Dnes je 19.09. 2020. Slunce výchází v a západá v  | Měsíc výchází v a západá v

Napadení divočákem



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Martin Skřivánek | 02.01.2012 08:56
Nedávno u Vizovic byl postříleným prasetem napadený honec.14 stehů na prde.i.zažili jste letos na naháňkách něco podobného?

Autor: Zdeněk Ondruch | 02.01.2012 09:09
Marťo, asi byl prasák nalitej Jelinkovým utrejchem, po požití chtěl spáchat sebevraždu, nějaká lata ho postřelila, tak si to vylil na honcovi.Z

Autor: Martin Skřivánek | 02.01.2012 12:43
asi byl ožralý :-).

Autor: Stanislav Haas | 02.01.2012 13:11
Před Vánoci mi říkal veterinář, že k ránu šil tři psy, všichni od jednoho postřeleného lončáka. Když potřeboval asistenci na sále, tak si střelec sundal bundu, podíval se na své předloktí a šel k zemi, měl prý ruku pěkně potrhanou. Do té doby to prý nevěděl, v kontaktu s prasetem byl prý zlomek vteřiny. Jak jsem koupil, tak prodávám. To je také nápad, dohledávka v noci.

Autor: jirka marek | 02.01.2012 13:17
Minulý měsíc druhý den po naháňce dosled barvícího prasátka.
Nakonec dosled úspěšný,silná bacha(sama), jenom škrábnutá(přežila by),napadla psovoda(naštěstí to odnesly jen kalhoty)....nebyl jsem účastník dosledu.

Autor: Milan Soukup | 02.01.2012 13:23
xxx

Autor: milano | 02.01.2012 13:31
Přesně jak píše Milan Soukup, zvěř se umí bránit, tak to chce používat hlavu.Nějaké prase už jsem ulovil, ale že by to byla útočící monstra bych neřekl. M.P.

Autor: Stanislav Haas | 02.01.2012 13:54
Díky, pane Soukup, díky. To víte, mladé tele se tygra nebojí, já už jsem tele staré, já už se tygra bojím :-):-):-). Ale co vím, tak zvěř, která mezůstane v ohni nebo poblíž, tak se má nechat "ochořet", tedy pokud to není zrovna přestřelený běh. Takové ty ukvapené dohledávky a zvláště v noci mají někdy za následek zvednutí zvěře a úprk do posledních zbytků sil. Jen můj názor, nevnucuji.
S.H.

Autor: Martin Skřivánek | 02.01.2012 14:00
pro bůh nikdo z nich monstra nedělá jen jestli nebyly nějaké perličky :-).po mně prase vyjelo dvakrát(obě postřílené) a dokonce jsem viděl jak zaútočilo na kombajn(kňour) bál se při dosékání kukuřice vyjít na strniště tak se rozběhl proti kombajnu a ten mu usekl ryj a běhy.

Autor: Pupek | 02.01.2012 15:09
Lovu,začátek všeho strachu a utrpení je špatná rána.Pokud střílím na komoru, udělám dosled ihned po vykouření pověstného cigára.Jistě né vždy to dopadne jak bylo myšleno,to se prostě může stát. Bohužel dnes řada lidí loví trochu jinak a v noci kdy mnohdy ani neví kde je hlava a kde zadel umístí kříž tak nějak doprostřed(však ta jeho koule přeci položí aj bizona tak co řešit) a je vymalováno.Bud nedosleduje vůbec(páč na nástřelu ani kapka)a nebo nechá kus "ochořet", takového máme ve sdružení taky.Každý rok si to své zapařené prase odkoupí.Pokud má kus smrtelnou ránu může ležet třeba 200m i víc ale bude zhaslé. Pokud je těžce poraněno tak ano,odběhne co bude moci,ale zas to víme a provedeme dosled brzy ráno se psem. Neudělat v noci dosled je chyba která se musí projevit na kvalitě zvěřiny.Tedy alespon u nás to tak funguje.Proto máme každý telefon a voláme si pokud je problém s dosledem nebo je zapotřebí pes či jiná pomoc.Vždy se najde někdo kdo má čas a nebojí se:o) PS:K tématu,info od sousedů.Letos tedy vlastně už loni na nahánce v Divišově postřelený lončák zabil nejprve psa a pak si stáhnul za nohu honce ze smrčku a zle ho potrhal takže opatrně přátelé:o)

Autor: figi | 02.01.2012 16:21
http://www.nahanky.cz/index.php/site/pribehy

Autor: Erika Doležalová | 02.01.2012 16:35
Naháňka loni, kňour (tlačili ho psi) nejprve procházel "jen tak kolem", pak si uvědomil přítomnost velmi blízko stojícího střelce (za keřem) a "bezdůvodně" zaútočil. První rána v sebeobraně nablízko kňoura zranila, ale nesložila ani nezastavila, nezpomalila, druhou ránu už nestihl a následoval přímý útok - tři tržné rány ve stehně, 12 cm hluboké, v těsné blízkosti tepny..
Divočk určitě není monstrum, ale já z nich mám respekt velký, na noční dosledy sice chodíme, ale do řepky nebo kukuřice se nehrnu. Bojím se jich, ikdyž jim nic není, natož když by bylo postřelené :-)

Autor: Milan Soukup | 03.01.2012 00:43
xxx

Autor: Fesoj | 03.01.2012 02:48
Za postřeleným prasetem v noci i se psem jdu maximálně k nejbližší houštině a do ní v noci nelezu. To si raději přivstanu ráno. Nejde o to, že bych se bál, stejně jde většinou o selata - ale dostřelujte si prase někde v zasněžené smrčině, kde notabene není vidět ani na to, zda nemáte lauf plný sněhu. Když jsem byl ještě mladej a blbej, vlezl jsem bez psa v noci do houštiny za lončákem, který barvil jak z kropičky a byl jsem přesvědčený o tom, že to bude otázka pár minut. Vůbec jsem se k ráně nedostal, to prase se motalo pořád kousek přede mnou, houštinu vůbec neopustilo a nakonec jsem ho střelil stejně až po rozednění, když jsem uznal marnost své noční snahy. Ráno to byla opravdu otázka pár minut - bylo zalehlé s ranou na měkko v potoce, tak jsem ho zvedl a protože už bylo schopné opravdu jen chůze, nechal jsem ho ještě dojít k nejbližší cestě, abych se s ním zbytečně nedřel. Ten noční dosled jsem si mohl klidně ušetřit.

Autor: Ellhenicky | 03.01.2012 04:26
Se divím, že se nějakého takového zranění rozlobeným divočákem nechytla TV NOVA. Dovedete si pak představit v lese ten klídek a bylo by úplně jedno, že ke zranění došlo na druhé straně republiky:-) Jinak, jak bylo napsáno, jsou to černí rytíři a tak se k nim musí přistupovat s respektem ať je zraněné či nikoliv. Já osobně jsem za 33 let co střílím ve dvou případech střílel v sebeobraně na prase na dva metry, které šlo na tvrdo proti mě, nebylo postřelené pouze zahnáno do úzkých. Při procházce napadlo postřelené prase našeho labradora a syna vyhnalo na strom,ale to už je taky nějaký rok zpět.

Autor: Stanislav Haas | 03.01.2012 08:57
Pochopitelně jedno zapařené prase mám také na svědomí. Střílel jsem přesně o půlnoci, pak jsem v rokli slyšel lámání, vše se zdálo v pohodě. Tak jsem po 1/4 hodině jen "kousek" popošel, kus jsem zvedl a kde mu byl konec. Tak domů pro psa, ten sice pracoval dobře, ale já mu nevěřil, pořád mne táhl od vody a do prudkého kopce. No nakonec jsem na něj dal a od té doby má pes vždy pravdu.
Mne už jednou prase popovezlo, byl jsem u Tachova na naháňce v tlaku, zůstali jsme stát v pasece ve smrčkách, měl jsem je po prsa. Prasatům se dopředu na předstup nechtělo a jak jsme vykročili, tak vyrazila proti tlaku. Najednou jsem byl nad stromky, jen jsem držel kulovnici nad hlavou. Nezahlédl jsem ani štětinu a na památku mám chabrus koleno. Kdo chce, ať jde na dosled třeba v noci do řepky, já tedy né, já vím, jak dopadl švagr v Petroupimi nebo pan Studnař na Šumavě /od té doby má přezdívku Kulhavy Bill :-):-):-)/.

Autor: Erika Doležalová | 03.01.2012 10:45
Téma velmi zajímavé, každý má jiný názor i zkušenosti. Souhlasím s Milanem, že po ráně je často poznat "co a jak". Častro ale neznamená vždy, protože když vám přijde 30 prasat, nějaké odkazování (pokud to není skoro pod posedem) prostě neuslyšíte, ať si uši kroutíte jak chcete. Předloni jsem střílela na sněhu na lončačku z tlupy cca 25 kusů. Po ráně všechna prasata pochopitelně vzala čáru zpátky do lesa a ikdyž jsem seděla jak pecka a hlabvu vystrčenou z okna, po pár minutách jsem neslyšela kromě ticha vůbec nic. A za pět minut se mi nahrnul ze stejného směru další rudl. Dosled ten večer nula, protože nástřel zmatlali tak, že nemělo smysl zkoušet něco hledat. Prvních pár metrů nikde ani kapka, tudíž jak a kam je prase zasažené se moc potvrdit nedalo. Mířila jsem samozřejmě na komoru (vzdálenost jen okolo 50 m), trochu dozaději, stála mi šikmo - jenže když jsou prasata, jsem "nervák" takže jsem věděla prd, jestli jsem to třeba nestrhla a nebude to naměkko...) Lézt tedy v noci (navíc bohužel baterka zlstala doma) někde po lese nepřipadalo v úvahu. Tedy až ráno. Lončačka ležela sotva 70 kroků od nástřelu, prostřelené plíce, rozbitá játra, výstřel na měkko, takže chycený i trávník. Zapařená naštěstí nebyla.
Ještě přidám jednu "naši" historku. Kolegovi přišli dva lončáci ještě za světla krajem řepky. Na jedno vystřelil, po ráně obě zaskočili do lánu. Měl s sebou fenu jezevčíka, tak počkal na to "ochoření" - ale jen asi 20 minut a vyrazil. Fena okamžitě hlásila a jelikož ví, že hlásí jen živý kus, věděl, že má problém. Protože ale prasátko odhadoval na sotva 40 kilo, vkročil do řepky po prsa a jak rychle začal, tak rychle skončil - prase okamžitě startovalo proti němu a nebyla z něj vidět ani štětina, hrnulo před sebou řepku, že kdyby chtěl čekat, až ho uvidí a bude moct dostřelovat (což kulovnicí jde v řepce taky dost blbě), tak ho bude mít v náručí. Tak vycouval, nechal fenu hlásit a zavolal nám. Přijeli jsme s "panem profesorem" jagem, ale situace obdobná. Psi prase sice hlásili a drželi na místě, ale když se někdo z nás pokusil udělat jen krok k nim, okamžitě útok. Nebudu to natahovat, nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme prostě sedli do auta a vjeli tam (bylo to jen asi 15-20 metrů od kraje). Jak jsme tam najeli, tak jsme řepkou prase přimáčkli, vyskočili z auta a prase dostřelili na hlavu. Lončačka měla vyvržená sotva 40 kilo, střelená byla na měkko.

Autor: Pavel Hrubý | 03.01.2012 11:06
Já osobně jsem měl co dočinění s hodně naštvanou bachyňkou,měla kolem 50kg.Nic velkého,ale naštvaná byla fest.Ovšem jednalo se o bachyňku,která byla chována v zajetí.Kamarád ji měl celkem dlouho,chodil s ní i do lesa,vždy mu na chvilku zdrhla,a pak ho zezadu porazila.No já ji v mládí neudělal nic dobrého,vždy když jsem přijel na návštěvu,tak jsem si s ní hrál,jako se štěnětem.Občas jsem ji dráždil:-).Jednou jsem k němu přijel a šli jsme se projít k lesu.U něj na dvorku vše v pohodě,jen jsme přišli k lesu,jako když do ni střelí.Okamžitě se otočila a na mě,a už jsem věděl,že je zle.Opravdu jsem takto rozzuřené prase nikdy neviděl!!Ale to mi určitě vracela,jak jsem ji v mládí zlobil.Nebudu Vám tu psát,co vše jsem s ní udělal,když mě napadla,protože to nebylo nic hezkého,ale použil jsem pouze ruce a nohy.Po cca 10min boje,jsem byl rád,že jsem vylezl na větrák bývalého seníku.Dodnes mám někde foto.No člověk by tento boj horko těžko zkousnul,ale to prase čím víc bylo naštvané,tím to bylo horší.Mně už síly pomalu opouštěly a u prasete to bylo naopak.Jinak jsem vyvázl s prokousnutým kolenem a to samé utržila moje řiť.Než mi pořádně stiskla koleno,tak jsem stihnul cuknout,tak jsem měl jen trochu chycenou kost,jinak prokouslou svalovinu.To moje řiť dopadla hůř.Měl jsem tenkrát rifle,to mě dost pomohlo,ale prdel mě bolela tak měsíc.Dobrých 14 dní jsem si nemohl ani sednout,ale dobře mi tak,neměl jsem ji v mládí provokovat.Nic méně po útoku na mě,ji to nějak zachutnalo a napadla dalšího človíčka,který ji nikdy nic neudělal.Tak ji raději dal pryč.Ale nešla na pekáč:-),ale prodal ji někam do obory na chov.Od té doby koukám na černé rytíře trochu jinak.Respekt člověk musí mít.Jsem ještě ucho,myslivost provozuji 12let,ale zážitků co se týče napadení divočákem pár mám,ale až na tuto vyjímku se vždy jednalo o postřelý kus,který po dosledu prostě útočil.Jinak jsem na vlastní oči viděl,jak mého bratra nabral kňourek kolem 90kg,když jsme procházeli kukuřici.Šli jsme řada vedle sebe a najednou zařvali prasata doprava.Vedle mě šel tak 8 řádků ode mě bratr.Kukuřice mohla být vysoká cca 2,5-3 metry.Šílený rachot se blížil k nám,čeho se zrovna bratr bál se vyplnilo,Prase si vybralo jeho řádek a hurá na něj.Asi ho nechtělo napadnout.Najednou zařval a já viděl,jak je ještě metr nad kukuřicí.Prase neuhnulo a bratr ho chtěl přeskočit,když byl nad jeho hlavou,tak prase trhlo hlavou a už to bylo.Tenkrát si koupil nové neoprenové holínky a poprvé si je vzal právě do té kukuřice a vlastně i naposled.Okamžitě jsem k němu běžel a zul mu gumovku.Od podrážky až nad kotník ji měl roztrhlou od zbraní.Těžko si domyslet,jak by dopadl,kdyby šel jen v obyč botech.Když jsem ho viděl,jak se strašně klepe,tak mi pomalu docházelo,co se mohlo stát.

Autor: Jan Slavětínský | 03.01.2012 12:37
Skutečnost je taková, že je většinou člověk na čekané sám a pokud musí po ráně černou dohledávat, je potřeba používat chladnou hlavu a rozum a někdy ten dosled nechat na ráno. Tady není místo na hrdinství . Pokud vás tam v houští prase zrychtuje, nikdo vám tam a hned nepomůže a těžko vás někde v lesích bude nějaká pomoc hledat.Až manželka ráno zjistí, že nejste z lesa doma,začne vás teprve někdo hledat... Je to hazard se zdravím. Na noční lovy je nejlepší chodit dvá, vědět o sobě a podle potřeby si vzájemně pomoci. Znám i případy, že se chlapovi na čekané udělalo zle a byl rád, že mu kolega pomohl.
Mám zkušenost u nástřelů, že pokud prase po ráně odběhne a hned pěkně barví a neleží v 50 metrech, tak kolikrát začne barvy v dráze ubývat a už je mi jasné, že to nebude lehká akce. Pokud je to obráceně a rozbarví se až po ix metrech od nástřelu, většinou ta barva v dráze přibývá a ten kus neleží daleko. Přijde mi to, že černá proti ostatní spárkaté zvěři barví od nástřelu trochu jinak, resp.barví, ale výsledek dosledu bývá podle prvního úsudku obrácený. Osobně dohledávám s respektem.Přeci jen černá není srnec.Těch různých historek s černou se určitě v každém kraji povídá několik...

Autor: martes | 03.01.2012 13:19
Přečtěte si lednovou myslivost.Je tam na toto téma zajímavý článek. Zdenek.

Autor: Pavel Černý | 03.01.2012 13:43
Martes, to je ten článek, na který dal včera odkaz Figi. Jen je tam o dvě fotky víc. Mě na něm zaujala mj. ta organizace leče a střelba přesně proti pisateli článku. To je hlavní důvod, proč se naháněk zúčastňuji jen vyjímečně. Nebojím se ani tak prasat, jako lidí.

Autor: Roman Voříšek | 03.01.2012 14:00
O poslední leči u kamarádů sousedů jsem seděl se starším kolegou, myslivcem s velkým M a zrovna jsme na toto téma narazili.
Vyprávěl mi, že za mlada jezdil za kamarádem na Kolínsko na zajíce a že se jim podařilo v jedné leči vlézt do černé. Takové akorátové selátko šlo na jeho souseda, ten sice stačil přebít na S-ball, ale první ranou chybil, druhou selátko nějak blbě postřelil a šlo po něm. Než stačil přebít, už na něm sele skákalo jako míč. Chlap sele ze sebe schodil, flintu nechal flintou a utíkal k nejbližšímu střelci a řval, střel ho, nebo mě sežere!!! Vedlejší střelec chlapovi asi zachránil život :-)
V minulém roce se u druhých sousedů stal úraz honci, který se šel podívat do houští za postřeleným lončákem. Ten na něj zaútočil, honec se dal na útěk a chtěl se zachránit vylezením na smrček, ale nestihl to. Prase si pro něj šáhlo a dopadlo to tak, že mu počochnilo nohu a museli mu volat záchranku...

Autor: Erika Doležalová | 03.01.2012 15:12
Jo, tak to je ta naháňka o které jsem psala (Martes, Pavel).

Autor: Martin Skřivánek | 03.01.2012 15:42
Eri prasata se většinou loví za snížené viditelnosti a já sám a myslím si že zrak mám dobrý si nemyslím že poznám jak je prase střelené.můžu si myslet že jsem střelil dobře nebo to strhl ale to je tak všecko.

Autor: Milan Soukup | 03.01.2012 15:55
xxx

Autor: Fesoj | 03.01.2012 16:14
Jednou jsem kamarádovi dohledával prase, která v noci postřelil, fest barvilo a pustilo se prudkou strání nahoru do dost husté tyčoviny, Jelikož napadlo do rána asi 25 cm sněhu, čekal jsem, že to bude problém ale ani nebyl. Odhrnovali jsme botama sníh, až jsme našli barvu, jezevčík se jen našponoval, nos do sněhu a jel jak lasička... Prase bylo střelené na měkko, ale šlo o zásah břišní tepny, takže jsme ho našli zhaslé asi po 200 m. Podstatná je to, že si stačilo nalámat z okolních stromků suché větvičky, těmi si vystlalo lože a v něm leželo hlavou v protisměru, takže kdyby bylo živé, letělo by z té prudké stráně dolů proti mně jak kulový blesk. Na jednu stranu by to bylo zajímavé - byl jsem totiž ozbrojen škorpionem se zásobníkem na 20 ran, pojistku přepnutou na dávky - na druhou stranu jsem rád, že to dopadlo jak to dopadlo, přece jen se mám dost rád.

Autor: Pupek | 03.01.2012 22:18
Fesoj mě připomněl příhodu jednoho mého kamaráda:o) Vyprávěl jak dosledoval sražený kus černé... Ti musím něco říct,než ti to někdo vykecá:o) Dojel ti k nám domu chlap a povídá že když jel do práce tak mu přes cestu přeběhl růdl prasat a že jedno žduchnul. Ptám se ho kde se to stalo a zda tam leží nebo kam odběhlo,jenže chlap furt mlel kdo mu zaplatí potlučené auto a o praseti že nic neví, asi uteklo do lesa.Vytáhnul jsem z něj alespon místo střetu a odeslal jej o pár baráků dál kde bydlí předseda, at to s chlapem vyřeší. Bafnul jsem dvojku,pár esbalů do kapsy, houpnu do auta a jedu. Na určeném místě vidím kde ten chlápek brzdil,"nástřel" bych tedy měl.Barva nikde,ve škarpách nic a tak hledám po okolí.Došel jsem vysokou trávou,což bylo hodně nepříjemné když tušíš že tam někde může ležet, až k těm smrčkům co jsou ve stráni a opatrně je procházím.Náhle zahlédnu jak pod smrčkem leží prase připravené zaůtočit.Byla to vteřina na kterou do smrti nezapomenu,hrklo ve mě, srdce až v krku,pudově namířím a bác, rovnou na hlavu.Uslyšel jsem odfouknutí.... zvednul se oblak much. Ten blbec mě neřekl že ho srazil už v pátek a k nám si dojel postěžovat až v pondělí:o) Hahaha... Co se tlemíš?bych chtěl vidět tebe,víš jak tam tak leželo fakt vypadalo že každou vteřinou po mě vystartuje:o)

Autor: Erika Doležalová | 04.01.2012 08:09
Martine, nemyslela jsem, že je poznat, jak je prase střelené, ale spíš jestli prchlo v širé dálky nebo odkazuje za druhým smrkem zleva. Ale taky - jak jsem psala - to neplatí vždy, protože někdy je rachot odbíhající tlupy takový, že když střelené prasátko mezitím zadaunuje, tak to slyšet není. Když jsem předloni střílela na samotnou starou srnu, tak ikdyž mi zdrhla z nástřelu, po pár minutách bylo z lesa zřetelně slyšet odkazování, takže jsem tušila, že to bude v oukeji (bylo, ale museli jsme pro ni - byť to byla komorová rána - skoro 100 metrů).
Je to zvláštní, člověk s přibývajícím věkem se nějak víc bojí, aspoň u mě to teda platí. Když jsem byla ještě děcko, lítala jsem v noci po lesích se psem na kole, se ségrou pěšky, pohoda. Jako vedoucí na dětském táboře (bylo mi nějakých 18-19) jsem po večerce zahnala haranty do stanů a vyrazila do lesa - sama, po tmě. Došla jsem asi 2 kiláky od tábora, tam si sedla na lesní cestu a poslouchala, jak kolem mě rachotí prasata - a že jich nebylo zrovna málo. Když jsem se tam pak šla podívat za světla, asi 40m od cesty už byla veliká dobře zavřená oplocenka.. Tudíž jsem ten rudl měla poměrně blízko a vůbec mi to nepřišlo nějaké nebezpečné :-) Dnes je pro mě utrpení jít v noci s nabitou flintou a baterkou 100 metrů z posedu k autu - a to u nás prasata nemáme, ale co kdyby :-))) No jo, ženská.

Autor: Ladislav Konvalina | 04.01.2012 19:38
Zdravím, zdá se vám normální chodit na dosledy se škorpionem?

Autor: Martin Skřivánek | 04.01.2012 19:49
Eri jo já vím.a bojím se taky :-).

Autor: Zdeněk Ondruch | 04.01.2012 20:05
Laďo, se škorpem, nebo simonovem, ve finále je to jedno.Z

Autor: Martin Skřivánek | 04.01.2012 20:07
Zdeno hlavně s pořádným jezevčíkem že :-).

Autor: Lukáš Turecký | 04.01.2012 20:09
Tak jezevčík to je samozřejmost, ale ještě to chce pořádně ostrý nůž že Láďo :-)

Autor: Zdeněk Ondruch | 04.01.2012 20:31
Škorpion je podle mě slabý, přece je to jen 7,65.Navíc vlastnit tuhle zbraň můžete jen na vyjímku.Z

Autor: Ondřej Smetana | 04.01.2012 22:52
No škorpion je samozřejmost pokud se vám stane, že prase je v houštině, míří na jezevčíka devítkou a požaduje výkupný a bezpečný odchod z honitby. Dostřeloval jsem 4 prasata z 5 dosledů a 4 na mě zaútočily. Sypal jsem to do něho co to šlo ze ZP 47. Pokud bych sáhl po škorpionovy, nejsem již myslivcem a nemám ani právo lovit.
Před časem se stal jednomu mému příbuznému drobný incident v leči. Z houštiny vyrazil kňour asi 160 kg odhodil bez zájmu dva brakýře a přímo na psovoda. Ten ho ještě pozdravil jednuškou 9,3x74R, ale nebýt myslivcem, možná ho i zastřelil. V hlavě mu proběhlo: koukni na ty zbraně, do hlavy ne, to by bylo hezký na zeď a tak se rozmýšlel, až ho trefil do plecka. To 160 kilový kolos pouze naštvalo a už ho válel po lese. Házel si 90 kilového chlapa sem tam. Pohazování bylo tak silné že tím chlapem lámal 10 leté smrčky. Pak ho shodil z meze a psovodovy se podařilo dostat na chvilku z vlivu útočícího kňoura a honili se kolem pařezu. Na kňourovy samozřejmě byli 2 brakýři, jagoš a borďák, ale to bylo, jak když kolem cigánů poletuje moucha. Najednou přiběhl kolega psovod a kňour dostal první komorovku. psovod se vyhrabal pro flintu a kňour chytil další. Zhasínal ještě 15 minut, ale už ze země nevstal. Psovodovy se nestalo nic. Zbraně čouhající 12 centimetrů a ostré jak nůž ho vždy píchli do zad přes batoh. Takže drobné oděrky, pohmožděniny, ale zbraně naštěstí chytily jen batoh a kabát, svetr a mikinu.
A můj další strejda má z jednoho dosledu 56 stehů.
A mě dneska na obůrce jeden 150 kilovej kňourek vysvětloval, že jestli si ty psy nevezmu a nevypadnu bude zle. No vyprovodil mě až na plot :D
Ale o tom ten lov je. Jeden můj známej ze slovenska říkal: Nafackoval mi medvěd, pokousal mě vlk, potrkal mě jelen, po lese si se mnou házel kanec a přece dohledávám dál. Kdo se bojí ruce pryč od barvářského řemene.

Autor: Tomáš Peroutka | 05.01.2012 00:21
Zajímavé téma.Nicméně je potřeba se na to dívat s rozumem. Nebudu se zmińovat o napadení člověka divočákem na naháňce, kde je dostatek personálu schopného poskytnout okamžitou pomoc. Zcela jiná situace nastane při dosledu
čuníka postřeleného na noční čekané.
Jít sám v noci za postřeleným kusem, obzvláště v lese, se mi jeví jako krajně nerozumné.V případě postřelení většího kusu riskujeme v tomto případě nejen zdraví, ale i život. Nedokážu si představit vážně zraněného člověka, který např. o půlnoci mobilem vysvětluje kde je a co se stalo. V případě většího krvácení a většinou i šoku a neschopnosti něco takového racionálně řešit, je to nejlepší cesta k tomu, jak se setkat se svými dříve zesnulými předky. A ani škorpion nepomůže, náboj 7,65 mm Browning bude mít na rozzuřeného čuníka asi takový vliv,jako člověk na rozjetou lokomotivu.
PS: Pro nevěřící by nebylo na škodu si někde u kamaráda na střelnici vyzkoušet střelbu z kulovnice v noci na pohyblivý cíl. O vitalitě této zvěře jsem se opakovaně přesvědčil minulý týden v pátek, kdy mě lončák 80 kg po ráně z osmičky odešel s totálně zdevastovaným srdcem(výstřel je rozpůlil na dvě poloviny) ca. 90 m od nástřelu a cestou polámal několik stromků.

Autor: Ondřej Smetana | 05.01.2012 00:32
Pozdržený dosled vede lovce spíše k cíly, ukvapený - maří práci, vyčerpává síly.

Tím je potřeba se řídit a vždy zvážit jestli je důležitejší vaše zdraví a život psa, než zvěřina. V létě je to problém, ale už ve tři je skoro šero. V zimě se tomu nic nestane do rána. A hlavně tak to dělám já. Pokud zvážíte, že je dosled nezbytný. Napište prosím zprávou svoji poslední polohu a směr odchodu, někomu kdo by se po vás sháněl. A hodně štěstí ve středověku nejednoho pána kanec zabil při lovu.

Autor: Milan Soukup | 05.01.2012 06:48
xxx

Autor: Honza Král | 05.01.2012 08:27
Kamarád ze sousedního srdužení šel předloni stoupnout do kukuřice ke kališti.Když to zkrátím. Uslyšel funění a asi na 10 metrů před ním vylezl kanec, tak 150 kg. Jak přišel tak odešel. Za chvilku se vrátil a už šel proti kamarádovi z otevřeným svírákem plným pěny a řičel. Zbraně mu prý trčeli tak 7cm ven. Flinta šla z ramene dolů ještě pár kroků a byl odhodlán střílet. V tom se z nedalkého potoka přiřítila očividně menší bachna (zřejmě uslyšela řičení kance) a pustila se do kance. Boj prý trval jen pár vteřin a oba zmizeli v kukřici.Pak bylo prý jen slyšet jak se bachyně vrací zpátky k selatům do ptoka. Když my to hned kamarád volal, ještě se mu třásl hlas a to je to kus chlapa, který má pro strach uděláno a se svou Winchestrovkou mu to na zvěř v pohybu jde velmi dobře. Myslím si že kanec si chránil své teritorium před nevítaným návštvníkem. Podle mě takový by si zasloužil dobře mířenou ránu. Nevím jestli ten samý, ale ten rok potrhal bez jekékoliv výstrahy při sčítání bažantů před hony dva psy.

Autor: Stanislav Haas | 05.01.2012 08:40
Včera jsem četl v časopise "Moje zahrada" zmatený článek, jak babička šla s vnoučaty v zimě na nákup, zlým myslivcům uteklo z obůrky prase a vystartovalo na ně. Naházela vnoučata do závěje a zalehla je, zachránil jí její hrdinný vlčák /pobíhající na volno/, který se s prasetem utkal a zahnal jej za cenu svého těžkého zranění :-):-):-). Jen tak dál a víc, ještě by to chtělo občas z patologie vyškemrat nějakou ruku, nohu a pohodit u cesty a to by bylo v lese pusto od turistů a pejskařů!
To: Pupek - už dlouho jsem se tolik nenasmál.
Na všechno je nějaké přísloví, od "Kdo se bojí, se.e v síni", po"Zbrklých /frajerů, unáhlených, chvátajících.../ jsou plné hřbitovy". To máte jako v truhlařině. Kdo má před stroji respekt, ten může hospodskému ukázat 5 piv, kdo se strojů bojí a nebo naopak si myslí, jaký je machr, ten to už nedokáže :-).
Nezaložíme také vlákno o zranění /příhodách se/ srnčí zvěří? Dvě povídky starých zbrojnošů bych měl :-):-):-) S.H.

Autor: Milan Soukup | 05.01.2012 08:46
xxx

Autor: Radek Chadim | 05.01.2012 09:08
Asi jsem kancomil, ale na mě divočák nikdy vážně nezaútočil, a když zaútočil, tak jsem mu to ještě stihl rozmluvit nebo jsem stihl vyklidit jeho :-) revír. Loni na jaře jak jsem zachytil na videu, jak divočák žene v lese Yorka, jsem stačil útéct a po 30 metrech to divočák vzdal. Letos na jaře zase na mě běželi 3 kusy evidentně si o vlastnictví blízké houštiny se mnou popovídat. Přestože jsem měl flintu na rameni, než bych ji dal do ramene, už bych byl dovežen za sousední vesnicí, tak jsem vzpomněl na knihu od Meynharda, kde on napadení od kňoura řešil roztažením rukou a zařváním, což se osvědčilo i mně, protože divočáci se svezli po zadku a mazali rychle pryč, jak se asi lekli. Letos v září jsem čekal uprostřed posečeného kukuřičného pole pod horizontem a čekal na srnu se srnčetem, kteří zašly za horizont. Po chvilce na horizontu stojí 150 kg divočák. Když mě uviděl, začal mě krásně obíhat po dráze asi 20 metrového kruhu, ale když byl v půlce, tak se otočil a vystartoval přímo na mě a hurá si se mnou pohrát. Měl jsem ho sice v kříži, ale raději jsem velice hlasitě zařval a zase to na něj zabralo. Evidentně se lekl více než já a odskakováním odběhl do 100 metrů vzdáleného zarostlého koryta potoka.
Teda když nad tím tak přemýšlím, tak zase takový kancomil nejsem :-). Zase na každé nebezpečné setkání s divočákem připadá dalších 10, kdy přes to, že mají divočáci v danou chvíli navrch, tak v klidu odejdou.

Autor: Martin Skřivánek | 05.01.2012 09:55
no jenže stačí jedno blbé setkání za život a pamatuješ si to furt :-).Radku takže zařvat na ně. a co tak na ně řveš? neseeer nebo tě zastřelím,tak něco ? :-)

Autor: Milan Soukup | 05.01.2012 10:30
xxx

Autor: Honza Král | 05.01.2012 10:48
Mám jeden hezký příběh z dosledu.Tři roky zpátky jsem při ranní šoulačce zahládl na okraji řepky dva lončáky. Lončáci vyběhli z řepky a krokem odcházeli pryč šikmo ode mně. Zaklekl jsem na polní cestě a na slabšího na přibližně 70 metrů vytřelil (7x57 střela PTS). Lončák bez značení odběhl do řepky. Na nástřelu jsem nenašel ani kapku barvy tak jsme zajel pro svojí jezevčici Binku. Binku jsem vypustil navolno do řepky(se řemenem je to nemožné).Binka asi po 15 metrech začala hlásit, bude veselo mě napadlo. Binka totiž zhaslé prase nehlásí.Puškohled jsem dal z kulovnice dolů a vyrazil k centru boje. Nohami jsem si dělal v řepce uličku, abych měl v případě útoku kam uskočit.Přišel jsem k oběma přibližně na 3 metry a v pokleku mezi stonky zahlédnul černou kouli. První co mě napadlo,vystřelit někam do hrubého, jen ať to neuteče. Jenže co čert nechtěl, nevyšla mi rána (samozřejmě jsem neodjistil) a lončák vyrazil na mě. V té chvíli jsem stačil ješťě přebít, v domění že nemám nabito, a vystřelit víceméně pod nohy na hormadu valícího dosti naštvaného černého rytíře. V místě zálehu bylo pár kapiček barvy. Prohlédnul jsem kalhoty, nohy a zjistil že kromě špinavých nohavic (nemyslím vzadu) mi vlastně nic nedělal. Po nutné cigartece jsem se opět vydal, idkyž s větším respektem, za hlásící Binkou. Binky pozici jsem identifikoval podle chvějících se stonků, o kus dál se chvěly stonky pohybem divočáka. Blíž než na 5 metrů se mi k němu po první zkušenosti nechtělo. Zkusil jsem Binku přivolat a když byla v bezpečné poloze tak jsem z kulovnice nad hlavou vystřelil směrem ke chvějícím se stonkům, prase zařičelo a pryč. Binka opět za ním a začala znova honička. Po chvíli jsem zkusil Binku odvolat a počkat jak se bude prase chovat. Prase chodilo v kruzích a divně chrčelo. Odešel jsem tedy z řepky a po hodině a půl se s Binkou vrátil zpátky. Binka opět hlásila a mě opět polil pot. Lončák už byl ale už zhaslý, Binka si na něj jen bafla. První ranou bylo střeleno zezadu šikmo na měkko, výstřel na středu žeber, druhá rána( zřejmě rána s kulovnicí nad hlavou) trefila shora krk, rána hluboká až k obratlům. Prase vybarvilo dovnitř. Byly jsme tedy s Binkou v pořádku, ona odvedla skvělou práci a já se zapotil při tahání divočáka asi 130 metrů vzrostlou řepkou.Bůh ví jak by to bez psa dopadlo.

Autor: Radek Chadim | 05.01.2012 10:49
Martine, stejně jako na Yorika pěkně po moravsky na ně zařvu "Mazééé pryč" a ono obvykle pryč také maže - na rozdíl od Yorika, ale každý dle své libosti a to, co mu nejrychleji vyleze z hub... úst, protože na básně Karla Hynka Máchy nebo dokonce i aktuální vlastní tvorbu není v dané chvíli moc času :-).
Důlěžité, a to i dle Meynharda, je ukázat protivníkovi, že jsem na první pohled silnější než je on a tím ho odradit od útoku, a zatím to zabírá - sice to je pro mě s mými 65 kg poměrně těžké, tak to pak musím dohnat šarmem a důvtipem :-).

Autor: Pupek | 05.01.2012 11:16
Lovu,přesně jak píše Milan S.Nedělejme z toho vědu,vemte si příklad od sebe.Bydlíte si v klidu doma a okolo vás chodí lidé a je vám to šumafuk.Ovšem v okamžiku kdy vám někdo rozkopne dveře a z řevem vám začne lítat po baráku a střílet tak bud utečete nebo zaůtočíte.Pokud vám to takhle někdo udělá během měsíce 2x asi už si dáte většího bacha.Stejný je to u prasat.Cyklisti a konáci nemají na černou narozdíl od srnčího žádný vliv. U nás jsou některá pole zarostlá zlatobýlem obrovským(až 2m vysoká trvalka tak hustá že ani v zimě když uschne není do toho vidět,to je mor kterého se nezbavíte)a v ní mám vysekané kola neb se tam černé líbí.Slyším černou v 6h jak prochází a buchtuje leč lovit se nedá, není v tom bordelu vidět.Po cestě jdou lidé se psem na vzdálenost tak 20m a prasata jen ztichnou nechají se přejít a vesele žerou dál.Spíše to bude četností naháněk a vyháněním je z jejich "příbytků".Rád lovím z pařezu.Vezmu batoh do něj vrazím polštářek,sednu na pařez u ochozu kde černá přechází a čekám.V letech jako je tento kdy černá na vnadiště nechodí nebo moc málo je to ideální. za 20let se mi nestalo že by na mě černá zautočila při tomto způsobu lovu a to jsme si hodněkrát koukali z očka do světla.Ulovil jsem tak i knoura na 15m,ale vesměs selata a lončáky.Ideální je sníh,ale i bez něj to jde pokud člověk dobře slyší:o)Nahánky jsou podle mě hlavní důvodem častější útočnosti nezraněné černé zvěře.

Autor: Milan Soukup | 05.01.2012 12:13
xxx

Autor: Lukáš Turecký | 05.01.2012 12:27
Jo Milane takové příhody jsou nejlepší. Jako bych tam byl s vámi. Válím se smíchy i u toho počítače :-)

Autor: Pupek | 05.01.2012 12:31
Super Milane nemá to chybu.U nás je taky občas hodně veselo:o) Až se vrátim z práce přidám sem pár story. Jak Jura k 10 štichům na prdeli přišel,můj první lov na pařízku,první fotopast v našem MS nebo velice oblíbený O úspěšném lovu kančího balabána.Zatím lesu lovu.

Autor: Milan Soukup | 05.01.2012 16:57
xxx

Autor: Jan Slavětínský | 05.01.2012 17:51
Už je to pár let.Měli jsme hon na zajíce a jako první leč jsme brali takovou stráň vysokého lesa ,dlouhou přes půl kilometru. Prostě klasika, vrchem při polích šli po křídle strýcové, dole při potoce mladší a hoci,psi a dvě flinty vérem v řadě. Asi v polovině leče byla dole u potoka ladem ležící loučka ,za ty roky prorostlá keři jív a různého bordelu.Byl sníh, krásný den a tak jsme pomalu postupovali po křídle, sem tam padla rána a člověk vychutnával tu atmosféru..Přede mnou šel mladý kluk, který střílel prvním rokem, na předloktí položenou 16 ctku dvojku,kterou mu dal děda, jako svému nástupci a tak pomalu postupujeme ,šlapeme ve sněhu ve stopách těch prvních před námi a za zády slyšíme tlak honců.Mladý přede mnou v té louce mijí keř, který je skleslý a zasypaný sněhem a v tom k němu ze stráně přibíhá fousek.Těsně mine kraj větví a vidím,jak mu kluk rukou ukazuje do stráně se slovy hledej zajíčka...V tom se ten keř nadzvedl, z větví sjel sníh a vyrazil z něj kňour. Tři chlapi šli okolo a nic a v momentě,kdy se tam objevil ten pes,to prase vyrazilo. Protože blíž k němu byl ten pes, začalo rychtovat psa. Vše trvalo pár vteřin. Mladý chvíli šermoval dvojkou,ale naštěstí nevystřelil. Já vyrazil k nim, ale to už pes ležel chvíli na zádech,chvíli na boku a před očima se nám odehrávalo drama. Když jsem k nim dobíhal a v okamžiku , kdy prase překročilo psa a chtělo udělat obrat, hodil jsem kozlici do ramene , mušku na slecho a zmáčkl jsem na něj. Nestačil jsem to ani přebít a po čtyřkách upadlo jako podťaté. Hned jsem to přebil na esball a dal mu pro sichr druhou. Chudák pes měl otevřená žebra až k pleci, tak že zabalit do kabátu a rychle k veterináři.. Dopadlo to dobře,ale od té doby pes chodil u nohy a před černou měl respekt. Mladý chytil barvu a rozmluvil se až po pár pivech a panácích v hospodě, kde se celá věc dlouho probírala..Při bourání kusu jsme našli starou ránu esbalem,která byla pod páteří. Půlku shnilého hřbetu jsme vyhodili a kdo podobné staré zranění viděl, tak mi dá za pravdu, že to je opravdu pro silný žaludek a nesmí se do toho říznout..Věřím tomu, že kdyby ten pes nepřiběhl a nešel těsně okolo zalehnutého kňoura, tak jsme ho všichni přešli a život by šel dál...Těch různých zážitků je moc, možná by to dalo na večerní povídání... Tak třeba v Roudné..

Autor: Martin Skřivánek | 05.01.2012 22:28
Milane to musely být operace :-) :-) :-)! já z nám příběh kdy šli (jeli,jeden na babetě,druhý na stele) dva mladí myslivci kamarádi na čekanou ke kukuřici jednomu přišlo prasátko a vystřelil.na nástřelu nenašli nic.jeli teda pro bráchu jednoho z nich zkušeného myslivce a řekli mu to.tak že teda se tam půjdou podívat.když mu ukázali nástřel tak na zemi sice barva nebyla ale na listech ano.po pár metrech uviděli živé prase a střelec se dal na úprk,jen ten zkušenější kamarád říkal ""Jóny ty voe co mi lezeš na záda". "a na co mám vylézt když tu není žádný strom " :-).prase dostřelili a co ted s ním,auto nebylo tak normálně jako řidiče na stelu běhy na řídítka a Jóna seděl za ním.vypadalo to že řídí divočák. dodnes na to vzpomínáme.

Autor: Martin Skřivánek | 05.01.2012 22:28
Milane to musela být operace :-) :-) :-)! já z nám příběh kdy šli (jeli,jeden na babetě,druhý na stele) dva mladí myslivci kamarádi na čekanou ke kukuřici jednomu přišlo prasátko a vystřelil.na nástřelu nenašli nic.jeli teda pro bráchu jednoho z nich zkušeného myslivce a řekli mu to.tak že teda se tam půjdou podívat.když mu ukázali nástřel tak na zemi sice barva nebyla ale na listech ano.po pár metrech uviděli živé prase a střelec se dal na úprk,jen ten zkušenější kamarád říkal ""Jóny ty voe co mi lezeš na záda". "a na co mám vylézt když tu není žádný strom " :-).prase dostřelili a co ted s ním,auto nebylo tak normálně jako řidiče na stelu běhy na řídítka a Jóna seděl za ním.vypadalo to že řídí divočák. dodnes na to vzpomínáme.

Autor: Ellhenicky | 06.01.2012 07:37
Znáte to asi každý, kdo "musel" střelit srnčí či prase na guláš na leč,svatbu či do tomoly. Samozdřejmě na nic nenarazit a nenarazit.Když už bylo nejhůř, tak jsme společně s kamarádem a se psy, on s bordíkem já s VMO vyrazili a procházeli rákos u rybníka.Psi zde začali vydávat na prase. A pak to probíhalo jak uvádějí kolegové. Snažili jsme se dostat k praseti a ke psům. Když prase slyšelo, že se k němu blížíme, tak šlo proti nám.Raději jsme vyklidili pozice a utekli z rákosí ven. Pak jsme si dodávali navzájem odvahu a vrátili se zpět do rákosí, kde psi stále prase drželi.Třiktát jsme se vrátili, třikrát jsme utekli. Nakonec to dopadlo tak, že se prase naštvalo a přes vypuštěný rybník uteklo k lesu. Na protějším poli jsme viděli, že to nebyl žádný lončák a mohli jsme být rádi, že se nám ani psům nic nestalo.

Autor: Rudolf Husák | 06.01.2012 17:08
Honza Král napsal včera...
Kamarád ze sousedního sdružení šel předloni stoupnout do kukuřice ke kališti.Když to zkrátím. Uslyšel funění a asi na 10 metrů před ním vylezl kanec, tak 150 kg. Jak přišel tak odešel. Za chvilku se vrátil a už šel proti kamarádovi z otevřeným svírákem plným pěny a řičel....
---------------------------------------------------------------------------
Tak zírám, jakých výrazových skvostů se tady na našem mysliveckém webu ještě dočtu. Ten ,,KANEC,, s otevřeným svírákem plným pěny řičel zřejmě proto,že se asi ztratil z nějakého JZD z prasečáku,né?

Autor: martes | 06.01.2012 20:53
Rudo to jsou perly pro Daksla.A taky asi jeden s důvodů proč sem asi nepíše.Viz názor Ládi na škorpíka v leči.Zdenek.

Autor: Martin Skřivánek | 06.01.2012 21:23
Zdeno tys neviděl samopal v leči? já jo,a hádej kde?

Autor: martes | 06.01.2012 21:52
Martine,samopal a škorpík na zbrojáku pro lovecké účely je trochu rozdíl.

Autor: Martin Skřivánek | 06.01.2012 21:58
Já myslím že klasický škorpion nikdo nemá,nenosí a nestřílí dávkama.aspoň teda doufám.

Autor: Tomáš Peroutka | 07.01.2012 01:27
Soudruzi, kontrolní otázka ! A jestlipak víte, jakou kadenci má takový samopal vz. 61 ? Nevíte, šmejdi zatracení, no přeci tatatatatatatatata....

Autor: Fesoj | 07.01.2012 10:11
Ale chlapi, už do mě nerejte kvůli tomu škorpíku, vždyť jsem z něj nakonec ani nevystřelil a je to už kolem čtvrt století stará záležitost... Tenkrát jsem si ho prostě vzal v práci ze skříně - a jelikož ten, kdo to prase postřelil, byl můj náčelník a zároveň střelecký referent našeho MS, věděl jsem, že průser nehrozí - kde není žalobce, není soudce. Koneckonců je to dávno promlčené. Jen dodávám, že zákon nezákon, když už lezu za postřeleným prasetem do zasněžené houštiny, má krátká zbraň své nesporné výhody - nehrozí ucpání hlavně sněhem v tom nejméně vhodném okamžiku ani to, že ti prase vyrazí flintu z ruky, s čímž jsem se setkal již dvakrát. A účinnost náboje 7,65 Browning je při dobře mířené dostřelné ráně na hlavu na krátkou vzdálenost dostačující. Probatum est při dostřelování po dopravní nehodě.

Autor: Milan Soukup | 07.01.2012 11:45
xxx

Autor: Zdeněk Ondruch | 07.01.2012 11:55
Milane, pravdu díš, jako bývalý majitel několika pistolí výše zmíněné ráže 7,65, vím, že je tahle ráže slabá.Dnes už mám 9mm Luger, ale pokukuju spíše po .40 SW, nebo ještě raději .45 ACP-asi nejpříjemnější pistolová ráže. Lovu lesu Z

Autor: Tomáš Peroutka | 07.01.2012 12:05
RE: KKZ - já se na tuto záležitost dívám spíš z jiného úhlu pohledu. Totiž jde o to, že když už budu na zemi a prase mě bude mordovat, tak např. takový Glock v ráži 357. Sig nebo 10 mm Auto mě může zachránit zdraví nebo život. V téhle situaci je mě totiž kulovnice na nic, nicméně ale platí Milane, co jsi napsal, tj. že hodně lidí má problém trefit pistolový terč na 25 m, ne tak čuníka v pohybu.

Autor: rici czech | 07.01.2012 12:08
No jo pánové ale s tou KKZ se nepočítá ,že budete střílet na 25 metrů:-) A pokud je střelec ve stresu tak mu nepomůže ani kulometné dvojče:-))))

Autor: Milan Soukup | 07.01.2012 12:45
xxx

Autor: Leon Zumr | 07.01.2012 13:22
tak si pořiďtě pořádný psi a nemusíte tahat kilo železa v kapse :-)))

Autor: Pupek | 07.01.2012 13:31
Lovu zdar.U nás v honitbě by se nějaká krátká zbran asi občas hodila,od jara do podzimu jsou ty naše rokle zarostlé že nevidíš na krok.Každý náš člen už tahal divočáka z těchto roklí a tak se snažíme lovit tak aby tam pro to prase nikdo nemusel.Proto je u nás dosledů minimum,nepočítám že si dojdu pro kus do 50m od nástřelu.Když už nějaká tahle adrenalínová akce nastane a jedu domů pro psa , vymění kulovnici za ZP 49.Pod hlavně přilepím flastrem silnou baterku(jak nějaký bác komando)a jdeme.Osobně si myslím že brokovnice je pohotová a slug má na krátko nejlepčí stop efekt či jak temu říkáte:o)

Autor: Fesoj | 07.01.2012 19:01
Oni i staří myslivci v horách říkávali, že o tom, zda je kus chovný či lovný, mnohdy rozhoduje i to, zda stojí nad cestou či pod cestou.
Leone, žádný, ani ten sebelepší pes, Ti toho divočáka nezadáví, to zakončení bude vždycky na Tobě. A dnes už krátkou zbraň ani nemám, na dosledy nosím Ižku bez optiky a v noci za prasetem do houštiny nelezu.

Autor: Tomáš Peroutka | 07.01.2012 19:11
RE: Fesoj -ahoj, já si do lesa KKZ beru vždy. Když vidím, co děje okolo nás, tak člověk by se měl více obávat dvounohých šelem,než nějakého čuníka.

Autor: Erika Doležalová | 07.01.2012 20:17
Taky patříme k těm, kteří na dosledy černé chodí zásadně s KKZ, obzvláště pokud se jedná o dosled v řepce nebo kukuřici. Neumím si představit, jak tam šermuju kulovnicí, no a když se pak táhne prasátko ven z lánu, tak KKZ se taky podstatně líp nese, než dlouhá flinta, která spíš překáží. Psa tam klidně pustím, ale to je spíš na "odvedení pozornosti", jak psal Josef, prase nezadáví a nakonec stejně ke kusu musí někdo z člověků :-)

Autor: Jan Slavětínský | 07.01.2012 20:30
KKZ je dobrá a do budoucna bude nutná a hlavně v lokalitách s vyšším výskytem černé. Dosledy a ranivost bych ani neřešil. (Šluknovsko, Tachovsko ,tam už je dnes obnova...)

Autor: Fesoj | 07.01.2012 21:18
Jenom k tomu tažení uloveného prasátka /i jiné zvěře/ - já nosím ruksak s kovovou konstrukcí. V něm mám vždy řemínek s karabinkou /doslouživší vodítko/. Smyčku zaháknu za zbraně nebo za krk srnčího či vysoké, karabinku připnu na spodek kovové kostry. Mám volné obě ruce, je to o hodně pohodlnější a tolik se nenadřu.

Autor: Leon Zumr | 08.01.2012 11:53
Fesoj nejde o to aby pes kus zadávil ale o to aby ho zastavil a dokázal udržet což je u tradičních plemen problém proto že dnešní myslivec neuznává to co naši předkové po staletí vytvářely tak máme z norníků honiče z ohařů barváře z honičů slídiče pod nohama atd.

Autor: Erika Doležalová | 08.01.2012 13:31
Leone, já osobně teda velkého psa do husté a vysoké řepky nepustím, stačí jedna jediná chyba a je po psovi.. Do takového terénu jedině malého mrštného psa, ale zase - jak má 7-10tikilový psík udržet postřeleného (třeba i metrákového) lončáka??? Mít kopova nebo jiného specialistu nemůžu, jsme polní honitba, prase lovíme "vzácně" a mít kvůli jednomu-dvěma uloveným divočákům za rok honiče je asi nesmysl, ne?

Autor: Fesoj | 08.01.2012 16:13
Leone, samozřejmě - ale když mi ten pes zaštěkává prase v houštině a nepustí ho z místa - Ty ses ještě nesetkal s tím, že jsi v takovéhle situaci prostě nemohl dostatečně rychle dát dostřelnou ránu, protože jsi měl lauf plný sněhu ? A to nemluvím o tom, že když si Tě v takové situaci postřelené prase všimne, vyhodnotí Tě jako nebezpečnějšího nepřítele a věnuje Ti svou milou pozornost, pes nepes. A nemusí jít zrovna o kňoura, někdy po Tobě vyjede i pětadvacetikilové sele - a i kousnutí od něj bolí.

Autor: Honza Král | 09.01.2012 08:48
Honza Král napsal včera...
Kamarád ze sousedního sdružení šel předloni stoupnout do kukuřice ke kališti.Když to zkrátím. Uslyšel funění a asi na 10 metrů před ním vylezl kanec, tak 150 kg. Jak přišel tak odešel. Za chvilku se vrátil a už šel proti kamarádovi z otevřeným svírákem plným pěny a řičel....
---------------------------------------------------------------------------
Tak zírám, jakých výrazových skvostů se tady na našem mysliveckém webu ještě dočtu. Ten ,,KANEC,, s otevřeným svírákem plným pěny řičel zřejmě proto,že se asi ztratil z nějakého JZD z prasečáku,né?
----------------------------------------------------------------------------
Rudolfe jen do mě ať je po mě.
Kanec byl uveden z důvodu, že jsem příběh psal na lovuzdar.sk (a sem jen skopíroval) a pro slováky je kanec bližší pojem než kňour. Mám chyba.
Že má prase ryj vím taky, ale i encykolpedie myslivosti uvádí ústní otvor divočáka jako svírák. Popis těla: hlava (a), slechy (b), světla (c), ryj (d), svírák (e) s lizákem a chrupem (špičáky kňoura v horní čelisti - klektáky, v dolní čelisti - páráky, společný název - zbraně, špičáky bachyně - háky); krk (f), hruď (g) s plecemi (h) a komorou (ch), hřbet (i), štětiny na hřbetě tvoří hřeben, bedra (j), břicho (k) se slabinami (l), kýty (m), běhy (n) se spárky (o) a paspárky (p), pírko (r).
Další projevy černé zvěře. Prase všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Prase chrochtá, funí, mlaská, kňour zbraněmi klektá, seká, selata kvičí.
Výraz pro to co předváděl kňour před kamarádem jsem v popisu nezahlédl.
Myslím si že by si tedy na mě Pavlík moc nezgustnul. Ale nic ve zlém!

Autor: Martin Skřivánek | 01.05.2013 08:05
Včera ráno při návratu z čekané kamarád cestou k autu šoulal a když se otočil byl před ním asi metrákový kňour,lovit nechtěl tak zakašlal a kňour na něj zaútočil.před výpadem uskočil za strom.co si o tom myslíte?

Autor: rici czech | 01.05.2013 09:49
Že ho měl plesknout mezi světla:-).Evidentně agresívní,nemocný či poraněný jedinec.Pravděpodobně má špatnou zkušenost s člověkem z naháněk. Raději nedomyslet až se takhle postaví někomu jinému ,houbaři, dítěti apod.,kteří nebudou tak pohotoví.

Autor: Radek Chadim | 01.05.2013 10:00
Přesunutý příspěvky z nově založeného tématu Napadení kňourem.

Autor: strejda zajíc | 01.05.2013 11:50
Možná se kňour pouze spletl,nevěděl o co jde a zdálo se mu to moc blízko,tak to zahnal.Mně se kdysi stalo něco podobného,když na mne zaútočila metráková bachyně.Koncem října,od cca 30 kg selat a zřejmě(vítr šel od ní ke mně)nedokázala na těch 25-30 m,na které jsme se v noci potkali,vyhodnotit o co se jedná a tak to chtěla zahnat.Osobně si myslím,že mne považovala za cizí velké prase.Prostě jsme to viděli oba blbě,ona ale hůře dopadla,protože skončila dva metry přede mnou s prostřelenou hlavou.
Pokud by byl pašík postřelený atd.,zřejmě by v útoku pokračoval.Já bych se přikláněl k tomu,že byl překročen tzv."respektdistanz"(krásné české slovo,co?)-únikova vzdálenost a tak to řešil útokem,dost možná simulovaným,když kamaráda "nesežral".

Autor: Fesoj | 01.05.2013 15:16
S něčím podobným jsem se setkal už několikrát. Bachyně od selat, nevěda, oč jde, pomalu postupuje proti člověku a výhružně funí. Účelem je přinutit ten neznámý předmět k pohybu a následně ho identifikovat. Když ke mně došla cca na 15 m /klečel jsem na strništi, mířil jsem na ni, střílet jsem nechtěl/, začala mne obcházet, aby se dostala do větru. Ale předtím, než se vydala ke mně, nějak "znehybnila" selata, že je vůbec nebylo vidět. Jakmile mne navětřila, následoval velice rychlý úprk celé rodiny.

Autor: prroud | 01.05.2013 16:17
Tomu rikam moudro zkusenosti,kdyz se chces vyhnout pruseru s prekvapenym predatorem,nech se poznat,to vetsinou opravdu funguje,kdyz se s nim nechces potkat vubec,davej o sobe vedet,kdyz te nelovi,vyhne se ti,jak prekrocis jeho bezpecnou vzdalenost(kazdyho zvirete),pocitej s utokem ze zoufalstvi......proud

Ty pribehy v tomhle vlakne jsou paradni chlapi,pocetl jsem si,diky:-)

Autor: Martin Skřivánek | 01.05.2013 16:54
pak se mi někdo může divit že si pískám když jdu z posedu :-) :-) :-).

Autor: Leon Zumr | 01.05.2013 18:51
to já jsem ticho nebo beru bulla aby mě nesežral bezdomovec :D