Dnes je 9.12. 2019. Slunce výchází v a západá v  | Měsíc výchází v a západá v

Zmije



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Karel poslík | 09.06.2011 14:53
Přátelé, mám dva dotazy nebo náměty do diskuse. 1. Máte někdo zkušenosti s případem uštknutí psa zmijí? Jaká byla aplikována léčba a s jakým výsledkem ? 2. Víte někdo o věrohodném případu uštknutí zvěře? Je veškerá zvěř tak obezřetná nebo snad více imunní? Nebo prostě pojde a my nikdy nezjistíme proč ( pokud ji vůbec nalezneme uhynulou) ? Zdar Karel

Autor: Milan Soukup | 09.06.2011 18:02
Nevím, co je smyslem dotazu, ale těžko zde lze asi mluvit o léčbě, resp. léčba je možná symptomatická = např. aplikace calcia, ale jediným možným prostředkem u lidí je de facto serum, jehož použití ale nese riziko anafylaktického šoku, u psů se nepoužívá. Hadí toxiny se liší složením (i třeba v rámci poddruhů, např. u naší zmije Vipera berus berus se toxin liší od poddruhu Vipera berus bosniensis, kde převažuje neurotoxická složka) a molekulárně to jsou neuvěřitelně komplikované látky, v zásadě jsou toxiny neurotoxické (např. kobra, rod Naja, působí na CNS) nebo hemorhagické, ale u obou typů dochází k celé řadě doprovodných symptomů, které se mohou řešit např. i chirurgicky (otoky, incise při plášťové blokádě a anestezii atd.). Jen pro zajímavost, toxin naší zmije se řadí co se účinnosti týče zhruba na 10. místo, ale množství, kterým had disponuje, je poměrně malé a nedosahuje letální dávky pro člověka (LD100). V případě intoxikace pak záleží na celé řadě dalších faktorů, cca 50% "uštknutí" je tzv. obranné, kdy ani nedojde k vypuštění toxinu do rány, (had sice tzv. kousne, jsou patrné jeden nebo dva vpichy solenoglyphního jedového aparátu, ale k vypuštění toxinu do rány nedojde), při skutečném "uštknutí" u hadů disponujících jedovým aparátem typu zmije (solenoglyphní typ)dochází k aplikaci cca 1/3 obsahu jedových žláz, což v případě naší zmije obecné obecně nepředstavuje letální dávku pro člověka, ale může být letální např. pro psa, zase obecně, hodně záleží na tělesné hmotnosti, na místě kam byl toxin aplikován (žíla,céva samozřejmě jsou velmi rizikové, stejně tak oblast hlavy a krku vzhledem k prokrvení a rychlému nástupu účinku toxinu) a pak následně na lokálních příznacích. K úmrtí může pak dojít např. v důsledku lokální infekce vzniklé u nekrozy měkkých tkání v místě intoxikace atd., ale nikoliv na přímé působení toxinu v organismu. V toxinologické literatuře jsou popsány i případy úmrtí u lidí několik měsíců po uštknutí, právě jako důsledek buď lokálních problémů nebo naopak poškození určitých fyziologických funkcí vnitřních orgánů (např. toxiny druhů rodu Bothrops nebo Echis). U zvěře bych předpokládal, že tato příčina není nikdy objasněna a maximálně se najde uhynulý kus, kdy není stanovena příčina úhynu.
U psa bych se obrátil na veterináře, obvykle se používají analgetika (zmírnění bolesti) a antibiotika (zabránění infekce). V literatuře je řada uštknutí u psa a následný průběh a terapie popsána celkem podrobně.
MS

Autor: Karel poslík | 10.06.2011 08:57
Důvodem mého dotazu je zvědavost pramenící z následujících zkušeností a poznatků. V krušných horách je poměrně dost zmijí. Před několika málo léty jsem na jedné nezpevněné cestě k chatové kolonii, dlouhé asi 500 m napočítal pět zmijí přejetých autem, z toho dvě dospělé. Ve stejném místě jsem během krátké večerní vycházky spatřil tři opravdu velké dospělé zmije. Zvěře je zde také dost, proto k tomu kontaktu asi někdy dojít musí, leč věrohodně o takovém případu nevím. Je nás však hodně a třeba někdo takový případ pozoroval. Na téma uštknutí psa se táži, protože před čtrnácti dny se v Černicích ( úpatí Krušných hor) stal případ, kdy na zarostlé zahradě u rodinného domu uštkla zmije statného bernského salašnického psa v plné síle(stáří 3 roky). Tento pes bojoval o život, byl ihned ošetřen veterinářem, dostal opakovaně řadu injekcí a kapaček a dodnes se úplně nesrovnal – bere antibiotika a rána na bradě se stále nezahojila. Být to subtilnější plemeno ??? V mém nedalekém sousedství odstranil kolega ze zahrady již dvě zmije, také se bál o svého čtyřnohého hlídače. Zajímavé bylo , že o tchyni, která se tam denně vrtá v záhoncích nepadlo ani slovo. Možná jenom zavřel psa.To už je ale jiné téma. Zdar Karel

Autor: Milan Soukup | 10.06.2011 09:15
Obecně platí, že had se vždy snaží utéct. V mládí jsem se přes akvaristiku dostal k teraristice a herpetologii i profesionálně a chytit hada v přírodě je někdy dost velký problém :-). Na cestách se obvykle koncentrují např. v podvečerních hodinách, kdy tmavý podklad je vyhřátý. V každém případě je nejlepší nepodlehnout panice a počkat. Kdysi nám do toxinol. laborky volal majitel uštknutého jezevčíka s prosbou o dodání séra, ale pes přežil víceméně bez problémů i bez zvlášní péče. Ale je to skutečně individuelní případ od případu (těl. hmotnost, místo intoxikace).
Tchyni bych v žádném případě od péče o zahradu neodrazoval :-). MS

Autor: Jan Slavětínský | 10.06.2011 09:29
Pánové, jsem si jist,že zmije zmiji neublíží....

Autor: Martin Skřivánek | 10.06.2011 11:57
Milane anafylaktický,solenoglyphní to je akou rečou? :-) teda hadolog.

Autor: Miroslav Šafr | 10.06.2011 14:59
U nás je zmijí také dost. Já je nešetřím, tchýni nemám, syna a psa jo. Jenou jsem díky jedné zlomil kosiště u kosy jak jsem se ji snažil napíchnout, když na mě útočila při sekání trávy. Psa LR mi kousla pravděpodobně také zmije ve věku asi dvou let do předního běhu. Kňučel, kulhal a byl pak nějaký den hodnější. Nijak zvlašť jsme to neřešili. Mě se zdá se to s tou panikou přehání, pokud není někdo alergik nebo se nejedná o malé dítě, šok a panika způsobí větší škodu na zdraví než samotný jed. Místní pamětníci vypráví, jak chodili v mládí na zmije aby si přivydělali nějakou kačku. Také je prý občas nějaká uštkla a jsou tu dodnes.

Autor: Martin Skřivánek | 10.06.2011 15:11
Míro co s nima dělali?

Autor: Milan Soukup | 10.06.2011 16:06
Martine, u hadů se rozeznává několik typů zubního aparátu :-), Aglypha (v podstatě bez jedových zubů, třeba krajta, hroznýš), Proteroglypha (jedové zuby jsou trvale vzpřímené a nepohyblivé, dosedají na vývod jedové žlázy, třeba kobra, tam při intoxikace obvykle dochází k tomu, že se opakuje kousnutí a "přežvýknutí, při tom dochází k opakovanému vniknutí toxinu, často je patrné několik vpichů v místě intoxikace), Solenoglypha (jedové zuby jsou sklopené podle horní čelisti, při otevření se vzpřímí dopředu a na ně nasedá vývod jedové žlázy, v podstatě fungují jako jehla+stříkačka, po kousnutí je obvykle patrný jeden až dva vpichy, to je třeba zrovna naše zmije, chřestýši ) a Opistoglypha (zadní jedové zuby, jsou umístěné na začátku jícnu, ke vniknutí toxinu do kořisti dochází mnohem pomaleji a obvykle spíš při polykání potravy, toxiny těchto druhů jsou však většinou enzymaticky komplikované a následky nic moc :-). Omlouvám se za komplikované vysvětlení :-). U nás to význam nemá, možná u chovatelů, v tropech to může být podstatná informace v místech, kde se vyskytuje více druhů jednotlivých zástupců, protože sérum se vyrábí jako monovalentní (proti jednomu druhu) nebo polyvalentní (proti jedu třeba chřestýšů nebo zmijí nebo kober), laicky řečeno každé nefunguje na druhou skupinu, a bez určení původce intoxikace je nemožná volba adekvátního séra, třeba v JV Asii je riziko intoxikace kobrou i zmijí, podle toho, jak vypadá poranění se dá s určitou pravděpodobností usoudit na původce a podle toho volit sérum, obvykle polyvalent příslušné skupiny. Jinak v méně rozvinutých oblastech (sev. Afrika, Indie apod., kde je lékařská péče méně dostupná) jdou úmrtí do deseticíců/rok. U nás je riziko v podstatě minimální a lékařská péče perfektní a dostupná. Takže s tou tchyní nevím, nevím, brok by byl jistější :-). M

Autor: Miroslav Šafr | 10.06.2011 18:37
Martine, někam to posílali. Za mrtvou prý platili 50 a za živou dokonce 100 korun. Dali se tím vydělat tehdy slušné peníze. Využití asi v lékařství, především na výrobu séra. Dnes by tě za to asi zavřeli.

Autor: Martin Skřivánek | 10.06.2011 18:50
já jsem zmiji ještě neviděl,já bych moc nevydělal.mně strašně se.ou klíšťata to je horší než tady ty kobry.letos to na mně strašně leze a na samé lepší místa :-).

Autor: kesl | 11.06.2011 17:55
Martine, traduje se, že kdo pije pivo, nějakým způsobem prý klíšťatům smrdí a nelezou na něj. Nechal bych si to napsat u doktora jako součást terapie proti klíšťatům.... :o)))
Jinak jako malý kluk jsem se jich (zmijí) nachytal dost a dost, ale nakonec mě lehce uštkla jedním zubem při prostém sběru sena. Nabíral jsem malou kopku od spoda rukama a co čert nechtěl, byla tam...Jen mi bylo blbě, trošku jsem si pozvracel a dodnes mi zůstalo na ukazováčku pravé ruky takové bílé místečko po vpichu...
Všechno dobře popsal Míra Soukup a není k tomu co dodat. Snad jen zdůraznit plachost, užitečnost, velikou podobnost s užovkou hladkou (Coronella austriaca, snad to nepíši z hlavy chybně), značnou variabilitu zbarvení a v neposlední řadě velikostní rozdíl mezi samcem a samicí....jo a rodí živá mláďata. Z mé zkušenosti se nevyskytuje daleko od vody. Mylné je, že vyhledává teplá místa na vyhřívání. Nesnáší vyšší teploty a hřeje se jen do cca 20st C. L a L!

Autor: Jarda Svoboda | 12.06.2011 23:06
Taky sem se vyptával na uštknutí psa zmijí veterinářky co k ní chodím, a odpověděla mi že na psa to působí jinak než na člověka. Zdravý pes by to měl přečkat bez úhony. Jeden známý mi vyprávěl jak mu zmije uštkla jezevčíka, prý byl oteklej, asi tři dny nežral, na veterině dostal léky na podporu srdeční činosti a po pěti dnech byl fit. Zmije to samozřejmě nepřežila, jezevčík ji přepůlil :-)) Prý je mnohem nebezpečnější zánět co může dostat do těch vpichů po jedových zubech. Ona ta zmije když má hlad tak si myši nevybírá. A nemocí co přenášej hlodavci je spousta.

Autor: Martin Skřivánek | 13.06.2011 09:57
Pivo piju ale lezou na mně :-).

Autor: Jaroslav Adamec | 13.06.2011 12:27
Na borůvkách v Jihočeském kraji mi sedmiměsíční štěně hladkosrstého foxteriéra uštknula, relativně malá, zmie přímo do nosní houby. Štěně po pár okamžicích začalo být apatické a začala mu otékat hlava. Než jsme se dostali s ním k veterináři tak uběhly asi dvě hodiny a to byla hlava již řádně oteká. Po aplikaci údajného séra se situace nelepšila, zlepšení bylo patrné až po třech dnech a po týdnu byla fenka naprosto v pořádku. Dnes jí již 13 a půl roku a tší se stále dobrému zdraví.

Autor: kesl | 24.06.2011 23:20
Tak Martine omluva. I když pivo můžu, dnes jsem si jedno vykroutil :-)