Dnes je 18.10. 2017. Slunce výchází v 7:23 a západá v 17:59 | Měsíc výchází v 5:34 a západá v 17:55

Lovecká horečka



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Josef Hanzlík | 19.01.2011 09:09
Kolegové,máte ji též a víte co s tím?Přijde-li mi černá,daňčí,muflon,nebo škodná,jsem absolutně v klidu.Jakmile mám lovit srnce a není to na honem,tedy vím-li o něm dopředu a přichází-li mi pomalu,rozsypal by se podemnou posed a někdy musím odložit flintu a nelovit,protože nejsem schopen udržet bod nejen na komoře,ale snad ani na celém kusu.Mívám pocit,že mi jde o život,že snad musím dostat infarkt.Co vy?

Autor: Martin Skřivánek | 19.01.2011 09:29
nejlepší je když není čas na horečku :-).když je to dlouho taky mám někdy infarktové stavy.

Autor: Erika Doležalová | 19.01.2011 09:35
Když vím že nebudu lovit, jsem absolutně v klidu, jinak je to mnohem horší :-) Příklad - čekám na srnce a první přijde srna, zkusím si posadit kříž na komoru a bod se ani nehne.. Pak se objeví srnec a ikdyž je třeba ještě 300m daleko, klepe se se mnou celý posed :-) A naprostý souhlas s Martinem, když není čas, je to nejlepší. Měla jsem to tak při lovu prvního kusu černé, vybrala jsem chromého lončáka, jenže všichni byli zalezlí v odchyťáku na muflony, najednou se vyhrnuli a utíkali do lesa a kulhavé pomalu za nima, nebylo na co čekat, takže rychle tečka-napínáček-bác.. Lovecká horečka přišla dodatečně, když jsme zkoušeli jestli je prase zhaslé a já ho zkoušela na pět metrů trefit sněhovou koulí - nemožné! :-))

Autor: Daksl Kopov | 19.01.2011 09:43
Pepíčku,podívej se do občanského průkazu na rok narození a sežeň si odvoz do Pelhřimova.Cestou se stav u mě,pojedu rád!!
Ještě přidám -třesavku mám i když vidím mladší slečnu!!:))))))

Autor: Josef Hanzlík | 19.01.2011 09:51
To je u Tebe,milý příteli,zcela pochopitelné,neboť Tvá zbraň postrádá na tuto kategorii řádné ráže!

Autor: Karel poslík | 19.01.2011 10:43
Loveckou horečkou trpí do jisté míry každý, ale každý tento psychycký stav jinak zvládá. Poradil bych asi toto.Když přijde ten správný srnec, pokus se sám sobě vsugerovat myšlenku, že není odstřelový a že na něj rozhodně střílet nebudeš. Prostě si řekni NE, tebe dnes lovit nebudu. Jen tak cvičně si ho prohlížej puškohledem,horečka trochu odezní a zjistíš , že kříž sedí na komoře. Potom nesmíš na nic čekat. Jeden velmi zkušený myslivec mi kdysi říkal, že loveckou horečku má každý, ten co tvrdí že ji vůbec nezná tak buď lže nebo není myslivec, ale jen chladnokrevný odstřelovač. Zdar Karel

Autor: Pavel Neumann | 19.01.2011 11:20
Taky tím trpím :o) ať je to černá nebo liška. Fakt je nejlepší, když to jde rychle, to se rozklepu až je po všem :o)

Autor: Jan Slavětínský | 19.01.2011 11:31
Mě pomáhalo si "v duchu" povídat a opakovat si slova, která mi vštěpoval otec i jeden kolega z MS,když jsem začínal,který už dnes je na tom pověstném mysliveckém nebi. Dokola jsem si opakoval "nechvátej,počkej až se natočí,tak pojď blíž.." Ty slova v duchu potlačí vnímání lovecké horečky a vzrušení.
Po letech jednou přijde den, že z dalšího loveného divočáka je už dvoustý kus,totéž u srnce a člověk zjistí, že ho nemusí za každou cenu ulovit jako toho 5. nebo 10. a už si nemusí v duchu opakovat žádná slova, protože ty se tak vryly do automatického chování a jednání, že se z lovecké horečky stane příjemné vzrušení, vzrušení podobné ,jako když "manželce nebo milence stahuješ kalhotky"....

Autor: Radek Chadim | 19.01.2011 11:39
Taky se musím přiznat, že jakousi horečkou při lovu trpím. Je zajímavé, že je někdy větší a někdy menší. U mě hodně záleží na celkovém psychickém stavu při lovu - když jsem po celém dni večer unaven, a pospávám na posedu od doby, co na něj přijdu, a pak procitnu a mám lovit, tak obvykle žádnou nemám, prostě vezmu flintu, v klidu zamířím a lovím. Když jsem naopak natěšen celý den, že mně zvěř pěkně chodí a že bych zas po roce :-) mohl něco ulovit (sám si tak vlastně vytvářím jakýsi psychický nátlak :-)), tak jí mám obvykle velkou.
Největší mám při lovu divočáků, ono to taky bude asi tím, že se špatně loví, protože jsou většinou v pohybu, většinou fouká špatný vítr a divočáci mě můžou kdykoliv navětřit, a proto jsem nervozní. Taky letos u řepky jsem zjistil, že je to četností loveckých příležitostí, když mě každý večer přicházeli stejní divočáci zhruba ve stejný čas, tak po třech dnech už žádná horečka není, i kdybych se nějakého rozhodl lovit, a to bych si poté tu ránu v klidu konečně vychutnal.

Autor: Josef Hanzlík | 19.01.2011 11:41
Jane,krásné přirovnání,jen dodám,že už nejsem žádný zajíc,něco už jsem ulovil,ale tu klepotici mívám hlavně na toho srnce.Když mi jdou čuníci tak občas taky,ale v tomhle případě se ji rychle zbavím,i za pomoci toho zaříkávání.Ale ten srnec.....

Autor: Erika Doležalová | 19.01.2011 12:48
Jenda Sl. to napsal moc pěkně. Ale třeba u mě právě to "zaříkávání" nefunguje, naopak je to pak ještě horší, protože čumím na srnce, který je daleko a říkám si právě to "mám čas..o nic nejde..tak pojď.." a on udělá krok dva tři..a zas nic tak zase "tak pojď, neboj.. :-)" a zase pár kroků a já se začínám klepat víc a víc a víc :-)
U prasat je to úplně katastrofa, protože tím, že u nás nejsou, tak je pro mě "setkání s nimi" úplným svátkem a podle toho to taky tak vypadá :-) Nejvíc v klidu jsem když vím že střílet nebudu :-) Když jsem lovila posledního divočáka 2010, tak když mi pak 5 minut po ráně přišla další skupinka, byla jsem v klídku jakobych koukala v obýváku na televizi a ještě jsem zkoušela co všechno "vydrží" (zapálila jsem si..zakašlala..klepla s okenicí.. :-)
Naštěstí se u mě lovecká horečka projevuje "jen" dokud nezamířím (při čekané v pšenici jsem se snažila ujistit se, že ten srnec je opravdu "ten!" a nebyla jsem schopná v klidu udržet dalekohled :-) Jakmile ale dám kus do kříže, tak třesavka končí - naštěstí, jinak bych nikdy nic neulovila :-)

Autor: Miroslav Šafr | 19.01.2011 13:03
Také při lovu srnce trpím podobným problémem. Je to však asi tím, že lovím pouze jeden kus ročně (někdy ani to)a to v dané věkové třídě a tak cítím velkou zodpovědnost za výběr správného kusu. Po měsích soustavného vybírání jsem již na něj tak naštvaný, že ho odstřelím docela s chutí a žádné problémy s třesavkou již neřeším. Podobné je to i u černé, když jsem si jist správného odstřelu tak je to v pohodě.

Autor: Stanislav Haas | 19.01.2011 13:20
Třesavka, to ještě jde, ale ze mne se stal od léta kardiak a to je teprve dílo! Jak se ozve někde poblíž lámání, pumpa se splaší, honem hledám po kapsách prášek, ty jsou pochopitelně většinou v autě nebo doma, to je adrenalín. Jinak třesavkou jsem trpěl také, nejlepší je, když na ní není čas. Jak jsem něco dlouho "popásal", čekal na natočení, krok od rudlu stranou, tak to bodík skákal nahoru a dolu.

Autor: Harald Altmann | 19.01.2011 15:00
Nevím čím to je, ale já se rozklepu jak kdy. Nedávno se mi stalo, že sem se při namíření na lišku tak rozvibroval, že jsem nebyl schopen střílet. Flintu dolů a po chvilce nový pokus, který už vyšel. Ale stejně i po ráně a obvyklé cigaretě jsem měl ještě asi 20 minut takové vnitřní napětí. A to už jsem ulovil hodně lišek. U srnců a u srn je klepavka běžná - alespoň u mě. Bojím se, abych to nerozbil a o to víc to pak člověk zku.ví. Na podzim jsem ulovil srnče. Rána byla více dozadu. Když jsem k němu přišel, tak ještě žilo. Zvedlo hlavu a po pohledu do jeho světel jsem měl chuť zlomit flintu a vykašlat se na lov. A tak jsem se rozklepal, že to bylo málem na infarkt. Celej večer jsem měl zkaženej.

Autor: Ivo Ondráček | 19.01.2011 20:30
U mě jednoznačně vede letošní raní šoulačka ze začátku června. Na nizoučkém obilí jsem proti proužečku vycházejícího slunce v dalekohledu spatřil srnce. Když jsem viděl tu změť výsad, málem jsem šel do kolen. Předběžně vypadal na nerovného desateráka s cca 8-10cm dlouhými výsadami. Zakleknul jsem za stoh, opřel trojnožku a čekal na světlo. Už za slušné viditelnosti jsem snad posté mrknul dalekohledem, zda už půjde poctivě obeznat i jeho přibližný věk, přesný tvar paroží atd. a...srnec potřásl hlavou a 80% "výsad" bylo na zemi- že měl v paroží zapletené stvoly trávy by mě ani ve snu nenapadlo- ten optický klam byl dokonalý!!! Ještěže nejsem z těch rychlých střelců, to by mi ta unahlená rána i trofej pěkně zhořkla...Každopádně ve výsledku to byl skutečně odstřelový srnec 3VT se zajímavou trofejí zpátečníka, ale v tu chvíli jsem byl tak rozhozený, že na nějaký lov nebylo pomyšlení. Dalších několik čekaných bylo bezvýsledných, zahlédl jsem ho pouze jednou, pak zmizel. Počítám, že se s ním shledám na výstavě trofejí v sekci vedlejšího sdružení...:)

Autor: Jan Rys | 19.01.2011 20:48
Až mě opustí lovecká horečka, to krásné vzrušení, které nezasvěcení nepochopí, tak přestanu lovit. To by nebyl lov, ale poprava, zabíjačka. Je to stejné jako v sexu.

Autor: Jaroslav Miňha | 19.01.2011 20:58
Haralde, a teď si představ, že střelíš srnče a srna se od něj nechce hnout ani když jsi třicet metrů od ní a pořád jen pobíhá okolo a čeká až se zvedne. To je prostě skvělý, já jsem se tenkrát nevyspal a zařekl jsem se, že už mláďata lovit nikdy nebudu. Časem to vyšumělo, ale doteď když mám střelit srnče, nadšený z toho nejsem.
Ale k té horečce. Mám jí od začátku a mám jí pořád. Když delší dobu neulovím, zvětšuje se a naopak. Asi to bude pro mojí psychiku otázka zvyku. Pomáhám si tím, že se snažím opřít kromě levé ruky (jsem pravák) i pravý loket a zadržet na chvilku dech v půlce výdechu. Mně to pomáhá hodně, zbraň to ustabilizuje, ikdyž stopro to u mě asi nebude nikdy.