Myslivecké fórum

Kolego, ten problém je pouze s hledáním. Když začínáme, tak hledá i pod 10 m na obě strany. Když dohledává pohozenou zvěř, můžu mít na zádech nebo v rukách třeba celý arzenál flint, to samé je při vlečkách, tak jak jsem to napsal nakonec hned v úvodu mého dotazu. Elektrický obojek jsem neměl nikdy v ruce a ani ona na krku, nemám s ní žádné ambice na chov ani na memoriály, chci jí mít jen na práci. Rád uvítám i Vaše rady co by praktika, jak jí rozchodit. Děkuji.

Vzpomínám si na podobnný případ z minulosti. Pracovně vynikající NKO schytal na honu na drobnou pár broků do kožichu a jelikož byl na ránu zvyklý, spojil si to logicky s puškou. Od té doby kdykoliv viděl u kohokoliv flintu, už byl pánovi u nohy a hledat nebo přinášet jej nikdo nedonutil. Proto pak chodil jen na dohledávky po honech, kde pracoval příkladně ale v dohledu být flinta nesměla. Vydrželo mu to tak pocelý jeho život.

Dotaz to není rozhodně hloupý. Naopak. Chová se tak odmala. Potřebuje však, jak jsem již psal, podstatně delší čas na "rozejítí". I včera po kilometrové pochůzce z ní "blok" najednou spadl a byla nakonec jak odčarovaná. Na spojitosti flinta-rána-úlovek pracuji. Vím, že to účinně pomáhá, Předchozí fenka (také ČF) po každé ráně šla "do varu". Na honě o letošní zimě již byla, i zajíce se mi na něm před ní podařilo ulovit, v tom problém není. Nikdo po ní nikdy nestřílel, holí bita nebyla. Vím, že se to těžko popisuje a stejně tak se na to špatně odpovídá, zvláště, když psa na vlastní oči nevidíte v práci. Ale jak píšete o té spojitosti flinta-úlovek, myslím, že je to opravdu jedna z velmi účinných cest, jak jí naučit hledat s chutí a zároveň s flintou v ruce.

Chlapi, mám dvouletou fenku ČF. Má výborný nos, je chuťová, pracuje s radostí, vystavuje, dohledává, přináší vlečenou zvěř, přesto se s ní stále trápím při hledání se zbraní v ruce nebo na rameni. Beze zbraně hledá předpisově, se zbraní hledá pomalu v mé těsné blízkosti. A to i tehdy, když zbraň má pouze střelec, co mě doprovází. Předem upozorňuji, nemá strach z rány. Včera jsme to navečer ještě probírali se zkušeným kolegou ze sousedního MS, výborným myslivcem, kynologem a rozhodčím v jedné osobě. Její práci si shlédl a ani on nemá přesný recept na to, jak jí "rozchodit". Trpělivost mám, čas jí věnuji víc jak dostatečně, přesto určité rozpaky a rozmrzelost u mě jsou. Někde je chyba a já nevím, kde. Vím, že jsou mezi Vámi i zkušení vůdci. Poradili byste mi ze své zkušenosti nějaké rady, fígle, jak jí "rozejít"? Myslím, že je to také vhodné téma do diskuze. Děkuji předem za odpovědi.