvěře (vysoká) nevidím na vlastní oči místo kde kus zůstal a leží tam aspoň půl hodiny, pak je třeba nikam nechodit, zapamatovat si alespoň trochu nástřel (při šoulačce označit i místo ze kterého se střílelo) a volat pro barváře. A potom hlavně do toho při dohledávce vůdci psa nekecat a pokud pes táhne na řemenu držet se nejméně 20m za ním. Nikdo další se už do toho motat nemá. Honitba s vysokou zvěří se bez dobrého Hanoveráka nebo BB který pracuje samostatně a dokáže zvěř zastavit a držet ji hodinu i více na místě do příchodu lovce, neobejde.
Pokud se týká postřeleného srnčího nebo dančího, to většinou i při málo ranivém postřelení daleko neodchází a pokud slušně barví, dá se po hodinové pauze dohledat i bez psa a většinou už bývá zhaslé. Zásadně ale nedělat dohledávku vzápětí po střelbě !!! U černé zvěře a muflonní kde jsou oba druhy poměrně "tvrdé na ránu" je to pokaždé jinak a bez velmi dobrého psa moc úspěchů nebývá.

Autor: Radek Chadim | 04.03.2011 20:03
Každá rána je jiná, i zdánlivě dobrá rána nemusí vést k tomu, že zvěř po ní neodejde, já mám s tím nedobrou zkušenost hlavně u liščat a srnčat.
Dosled se musí dělat v klidu a s rozmyslem, v dostatečně dlouhé době po ráně. Je blbost hned po vystřelu se hnát a nenechat zvěř v klidu zhasnout, jednak se tím zvyšuje riziko napadení, a jednak toho, že zvěř odejde ještě dál. Za další je dobré se podívat na nástřel, co bylo zasaženo, pokud zvěř barví - jsou-li v barvě plíce nebo játra, tak zvěř skoro jistě někde nedaleko bude ležet (aspoň dle mých zkušeností). Jinak v noci se hodí jeden až dva psi, jeden svítič a ještě jeden střelec, pak je třeba postupovat systematicky a s rozmyslem, kdo kam může střílet. Když zvěř neleží do 50 metrů, na viditelnou vzdálenost, zalezlo do porostu, nebo nebarví, tak pak nechávám dosled na ráno - protože pak v noci začne člověk znejisťovat, jestli vůbec trefil, po čem střílel, jestli mu dobře střílí flinta a vymýšlet další blbosti, že lov nebyl tak úspěšný, jak si myslel, což má neblahlý vliv i na jeho následující lovecké akce.

Autor: Erika Doležalová | 04.03.2011 21:58
Téma jsem vložila hlavně proto, že s dosledy nemám bůhvíjaké zkušenosti. Nééé že bych byla tak excelentní střelec, ale když tak shrnu svých pár lovů, tak jsem asi měla zatím štěstí, pokud kus nezůstal v ráně, složil se o pár metrů dál.. Jediné tři výjimky byla stará srna (o tom už jsem psala několikrát, z nástřelu šíleným terénem skoro 100m), lončák chromý na přední běh (taky už popsáno, stříleno přes plecka, ustřelený vršek srdce a stejně v hlubokém sněhu z nástřelu asi 50m) a lončačka, po ráně na plíce a játra asi 70 kroků.
Osobně si myslím, že taky záleží na tom, zda je kus sám nebo je jich více, pokud sám, pak i po ráně, která není "okamžitá" většinou zůstává na nástřelu, zatímco ve skupině má snahu "držet krok" (ale taky ne vždy, někdy sice prchá, ale opačným směrem než ostatní).
"Nepochopitelné" je pro mě dodnes selátko (vyvržené asi 25kg) - osma a střižná hrana, na nástřelu kusy jater, barva celých asi 500m do houštiny, dosled ráno se psem, dalších asi 500m houštinou a teprve sele zhaslé, ale jetě teplé.. Byl sníh, tak jestli si ulevovalo "chlazením" poranění? Nevím.

Autor: Milan Soukup | 05.03.2011 09:07
No já mám u černé svůj nacvičený postup :-), tzv. "standard operating procedure" :-), ale nejvíc lovím v lese, takže na poli to může být trochu jinak:-).
Černá na vnadišti - po ráně čekám tak 10-15 min. (1-2 cigarety), jednak si potřebuju zakouřit :-), jednak se potřebuju uklidnit, abych spláchnul adrenalin z lovu :-). Po ráně vždy okamžitě poslouchám (vidět obvykle není nic moc vzhledem k večernímu času), často je slyšet odkazování či jiné zvukové projevy, které můžou naznačit směr. První vždy!!! na nástřel, párkrát jsem si byl jistý a nevyplatilo se mi to a stejně jsem se musel vrátit na nástřel a začít od začátku. Nástřel se vyplatí označit, zapíchnutou větvičkou, nechat tam kapesník apod. Od nástřelu po barvě nebo záporech, pokud barva není. Pomalu a nespěchat, ta trocha času navíc už nic neovlivní. Na vnadišti střílím nakrátko a v podstatě zásadně komoru, navíc středně výkonnými rážemi, takže prasátka jsou obvykle tak max. do 50 m, spíš blíž, barva celkem pravidelně. Pokud to nejde, tak to nezkouším za každou cenu všechno pohamtat, dojdu si do auta pro psa, pokud ho mám s sebou (což s vyjímkou větších mrazů mívám). Pokud ne, volám kamaráda se psem. Pokud ta možnost není, tak v postupně větších kruzích hledám, dokud se člověk s nízkým nosem nechytne:-) na barvu nebo stopu. V každém případě to chce pořádnou baterku, lépe dvě nebo i tři, baterky samozřejmě docházejí v nejhorší možný moment a když jsou nejvíc potřeba. V dnešní době není problém koupit malé, ale přitom výkonné baterky s LED, které svítí dobře, nic neváží a vydrží, do kapsy nebo do baťůžku se vejdou v pohodě. Radši si vezmu na dosled baterku než flintu :-), navíc k čemu flinta, která překáží při tahání. V autě navíc standartně vozím velkou aku baterku, která svítí jak auto. Světlo je podle mě nejdůležitější na celém dosledu černé zvěře, taky už jsem si musel svítit displejem mobilního telefonu a to není nic moc. V dobrém světle se spíš nepřehlédne barva, zápory, kus ležící pod smrčkem atd.
V každém případě je lepší, když dosled dělá jeden, max. 2 lidi, pokud jsou sehraní. Nejhorší je, když ve snaze pomoci, se na nástřelu sejde skupinka 5-6 lidí, z toho třeba někteří ne moc zkušení atd., motají se dokola, každý tomu rozumí nejlíp a ví úplně všechno, informace od střelce jsou často ne úplně relevantní, protože jeho pohled je ovlivněn lovem, výsledkem je obvykle akorát zmatek (a zhamtaný nástřel, kde se pak už nenajde nic, co pak chcete od psa) a nic víc. Ta skupinka lidí se pak hodí případně na tahání :-), to je tak jediný, k čemu je ta grupa dobrá. Tohle platí v případě, že si myslím, že to byla dobrá rána, hodně se dá poznat právě na nástřelu a pár prvních metrech. V ostatních případech psa rovnou. Zmíněné riziko napadení sice existuje, ale po pravdě řečeno, až na dva relativní případy jsem s tím zatím zkušenost neudělal, takže se k tomu nechci vyjadřovat. Historek starých zbrojnošů jsem samozřejmě slyšel mnoho. Úvahy o použití KKZ k zastavení útoku považuji za úsměvné. Osobně bych v takovém případě volil starou známou pravdu: "kdo uteče, ten vyhraje"!(+ zahodit rozsvícenou baterku). Vrátit se tam můžu vždycky, ale nejsem ani kovboj, ani Arnold Schwarzeneger nebo Chuck Norris, co se vždycky trefí od pasu a má nekonečné zásobníky :-). KKZ na dosled nenosím, kdo by se s tím tahal, akorát to překáží. Nechávat dosled na druhý den ráno nemám rád, z více důvodů, ale pokud to jinak nejde, tak samozřejmě ano. Pokud všechno selhalo, tak pak volné hledání i třeba ve více lidech, ale to je až ta úplně poslední možnost.
Černá u řepky nebo kukuřice - střílím na plec, abych případný dosled eliminoval. Navíc posílat psa do řepky, nevím, nevím, moc šancí by tam asi neměl.
Ostatní spárkatá tak, jak psal Ing.Bergman.
MS

Autor: Václav Sládek | 05.03.2011 12:27
Dosledy dělám podobně jako Milan.Nejraději jen já a pes.Střelce po obeznání nástřelu,nemám rád když se mi tam motá nechávám u povozu na telefonu.Nosim jen jednu baterku + nahradní baterie,zbraň ne.Někdy beru oba psy.

Autor: Miroslav Šafr | 05.03.2011 15:27
Dosled se psem dělám vždy sám, když hledám kus zvěře jinému střelci ten postupuje se zbraní až za námi. Na dosled se psem vyrážím až po hodině od obeznání nástřelu, poté co sám již ztrácím barvu či stopu sledované zvěře. Zajdu vklidu domů pro psa, vyměním flintu a autem zajedu zpět k nástřelu. Při dosledu černé vždy vedu psa na řemeni, na volno mám špatnou zkušenost (kus se nedá dostřelit). Flintu rozhodně sebou, již tři kusy selat ještě živé (prostřelené běhy) a nevím jak jinak bych ukončil jejich trápení. Důležité je mít šikovného pejska a poté mu plně důvěřovat. Někdy už jsem si říkal, že si ze mě dělá určitě srandu a sleduje nějaké jiné své zájmy. Zatím však vždy zvěř našel a já jen kroutil hlavou kudy postřelený kus všude cestoval. Dobrá baterka je důležitá hlavně v první fázi dosledu, v té druhé je to však pes.

Autor: Jan Slavětínský | 07.03.2011 08:01
Dosledy černé je stále omílané téma a asi bude dál.Myslím si,že ten kdo není s ránou zbrklý,nechvátá a odmačkne ránu až se kus natočí na "kufr" a trochu umí střílet, tj ,že umí zvěř trefit na předek - tj.oblast okolo lopatky a před bránici, čili komorovou ránu, tak zvěř nijak zvlášť nehledá. Klasika, barva a s baterkou kus najde v ix metrech od nástřelu a zhaslý. Kdo střílí zbrkle a ani neví kam pomalu míří nebo jak zvěř vůbec stála, tak hledá. Stane se, ale nemůže to být vždy. To potom o něčem nasvědčuje.
Chlapi už o dosledech hodně napsali, ale Erika spíš nakousla ty lišky..Mě pár lišek s dobrou komorovou ránou po kuli odběhlo. Až nepochopitelné,když jsem po dohledání viděl zásah nebo jsem po hodině doslova vyvrženou lišku, kterou zaštěkával pes, ještě dostřelil. Zajímavé je, že se mi to několikrát stalo pouze s 11,2g v 7x57R. Buď výstřelová strana jako pěst nebo dírka - dírka. Jak holt ta kule vzala kost. Jednou jsem s 243kou tenkrát s nově dělanou PTS střelou střelil lišku, bylo to z podzima při čekané na holou. Na 100 metrů celkem tři rány. Po každé ráně liška zmizela v trávě a po chvilce vidím, že sedí. Třikrát!! Tři patrony pod závěrem a co dál? Už jsem hledal oblici.. Všechny rány měla. Byla to první zkušenost s novou PTS a dlouho jsem k nim neměl důvěru.Tak že někdy i ta liška nezůstane na nástřelu a chybená nemusí být...

Autor: Erika Doležalová | 07.03.2011 08:38
Jendo, brala jsem to obecně, jakoukoli zvěř, protože určitě každý zažil nějaký "divný" dosled, kdy byl přesvědčen, že zvěř leží do pár kroků a pak prolezl les a nenašel nic nebo naopak zvěř zůstala v ohni i přes celkem "špatnou" ránu..
Vzpomínám z vyprávění na lov vysoké - kus značil komorovou ránu, ale přesto odbíhal. Průvodce "zakázal" střílet znovu s tvrzením "ta byla dobrá, ta dojde.." Jenže samozřejmě, jak už to u těch 100% ran bývá, kus se nenašel, tedy našel ale až za čas, vyhublý, ještě živý (no spíš "polo.."). Po dostřelení se zjistilo, že se kule pravděpodobně cestou o něco štípla a jedna část pouze škrábla hrudník (proto to značení "komorovky") a další přerazila čelist..

Autor: Zdeněk KLubal | 07.03.2011 17:31
Dosledy moc jich nemám,ale když tak stály zato.Velice záleží jak na umístění zásahu tak na střelivu o ráži psát nebudu na selata a lončáky stačí každá střední ráže vetší kusy nelovím.Základ všeho je střílet v pohodě,uklidnit se a snažím se vždy na nižší komoru.Pokud se povede jde většinou o stop efekt,maximálně setrvačnost do 10m.Nejdůležitější je vyhodnotit nástřel.Pokud tedy zvěř odejde ,rozhoduji se podle barvy,stříže popřípadě ustřelků.Jdely o barvu,slezina,játra,nebo najdu obsah bachoru nechávám dosled na ráno.Na podzim se zvěřina nezapaří a u řepek a nebo v létě střílím na plec.Horší problém je v zimním období,kdy mrazy přesahují -15 tam hrozí zapaření a to rychle.To je problém,ale prase po spatření člověka s takto špatným zásahem i když smrtelným je schopné jít i 3km.A většinou přestává barvit.Lovím 7/64 RWS ID 10,5g.Na srnčí používám 5,6/50RMag ještě mi kus neodešel eliminuje i horší zásahy.U lišek jsem pár odchodů měl po obou rážích.Vždy to bylo na měko.A pak po ostatních ranách je to zvíře snad nesmrtelné.Jednou jsem musel i 4 krát.Všechny zasáhly.Zřejmě pak již nevnímá a šok nefunguje jak při první raně,která sedí.Mohl bych popsat mnoho dosledů po 308 i jiných rážích,ale to nebyla moje zvěř.Někdy to byly věci mezi nebem a zemí až nepochopitelné.Ale jednu věc si budu pamatovat vždy, pokud vás prase ač v poslední agonii uvidí a vy na ni posvítíte je schopné jít tak daleko pokud může.Velká chyba mladších myslivců,posvítit hned z posedu jestli to leží....Z.K.

Autor: Stanislav Haas | 08.03.2011 10:20
Snad se neopakuji, ale při dosledu se mi vždy vyplatila zásada, že pes má vždy pravdu, nesnažit se jej nasadit na "správný" směr a důvěřovat mu. Měl jsem 100% zkušenost, že postřelená zvěř tahne vždy z kopce dolů, případně k vodě a jeden lončák mne vyškolil, táhl do prudkého kopce a od vody / nebyl zvednutý/. Sice jsem nad počínáním psa /král zvířat drsňák/ kroutil hlavou, ale zase měl pravdu. A hlavně neposlouchat kecy - umíš houby, minul jsi ho....a vždy dohledávat!

Autor: Jan Slavětínský | 08.03.2011 10:45
Černá ,pokud se na kus střelí na poli a ten kus po ráně odbíhá, tak často po zaběhnutí do stěny lesa nebo do meze mění směr úprku. Klidně se stočí o 90 st. nebo se i vrací směrem k nástřelu. Kolikrát to klame a člověk si myslí, že kus běží podle stop šikmo dolů atd. Všímám si těchto věcí a někdy to pomůže v dosledu...

Autor: Radek Chadim | 08.03.2011 11:17
Lov lišky kulovnicí není nikdy legrace. Já vždycky čekám, co se stane, protože mám s tím rozporuplné zkušenosti. Většinou, dle mého očekávání, zůstane liška v ohni bez odkazování - padne jako podťatá. Ale jednou za čas prostě přijde liška, která i po dobré ráně odejde poměrně daleko a po dosledu navíc většinou ještě žije. Důvody jsou těžko pochopitelné, jediné co lze vypozorovat je to, že žádné dvě rány nejsou stejné :-).
První lišku jsem lovil na 70 metrů, šla obilím od lesa, počkal jsem, až vylezla na místo, kde byla vidět, po ráně na zadní komoru odskočila asi tak 5 metrů, viděl jsem kousek těla, jak leží v obilí. Po 5 minutách se zvedla a začala pomaličku odcházet pryč - sice už bylo vidět, že je z toho celá špatná, ale kdybych nedal druhou ránu (na měkko), tak byla pryč nebo bych ji dlouho hledal (odešla tak 30-40 metrů). Poté většina lišek padala v ráně, pár jich bylo do 20 metrů od nástřelu (většinou po horší ráně). Až loni u řepky jsem střílel na malé lišče, to odešlo po dobré ráně 80-90 metrů daleko a ještě žilo, takže jsem pak po dohledání musel dát druhou ránu.
Odchod zvěře z nástřelu závisí nejen na dokonalosti provádění lovu - vhodnosti ráže, na umístění zásahu,..., ale taky na psychické odolnosti zvěře - první věci ovlivnit můžeme, psychiku ne, proto někdy zvěř i po 100 procentní ráně odejde.

Autor: Milan Soukup | 08.03.2011 11:54
Můj nejsložitější dosled byl loni v srpnu. Na žebříku u pole s pšenicí jsem cca ve 20,00 za světla střílel na prasátko tak na 50 m v kolejáku. Po ráně vyrazilo z nástřelu úprkem směrem k žebříku až narazilo na žebřík a zůstalo ležet, jen dvakrát odkázalo. Dosled byl dost náročný :-), jeden z nejkomplikovanějších:-). MS

Autor: Zdeněk KLubal | 08.03.2011 15:00
Podobný zážitek mám v květnu po setí kukuřice.Kolega slavil 50 let a v té době neměl kulovnici.Nevím jak jsme se dohodli,ale já mu slíbil na guláš nějakého lončáka.Seděl jsem na poli v lánu.Něco před 24 hodinou přišlo na pole asi 6 bachyn i s drobotí.Po 10minutách ještě dva kusy tak okolo 40kg a od bachen se drželi dál.Pokud se k nim dostali byli odbíjeni.Knourci byli,ale již 150metrů od posedu a nezbývalo než slézt z posedu a po cestě došoulat.Když už jsem si lehal tak z podemě vytáhl párek koroptviček a to dost hlasitě.Bachny se šly podívat co se děje.Musel jsem se rozhodnout a na jednoho lončáka střelil,popošel asi 10m,kde se zhroutil.Asi po 20minutách odcházím pro Sama zaparkovaného u posedu.Objíždím pole a hledám koleják nejblíž prasete.Prase však nikde..Hádejte,kde bylo.Zhaslé v koze posedu s kterého jsem slezl.Ušlo s vyšší komorou..plíce 400m.Dnes už ke každému kusu dojdu než jdu pro auto.Loveno 7/57R RWS KS 11.5g.Z.K.

Autor: Václav Sládek | 08.03.2011 15:02
Měl jsi štěstí směr mělo dobrej jen nestačilo vylézt po žebříku.

Autor: Martin Skřivánek | 08.03.2011 17:58
Zdeňku musíš počkat a otevřít kufr! :-)

Autor: Josef Hanzlík | 08.03.2011 21:08
Sakra hoši,vy ale umíte.Já tahám a tahám a tahám,furt jak vůl!

Autor: Milan Soukup | 08.03.2011 21:59
Josef, já bych byl tehdy taky raději, kdyby běželo na druhou stranu :-), tam jsem měl auto :-) na kraji pole. Ale naštěstí jsme na něj byli dva :-). Navíc, na zážitky s taháním břemen se nakonec u krbu vzpomíná nejlíp :-). M

Autor: Matěj Fous | 08.03.2011 23:36
V nepřístupném terenu to chce pouze šikovně postřelit aby zvěř doběhla tam kam potřebujete nebo poslat psa,aby tam tu zvěř přihnal a tam dostřelit.Já to tak dělám,ale ani zdaleka se mi to ne vždy daří.Mám ale mobil a číslo na siláky...

Autor: Erika Doležalová | 09.03.2011 09:02
Matěji, tak to závidím. My máme tu zkušenost, že jakmile voláme kolem půlnoci, všichni vědí, že to "smrdí" taháním z řepky nebo kukuřice a tak telefon radši neberou... :-) Vzpomínám na jeden dosled černé, po ráně do pšenice lončák zatáhl zpátky do řepky, jago ho sice našel během chvilky, ale asi 50m od kraje a co s ním? Já přes záda flintu, do náruče psa (protože navolno by šel lovit další.. :-) do zubů baterku, partner táhl prase na psím vodítku a hurá.. Těch 50 metrů nám připadalo jako kilometr..
Nejlepší "tahání" bylo loni - známý že střílel na lončáka, prý hrubší kus, tak 60 kilo určitě.. Tak mu šel můj chlap pomoct a vidí ho, jak si to štráduje od posedu, flintičku na rameni, v jedné ruce batůžek, druhou ruku tak nějak vzadu, něco nese.. Volá na něj, ať tam počká, ať se tam nemusejí vracet pro prase a on s úsměvem "já už ho nesu..." Z půlmetrákového lončáka se vyklubalo sotva 15tikilové selátko :-))) Ale laň do kopce, asi 300m, to už bylo mnohem horší...

Autor: Jaroslav Miňha | 09.03.2011 09:27
1. sele 30 kg, játra velikosti dlaně na nástřelu, našli jsme ho až druhý den ráno po 4 km. Tak špatná rána to nebyla, aby byly 4km odůvodněné.

2. sele 30 kg, opět játra, našel ho v řepce pes po cca pěti hodinách a půl km, ještě žilo.

3. sele 35-40 kg na sněhu, trefený přední běh a s největší pravděpodobností tepna, rozstřik a intenzita barvení neskutečné. Po dvou km už ale najednou téměř bez barvy, nakonec zalezlo do boroviček, kde mi pes zvednul další rudl, který se rozběhl do několika stran a tím dosled skončil. Nenašli jsme ho.

Jinak si nepamatuju, že bych měl nějaký problém. Statisticky tak hledám každé cca pětadvacáté prase.

Autor: Jan Slavětínský | 09.03.2011 09:49
Jako začínajicí mysliveček jsem chodil na hřivnáče do takového lesního rašeliniště s olšemi, kde na kraji toho stála veliká jedle. Sedal jsem si do kořenového náběhu,opřený o kmen s dvacítkou na klíně a poslouchal ,kdy holub zaplácá a kde se na olši zhoupne větev. Holubi se tam za poledne létali chladit a na vodu. Zahvízdaly letky,zaplácal a už ho vidím jak dosedl na vzdálenou olši. Osmička brok z levého laufu a bum. Hřivnáč se setřepal šikmo dolů někam na konec olší.Já pro něho vystartoval, abych měl směr kam zapadl a bez uvážení to valil přímo přes ty močály. Najednou jsem tam hukl po pás a co teď! Mobily nebyly, nikde nikdo a nějaké pomoci,to nebyla šance se někde dovolat. Malá dušička ve mě byla. Připadal jsem si jak v tom Králi Šumavy..Dvacítkou jsem si nakonec přitáhl takový suchý vršek a větev,kterou jsem si střčil pod zadek abych se nebořil a jakoby jsem si na to lehl a pomalu z toho sevření bahna vytahoval jednu a druhou nohu. Gumovky tam jsou dodnes. Domů jsem přišel bos. Dvě sprchy a lahev kolínské teprve přerazily ten bahenní odér..Taky zážitek.

Autor: Martin Síla | 09.03.2011 10:15
Podobný zážitek s bahnem mám taky.Bylo to při rybařině na řece Loučné.Měl jsem na sobě broďáky prsačky.Ty jsem tam nakonec nenechal,ale bylo to o fous. Odnesl to ,,pouze" muškařský prut,který mě vlastně zachránil.Byl jsem tam jak Werich v pohádce Byl jednou jeden král.Nechci to už nikdy zažít.
K dosledům - nejdále mi odešlo 30kg sele.Na nástřelu kus plic velikosti dlaně!Našel jsem ho sám s nízkým nosem ve smrčině 400m od nástřelu. 7x64 RWS EVO. Jinak mám zřejmě stěstí a zvěř u nás asi dobře slyší :-)

Autor: Erika Doležalová | 09.03.2011 13:40
Vzpomínám na jeden z "horších" dosledů - srnec roček (ne můj), rána seděla příliš vpředu, takže byl rozbitý přední běh v kloubu, žádné jiné poranění nebylo. Chvíli jsme šli po barvě, až k prvnímu zálehu, kde byla trošku kaluž barvy a trochu tříště (teprve tím jsme si 100% potvrdili, že jde o zásah běhu) ale dál nic. Jeden odjel domů pro psa, já se zatím rozhodla najít pokračování "za každou cenu" - byl to takový nešikovný terén, záleh byl v náletu před rohem oplocenky, takže srnec mohl jít buď zpátky, nebo kolem oploc. doleva, nebo podél oploc. dopředu a nebo taky úplně doprava, a k tomu plno listí, trávy, větví apod. :-) Motala jsem se tam jak vítr v bedně, skoro jsem lezla po čtyřech, prostě zarputilost I. stupně že tu barvu najdu ikdybych si k tomu měla lehnout.. :-) Když už jsem byla zoufalá, promítla jsem si, co bych asi tak dělala já :-) a pak vykročila dopředu podél oplocenky, co nejblíž plotu a ejhle - asi po čtyřech pěti metrech maličká kapička... Pak zase pár kroků nic a další kapička.. Barva začala pomalinku přibývat, až mě dovedla k další oplocence (jsou tam nahusto borovice). Zůstala jsem potichu v lese a čekala na psa. Pustili jsme dovnitř labradorku - ta nejenže zvěř najde, ale je-li třeba, i strhne a podrží (příp. když je to menší, tak přiaportuje :-) Pak se děly věci - srnec o třech bězích vyrazil, ladně přeskočil skoro dvoumetrový plot a prchal po poli. V první chvíli jsem myslela, že to nemůže být on, protože jsem nechápala, jak o třech bězích toto zvládne.. Na rány neslyšel a po cca 500ti metrech přespolního běhu zatáhl do "Borovíčka" - ostrůvek asi 50x50m s nízkými borovicemi,nahusto u sebe a jako bonus všelijaký další bordel (keře,tráva,trny,kameny,pařezy...) Čtyři a fena jsme nasedli do auta a přejeli k lesíku, každý obsadil jeden "roh" a fena se "vsákla" :-) do změti zeleně.. Uběhlo jen pár vteřin a srnec vyrazil ven - stihla jsem "honové" zvolání "Srnec dolůůů!" když padla kulová rána a kus se složil do hlíny..
Byla to neskutečná "dřina", ale co se původně "posralo", to se muselo "dorazit" a pro mě to bylo velké ponaučení (to jsem byla ještě úplný mysliv.zelenáč) "pořádně miř a až pak střílej a nebo radši ne", protože je lepší zvěř "pustit", než pak hledat, dostřelovat, nebo ani nenajít a budit se hrůzou co,kde,jak,kdyby,proč...

Autor: Zdeněk KLubal | 09.03.2011 17:11
Už jsem to kdysi publikoval na jiném foru,ale je to jediné vážně potlučené prase,které jsem nenašel.K zamyšlení i poučení.
Co se za praxi může stát popíšu v následujícím.V pátek jsem si po delší době šel sednout na prasátka.Byla krásná noc.Sem tam se hlubokým sněhem probrouzdalo srnčí párkrát si zoblo a zase odešlo.Po 18hodině volá kolega,že ulovil sele,přeji mu Lovu zdar.Slyším projít černou ještě několikrát,ale na vnadiště nevyšlo nic.21,15padá u sousedů rana a já se rozhoduji k odjezdu.Na hoře je okolo 60cm sněhu postupuji jen kolejí po samíkovi tak si musím svítit.Asi 10m od auta slyším odfouknutí bachyně zhasínám baterku.A nestačim se divit asi 50 prasat jejich plný laták.Stojím tak asi 10min a čumím.Střílet,nestřílet?Na dvacet kroku stojí 3velké kusy a v prostřed nich asi 20kg sele pořad mu něco hlasite vysvětlují a uklidnují těma jejich vzláštníma žaludečníma zvuky.Neustále ho okusují a to největší strká pořád ryj pod jeho břicho.Klekám si a mířím na komoru.Je perfektně vidět,spouštím.V optice vidím jak jeden z velkých kusů ho štouchl do zadku jenže to už jsem to pohladil.Po pár minutách mumraje je vše pryč.Jdu na nástřel a nacházím tmavou až černou barvu.Je mi jasné,že je zle.Dosled nechávám na ráno.Manželka jde semnou.V7,30 se již dá jít po barvě.Samozřejmě houština křížem, krážem po hraniční strouze k sousedům.Domlouvám se s hospodářem sousedů a ten mi líčí,že i on střílel 21,15,že to barvilo a šlo to k nám.Svoluje s dosledem a já pokračuji as1,5km po sporadicky pobarvené stopě.Do těch největších kopců.V hlubokém sněhu se to ovšem rozbarvilo tak,že jsem myslel že už to musí být každý metr začlo zalehávat i na frajplace.Nic pokračuji dálší asi 1km barvy sporadicky,ale je po obou stranách kulaté tmavé kuličky někdy velké někdy menší.Postupujeme pořád do kopcu v tom největším 8 zálehů dost zabarvených to jsem pořád u sousedů.V tom se stopa obrací a směřuje již zase k nám přecházíme hranice u mého vrchního posedu.Stopa vede do houští.Manželka tech asi 6km v tom sněhu už má dost.Nechávám jí odpočinout a obcházím asi 3/4ha houšt.Stopa ven nejde.Jdu dál po barvě do houštiny,ale nezachází.Nic,ale nevidím stromek smrček je zasněžený až k zemi.V jedné ruce držím kulovnici a druhou klepu stromkem.Vidím kus selete tak střílím nevím jestli jsem trefil a nebo ne sele se zvedá a docela slušně uprkem uniká,ale pekně barví,přebíjím bohužel závěr je obalen ledem spříčil se mi náboj.Pokračujeme dalších asi 800m to už po domluvě s dalšími sousedy v tom se prase otáčí a vrací se k nám a zaléhá v houštině.Opět jsme ušli asi 1km.Obvolávám chlapy a domlouváme se na 1hodinu.Je 12h odvážím manželku domu,převleču se vypíju kafe a jdeme dosledovat znova.Houština zasněžená až na zem.Pár kolegů se představilo a jeden mě v tom nenechal a šel semnou tou cestou necestou kdo dosledoval ví co prase co by postřelené dokáže prolézt.Tlačili jme ho před sebou a když už by to konečně šlo tak plnej proti les běžkaři.Abych to ukončil protože to nejdůležitější příjde na konec.Soused,který střílel nás požádal jestli by jsme nemrkli po tom jeho seleti.A hádejte?Dovedlo nás to po barvě až na můj nástřel.Náhoda?Určitě ne.Určitě jsem střílel na stejné sele,jestli jsem se trefil nebo ne to nevím.Soused rozhodně jo, barva to byla jaterní a ta moje slezina játra.Jsou to shoda náhod?Je mi velice líto jeho utrpení,ale já po 10km po 3revirech jsem udělal maximum.Kdyby dnes nezačlo tolik sněžit zkusil bych to znova.Je tam potok tak věřím,že se najde v něm.Dnes si lovu přát nebudu,ale chtěl jsem to napsat těm mladším aby věděli co takové 20kg špatně střelené vydrží.Ono to neni jen o chlubení z krásnejch zásahů,ale je potřeba si přiznat a poučit se z neuspěchů.A vlastních chyb.Z.K.

Autor: Roman Herold | 09.03.2011 19:10
Já jsem jednou na honě v lese střílel na zajíce zajíc jako nic tak jsem se po něm díval bylo to na sněhu.Asi po 200m sedl a seděl tak jsem šel k němu jak jsem se přiblížil tak vzal do zaječích bez známky postřelení.Přišel jsem na místo kde seděl a byla tam loužička barvy.Tak nízkej nos a po barvě bylo ji čím dál víc už si říkám ten už musí ležet ale pořád nic. Až po dalších 500m v trní ležel ale ještě byl živej.Tak jsem po něm skočil chytl jsem ho přitom jsem si o trní roztrhl ret pod okem a ucho ale měl jsem ho.Nakonec mě ještě večer odsoudili že beru práci psům dostal jsem 4 sedmičky vína.Takže jak se říká na jakou zvěř vystřelíš tak stou už se nemá počítat.

Autor: Erika Doležalová | 10.03.2011 11:35
Zdeňku, jestli jsem to dobře pochopila, tak jste ho nenašli?

Autor: Zdeněk KLubal | 10.03.2011 18:38
Ne Eriko nikdy se nenašlo.Věřil jsem,že zůstane v té houštině protéká jí potok.V zimě jsem ho prohledal několikrát a nic.Při sběru hub mockrát, nic.Pokud bylo střeleno třikrát tak mi to dodnes hlava nebere.Většinou se najde třeba u sousedů.Když to někdo doprasí.Také nic.Z.K.

Autor: Jan Slavětínský | 11.03.2011 09:54
Mám jednu takovou vzpomínku. Takovou , která se nezapomíná.Bylo to ještě před revolucí. Měli jsme hon na zajíce, kdy jsme jako první leč hnali takovou prudkou stráň v lesích. Nahoře při poli šli ti starší chlapi, strýcové stáli kilometr na předstupu v čele a ti mladší z nás ,ti šli po křídle dole při potoce pod strání.Předemnou postupoval starší kolega - závodčí, já a za mnou náš hajný a další. Zazněla povelka a bylo slyšet honce,že se hnuli.Pomalu jdeme a každý očima sleduje stráň, jestli si to nějaký ten ušák nemete po vekslu.Najednou nahoře pod polem v kotlíku začal hlásit pes.Vidím, jak strání dolu valí kňour, jak hrne kamení,které se koulí vedle něho a za ním je vidět úplná tmavá rýha, taková ta brzdná dráha. Jde přímo na kolegu přede mnou.Současně s pohledem na prase a na kolegu lámu flintu, na zem vysypávám černé papíráky s šestkou brokem a rychle do kozlice cpu dva ty olověné esbaly z levé kapsy.Zavírám flintu v okamžiku,kdy kolega přitisklý ke kmeni stromu střílí jednu ránu když ho to prase na dva kroky mijí. Po ráně prase jde dál. Rovnám se s ním a mačkám na něj v doskoku na potoce a hned druhou, jak se odpíchlo z vody do protistráně údolí. Střelené je, ale na nějakých padesát kroků těžko říci jak.Rychle přebijim pouze jednu patronu a mířím do mezery mezi stromy ve směru ,jak běží. Mačkám. Dívám se po praseti jak maže strání a zvolňuje. Už nejde tím trapem ,jako přes cestu dole. Jde lesem a proti stráni dobrých dvěstě metrů, pořád ho vidím.Najednou nahoře v lese pod horizontem udělalo oblouček,zastavilo se, kleslo na zadek a převrátilo se.To ale chlapi ze svých míst neviděli.Pomalu ostatní střelci došli po křídle i honci dorazili. Zastavilo se, probrala se situace a tří ,že tam pro něho dojdeme. Závodčí i hajný byli chlapi starší a zkušení myslivci, já byl proti nim ucho. Došli jsme až k náletu a už vidíme prase ležet. "Zkušení" zlomili flinty, opřeli je o kmen smrku a hned jeden šacoval kapsy a vytahoval špagát a ten druhý otvíral mikova.Stál jsem kousek od nich, flintu také zlomenou na předloktí pravé ruky a tak si podvědomě v levé ruce hraju s posledním esbalem, který jsem vytáhl z patronpásu.Co kdyby, takové to tušení a pozoroval jsem situaci...V okamžiku ,kdy mu hajný na ryj natáhl špagátek ,kňour ožil.Zatočil se na zadku a po předních vyrazil s otevřeným ryjem a se špagátem na nim s takovou rychlostí po hajným, že by tomu nikdo nevěřil. Oba chlapi zmizeli, rozutekli se jako když střelí do vrabců a já tam stál sám doslova ztuhlý. Setrvačností a po paměti jsem strčil ten poslední esbal do horního laufu,zavřel flintu a s upřeným pohledem na naštvané prase jsem setrvačností posadil mušku na čelo mezi světla a zmačkl. Kňour padl dva kroky přede mnou. Kdykoliv si na to vzpomenu, vidím tu šedivou hlavu s otevřeným ryjem a růžovou pěnou ,jak z ní v tom chladném zasněženém ránu stoupá pára. Za dvě ,tři vteřiny,když to vše skončilo,tak najednou u mě byli dvá psi a odněkud se objevili i ti dvá už rozesmátí hrdinové....a to se mi rozklepaly nohy a teprve mi všechno docvaklo...
(P.S. Bylo to v době, kdy se kňour lovil celoročně)

Autor: Josef Hanzlík | 11.03.2011 11:00
To jsou velice zajímavé zážitky,tak se také přidám.Je to již několik let.V půl jedné v noci mi na zasněžené pole vyšla bachyně asi s pěti lončáky.Vybral jsem jeden slabší kus a na nějakých osmdesát metrů vystřelil.Prase v ohni nezůstalo,značení jsem také nepostřehl,tak po čtvrthodince obeznat nástřel.Před krajem lesa,kam všechna ta černá cháska zabíhala se ve stopní dráze objevily stříkance barvy,sice drobné kapičky,ale v takovém množství,že jsem byl přesvědčen o snadném dosledu a okováček jsem si už připravil do kapsy.Ale ouha,barva mne vedla přes strouhu dál do lesa,prudkou strání nahoru a lesem asi pětset metrů do borové houštiny.Tu jsem obešel a protože stopa nevedla ven a baterka umírala,nechal jsem další na ráno.Pětadvacet kilometrů domů,bez spánku se převalovat v posteli a při rozednění z cvingru kokra a hurá zpátky.K oné houštině přicházíme z horního konce,který je osázen mladými duby a mezi těmi vidím ležet mé prasátko.Rozradostněn,jak to bylo jednoduché ho jdu vytáhnout ven.Když jsem u něho na dva metry,prase se na mne podívá,vyskočí a zcela zdravě prchá,jen tím pírkem mi pokyne na pozdrav.Ani kapka barvy,prase fit,co se tady děje?Našel jsem tedy místo,kde v noci zatahovalo do boroviček a po barvě pomalu postupoval dál.Kokrovi byla stopa absolutně volná,od doby,kdy jej bachyně se selaty vyplatila,černou suvereně zapírá,takže je to jen na mě.V půli houští se stopa stáčí o devadesát stupňů ven a přes cestu a vysoký les do dalšího"pralesa".Nízký smrkový porost,vývraty a ostružiny.Takže na kolena,místy na břicho,kulovnici do ruky a kupředu.Zhruba po třiceti metrech vidím prasátko ležet před sebou s běhy pod břichem a ryjem opřeným o zem.Je živé,není živé,co teď.Kdyby alespoň ten trouba kokr přiběhl.Ten asi mojí myšlenku slyšel,odněkud přilítl a milé prase přeskočil a upaloval dál.Prase zvedlo hlavu a to už jsem na nic nečekal a v pozici"na prdeli sedícího střelce"jej dostřelil.Z noci mělo přestřelené oba přední běhy nad spárky,ty visely jen na kůži a po těch pahýlech odešlo zhruba kilometr.V jeho zálehu nebyla již barva skoro žádná,nevím jestli bylo už tak vybarvené,ale v každém případě se mu ty pahýly obalily sněhem a hlínou,takže byly jak obvázané.A to první prase?To si tam v klidu pospávalo a vyhřívalo se v zimním sluníčku.

Autor: Erika Doležalová | 11.03.2011 11:27
Tak jsem ráda, že se to tu rozjelo správným směrem a po úvodních tipech a návodech přišly na řadu ty zážitky a zkušenosti :-)
Zdeňku, neskutečné, čekala bych že prasátko bude nedaleko a ne že se po takové trati ani nenajde (vzpomínám na slečnu, která nabízela vypracované otázky ke zkoušce o první lov.lístek a mj. tam stálo, že po ráně na játra je kus vždy zhaslý a nedaleko, tak 100m... :-)))
Jendo, super zážitek, já bych byla mrtvá hrůzou :-)
Josefe, kokřík dobrý, aspoň ověří, jestli je kus zhaslý nebo ne a člověk tak nemá buď natrhlou řiťku nebo nestřílí zbytečně do zhaslého kusu :-)
Přidám jeden zážitek s liškou, resp. liščetem, takový relativně ještě mrňous. Vraceli jsme se z chaty, pomalu se šeřilo a podél cesty řepkové pole. Na rohu pole ze zvyku kouknu doprava a tam stojí na pár kroků lišče! Na nic nečekám, bleskově flintu do ramene, napínáček, lišče se mezitím poklusem dává na útěk a já z volné ruky na cca 20-30m odmačkávám. Lišče udělá kotrmelec a zůstane ležet. Jdeme tam, ale vidím, že něco je špatně - lišče leží napůl na hřbetě-napůl na boku, zvedá hlavu, otvírá mordičku.. Není to příjemný pohled, tak se snažím rychle přebít, ale klasika u ZKKáčka - patrona se sekne a než se mi to podaří hrknout správně, lišče se zvedá a maže od nás pryč. Ještě jednu ránu zkusím, ale jde mimo. Nedá se nic dělat, musíme pro labradorku. Na nástřelu trocha barvy, pak ještě pár kapek a pak už nic. Posíláme fenu do řepky, šmejdí statečně ale nepřinese nic... Dodnes nevím, jak to tedy bylo, zda šlo jen o obrnnou ránu (to bych ale 11,7 gramovou kulí musela opravdu jen lehounce "štrejchnout"..) nebo lišče zůstalo v řepce a fena ho zapřela...? Nevím. Podotýkám, že lišku (i velkou a těžkou) nosí bez problémů, ale to mám vyzkoušené buď když ji hodím, nebo natáhnu vlečku - a to ona moc dobře ví, že já vím a že musí :-) Ale takhle, když dostane povel, ale my na ni nevidíme a ona není blbá a ví, že na ni nevidíme a že nepoznáme, jestli nic nenašla nebo se na to vyprdla.. :-) Nevím.

Autor: Jan Slavětínský | 11.03.2011 12:15
Eriko - Srnčí při ráně na játra padá na místě, dančí většinou také. U černé to je blbá rána. Černá zatáhne do krytu a zaléhá, jak se brzy při dosledu zvedne, tak jde daleko...To jsou moje zkušenosti
Musel jsem se smát jedné příhodě,kterou mi vyprávěl kamarád. Jako MH mu večer volá kolega, že má střelené sele a jestli může, aby se na něho přišel podívat a ať sebou vezme malorážku.Bylo mu to divné a tak tedy šel. Chlap po ráně naložil sele do kufru žigula a vezl ho nevyvržené domů,aby si neumazal auto a že prasátko v klidu, doma a pod světlem ,vyvrhne. Zajel do baráku do garáže, zavřel vrata a jde do kufru pro prase.Už když zajížděl přes práh garáže,tak se mu zdálo,že něco nehraje. Když otevřel kufr, oživlé sele vyrazilo a v garáži bořilo vše, co mělo v cestě. Na konec skončilo přimačklé s plombou ve běhu za regálem v rohu u zdi.Zdi o které se ve zmatku otřelo,tak ty byly od barvy,prostě to bylo na vymalování celé garáže. Když kamarád dorazil s flobertkou, lovili ho jako v těch Slavnostech sněženek v té škole...

Autor: Zdeněk KLubal | 11.03.2011 15:07
Přidám ještě jednu moji z dob,kdy jsem byl ještě ušák.Bylo to v době dozrávání řepek,někdy ke konci července.Černá lán navštěvovala pravidelně a i zde po ránu kotlíkovala.Potkávali jsme se před pátou každý den.Jen já jsem měl ten problém lovit.Táta dělal hospodáře a za špatnej odlov by mi přerazil nohy.Byl na mě tvrdej,ale jsem mu zato vděčný ikdyž mě už dnes kontroluje z toho zeleného nebe.No prostě nikdy nebylo dost času vybrat ten kus na sto procent.
Jdu mlhavým ranem začíná vycházet slunce,kopíruji pole s řepkou po ouvratovém kolejáku.Jde to fajn rosa neni,když v tom slyším charakteristický zvuk přibližující se zvěře.Ššsss,Šssss.Zůstavám stát a na vzdálenost asi deseti metrů mi vychází tři lončáci.Velikost do čtyřiceti kilo,jsou již uplně bez srsti,slechy holé,struky žadné.Zvedám kulobrok vítr jde přímo na mě.Mačkám a prase zůstává na nástřelu.Kouknu a vidím stekat barvu po komoře.Lončák hluboce odechuje a odkazuje jedním během.Usuzuji ránu na plíce zapaluji cigaretu a poodcházím k potůčku asi dvacet metrů aby v klidu zhaslo.Bylo to v té době,kdy výkup nebral černou s dvěma ranami a já na hlavu přes řepku nemohl.Asi po dvaceti minutách zjištuji,že prase odkazuje již oběma běhy.Rozhoduji se dostřelit,ale musím překročit z jedné koleje do druhé,řepka je vysoká.Jen jsem to udělal v turanu bylo prase na běhách třáslo se a vystartovalo mi mezi nohy.Napínáček napnutý,hlaven zabořená do prasete a já to neodmáčkl....Tenkrát jsem se na sebe hodně zlobil,normálně jsem zamrzl.Dosled byl marnej,ale fenka JGT ho několikrát ještě v lánu stavěla,než jsem se přesunul byli na druhém konci.Pak chytla autobus za kolo musel jse pro mí až na silnici,ještě že autobusák byl taky myslivec můžu mu děkovat za jeho pochopení protože se mu za jízdy znovu pověsila ještě na masku.Tři dny jsem nechodil jak jsem měl z řepky narvaný svaly.Prase se nenašlo ani nemohlo rány na trn přežívají všechna.Dnes už vím jak to vypadá a dávám hned druhou.Oni se i poměry změnily do výkupu jde málo co a hospodář jsem dnes já tak už mi taky nikdo nenadává jak jsem to sprasil.Ale jsem zato nadávání vděčný alespon vím o černé co vím.On neni problém jít do lesa a nějaké to prase donést....,ale jaké v tom to je.Z.K.

Autor: Milan Soukup | 11.03.2011 15:42
Přidám jednu od kamaráda, osobně jsem u toho nebyl, ale potvrzeno mnoha svědky. Naháňka, stříleno na sele, sele barví, jde směrem na ves. Dosled zahájen, sele zvednuto po pár stech metrech, vytrvale pokračuje směrem na ves, proniká hradbou prvních domků, aby následně využilo otevřeného sklepního okénka a zmizelo ve sklepě rodinného domku jednoho z členů MS. Ve sklepě, kde jsou nastavené regály se zavařenými hruškami, jahodami, třešněmi, okurkami atd., prostě výsledek nezměrného úsilí paní domu. Co teď? Odvážní myslivci pronikají po dohodě s majitelem nemovitosti a zároveň členem MS téměř zasloužilým do sklepních prostor ve snaze minimalizovat případné škody. Historka je stará několik let, leč dodnes oba odvážlivci nenašli sílu popsat do detailů zkázu, která se jim při pohledu naskytla. Sele samozřejmě zbořilo co mohlo, výsledný efekt popadaných sklenic a regálů si jistě dokáže každý představit. Oba odvážlivci prchli ze sklepních prostor, neb vidina komentářů paní bytné jim vzala jakoukoliv sílu a odvahu ukončit dosled. Výsledek naháňky - 1 sele, a do smrti budou všichni poslouchat to, co si asi dokážete představit, před paní domu vyslovit slovo myslivost, prase, lov, naháňka apod. se rovná okamžité sebevraždě :-) nebo popravě:-), nejlépe před nastoupenou jednotkou:-). Slavnosti sněženek hadr :-). MS

Autor: Václav Sládek | 11.03.2011 17:29
Tak taky něco přidám.Sice nešlo o dosled ale spíš o "vraždu".Chodil jsem se psy jako honec na naháňky do pronajaté honitby od LČR.Pronajímatel nás nechal chodit do leče s brokovnicema.Nájemce jednu naháňku prodal jisté fimě.Té jsem se neúčastnil takže jen z doslechu.Střelci na postech byli neúspěsňí zato honci ve dvou lečích střelili několik kusů.Při svačině řek vedoucí honu honcům aby nechali zbraně v chatě že firemní střelci remcají.V následující leči se jednomu honci se podařilo chytit tak třicetikilové sele.Lehnul na něj držel ho za slecha a tlačil mu ryj do pařezu.Křičel na ostatní ať jdou sele podříznout.Přiběh kolega takovej pořez,také neměl nůž a říká mu pusť to prase pokouše tě.Lovec na to, kdybych ho pustil tak mě pokouše.Tak ten vazba zeleh na ně.Další honec sele podříz.Bylo to jediné prase co se v leči ulovilo.Střelci chodili okolo něj nešlo jim do hlav jak bylo ulovené.Nejni to latina.Já málem při další naháňce spad věčer při posezení pod stůl když mi to aktéři vyprávěli.

Autor: Erika Doležalová | 11.03.2011 19:50
Super zážitky :-) Já mám dva z vyprávění, takže za pravdivost neručím. Není to o dosledu, ale zvěř je tam taky :-) První je podobné tomu co psal Jenda S. Dva strejdi myslivci se vraceli autem z čekané a srazili kňourka. Co s ním? V kufru bylo ulovené srnčí, tak "zhaslé" prase naložili na zadní sedačky a hurá domů. Jenže samozřejmě, prase se jim v autě probralo a začal tanec. Oba sice zavčas vystoupili, ale flinty zůstaly v autě i s rozzuřeným divočákem.. Jak to dopadlo nevím, ale zažít bych to nechtěla :-) Druhý příběh je zas obdobný tomu od Václava - řezník se synem se vraceli autem domů ze zabijačky a pod kola jim vběhl slušný lončák. Prase bylo jen napůl omráčené, tak hrdina řezník vyskočil z auta, že ho podřízne. Milé prase nečekalo, zlehka pohodilo hlavou, utrhlo celý nárazník a prchlo...

Autor: Milan Soukup | 11.03.2011 20:03
Tak další, host střelil koloucha, dosled po ráně byl bez problémů, neb kus zůstal v ohni, jednalo se o hosta movitějšího a věci ne zcela znalého, radost z úlovku veliká (první kus v životě), leč na vývrh tak nějak nedošlo, tak kus naložil, tak jak byl do kufru nového mercedesu, nevěda si jinak rady. Cca po 1 km se kolouch probral k životu a počal se dobývat ven. Vzhledem k tomu, že boule po spárkách na víku kufru přeleštit nebylo možno, vyžádalo si to výměnu víka kufru a celkové náklady celkem astronomické. Přes to spokojenost veliká :-), inu lov je lov :-). MS

Autor: Ing.Mirek Bergman | 12.03.2011 20:26
Když už se tu probírá "oživlá zvěř", byl jsem svědkem po jedné naháňce v honitbě VLS následujícímu úkazu. Lovec, který "odlovil" asi 90 kg lončáka (spíše však sekáče), přistoupil s pomocí dvou kolegů k vyvržení kusu. Kanečka obrátili naznak, jeden kolega uchopil, roztáhl a držel přední běhy (aby kanec nepadal na stranu), druhý přidržel roztáhnuté zadní běhy a slovutný lovec s úmyslem zvěř otevřít přejel kance nožem v místě zámku. Pak asi v desetí vteřinách byl zadními spárky kance téměžř vykastrován jeho lovec a ten co držel kance za přední běhy skončil s 20 cm tržnou ránou na prsou. Kanec poté hrdě odběhl do svého revíru. Následoval vrtulník a hrozná ostuda myslivců v nejbližší okresní nemocnici.Možná, že to někteří z Vás před cca 3 lety zaregistrovali v tisku a zprávách TV.

Autor: Stanislav Haas | 13.03.2011 09:19
Také jeden příběh z dobře informovaných zdrojů, nebyl jsem svědkem. Fořt z NP Šumava dostal k 50. narozeninám povolenku na Pálavu na zlatého muflona. Lovu byl úspěšný, muflon padl, přijelo k němu údajně 8!!! kolegů, kteří vyskákali ze dvou aut, zbraně pochopitelně v autech, fořt slezl z kazatelny a šli k muflonovi. Z jednoho auta vyskočili i 2 barváři a jeden uchopil muflona za ráže. Ten jako zázrakem obživl a na nic nečekal, na vše koukal hlouček zkamenělých myslivců. Naštěstí psi byli zocelení půtkami s vysokou a černou a tak milého muflona zastavili a drželi, než někdo doběhl pro zbraň a dostřelil. Dlouho se o tom vyprávělo. Jo jo, stávají se věci různé.

Autor: Tomio | 13.03.2011 09:21
Není to sice zážitek, se kterým se můžu s níže uvedenými rovnat, ale tak proč ho nepřidat a nedočkat se od prasečkářů nějakých tipů.
Jednou v pátek. Jsem si šel sednout, co kdyby se nějaký prasátko ukázalo, bylo to právě tuto dobou, kdy mi chodila bachyňka pižamáky ukazovat. Sedl jsem kolem šesté, do osmé hodiny jen srnčí asi 12ks se popásalo na poli. Najednou dole v údolí, po dvakrát lupla větvička a typický zvuk pohybující se černé. Ve svitu měsíce mi po kraji houštiny šlo prase,už podle pohybu nebylo něco v pořádku. Lovit jsem ani nechtěl, ale při bližším obeznání jsem usoudil, že sele se pohybuje vlastně jen po třech bězích a levý přední běh má v nepřirozené poloze, rozhodl jsem se tedy pro ulovení, hmotnost max 30kg, neustále pohybovalo na kraji mlaziny, v dalekohledu jsem viděl v puškohledu to nebylo super, splývalo s porostem za seletem, ale zdálo se mi, že je vše v pořádku jak se sele natočilo práskl výstřel, oslepil mě výstřel naprosto. Slyšel jsem utíkající prase po kraji houštiny a následně do ní, poté zafunění,dvakrát zalámání a ticho. Po 10minutách jsem slezl z posedu a šel na nástřel. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych sele nenašel, ale barva žádná, ani po stopní dráze. Takto jsem tam tajtrdlíkoval dobrých 40minut, dosled jsem odložil na ráno. V sobotu jsme s kamošem časně ráno vyrazili, výsledek nenašli jsme vůbec nic.Pokud zhaslo v té džungli, lišky se o něho postarali.
---
Několik postřehů z tohoto lovu.
1) Divný záblesk po výstřelu, záblesk se týkal výhradně levé části puškohledu(možná ztrhnutá rána)
2) Po výstřelu se prase otočilo o 180% a šlo po původních stopě, v houštině jen dvakrát zalámalo a odfouklo.(nevím zda toto dělá postřelené prase)
3) Na nástřelu, ani stříž ani kapka barvy, je pravda že možnost pěkného sledování stopy cca 20-30metrů, poté trnky,tráva,buřeň. Nevidět na dál než pár kroků.
4) Celé podivné události tohoto lovu, při tom, když jsem prase slyšel přicházet, vůbec mě nenapadlo lovit, dalekohled jsem si jej prohlížel, při zjištění, že pajdá a je vyhublé, lovecká horečka jako hrom, třásl se skro celý posed, po rozhodnutí, že budu lovit opět naprosto v klidu. A střelba provedena nezvykle v klidu a s pohodou. Asi mnoho událostí, které se sešli.

je to zatím jen jedna ze dvou majich zkušeností, druhou třeba jindy. Takže teď můžete tipovat, zda chování odpovídá zásahu nebo jsem na 60m prase poctivě minul. Ale to už asi nikdy nikdo nedoví.

Autor: Vladimír Mészáros | 13.03.2011 15:36
Tak aj ja pridám jeden zážitok z novembrového lovu asi z pred piatich rokov. Sedeli sme s otcom na jednom posede, bol spln a diviačiky sporadicky chodili na vnadisko. Otec si strelil prasa asi dva týždne dozadu, a tak hovorí, že aby som išiel s ním a keď sa náhodou objavia tak budem loviť ja , a ak by sa vyskytla možnosť, tak, by skúsil aj on. Bolo asi 23.00, bez snehu, ale mesiac svietil ako rybie oko. Viditeľnosť nádherná. V tom počujeme zalámanie a na vnadisko sa dohrnuli traja lanštiaci, asi tak cca 45-50 kg živej váhy. Šeptom sa dohadujeme, čo a ako , nechávame ich asi 5 minút v kľude sa zažrať. Pripravujeme sa obaja, lanštiaci stoja v takej pozícií, že sa dá strieľať cez dve okná, pomaličky sa pripravujem k výstrelu, beriem lanštiaka do optiky, ale nechtiac som klepol o bočnú hranu okienka. Do diviakov, ako by udrel blesk. V momente vyrážajú, do bezpečia, ale v zápätí padá od otca rana z guľovnice a jeden z lanštiakov zaryl tesne pred húštinou rypákom do zeme. Ja som ani nevystrelil. Otec v kľude prebíja a usmieva sa ( asi v zmysle, že takto sa to robí). Rozsvecujem baterku a pozerám na úlovok. Ten nehybne leží, ani žiadne odkazovanie, proste sa mi to nezdá. V tom sa začína diviak hýbať, jeho pohyby sa zrýchľujú,hovorím otcovi dostreľ ho, on na to že nie, to je posledné odkazovanie a zhasne, guľovnicu mám stále nasmerovanú k diviakovi a ponad optiku ho sledujem, v tom diviak v momente stojí a vyráža dopredu, ako som mal nasmerovanú flintu na neho , potiahnem s ním a hodenou ranou strieľam, diviak bez značenia mizne v húštine( také terasy na kraji vinohradov porastené agátom. Pozeráme s otcom na seba, a hovorím, tak, ale sme tomu dali. Jednu som si zapálil, potom sa balíme a asi po 10 minútach ideme na nástrel. Tam je trošku svetlej farby asi 15x15 cm , podľa pozície ako po prvej rane diviak ležal, je to farba z chrbta, typujem na ranu na trn, posuniem sa asi o 4-5 m ďalej, kde som po ňom v momente ako vyrazil strelil ja, je tam pár kvapiek farby a nejaká rôsolovitá hmota, zmiešaná z krvou a pár drobných kostičiek, inak nič. Prejdem zopár metrov ale prasa nevidím, no to dnes bude ešte dlhý deň, vyzerá to na psa. Volám kamarátovi, ktorý má výbornú jagterierku.

Autor: Vladimír Mészáros | 13.03.2011 15:37
O pol hodinku sme naspäť, vymákol som ho, ako prišiel tiež z postriežky domov. Ešte bol vonku na dvore. Cestou mu popisujem priebeh lovu. Ukazujem mu nástrel. Tam nasadzuje Ayrin a tá sa pomaličky zapiera do remeňa a vedie nás dole terasami, cez takú zarastenú plochu, až sa dostávame na cestu, odtiaľ do obrobených vinohradov. Tam sa kamarát pošmykol spadol a pes zaľahnutý do remeňa sa mu vyšmykol a mizne v tme. Asi o pol minúty počujeme hlásenie vo vedľajšom riadku . No sakra diviak žije, zhasnutú zver mu nehlásila. Posvietim do riadku asi na 150m vidím ako po riadku ide diviak a okolo neho poskakuje sučka aj s 5m farbiarským vodítkom, to je najhoršie, že sa môže zamotať. V tom sa dáva lanštiak do pohybu a podľa hlásenia smeruje krížom do vrchu, cez terasy z vinohradmi, potom už tam je opäť vysoká hora. Na poslednej terase je zasa iba burina a hustá tráva po pás bez viniča. Tam ich dobiehame, sučka točí diviaka na jedno mieste stojíme od nich asi 5-8 m, ale cez hustý porast ich vidíme len občas, posúvam sa ešte bližšie, keď vidím diviaka stáť na takom menej zarastenom mieste, Andrej, svieti baterkou, dvíham k lícu guľovnicu, a chystám sa ukončiť dohľadávku, ale ešte by to asi bolo veľmi skoro, no v momente ako som chcel vystreliť sučka sa dostáva pred diviaka a doráža naň, ten vyráža opäť do kopca a už sa prehupli do vysokého lesa. Bežíme do kopca za nimi, tam asi 40m v hore sa jej podarilo diviaka zastaviť druhý krát, Lanštiak stojí od nás asi 35m, mierim a v tom padá rana. diviak sa pohol a za ním vytryskla spŕška zeme. Opäť sa dáva lanštiak do pohybu asi o dolinku ďalej stavia sučka diviaka tretí krát, kamarát svieti a konečne môžem diviaka, dostreliť asi na 20m, po rane na krk diviak padá ako podťatý, a v momente má na sebe vyhecovanú sučku. Tak ukončujeme túto adrenalínovú nočnú šou. Pozerám na hodinky je pol druhej. Od začiatku dohľadávky ubehli skoro dve hodiny. V tom už prichádza aj otec, ktorý sa oneskoril a už za nami tak nestíhal. Spoločne usadáme vedľa diviaka a chválime výborný výkon Ayrin. Zvládla to na jednotku aj napriek 5m dlhému remeňu ktorý ťahala v podstate celú dohľadávku za sebou, no našťastie sa nezamotala.Prezeráme úlovok. Otcová prvá rana, bola skutočne na trn, preto padol ako podťatý, mojou hodenou ranou, som lanštiaka zasiahol na rypák, asi v polovičke medzi očami a koncom rypáka, preto tie hlienovité znaky na druhom nástrele. Táto rana predpokladám nám zachránila aj úlovok, lebo po tej rane na trn, by sme diviaka nikdy nedohľadali. Čo ma však prekvapilo, že po tejto rane na ten rypák diviak nespravil po 8x57JS kotrmelec, ani nijako nenaznačil že tú ranu dostal. Tretiu ranu som chybil a dostrelná bola skutočne na krk. Odlamujem vetvičky diviakovi dávam posledný hryz a gratuľujem otcovi k úlovku. Ostatné už potom bola rutina. Lovu zdar

Autor: Martin Skřivánek | 13.03.2011 18:39
já jen něco málo přidám,pár zajímavých dosledů jsem zažil ale nic tak extra.hlavní zásada pro mně je věřit psu.jednou jsem postřelil srnu,štěně jezevčíka mi za ní uteklo i s vodítkem a neměl jsem ani srnu ani psa :-),bylo to na sněhu tak jsem šel po stopách a z dálky slyšel hlášení,přišel jsem a viděl jsem jen psíka jak štěká a poskakuje tak jsem tam chodil a pod nohama mi zachroptěla ta srna jak jsem na ni šlápl,prostě před psem se schovala pod malliní pod sníh,to bylo docela groteskní.další:přišla mi za tmy tlupa prasat,na jedno jsem vystřelil prase kviklo úprk a ticho.počkal jsem,nasadím na domnělý nástřel kde nebyla barva psa ten zabral a šel,furt žádná barva a pes šel za tlupou říkám si vede mně špatně,odnesl jsem ji,znovu na nástřel a znovu mně vedla stejně,říkám si špatně nechám to na ráno.za světla přijdu nasadím psa a jde stejně jako v noci,tak si říkám tak tě nechám,projdeme oplocenkou a na konci první kapka,aha!jdeme dál a barvy přibývá,další oplocenka a barva zase není,jdem dál zase kapka pak lože pes víc zabral tak ho pustím a po chvilce hlásí tak se k němu prodírám vidím jak lončák sedí seká po něm hlavou tak zamířím a vystřelím kulí jenže vedle a to už o mně ví a vyjede po mně tak ho dostřeluju brokem asi z metru na hlavu a sveze se mi k nohám.tenkrát jsme začli v 7h a našli jsme ho ve 12h,ztratil jsem čepici,náboje a klíče od auta,to byl průser auto jsem měl v servisu tak mi pujčili náhradní a já od něj ztratil klíče.prase bylo blbě střelené přes kýty.dál:minulý rok kolega v sousedním MS v kukuřici střelil po praseti tvrdil že ho určitě dobře střelil že od něj odběhlo do prava a že tam snad i odkazovalo ale že nenašel ani barvu ani prase.prosí mně ať ráno přijedu se psem,že když ho najdu že mám u něj litr slivovice.ráno přijedu,musím ho budit nechce se mu vstávat,přijedem na místo nasadím psa,pes jde do leva místo do prava jdu za psem a on za námi ani nejde,jde do prava a volá tam né tam jdete blbě,ujdu asi 50m a jsme u zhaslého prasete.říkám tady je pojd sem.to není možné to není možné,máš u mně flašku,a dodnes nic :-).

Autor: Radek Chadim | 13.03.2011 19:07
Já mám jednu příhodu ani ne tak z dosledu, jako z lovu, na kterou jsem si vzpomněl při shlédnutí videa, které jsem právě vložil do videí (Lov divočáka z Polska).
Za vnadištěm u mé kazatelny mám ostružiny tak 10x10 metrů, předloni v září šli kolem divočáci - z obou stran, jedno sele vlevo, tři zprava, našel jsem jediné sele nalevo od ostružin v puškohledu, vystřelil jsem, tlupa odbíhá do lesa, sele nikde kolem nástřelu ani na poli směrem k lesu ležet nevidím, tak si říkám, kde jsem udělal chybu. Po chvilce je ale slyším odkazovat z těch ostružin. Tak čekám a kontroluji sele, a asi po 2 minutách slyším hlasitější šustění z těch ostružin a vidím, jak sele odbíhá z pravé strany. Než se zrychtuju na další ránu, sele je pryč. Začnu si trošku nadávat, že teď je budu honit po kraji, ale pak zase slyším šustění z ostružin. Po 10 minutách slézám a nacházím sele v ostružinách. Po kontrole nástřelu a okolí jsem zjistil, že druhé sele se patrně jen leklo rány a přikrčilo se do ostružin, kde čekalo, až bude klid a pak odešlo.

Autor: Jan Slavětínský | 14.03.2011 08:10
Tak přidám ještě jednu úsměvnou kdysi z jedné naháňky. Není to žádná latina a já to hodně zkrátím. Brala se leč,padaly rány a najednou z leče vyběhne honec, mladý kluk a běží k nejbližšímu střelci."Strejko,strejko honem poďte,tam je přikrčený prase a je živý"! Poďte ho dostřelit..No kápnul opravdu na "strejku".Došli k praseti, přikrčený kluk mu rukou ukazuje - heleďte támhle. Strejka do dvojky nacpal plastiky,mířil a bác. Nadstřelil. Bác,zase nadstřelil. Strejko střílíte vysoko,radí mu kluk. Strejka přebil a znova bác,bác. Strejko, jde vám to nahoru, musíte níž! Prase pořád drželo. Strejka tedy znovu přebil svoji šestnácku a za navigace honce znovu bác,bác. Zase chybil. Povídá mladému, "hochu, ale já už nemám patróny". Musíš pro nějakou k někomu doběhnout a já tady zatím počkám. Kluk se ztratil a za chvíli přiběhl s tátovým kulobrokem, táta nestačil běžet, tak mu flintu dal. Klučík doběhl,na strejku se už vykašlal a prase dostřelil sám. Král honu byl , tenkrát ani ještě nebyl adeptem. Dnes na to o posledních lečích s úsměvem vzpomínáme. Vždycky říká, "hoši já si první prase střelil v šestnácti , jak tenkrát strejka na něj vystřílel celou kapsu" ...

Autor: Josef Hanzlík | 14.03.2011 09:09
Tak zase jedna vlastní,o nemysliveckém chování mém a mého otce.Táta již patnáct let loví ve věčné honitbě a já byl tenkrát ještě kluk,tak snad nám bude odpuštěno.
Na honu,tenkrát ještě na drobnou,na kterém jsem, jako šestnáctiletý nemohl chybět,otec střelil lišku.Po ukončení leče,když jsem k němu přišel,povídá:"střelil jsem lišku,támhle je v těch vrbičkách,tak ji přines."Kmotra tam skutečně byla,z křoví jí čouhala jen oháňka,tak jsem ji za ní popad a že ji položím na výlož.Jenže milá liška nějak obživla,začala se všelijak kroutit a s otevřenou mordou a vzteklým prskáním mi dávala najevo svou značnou nelibost.Páni,jakej já měl strach,že mi kousne,povolit ruku,aby se předníma dotkla země jsem dle mého nemohl,páč by se zapřela o zem a stoprocentně by se mi zakousla do nohy(v mých představách) a udržet v napnuté ruce už jsem ji já motýl taky nemohl."Tatíííí,co mám dělat?""Tak jí odhoď a já jí dostřelím!"Jenže jak,když už jsem mlel z posledního.Tak na Bugára.Obouruč za oháňku,dvě otáčky kolem osy a odhod co nejdál od sebe.Nutno podotknout,že táta byl vždy dobrý a pohotový střelec,takže to byla jediná liška střelená v letu,jakou jsem kdy viděl.Ale myslivecká etika tenkrát dostala dost zabrat.Ostatně za můj pozdější myslivecký život ještě několikrát.

Autor: Milan Jirmann | 24.03.2011 09:26
V sobotu 12.3. svítila půlka měsíce, tak jsem se šel projít. Kolem 21:00 jsem na pastvině viděl 5 lončáků. Povedlo se mně k nim přiblížit asi na 70m, sednul jsem si na zem a na jednoho vystřelil. Zřetelně jsem slyšel náraz kule a viděl jsem je všechny odbíhat. Jedno běželo s odstupem za ostatními a šlo pomaleji. Zaběhli do lesa sousedního revíru. Hledal jsem nástřel, ale mnoho jsem toho nenašel, tak jsem šel k lesu, kde byl ještě sníh a tam jsem našel poměrně hodně barvy. Říkám si, nechám to na ráno. Známému od sousedů jsem poslal sms a požádal ho, aby informoval hospodáře, že k nim půjdu ráno se psem. Ráno jsem byl kolem 06.45 se synem a našim drsňákem na místě. Psa jsem vzal na dlouhý řemen a nechal ho pracovat. Našel barvu prakticky na nástřelu, kterou jsem v noci neviděl. Zalehl do řemene a šli jsme k sousedům a pořád dál. Od sousedů jsme přešli státní hranici do Polska a šikmo dolů do stráně. Pak jsme šli už jenom ve stráni po vrstevnici. Barvy bylo někdy víc, někdy míň a byla docela tmavá. Našli jsme také jeden záleh, ale prase pořád žádné. Pejsek, když sešel , tak se sám opravil a pořád byl zalehlý v řemenu. Po nějaké době jsem viděl, jak pes zastavil, zvedl hlavu, bere vítr a kouká nad nás do stráně. V tom syn, který šel za mnou s kulovnicí říká, " táto támhle leží prase."Jak do dořekl, tak se prase zvedlo, ale to kluk vystřelil a dostřelil ho. Pes se mohl zbláznit, tak jsem ho pustil, aby si prasátko trochu pocukal. Moje večerní rána byl hodně na měkko. Střela na výstřelu vytáhla ven kus střeva, který lončák po celou dobu táhnul za sebou. Dosled jsme dokončili v 07:45 hodin. Prase udělalo oblouk a leželo za smrkem asi 20m na stopou, kterou přišlo, hlavou zpátky a celou dobu o nás vědělo, ale už asi moc nemohlo. Jednalo se o lončáka cca 45 kg. Stříleno ráží 270W, střelou Hornady SP, 150gr. Délka dosledu cca 1000m. Největší práce byla vytáhnout prase strání 250m na státní hranici a potom ho dotáhnou na pastvinu, když pejsek statečně pomáhal do zadu. Nedovedete si představit, jakou jsem měl radost z práce psa. Byl to zatím jeho nejdelší dosled.
Večer jsem byl ještě hledat prase kamarádovi v sousedním sdružení. Taky lončák s dobrou komorovou ránou, ale skočil do lesa a byl cca 150 m od nástřelu zhaslý. Takže dva úspěšné dosledy v jeden den. Velká zkušenost pro pejska i pro mě.
LOVU ZDAR!!!

Autor: Petr Pořádek ml. | 24.03.2011 10:12
Pěkné téma, pěkné počtení.

Autor: Václav Sládek | 22.01.2013 13:40
Tak něco přidám do tohoto pro mě velice zajímavého tématu.Minulý týden střílel kolega na sele.Na nástřelu žádná barva jen trochu střiže /tak asi deset osin/.Barvu našel bordík až skoro po pětistech metrech.Byla tmavá ale ne jaterní.Sele dohledáno cirka 2km od nástřelu zhaslé střela prošla přes slabiny.Mělo již vykousané světlo a kus ryje od lišky

Autor: Václav Sládek | 22.01.2013 14:04
Dnešní dosled.Kolega střílel před sedmou večer prase padlo znova se zvedlo stačil ještě přebít jednušku ale druhou ranou minul.Na nástřelu údajně hodně barvy tam jsem nebyl protože jsme našli barvu na hraniční silnici odkud jsem s bordíkem sledoval pobarvenou stopu.Z počátku docela barvilo ale byly to kusy zmrzlé barvy jak se z prasete odlupovala.Obešli jsme část kopce po vrstevnici pak prudce dolu k potoku za kterým stopa pokračovala jsme dosled ukončili.Po stopě jsme šli více jak 2km od nástřelu to bylo tak 3km.Posledních 500m před ukončením už jen takový pavučinový střikanečky barvy tak po 30 až padesáti metrech jeden.Podle mě nejspíše rána na trn.Na celé stopě ani jeden záleh prase šlo s rudlem nebo v jeho stopě.

Autor: Radek Chadim | 22.01.2013 21:37
Václave, mé páteční/sobotní sele se projevovalo podobně. Na nástřelu flek tmavé barvy, 30 metrů pak jen občas kapka, dál ve stopní dráze častěji barva, sele šlo ve stopě několika ostatních kusů. Do lesa, což je odhadem něco přes 1 km ani jeden záleh - no nebylo kde zalehnout, přes nějakou kvalitní houštinu nešlo. Těsně před lesem byl flek barvy rozstříknutý jemně jakoby sprejem 3/4 m na obě strany. V lese šlo vysokým lesem, ale už občas zastavilo až na stráň, kde byly zálehy. Dál v lese barvy ubývalo, jen v zálezích fleky. Připomínám, že bylo střelené nad kolenem zadního běhu, kost zlomená, vstřel i výstřel 5-10 cm, takže poměrně dost rozbité. Na takové poměrně těžké zranění na běhu sele po trase přeskočilo několik spadlých poměrně vysokých a silných kmenů, které jsem měl problém přelézt i já.
U dosledů je podstatné dojít k první kvalitní houštině nebo k oblíbenému místu, kde divočáci zalehávají - tam je velká pravděpodobnost, že tam bude kus ležet. Dále je potřeba mít taky dobré psy, kteří jsou schopni divočáka stavět, protože jak se dá do pohybu nebo se po něm chybeně vystřelí, tak už divočáka se středně těžkým poraněním těžko doženete.

Autor: Hlaváč | 23.01.2013 15:53
Tak sem prolouskal téma a mohu říct že máte hodně bohaté zážitky s dosledu jelikoš střílím krátce tak nemohu žádnej takovej dosled popsat ale zatím sem ho ani nepotřeboval věčina mi zustavá na nástřelu nebo krok dva vedle, vše stříleno 308 W střelivo Geco do 150 m max.

Autor: Václav Sládek | 23.01.2013 20:01
Dnes mi to nedalo pokračoval jsem na stopě ze včerejška.Minimálě další 2 km stále bez zálehu a hnedle bez barvy.Skončil jsem v terénech blízko Vltavy.

Autor: Tomáš Peroutka | 23.01.2013 20:48
Dosled, zrovna tak jako chybená rána čekají dříve nebo později každého, by´t i sebelepšího myslivce, a to i kdyby střílel jako Pánbůh.....

Autor: prroud | 23.01.2013 21:02
Samozrejme,kazdej se snazi aby rana sedela,to je jasny,ale stane se. I mistr tesar se utne.A ani to nemusi bejt jeho vinou .....proud

Autor: Hardy | 23.01.2013 23:43
Tak já také přidám své zkušenosti s dosledem. Loni na jaře jsem vyrazil na krmeliště k mé kazatelně, neboť jsem věděl, že ho pravidelně navštěvuje černá zvěř. Rozhodl jsem se, že vyrazím už za soumraku, bohužel jak jsem později zjistil, bylo to už pozdě. Prasata už byla na krmelišti a tak jsem se musel přišoulat k posedu. Prasata už všechno sežrala a tak než jsem se dostal k posedu, začaly prasata pomalu odcházet kolmo do houštin. Tak jsem zaklekl a asi na 50m střelil z volné ruky. Prase značilo zakvičením a obloukem zaběhlo samotné zpět do lesa za krmeliště. Říkal jsem si, že určitě nebude daleko, tak jsem chvíli počkal, vrátil se pro pejska, drsnosrstého jezevčíka, kterého jsem zadaunoval u lesa u lesní cesty, kudy jsem přicházel, cca asi 100 m ode mne, a pak vyrazily se podívat na nástřel. Na nástřelu jsem našel trochu střev, takže už jsem věděl, že je zle. Asi jsem ránu trochu strhl doprava. Nasadil jsem pejska na nástřel, ten okamžitě zalehl do řemene a šlo se dohledávat. Prase šlo samotné, ale po cestě ani jeden záleh. V noci jsme dohledávali asi 2 hodiny, cca 1 km, až jsme došli asi přes 3 houštiny ke konci lesa, kde začínala louka s vysokou trávou. Říkám si, že počkám do rána a brzo ráno vyrazím. Asi v 7 hodin už jsem byl na místě, kde jsem večer skončil. Při veřejním dohledávání jsem až tak moc barvy nenašel, ale asi 3 kusy střev po cestě ano. Ve vysoké trávě nebyla žádná barva vidět, ale to nevadilo, protože bylo dobře poznat, kudy prase šlo, neboť byla vidět vyšlapaná cesta. V půlce louky se prase stočilo doprava do pole s ječmenem. Ječmen byl už v tu chvíli vysoký asi 1,5 metru, tady jsem opět nasadil pejska, který mě neomilně vedl po stopě prasete, to prošlo polem asi 500m a pak vyšlo do lesního ostrůvku v poli, kde jsem žádnou barvu nenašel a musel pevně věřit pejskovi, který šel zalehlý v řemeni neomylně jedním směrem. Prošel klásek zpět do pole a takhle jsme postupovali přes další dva klásky a pole s ječmenem asi 1km. Poté byl už konec pole a začínala louka dlouhá asi 200m a za ní nízký les. V poli byla zezačátku barva sem tam vidět na stvolech obilí, jak se o ně prase otíralo. Ale ke konci pole už žádná barva vidět nebyla. Rozhodl jsem se pokračovat dále. Pejsek šel přes stále neomylně jedním směrem a začli jsme do lesa, kde jsme postupovali přes houštiny dál a dál. Když už jsme přišli k hranicím honitby, našli jsem trochu barvy. To mě trochu přesvědčilo o tom, že bychom to mohli ještě chvíli zkusit. Zavolal jsem tedy předsedovi od sousedů, aby o dohledávce věděl, pak jsme pokračovali dále. Asi za 50m pejsek zarazil a začal hlásit a táhnout víc a víc. Vstoupili jsme do houštiny, kde asi v půlce prase leželo už zhaslé. Nebýt pejska, neměl bych sebemenší šanci prase dohledat. Celkově asi 4km, po cestě žádný záleh. Pejsek začal hlásit před prasetem a při tom šel vítr od nás do té houštiny, už asi podle pachu poznal, že má prase dost (nebo jinak si to nedokážu vysvětlit). Byla to lončačka 47kg.
Takových dosledů už pejsek absolvoval více, když mi volají známí, abych jim šel pomoc dohledat zvěř. Vždy úspěšně.

Autor: Erika Doležalová | 24.01.2013 15:48
Tak to je parádní práce pejska, klobouk dolů. Ale ten ječmen, metr a půl?!?! To byl dosled v Rusku, nééé? :-)))

Autor: prroud | 24.01.2013 15:54
Ja spis nelibe nesu tu trefu do mekkyho :-(,holt se stane,i v lepsich rodinach.....proud

Autor: Hardy | 24.01.2013 16:13
No to nebyl dosled v Rusku, ale na pomezí Čech a Moravy. Taky jsem tomu nemohl uvěřit, že je to obilí tak obrovský. Nicméně znalec v obilí nejsem, takže klidně to mohlo být tritikále, bo jak se mi zdá, tak to je taky vysoký. Ale jaký to byl druh obilí, je nepodstatné. Ale s tou výškou opravdu nekecám.
Pejsek mi dělá pořád radost. V prosinci měl taky trochu složitější dohledávku. Dohledal prase asi po 500m, když na nástřelu jsem našel barvy asi jako špendlíková hlavička a dál po cestě vůbec nic a ani jsem netušil, kudy prase odešlo, protože tam bylo takových prasat, že v tom byl prostě zmatek. Tak jsem pejska dal na pravděpodobný nástřel, kde si ihned našel jeden směr a vyrazil zalehlý v řemeni po stopě. Když pejsek našel asi po 300m záleh, tak jsem věděl, že jde dobře :) Mimochodem v tom zálehu byly tak 3 kapky barvy. Pak už pejsek pevně zalehlý v řemeni s obrovskou vervou šel dále a po chvíli jsme došli k praseti, které jsme museli ještě dostřelit, protože bylo živé. Bylo střelené zezadu, dá se říct přímo do pr.. :) Stříleli jsme s kolegou dvojstřel a prase se asi při výstřelu stočilo. Já jsem trefil přímo na komoru.

Autor: Hardy | 24.01.2013 16:15
No a trefa naměkko se hold stane i těm lepším. Při střelbě hraje roli mnoho faktorů a díky nějakému jsem to strhl... :) Hlavně, že se pašík našel

Autor: ValíkVlastimil | 24.01.2013 17:53
Za úplňkové noci jsem střílel na osení pšenice na sele,vynikající viditelnost, kontrast se zeleným podkladem. Já v dobré pohodě s dobře podepřenou zbraní.Sele po ráně sedí na zadku,střílím dostřelnou ránu.První rána na zadek a já přemýšlím jak je to možné.Strženou ránu si moc nepřipouštím. Domnívám se, že zkrátka, než k němu střela dolétla, se sele rozešlo.

Autor: Ron Gordon | 24.01.2013 18:43
Eriko, je vidět, že také začínáš číst " mezi řádky". Ja na to koukal hnedka po půl noci, nějak mi nešlo do hlavy jaro a jeden a půl metrový ječmen, ale bral jsem to, že jsme na mysliveckém foru, kde trocha "myslivecké latiny" neuškodí. Srovnal jsem si výšku ječmene což je maximálně poloviční, obdobně jsem zkorigoval délku dosledu a mohl jsem jít spokojeně spát. Vždyť i tak je to vynikající práce psa. Doufám, že se autor neurazí. Ránu na měkko neřeším, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Nesmí to však být každá druhá rána. Ještě, že máme ty čtyřnohé pomocníky, kteří to zachrání.

Autor: Hardy | 24.01.2013 20:39
Ještě jsem zpět zkontroloval, kdy jsem střílel, bylo to 6.6.2012, což je ještě jaro. :) A jak jsem řekl, v obilí znalec nejsem. :D A při dohledávání jsem opravdu obilí nekotroloval, co je zač. Mně to takhle zpětně, jak jsem nad tím přemýšlel, přišlo jako ječmen. Výška 1,5m byla, neboť mi obilí končilo na hrudi a já měřím 2m. Popravdě ale 100% nevím, co to bylo za obilí.
Ale s tou délkou dosledu to je skutečně pravda. Nikdy bych nevěřil, že tomu tak může být. Ale PC aplikace dokáží změřit trasu docela přesně :)

Autor: strejda zajíc | 24.01.2013 21:27
To bylo docela normální žito,po moravsku rež(viz režná).

Autor: prroud | 24.01.2013 21:52
Zajimava asociace,tebe napadne rezna,me,ze jsem bejval bitej jak to zito :-)))(jasneze nekdo napise :"jeste to bylo malo"),a bylo;-).......proud

Autor: Hardy | 24.01.2013 21:53
No nebo tak. Nicméně je nepodstatné, jaký to byl druh obilí. :) Identifikace je lepší pouze pro dokreslení situace. Podstatná je práce pejska a trochu přiblížení dosledu. Doufám, že jsem trochu zaujal čtenáře mým zážitkem.
P.S.: Pro Ron Gordona :) Autor se určitě neurazil :) ale ještě podotýkám, že uvedené údaje jsou pravdivé :)

Autor: prroud | 24.01.2013 21:57
Hardy,a znas tu o tech rybarich? Jeden rika,chlapi,chyt jsem stiku,180cm!Druhej na nej koukne a rika,u nas na rybnice sedim a zaber,seknu to a tahnu.....nemeckou motorku z valky,jeste svitila! Prvni rika,to neni mozny! Dryhej na to,ok,zkrat stiku,zhasnu motorku.To me napadlo jako kamaradsky rejpnuti:-).Jinak osobne nemam duvod neverit.Kdyzs nepoznal zito,je videt ze jsi abstinent a zijes zdrave:-)))......proud

Autor: strejda zajíc | 24.01.2013 22:10
Náhodou je obilí dost podstatné,dokážu na vzpomínce...Před lety(né sice dvacetipěti,ale pár už to je)jsem si před zasednutím změřil výšku ječmena,byl mi pod kolena.Přišel lončáček,obilí mu sahalo nad půlku výšky těla,v ráně padl,zvedl se a zmizel v lese,na nástřelu spousta barvy a hlavně!!!ječmen do pasu!V tom úpadu mezi lesy bylo totiž vlhko a poněkud více narostl!Jel jsem pro bulíky a po sto metrech ho měla Dolča v rokli-zhaslé.Byl to takovej,jak říkáme,loňskej lončák,váha sice nic moc(stará stř.rána na předním běhu),ale páráky 18,5 cm.A pak že na obilí nezáleží...:-)

Autor: Hardy | 24.01.2013 22:12
Obilí jsem poznával až teď po paměti. Ve chvíli dosledu fakt ne :D A představivost mi asi moc nefunguje, abych si vybavil tvar klasu...
Ale jak už jsem řekl, je úplně jedno, jaký to je druh obilí.
K té tvé motorce palec hóre, to mě pobavilo. Tak ju zhasni, ale délku dosledu nezměním. Klidně doložím i mapu s doloženou trasou dosledu :D

Strejdo, no v tvém případě je samozřejmě výška obilí důležitá. Při dosledu už ne, akorát bylo protivný se tím pořád prodírat..

Autor: Michal Brabec | 24.01.2013 22:17
Hardy, nedej se:-)) Místo aby Ti chválili pejska, rozumujou o obilí. To jsou dneska myslivci:-))

Autor: prroud | 24.01.2013 22:18
No tak me napadlo,ze to strejda nekonkretizoval,jestli nemel na mysli vejsku obili jeden rok,a pak az ten dalsi? :-))))))))).To je pak jasny,ze vaha nic moc,ale ty poradny paraky:-)).....proud

Autor: prroud | 24.01.2013 22:20
Hardy,jasne ze se pejsek predvedl:-),o tom zadna:-).Nastesti to bylo jak melo,a do remene lehal on,spis bych se zamyslel,kdybys napsal,zes do nej lehal sam:-),joooo,to bych te teda jooo ocenil:-)).....proud

Autor: Hardy | 24.01.2013 22:28
Už jsem si tak nějak zvykl, že se tu hodně čte "mezi řádky" a v mnoha diskusích viděl, že dokáže proud hodně rejpnout. Nicméně já to beru jako kamarádské popíchnutí.
Co z toho všeho ale plyne?? Jak se říká "dvakrát měř, jednou řež", tak stejně tak i platí: "Rozmýšlej, kdy vystřelíš. A pokud vystřelíš, střílej, dokud zvěř odchází." To už jsem tu někde četl a na tento případ to naprosto sedí. Střelba na měkko se stane. Dosled je nepříjemný, protože zvěř v takových případech odchází téměř vždy hodně daleko. Ale i kdyby zvěř nebarvila a neznačila zásah, je dosled potřeba udělat vždy, co kdyby náhodou zásah byl. Aspoň jak se říká, pro lepší pocit :)

Autor: prroud | 24.01.2013 22:40
Presny,cim driv zvire najdes,tim min se trapi,nebo vis,ze je v poradku,je to o ty zodpovednosti k ostatnim,at lidem,nebo vubec zivejm tvorum,i o tom cistym svedomi....proud

Autor: martes | 24.01.2013 22:46
Prroude nech si ty tvoje kecy.Tady je důležitá práce psa. A ta je klobouk dolů.Rána uteče,ale když je pes,který tu chybu napraví,tak není co řešt. Ty jsi s tím tvojím lukem nikdy nic ne......l.Jestli ne tak jsi supr.

Autor: Hardy | 24.01.2013 22:57
Martes, jsme v kamarádském mysliveckém prostředí. Jsem rád, že se ti práce pejska líbí. Ale, prosím, neobořuj se tu na prouda. Sice, jak už jsem napsal, proud rád popíchne, ale zatím nevyšel z žádných kolejí a vždy to vidím jako kamarádské popíchnutí. To že proud vyznává jiný způsob lovu, nemůžeš mu mít za zlé.

Autor: martes | 24.01.2013 23:20
Hardy,to já vím.Nejsem tady první rok.At´to byl kdysi Bohoušek pak další. Přejdi si prosím podzimní debaty a uvidíš co prroud dokáže.Zdenek.

Autor: prroud | 24.01.2013 23:40
Kdyz padnu na aroganci,dokazu opravdu hodne martesi(a to i z oci do oci),dobre to vis,a stejne rejes ve zlym,budes dost zlej,nebo ublizenej clovek,nebo mas v hajzlu sebevedomi.Ale uznej,ze to opravdu neni muj problem!Kdyz ti vadim,ignoruj me,taky po tobe nervu a nevsimam si te.Az tak je to jednoduchy a nebudem kazit diskuse hadanim se.On neni problem nekoho provokovat,aby zasvinil diskusi branenim se a skocili po nem ostatni,co chtej mit klid,nebo je to tvuj cil? ......proud

Autor: Pavel Toman | 24.01.2013 23:44
Martes je v pohodě.Do toho bych neryl.
Kuňáku měj se :-)

Autor: prroud | 24.01.2013 23:50
No ona mi taky ta obrana zadnou radost nedela Pavle:-(,ale jsem z tech co si nenechaj sr.t na hlavu,tedy obcan,ne ovcan :-),klidne a rad uzavru mir:-).....proud

Autor: Hardy | 24.01.2013 23:51
Tož tak se nehádat a pokračovat v tématu diskuze. :)
Nějaké další zážitky, zkušenosti, tipy a návody ??? :D

Autor: martes | 25.01.2013 21:35
Prroude,celé toto forum jsi zasvinil Ty.Pokud si budeš chtít promluvit osobně,tak přijed´jako chlap koncem května do Roudné.Rád Tě poznám. Zdenek.

Autor: Leon Zumr | 25.01.2013 21:36
jo každému se může stát že to poj... mě se to zadařilo loni ještě že to ta moje nemyslivecká důchodkyně vyřešila k mojí i její spokojenosti :D dosled selete 25kg sice jenom asi 200m vzdušnou čarou nevím kolik toho naběhali v té travině ale bez barvy protože jsem minul komoru na kterou jsem mířil a jenom jsem ho škrábl na hlavě těsně za slechy jedno jsem na kraji prostřelil a omráčil ho a než jsem přebil tak bylo pryč,barvu jsem nenašel tak jsem dojel pro bábu pustil jí na volno aby si to udělala podle sebe tak chvilku hledala bylo tam spousta stop jak se tlupa asi 12 kusu po ráně rozprchla různými směry pak vyrazila jedním tunelem tak jsem šel za ní podle zvuku a čekal jestli začne rachot nemýlila se našla ho a zastavila :D
Fotku mám jenom tuhle http://img.fotoalba.centrum.cz/img14/8340/25448340_4_fbhlpqztd.jpg mobil v noci nefotí a foťák tahat nebudu je moc drahej abych ho rozmlátil :wink:

Autor: Hardy | 25.01.2013 21:41
To je paráda, když pejsek zvěř zastaví. Ovšem ta tvá důchodkyně k tomu má proporce :) Pes s dobrým nosem dokáže ve spleti stop najít právě tu, která patří postřelené zvěři.

Autor: prroud | 25.01.2013 21:57
Uvidime martesi :-),kdyz se budeme mit potkat,potkame se,Roudna neni jen na tobe nebo na me:-).......proud

Autor: prroud | 25.01.2013 22:00
Kruci Leone,je to rozmazany,ale ani se nedivim,jestli dobre tipuju,ze ho zastavila:-)))......proud

Autor: martes | 25.01.2013 22:04
Zase jenom kecy. Omlouvám se.A tady už jsem skončil.

Autor: prroud | 25.01.2013 22:15
http://www.youtube.com/watch?v=CKhS2LjmIAk ,od 3/4 je to nejzajimavejsi Leone,co se psu tejka,ten zpusob me moc neoslovuje......proud

kec=hrad,takze kecy,martesi,myslel jsem ,ze ses minule spletl;-)......no:-(,urazit jsem te nechtel,ale nechavat se napadat taky ne,nabizel jsem ti mir :-(,nepotesils me,omlouvam se ostatnim

Autor: Hardy | 25.01.2013 22:48
Tak tohle je fakt hrozný video. To není ani zajímavý, ani co se týká psů...

Autor: antiproud | 25.01.2013 22:51
Tak hele, nekažte to tady prroudovi, tohle je jeho forum.

Autor: prroud | 25.01.2013 23:12
No nechtel jsem dat moc tvrdy Hardy,jen ten rozdil kdyz nastoupily argentinsky dogy,antiproude aby sis neprisolil,nechtel jsem udelat zle :-(.....proud

Autor: Leon Zumr | 26.01.2013 06:58
prroude jsme v čechách tak sem takový videa nedávej nebo tě sežerou za živa :D tady musí vyset na čuníkovi pár norníku a pár slídiču pak to je v pořádku :-))))))) tady máš fotku z jinýho dosledu tam ta je hrozná ale starej foťák mi zdechnul a drahýho canona sebou tahat nebudu

Autor: Jaroslav Miňha | 26.01.2013 08:05
To snad není možný, kam se podívám, všude samý prroud se svými moudry a hlavně pokaždý k tématu... Ale jak naznačeno níže, nekažte mu to, vystačí si sám. Jen je škoda, že nepochopil, že mít svoje vlastní vlákno je velké privilegium a že nezůstal jen v něm. Tam by si mohl plácat do halelujá a nikomu by to nevadilo.

Autor: Míra Duchek | 26.01.2013 11:08
To video jasně ukazuje jak jsou tito psi tedy tento styl práce nepostradatelní v leči a nejen tam,dělal jsem dosled(individuální lov z kazatelny) v rákosu kdy prase cca 70kg mělo prustřel měkoty těsně nad střapcem,na nástřel vypustil střelec
svého kokra a sousedovo křepeláka po hodině zaštěkávání mě bezradní lovci zavolali ani jednomu se nechtělo do rákosu za psama.
Na místě jsem nastrojil své psi do vest a gps, po vypuštění bylo slyšet jen krátké vyštěknutí a hned kvičení prasete tak jsem to tam šel ukončit,délka prace necelých 10 minut.

Autor: antiproud | 26.01.2013 11:34
Ale to se pleteš prroude, naopak, já jsem tvůj fanda. Přece se nenecháš odradit.

Autor: Leon Zumr | 26.01.2013 19:13
česká klasika Mirku ale jsou takový co tam i přesto vlezou a pak dostanou na budku a mají o čem vyprávět mě by tam nikdo nedostal na to jsem moc velkej posera než bych ten metrák rozhejbal tak bych dostal na budku a byl bych jako kamarád obletovanej týden sestřičkama,to tam pustím hafánka co na to má a ten to vyřeší

Autor: strejda zajíc | 26.01.2013 21:02
Jak to vyřeší,Leone?Donese ti ho ven?Pokud nejsi ochoten vlézt do krytu,kam jsi pustil za prasetem svého psa,tak ho tam vůbec neposílej!I sebelepší pes to prasisko neudrží navěky a sám ho nezadáví.A navrch,tebe sešijou zadarmo(max.90 Kč pohotovostní příplatek),nehledě na to,pokud z metráku něco ubude,zas se tolik neděje...:-))

Autor: Leon Zumr | 26.01.2013 21:22
strejdo zajíci já tam vlezu ale ale s hafíkem co na to má svá kg mám rád :-))

Autor: Fesoj | 27.01.2013 17:31
Já se jen ještě vrátím k tomu 1,5 m obilí. Ta výška porostu /a nemusí to být zrovna ječmen/ může člověka hodně poplést. Kamarád seděl na posedu, čekal na srnce a najednou vidí, jak se kus před ním pohybují kopřivy, ale zvěř neviděl - však víte, jak někdy ty kopřivy dokáží narůst. Najednou mezi těmi kopřivami zahlédl šedý hřbet. Odhadl to na lončáka a střelil do míst, kde tušil komoru. V kopřivách se to zamlelo - a klid. Ale jaké bylo střelcovo překvapení, když cestou k nástřelu zjistil, že ty kopřivy mají výšku něco kolem půl metru a na nástřelu s dobrou komorovou ranou leží kmotr jezevec. A v době hájení... No, dnes už je to dávno promlčené a budiž lovci ke cti, že ho přiznal hospodáři a škáru řádně vyčinil.

Autor: prroud | 27.01.2013 17:35
Presto si Fesoji neodpustim rict,ze dokud zvire nevidim tak, abych si byl jistej co to je,nestrelim,co kdyby kolegu v sedym kabate chytnul hexensus a sel mi to rict? :-))))......proud

Autor: Fesoj | 27.01.2013 20:58
Rozhodně souhlasím. A nemusí jít zrovna o takový extrémní případ, který uvádíš. Vždy musím perfektně vědět, na co střílím - i když se mi stalo, že jsem jednou v zimě v noci na sněhu střelil na cosi, co jsem nedokázal identifikovat. Vypadalo to jako liška, ale nemělo to oháňku a pohybovalo se to tak podivně, že jsem to nedokázal nikam zařadit. Ale chlap to být nemohl, zajíc nebo srnčí taky ne, tak jsem udělal bác a šel se podívat. Šlo o lišku, které nejen že chyběla oháňka, ale zřejmě po starém zranění páteře či pánve byla celá hrbatá a zadek tahala úplně netypicky, nějakého rychlého běhu by rozhodně nebyla schopná. Kupodivu přesto byla v dobré kondici a docela zabělená.
A jednou jsem o honu v kladrubské bažantnici sestřelil zahřadovaného bažanta, což je samozřejmě prohřešek proti mysliveckým mravům a udělal jsem to jen proto, že jsem nebyl schopen poznat, zda jde o kohouta či slepici. A teprve když jsem ho sebral jsem zjistil, že šlo o kohoutici, což je mimořádně vzácný zjev.

Autor: Martin Skřivánek | 27.01.2013 22:43
teda to video je síla.

Autor: prroud | 27.01.2013 22:54
No ja se az lek,kdyz vyrukovala ta prvni argentina a jak s tim prasetem prastila,necekal jsem takovej zvrat a delovou kouli,vzhledem k tomu jak si s nim ostatni psi nevedeli rady,nebo aspon to delalo ten dojem.Muj nazor na takovej zpusob lovu radeji neprezentuju:-),ale podivani je to urcite zajimavy,ten pes na to proste opravdu ma,to jako klobouk dolu....proud

Autor: Martin Skřivánek | 27.01.2013 23:09
jo pes na to má ale já mám na to názor asi jako ty Proude.radši pujdu do seče za malým blafacím i když jsem párkrát měl fakt na mále a argentina by se hodila,prostě to není můj šálek.

Autor: Leon Zumr | 28.01.2013 10:27
ti co loví vědí že ty malý začínají být pro černou lehká kořist proto je taky čím dál víc těch malejch na lovu u Huberta v sobotu nám zmizeli dva jezevčíci a ještě večer o nich nikdo něvěděl :-/ a to se vždycky bez problému vrátily když vyrazily za černou která prošla

Autor: Hlaváč | 28.01.2013 10:55
Prroud " taky sem koukal nato video a dosti mě překvapila ta argentínská doga a teď si vem kdyby tam byl Kavkazák nebo středoaziat souto jednou tak silny psi

Autor: prroud | 28.01.2013 11:02
Je faktem,ze kdyz to vezmu rozumem,cerna je inteligentnejsi nez pes a uci se,proc by se nemohla naucit zatocit s nepritelem na kteryho ma,pak je skoda dobrejch psu,ale na ni slabejch,argentinam jednak neutece daleko,podruhy je 100% zastavena na miste.Je fakt,ze me to video presvedcilo,kterej pes na ni plati,kdyz uz pes.Druha vec je,ze bez psu by se podle myho mineni nepodarilo viditelne zregulovat jeji stavy.Nechci se hadat jako amater v myslivosti,ale moje mineni je,ze premnozeni cerny je na vine ubytku vseho ostatniho,argumenty,ze v jedny honitbe je premnozena a ve druhy neni vubec na me neplatej,to je jen o prumeru a ne o skodach.....proud

Autor: prroud | 28.01.2013 11:04
Hlavaci,mozna je nekde na youtube najdeme? Ja nasel tu argentinu nahodou,koukal jsem na lov cerny a najednou psi,koukam,koukam,a bum,prilitla "delova koule",za ni druha a prase skoncilo,sok:-))),ono to mozna od urcity velikosti nebude pak uz o ty velikosti,ale dravosti,mam pocit ze zrovna argentina je jedno z plemen primo na cernou a pumy,proto ta divokost a nebojacnost,ten pes proste nezavaha,bere to prase z rozbehu rovnou,neskutecny,proste do nej vlitne.....proud

dovolim si dodatek: Ona myslivecka tradice je urcite dobra i pekna vec a je potreba ji udrzovat a chranit,ale ani na rozvoj myslivosti a udrzeni kroku(pruznost) s vyvojem prirody a zvirat,prizpusobovani se primo konkretnimu soucasnymu stavu,by se nemelo zapominat.Kdyz se cerna uci,musime taky,a vcas reagovat.

Autor: Leon Zumr | 28.01.2013 12:09
jednoduše řečeno na dohledávku černý to chce psa kterej na to má a nebo i toho jezevčíka kterej je velmi dobrej barvář ale k němu psa co ho ochrání.Protože černá je při své inteligenci velmi silný soupeř a jak to pozoruji tak i ti zarytí tradicionalisté si to už dnes uvědomují

Autor: prroud | 28.01.2013 12:13
Jediny podle me stesti je,ze jsem zatim nevidel ,aby se psum branil celej rudl,ale vzdycky je na sebe navaze jedinej kus,ostatni zmizej.Co by se stalo,kdyby se do psu pustil ten celej rudl(otazka casu kdy na to cerna prijde)radeji ani nechci domejslet,vytahnou psy na "vejlet" a tam je rozmlatej......proud

Autor: Hlaváč | 28.01.2013 12:36
No toje dobrá otázka celej rudl by ty psi rozmázl doufám že nato černá nikdy nedojde

Autor: Leon Zumr | 28.01.2013 12:45
na to už došla už je to asi 8 let mě zval známej na naháňku k Český Lípě a tam se do psů pustil celej rudl v náletových dřevinách odneslo to asi deset psů najednou a prasata stejně ven nedostali P.S. možná sem chodí někdo kdo ví přesně jak to bylo

Autor: prroud | 28.01.2013 12:49
No,tak to potes vidle:-(,stat o celou historii,dovedel bych se ji,nemam to tam daleko,ale podstata veci mi staci vedet(toho jsem se bal)....proud

Autor: Erika Doležalová | 28.01.2013 13:36
Leone, chce to nejen psa, co "na to má", ale taky vůdce, co "na to má" :-) Protože u argentiny a podobných chvatových psů nepřidá dostřelná rána v úvahu a ne každej "běžnej řadovej" myslivec si troufne s kudlou na metrákovýho rytíře :-)))

Autor: strejda zajíc | 28.01.2013 17:58
Čuníci na to přišli už dávno,jakmile dostanou psa mezi sebe,je zle!A zejména pokud je ostrý,sebevědomý a má zatím samá "vítězství".S jedním prasetem si poradí,ale vícenásobný útok bude znamenat konec.A tam musí pomoci buď ostatní psi nebo vůdce smečky,tj.my.Ať už s flintou ,tesákem,kančím pérem a nebo jen svou přítomností.Zdravé prase před člověkem prchne,však ví taky proč.Snad jen při překvapení,když nemúže rychle utéct nebo u malých selat,ale to mi nikdy nešla na tělo.Ale stejně,na něco člověk umřít musí,né?:-)

Autor: Míra Duchek | 28.01.2013 18:54
Já měl jednou mooc velkej strach o psa v oboře, myslel jsem že když narazí na tlupu černé vybere si sele, né pán dělal hrdinu a napálil to do tý největší bachny, tu sice znehybnil ale ostatní prasata se začala shlukovat zezadu a vypadalo to že začnou psa rozebírat, to mě dalo velkou práci je udržet od psa než dorazili ostatní vudci a akci jsme zdárně ukončili jen s oděrkama na hlavě a modřinama pod vestou(u psa), a tlakem 200/100 u mě.

Autor: Martin Skřivánek | 28.01.2013 22:08
tak teď jsem viděl reklamu a lepší než argentina a ostatní bulové je na tuti redbul! :-)

Autor: Radek Chadim | 28.01.2013 22:38
Na dosled divočáka je lepší bezkontaktní dobře hlásící pes více než nějakej drak, co na to vlítne z ostra, protože to vede akorát k tomu, že se poraní pes a divočák se zbytečně rozdivočí, nedejbože uteče kilometr daleko. Ale divočáci obvykle když jsou poranění, tak mají tendenci se v krytu bránit, než daleko odcházet. Navíc nekontaktní psi se lépe odvolávají a pak se lépe kus dostřeluje.
Před léty bylo na náháňce postřeleno asi 30 kg sele. Po skončení leče jsme na barvu nasadili patíka a výmaraky, co tam zůstali z předchozích zaječích lečích. Husté smrčky a tráva metrová, od divočáků poběháno sem tam, takže vůdci nabyli dojmu, že to bude lepší zkusit na volno. Za minutu byli psi u selete, to bylo ještě dost živé, výmaráci ho drželi ze zadu a patík to střídal. Když jsme k nim došli a chtěli je oddělit, tak v zápalu boje kousali i po vůdcích psů a dlouhou dobu trvalo, než jsme je od selete opatrně oddělili a sele dostřelili, to nás ještě párkrát pěkně prohnalo :-). To můj Yorik je poměrně měkota, drží si od divočáka bezpečný odstup - tedy většinou - a dá se od kusu i odvolat, ale dobře hlásí a divočáka většinou zastaví, což je mnohem bezpečnější jak pro něj, tak pro mě.
Jinak s argentinskou dogou po naší dědině běhá jedna mladá paní, občas ho má i na volno a když se zrovinka potkáme, tak si nejsem nikdy jist, jestli nebudu aportován :-), protože je to fakt psisko jako kráva, takže věřím, že i středně velkej divočák by pro něj nebyl problém.

Autor: Leon Zumr | 28.01.2013 23:28
to je přesně to co píše Erika 30kg sele udrží jeden výmar aby se to dalo ukončit natož když jich je víc

Autor: Fesoj | 29.01.2013 02:44
Strejdo, jednou jsme dohledávali 30 kg sele 2x postřelené - 1.rána přestřelila kobylku a prolétla svalovinou předního běhu, 2. zasáhla kýtu. Když ho má křepelačka, která rozhodně nebyla kontaktní pes, stavěla, bylo opřené o větve smrkového vrcholového zlomu. Stál jsem ve svahu asi 7 m pod ním a čekal jsem, až čuba kousek poodběhne, abych ji neohrozil dostřelnou ranou. Sele si mě všimlo, v ten moment se zježilo na dvojnásobek původního objemu a pes nepes, vyřítilo se přímo proti mně. Hozená rána se naštěstí povedla a selátko s kulkou v hlavě mi skončilo pod nohama. Prase není blbec a dokáže velmi rychle vyhodnotit, že člověk je daleko nebezpečnější nepřítel. A když to je pořádný kňour, může to dopadnout všelijak - viz články.

Autor: Ellhenicky | 29.01.2013 08:18
Mám již třetího VMO a všichni tři byli ostří i dobří na černou. Rozšířil se nešvar, že když při naháňkách někteří střelci vystřelí na prase a ono běží dál, tak automaticky tvrdí že minuli,aby se nezdržovalo.Jen letos takto zachránil pro sdružení 4 ks kolem 30-40 kg, když je dohledal a držel,pokud jsme ho nenašli.Nejsou to kecy, ale v jednom případě to byly 2 km. Další "problém" je v tom, že on tato prasata po celou dobu drží za zadní běh a potom ten běh tak vypadá.Někteří chytrolíni, kteří nikdy ani psa neměli, mi pak tvrdí, že ho to musím odnaučit, že poškozuje zvěřinu. To, že se dohledá kus, který byl určitě minut,to jim člověk nevysvětlí. V jednom případě takto držel kus více jak hodinu. Když bylo prase dostřeleno, tak jsem myslel že o psa přijdu.Nemohl pomalu ani stát, jak byl vyčerpaný.Taky mne napadlo že by mohl chytit ACH,ale to se naštěstí nestalo.Můžete mne napadnout, že VMO na naháňky nepatří,ale na dosledy hned při naháňce, mám s nimi dobré zkušenosti a to mohou jistě potvrdit i ostatní chovatelé VMO.

Autor: Erika Doležalová | 29.01.2013 08:44
Osobně si myslím, že je tady rozdíl dělat dosled někde v přehledném stojáku a nebo v takřka neproniknutelné houštině. V prvním případě je určitě dobrý nějaký blafač, který prase zabaví, nepustí dál a člověk má i díky terénu lepší možnosti na dostřelnou ránu. To jsme zažili před několika lety na jednom původně zaječím honě, kde z malého nedosečeného zbytku kukuřice vyběhlo prase, které na první dojem vypadalo jako poraněné (nakonec šlo o poškozené spárky na předních bězích - skoro je nemělo, jen takové malé tupé pahýly). Naše dvě labradorky se odvážně pustily za ním, po několika desítkách metrů ho měly! A najednou nevěděly, co s ním :-) (na jejich omluvu musím dodat, že pochopitelně na černou nebyly cvičeny a s černou se setkaly tak možná dvakrát v životě a ještě šlo o střelené sele) Divočák, který vážil asi dvakrát tolik co obě feny dohromady :-) se otočil proti nim, feny couvly, prase chtělo jít dál, feny ho znovu zastavily a když znovu couvly, kňour byl dostřelen. Být tam nějaký drsoň, co půjde na tvrdo, nevím, kdo z přítomných by si troufl jít to s kudličkou s tímhle silným zápasníkem ukončit.. :-)
Pokud jde ale o dosled v nějakém "bordelu", pak je chvatový a samozřejmě i fyzicky zdatný, tj. těžký pes určitě výhoda (a nejlépe dva), protože už ze samotného prodírání se nějakým hustým porostem nemáte většinou dobrý pocit, jste rádi, že sami lezete, natož ještě mít v pohotovosti zbraň a při náhlém výpadu poraněného kusu přesně zamířit a vystřelit.. Samozřejmě musí být takřka jistota, že pes prase udrží, až se tam za nima doderete no a pak už je to na vás :-) Já bych si to teda nechtěla zkusit ani kdyby prase drželi tři psy, to radši vždycky pečlivě mířím, abych se vyhnula dosledu ještě živého a notně na*raného kusu :-) (ale určitě mě to taky jednou čeká..)

Autor: prroud | 29.01.2013 10:46
Vychazim z toho,ze cerna v prehlednejch stojacich moc nebydli,spis prave v tech houstinach a tam asi taky prcha,kdyz se tam cejti bezpecne,navic hleda automaticky instinktivne kryt kde by se pripadne ubranila.Bral bych teda ten dosled v prima terenu spis jako takovy to stesticko.Ale nevim,vazne nemam s cernou zadnou zkusenost a jak jsem tak sledoval ty videa,budi ve mne dost respekt.Z toho mi vychazi,ze bych urcite byl na lovu vdecnej za poradnyho psa kterej prase zpacifikuje nez udela skody na ostatnich mensich psech,nebo nedej boze na lovcich.Elhenicky,tem umelcum co maj pri dosledu cerny strach o zverinu bych doporucil,at ji ani nestrilej,ale at si ji chodej teda sami pichnout,naucej se rychle behat, a psa za ni vubec nepoustej,to se jim to keca,generalum,po boji:-).....proud

Autor: ValíkVlastimil | 29.01.2013 12:13
Eriko tvoje poslední věta zní dost sebevědomě i když je se smajlíkem.V některých honitbách nejsou tak velké lesní celky aby se mohla dělat naháňka se slíděním, kdy černá se pohybuje pomaleji.Zkrátka většina lečí jsou menší celky, kdy černá po zvednutí opouští leč v úprku a samozřejmě,že se hůře střílí.Hůře se střílí to znamená,že se i více dosleduje.

Autor: Erika Doležalová | 29.01.2013 16:40
Vlastimile, nevím jestli zní sebevědomě, ale každopádně vystihuje realitu. Prostě nestřílím na zvěř v pohybu, na vzdálenost na kterou si nejsem jistá, za špatných světelných podmínek atd.. Zkrátka za každou cenu eliminuji riziko špatné rány - a to i za cenu takovou, že mi divočáci utečou (což už se mi dvakrát stalo). Radši je půl hodiny "pasu", dokud si nejsem jistá, že to, na co mám zamířeneo, je opravdu jedno sele a ne třeba dvě v zákrytu a že opravdu stojí hlavou doprava a já tudíž opravdu mířím za plec a nikoli naměkko apod. Toť vše. Jak prosté, drahý Watsone :-)
No a ty poslední dvě věty tvého příspěvku - to není o tom, jestli je naháňka taková nebo maková a jestli jdou dvě prasata nebo dvacet a jestli krokem nebo tryskem. Je to na zodpovědnosti každého. Nejde o to za každou cenu vystřelit, za každou cenu trefit, za každou cenu ulovit.. Ale spíš si taky třeba umět ránu odpustit, nechat flintu v klidu a říct si - Raději NE... Zmrzačených divočáků běhá po revírech už dost..

A Proude, nejde o to, kde černá bydlí trvale či přechodně :-) ale spíš o to, že revír většinou není celý složen ze stejného terénu a pokud prase prchá, dokud může, tak až už nemůže, zalehne kdekoli, ikdyby to měla být louka. Samozřejmě primární snahou je dosažení krytu, ale s ohledem na závažnost poranění se to ne vždy podaří. Navíc se divočáci většinou loví po opuštění denního stávaniště, že, tedy na místech, kde je potrava. A třeba buky nebo duby moc v houštinách nerostou :-) Ani kukuřice či pšenice :-) Loni jsme se účastnili dosledu selete, které z nástřelu (kraj kukuřice) odběhlo do lesa, který byl přehledný, houštiny byly taky, ale až mnohem dál a tam už selátko prostě vyčerpáním nedošlo, ikdyž by jistě rádo.

Autor: Hlaváč | 29.01.2013 16:53
Eriko pěkně řečeno ! máš pravdu sem taky takoví že nemusím vystřelit za každou cenu a rači si počkám až sem si 100cent jist proto mám tak málo zkušenosti z dosledú ale stat se može nikdo nejsme neomylní

Autor: ValíkVlastimil | 29.01.2013 16:56
Eriko co dodat-snad jen to aby takových ZODPOVĚDNÝCH a UKÁZNĚNÝCH střelců jako jsi ty bylo u nás co nejvíce...

Autor: prroud | 29.01.2013 17:05
Samozrejme Eriko,kdyz nedojde,tim lip,o tom zadna,slo o to,ze se snazi sec muze,rec byla uz o dohledavce jako takovy a mluvilo se i treba o 2 kilometrech :-),a je fakt,ze dobry rany eliminujou,nebo podstatne zkracujou dohledavky a utrpeni zvirete,to by melo bejt dost dulezity,kdyz uz ne nej.....proud

Autor: Erika Doležalová | 29.01.2013 18:16
Vlastimile, nejsem vztahovačná, ale z tvého příspěvku cítím ironii, ale budiž, nechme to být. Zodpovědných lovců je jistě velké množství, nemysli si, že mě kolikrát nemrzelo, že jsem nevystřelila apod. Třeba když jsem "naháněla" čtyřletého špičáka.. Jen poprvé přišel na louku "na dostřel", ale mě se to zdálo daleko a tak jsem ani nezkusila zamířit.. Když srnec odešel, zamířila jsem si na strom, před kterým stál a kříž se ani nehnul (nebylo to asi 100 metrů). Těch nadávek sama sobě co jsem tenkrát řekla..to by bylo publikovatelné až po 22té hodině :-) (A pak dalších 14 čekaných, než se srnce podařilo ulovit..)
Ale na zvěř v pohybu prostě nestřílím, protože se na to necítím. Výjimkou jsou samozřejmě brokové rány (a to víc zajíců uteče a kačen uletí :-))) a jedna rána kulová na naháňce na poměrně pomalé sele na 30 kroků. Jinak prostě neriskuju, kdyby to dopadlo dobře, byla bych ráda, ale kdyby ne, představa, že někde po revíru běhá mnou poraněný kus je pro mě teda noční můra.

Autor: Erika Doležalová | 29.01.2013 18:20
Já vím Proude, já taky mluvila o dosledu a psech k němu využívaných a používaných :-) Ono je v podstatě jedno, jestli se hledá sele nebo jelen - ten umí psa taky ošklivě zrychtovat. Navíc ikdyž máš pravdu v tom, že černá "bydli spis prave v tech houstinach a tam asi taky prcha", tak nezanedbatelné procento divočáků se loví u pšenic, kukuřic, na strništích apod., kde v únikové dráze většinou stojí nejdříve les a až někde v něm nějaká houština :-) Proto jsem rozlišovala dosled v terénu přehledném a nepřehledném a výhody psů blafacích a chytacích :-)

Autor: prroud | 29.01.2013 18:28
Jj,Eriko,ja jen co se cerny tejka pisu svy nazory utvareny tim co si tu prectu a videama,psal jsem,ze jsem pres cernou "trouba",tak me brat s rezervou,sam se beru:-),ja jen jak se to me jevi a myslivci se zkusenostma v terenu me poucej,jak ulitnu,aspon doufam a jsem vdecnej:-),lepsi nez dostat proste jen "nakopano",ze placam, a nic se nedozvedet,vychazi mi proste,ze pustit na prase poradnyho psa co ho zpacifikuje je rychly a nejmin rizikovy,na vsechny strany,vlastne mi nejlip vychazi Elhenickyho pes,co ho chytne za zadni a drzi,amatersky vidim nejlepsi moznost jak ho dostrelit,tomu pejskovi fandim,dela to dobre:-).....proud

Autor: ferda | 29.01.2013 18:54
vlastimilvalik erikinu zodpovednosť treba brať s rezervou, viď táto diskusia http://www.myslivecke-forum.cz/index.php?str=fotografie&id=12131

Autor: Martin Skřivánek | 30.01.2013 07:44
tak nevím,na naháňkách v běhu,mezi stromy kdy je 100% rána.Eri jak pak na 100% lovíš kachny nebo bažanty? :-)

Autor: Erika Doležalová | 30.01.2013 07:53
Martine, to je právě ono - "na naháňkách v běhu, mezi stromy" - je nutné vždy střílet? Není :-) Stejně tak - je zvěř vždy v rychlém pohybu a mezi stromy? Není = dá se střílet.. Ale to by bylo na jinou diskuzi.
A o lovu drobné jsem se vyjádřila - na zaječím honě dám tak okolo deseti ran a jelikož jsem mizerný brokový střelec co neodhadne předsazení, rány jdou z 90% ZA zvěř. Těch 10% je úspěšná rána na zvěř pomalou, příp. ve směru od/ke mě (s předsazením mám problém na zvěř pohybující se zleva doprava a naopak.
Ferdův rádobyvtipný příspěvek komentovat nemá cenu, když si někdo plete pojem a průjem..

Autor: Martin Skřivánek | 30.01.2013 08:10
Eri nic ve zlém ale myslím že mluvíš docela z cesty.věřím že nikdo nemá zájem schválně zvěř pokryplovat ale jistá rána není ani z posedu.a pokud ne v běhu mezi stromy tak nevím kde a jak.no a jestli jsi nikdy ani nekřídlovala kohouta tak to už je až zarážející :-).

Autor: ferda | 30.01.2013 08:37
milá Erika, ja si nepletiem "pojem a prújem". Je od teba chválihodné, že z posedu čakáš na "istú" ranu, nestrieľaš na zver za každú cenu, ale šermovanie odistenou guľovnicou v kazateľni má od zodpovednosti na míle ďaleko.

Autor: Erika Doležalová | 30.01.2013 09:19
Já s kulovnicí nikdy nešermuju a už vůbec ne v kazatelně :-D

Autor: Erika Doležalová | 30.01.2013 09:21
Martine, jelikož na bažanty jsem střílela jednou v životě, tak si celkem dobře svoje výstřely pamatuju :-)
A ano, právě proto, že ani z posedu na klidně stojící zvěř nemusí být vždy rána jistá, není nutné (a spíš by řekla, že není žádoucí!) střílet rány vyloženě riskantní. Ale je to každého věc a každého svědomí...
Víš Martine, někdy mi to na těch naháňkách připadá, jakoby snad byla povinnosti vysřelit na všechno, co se objeví (a je předmětem lovu dané akce), byť by ta rána měla minimální šanci na dobrý (tedy smrtelný) zásah. Často je to i slyšet např. od sousedních střelců, kteří měli prasata ještě dál, než ten, co nestřílel - "Proč jsi nestřílel?!" Tlupa sražená natěsno, v plném trysku, nepřehledný terén, 100 metrů daleko.. A oni se diví, proč někdo nestřílel?? A co se týče riskantních nejistých ran, obvykle nejhorší jsou v tomhle hosté. Oni si totiž nemrzačí "svou" zvěř, oni nemusí zajišťovat dosled.. Oni prostě přijeli si zastřílet. Domácí jsou většinou mnohem zodpovědnější, jednak pro ně nejsou divočáci vzácnost viděná dvakrát do roka a druhak si uvědomují vše, co je spojené s postřelením.. Ale jak jsem psala, to by bylo na jinou diskuzi.

Autor: Jan Slavětínský | 30.01.2013 09:24
No, chlapi, já zas takový hrozný problém v odjištěné kulovnici,která stojí opřená v rohu kazatelny, nevidím. Jsou čekané u újedi,u nor aj., kdy člověk ví proč to má odjištěný a je to jeho věc. Na srnce asi s odjištěnou flintou sedět nebudeš, to je jasné. Pokud je někdo zmatkař ,který v okamžiku, kdy vidí zvěř a má střílet , přestane vědět co mu dělají ruce, tak tam je lepší,když to snad ani nenabijí...
Daleko nebezpečnější jsou strýcové a "hoší",kteří po leči neumějí zlomit flintu a s tou potom chodí mezi ostatními.Nejednou ta flinta byla nabitá. To je daleko horší než nějaká opřená kulovnice v rohu při noční čekané.....

Autor: Martin Skřivánek | 30.01.2013 13:30
Eri ty moje šedá masko :-),já vím že to myslíš dobře ale prostě kdo loví tak se mu to dřív nebo pozděj stane,buď svou vinou,větrem,překážkou,nebo kdo ví čím .

Autor: Miroslav Šafr | 30.01.2013 16:27
Pro odlechčení současné diskuze přidám svůj dosled selate, které bylo pouze postřeleno. Stát se to může opravdu každému, i mistr tesař se jednou utne (to nemyslím samozdřejmě sebe :-)).
Byl to můj první, co se týče živého kusu. Dělal jsem aktivně myslivost druhým rokem, můj pes LR byl ještě divoch a doposud jsem vždy došel ke zhaslému kusu. Tehdy jsem před setměním střelil na sele o váze 15 kg z tlupy kterou jsem znal a dotyčný kus kulhal na přední běh. Věděl jsem, že kolega střílel na sele před několika dny na poli poblíž, nenašla se barva ani sele. Chtěl jsem mu tedy ušetřit trápení a ačkoliv jsem střílel z posedu v klidu sele po ráně uteklo s tlupou zpět do lesa. Na nástřelu barva byla, ale v lese jsem ji už nenašel. Šel jsem tedy domů pro psa a za hodinu už bohužel za tmy pustil psa na barvářském řemeni na stopu selete. Ten se mi však hned v první houštině několikrát obtočil kolem smrčků a já ho musel pracně rozmotávat, ztratil jsem klobouk, kulovnice s puškohledem se mi stále věšela o větve. Řekl jsem si, že takto to dále nepůjde. Vzhledem k velikosti selete a v domění že bude sele někde poblíž již zhaslé, pustil jsem psa raději na volno. Pes během okamžiku sele našel zalehlé ve smrčí a začal velký boj. Bylo to jako když se perou dva psi, jedna stále se točící koule. Střílet nešlo, a šáhnout mezi ně jsem nechtěl, stál jsem tam svítil na ně a snažil se psa odvolat. Nejhorší bylo, že sele v boji hrozně řvalo a já se bál že se někde objeví bachyně. Když se mi konečně podařilo psa odvolat, sele zmizelo opět v hustém smrčí. Psa jsem odložil a vydal se sám po čtyřech po stopě selete. Sele si stále drželo odstup asi deseti metrů, já měl však velký problém sele dostřelit. V puškohledu jsem nic neviděl a sele jsem trefil až na předposlední třetí náboj.
Tehdy jsem se poučil na celý život. Psa vždy na řemeni a kulovnice s puškohledem není na dosledy ideální zbraň. Sele mělo dvakrát prostřelený ten samý přední běh a dostřeleno bylo na páteř.

Autor: Václav Sládek | 30.01.2013 17:20
Míro vloni v červenci kolega štřílel na sele v pohybu.Udělalo kotrmelec a odběhlo. Na strnu po řepce barva ale ne moc a z pole přešlo k potoku kde bylo hodně buřeně.Tam jsem bordíka pustil na volno ten po krátké době zahlásil pak už jen kvičení selete.Chvíli trvalo než jsme se k nim dostali psa se nedařilo odchytit sele jsem podržel za zadní běh za ryj držel pes a kolega ho podříz.Sele 15kg přestřelený jeden zadní běh těsně pod kolenem a druhý nad odešlo cirka 150m.

Autor: ValíkVlastimil | 30.01.2013 17:21
Jednou mi můj dobrý kamarád povídá, to já jsem ještě neminul-myslel spárkatou. Střílel krátce asi dva roky.Po pár letech jsem mu to připomněl.Už měl za sebou pár minel a samozřejmě dosledů a dal mi za pravdu, když jsem mu říkal ,že dříve či později ho to čeká. Čeká to více či méně každého a může se bránit jak chce.Zkrátka DOSLEDY k výkonu myslivosti patří. Samozřejmě, že kdyby to člověk věděl tak střílet nebude,ale to je to kdyby...

Autor: Radek Chadim | 30.01.2013 18:32
12ti a 16ti kg sele už jsem měl v ruce, to 12ti kilové trošku kousalo - se snažilo kousat, ale to 16ti kilové bylo jako beránek :-). Nejlepší je je chytit a dát do vzduchu jako vzteklýho psa - jestli ho nemáte, můžu propůjčit na nácvik Yorika, když ho chytí rapl :-) - a pak už je neškodné a lze mu potom dát záraz. Je to sice řezničina a lepší je dobře vystřelit, ale toto je taky řešení.

Autor: antiproud | 30.01.2013 19:32
Hlavně je potřeba znát pravdu. A věřit bylinkám.

Autor: Erika Doležalová | 31.01.2013 10:44
Valík - nejlepší vždy je, když jeden muví o voze a druhý o koze... Samozřejmě že dosled k lovu tak nějak patří, samozřejmě že každý dřív nebo později chybí, postřelí a najde či postřelí a nenajde... Já ale měla na mysli takové rány, které jsou vyloženě nejisté, riskantní a s minimální šancí a přesto si je dotyčný nedokáže odpustit. Takové to "Sakra, to prase je daleko, no co, zkusím to, třeba se trefím.." příp. "Jé, támhle běží tryskem prase, no co, zkusím to, třeba se trefím.." apod. Samotný lovec tuší či ví, že pravděpodobnost smrtelného zásahu je takřka mizivá a přesto odmáčkne, protože co kdyby...

Autor: Miroslav Šafr | 31.01.2013 10:54
Václave, Radime vy jste tedy odvážní. Pes byl bez úrazu, ale vsadím se že kdybych tam šáhnul holejma rukama určitě by mě jeden z nich kousnul. Já jsem srab a většinou nechám i psi aby si to vyřídili sami, tedy když ten můj vyhrává -:).

Autor: ValíkVlastimil | 31.01.2013 12:13
MILÁ ERIKO-Jednou mi můj dobrý kamarád povídá, to já jsem ještě neminul-myslel spárkatou. Střílel krátce asi dva roky.Po pár letech jsem mu to připomněl.Už měl za sebou pár minel a samozřejmě dosledů a dal mi za pravdu, když jsem mu říkal ,že dříve či později ho to čeká. Čeká to více či méně každého a může se bránit jak chce.Zkrátka DOSLEDY k výkonu myslivosti patří. Samozřejmě, že kdyby to člověk věděl tak střílet nebude,ale to je to kdyby...

Autor: Michal Brabec | 31.01.2013 19:56
Tak přátelé, já vás musím rozsoudit:-)
Chybené rány, potažmo dosledy, se dají rozdělit do dvou kategorií.
První, složitější, je ta, kdy si znovu a znovu přehrávám danou situaci, okamžik výstřelu, postavení zvěře apod. a obyčejně dospěji k závěru, že bych takhle střílel znovu. Pak je dobré se svěřit přátelům a snažit se dobrat příčiny špatné rány, tj. dosledu. (Chyba zbraně, zamíření,+ tisíc jiných). A můžu se poučit...
Druhá je "rána z blbosti" - už když mačkám, vím, že je to špatně. (daleký bažant, černá v rudlu...). Figi se tu vyjádřil velmi otevřeně o mizerné střelecké vyspělosti části našich myslivců. Tady je jediná pomoc - přiznat si, že do téhle kategorie taky patřím, a buď hurá na střelnici, nebo si umět ránu odpustit.
Nepíšu nic nového, takhle to asi Erika myslela a vy ostatní sakulenti to víte taky, tak nePrrouďte:-))))

Autor: prroud | 31.01.2013 20:18
.........a pak ze nejsem popularni:)))))))))))))).......proud