Dnes je 12.08. 2020. Slunce výchází v a západá v  | Měsíc výchází v a západá v

Dnes



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Radek Chadim | 01.08.2012 09:27
Srpnové dnes.

Autor: Honza Král | 01.08.2012 10:54
Dneska určo nepůjdu na modrokabátníky. Vyrazím na ně až zítra. Jsou u nás v celkem hojném počtu, tak se snad zítra psíci vyblbnou při dohledávkách a společně domu přivezeme chutnou divočinu.

Autor: Ivo Ondráček | 01.08.2012 22:54
Dnes jsem omrkl holoubky, na drátech jich sedělo něco ke čtyřiceti. Ale sletět do stromů k vodě? no depaaak. Zítra je zkusím jinde. Večer jsem byl u "liščí kukuřice". Napřed to zašustilo, pak z kukuřice vykoukly parůžky. Jen jsem kouknul optikou a už jsem odjišťoval flintu. Pak se ukázala hlava a krk a zase jsem zajistil a jen se kochal. Roček, jedna delší, jedna kratší vidle vysoko nad slecha, výsady o síle pořádného chlapského prstu. Tož toto, to sem u nás eště neviděl! Škoda, že já blbec nechal doma dalekohled, s mobilem bych přes dalekohled na ten kousek dokázal udělat alespoň jakés takés foto, abych se tu podělil o tu krásu. Jak říkám, škoda, z toho jednou vyroste srnec...

Autor: Karel poslík | 02.08.2012 06:07
K hřivnáčum jsem se musel odpoledne přiblížit bodláčím a kopřivami, jenže jsem je ze země v řepkovém strništi pořádně neviděl.Došel jsem sice na dostřel,ale ani jsem nevěděl , že už jsem tak blízko. Vylétla hlídka a začali se zvedat ostatní. Rychlým tuplem se mi podařilo na nějakých 25m střelit dva a zkusil jsem fofrem přebít. Dal jsem tam kvapně jen jeden náboj (druhý spadl na zem) a vystřelil na opozdilce, který se zvedal mezi posledními. Také šel k zemi. Flinta po Black-starech v autě pěkně voněla a docela mi to spravilo náladu po hektickém pracovním dnu, který jsem zahájil z pohotovosti už ve tři ráno. K večeru mi to nedalo a šel jsem s kulovnicí jen tak kousek „za barák“ rozhodnut, že se vrátím do půl desáté a půjdu spát. Našoulal jsem až na vysoký násep také nad řepkovým strništěm a z výšky pozoroval mladého nadějného srnečka. To on mi jako první prozradil, že se před ním něco děje, a také se dělo. Hustým podrostem se blížila statná bachyně s ještě pruhovanými selaty, které bylo v porostu vidět jen občas. Zato po poli, asi o 50 m níže, souběžně s nimi šla mladá bachyňka cca 35kg. Bylo to jasné a rychlé rozhodnutí. Dlouho už jsem neulovil prase za takového světla. Vsedě na zemi opřen levým loktem o koleno jsem ho střelil asi na 120 m na zadní komoru. Díky terénu se muselo přepravit dlouhý kus ručně, pročež jsem zajel pro kolegu, který se chystal také na čekanou. Ve dvou se to lépe táhne, což zde platilo doslova. Když bylo pověšené doma. Šel jsem do sprchy a Jarda na své oblíbené místo v nedalekém lese. Ještě jsem nespal, když jsem otevřeným oknem uslyšel výstřel. Tož jsem se začal rovnou oblékat a za chvilku zvonil telefon. Bylo tam. Sele do 25 kg. Tak jsme táhli pro změnu lesem do kopce podruhé. Než jsem zalezl znova do postele , byla půlnoc. Byl to pěkný začátek srpna. Zdar Karel

Autor: Martin Skřivánek | 02.08.2012 08:45
Karle to tam teda máte pěkný revír.prasata střílíš pořád,možná víc potěšili ti holubi.Lovu zdar!

Autor: Radek Chadim | 02.08.2012 10:05
Po tři večery jsem honil divočáky po poli a nic. Vítr z večera vždy fouká z východu, což je u nás na dvě věci, a pak se navečer a v noci točí jako dřívejší stadium koprolitu pod splavem :-), takže nechci sedět hned u lesa a chci si je nechat vyjít na řepkové strniště, a oni jak vylezou, tak chvíli ryjí u lesa u hranic a pak to vezmou rychlým krokem prostředkem pole do míst, kde se nedá lovit ani kvůli bezpečnosti střelby, ani kvůli vzdálenosti.
Tak jsem včera zkusil jít na kazatelnu na křižovatce, před půl desátou u vedlejší "mé" kazatelny vylezla liška a šla zkontrolovat zakopané vnitřnosti od srnca, ale bylo to přes 200 m, tak jsem zůstal v klidu a čekal, jakým směrem se vydá, ale jak už to tak s liškou bývá, po chvíli zmizela neznámo kam.
Za 10 minut po lišce ta má nevděčná tlupa vylezla za horizontem, tak jsem ji zprvu ani neviděl, jen slyšel, chtěl jsem ji těch 500-600 m došoulat, ale naproti mě z lesa vylezli ti 3 samotní větší divočáci, asi ti, co minule šli kolem mého vnadiště. Tak jsem si je prohlížel v dalekohledu, pak i v puškohledu, ale zdáli se mi větší než minule, navíc byli pořád nějakých 130 m daleko. Pak si dali pauzu a normálně si na poli lehli a leželi jak někde v krytu, jestli mají malá selata, co na strništi nejsou vidět, nebo jsou to jen nezkušení lončáci, které začaly bolet nožičky (běžičky nezní moc hezky), nevím, ale žádná selata jsem u nich neviděl, tak jsou to asi lončáci nebo nevodící lončačky. Byl jsem stále rozhodnut jeden kus ulovit, kdyby přišel blíž, ale po asi 20 minutách se zvedli a odešli opět směrem k lesu. To moje tlupa zatím přešla přes horizont od lesa a dobrých 600 m daleko začala zcházet k mezi a k mé přístupové cestě, slezl jsem a šoulal jsem jim naproti, než jsem je doběhl se západním větrem přímo k nim, z pole byli pryč, proto poslouchám, kde to bude praskat a nikde nic neslyším. Začíná se tam vytvářet nějaký divočácký bermůdský trojúhelník :-), už se mi podruhé za dva večery stalo, že divočáci vlezou do fest zarostlé meze, 2x to zapraská a je ticho, jsou pryč, neznámo kde, přitom je tam elektrovod s velice hustým mladým porostem pod ním, zarostlý potok a různé zmole též velice zarostlé, takže kdyby tam lozili divočáci, museli by být slyšet na kilometr, ale je tam ticho jako v hrobě, a to ta tlupa má kolem 20 kusů. Čekal a poslouchal jsem do půl jedné a nic, tak jsem se u auta ještě podíval do pšenice na hřbety, ale včera ani druhá tlupa nepřišla - nebo byla daleko, tak jsem to zabalil, ale dneska, dneska už na ně vyzraju :-).

Autor: Fesoj | 02.08.2012 11:14
Já snad letos tu smůlu neprotrhnu nikdy... Večer jsem si sedl na jeden ze svých oblíbených posedů /tam co jsem předtím naservíroval ty ryby/. Bylo opravdu krásně. Mezi 9. a 10. mi až pod posed přiběhl zajíc a před setměním jsm chvíli pásl laň. Byla slabá, ale nevzdálila se od kakamrdí pod elektrovodem, nebyl jsem si jist, zda tam nemá koloucha, nejspíš ano, tak jsem raději nestřílel. Zato všude okolo padalo ran jak u Stalingradu, napočítal jsem jich nejmíň 10. Později se objevil i jezevec, ale sotva jsem ho přečetl a zase se ztratil. Sedím dál, obloha se malinko zatáhla, na prasátko by to šlo vystřelit bez problémů, ale světlá liška na světlém drnu, na to se svýma očima a optikou nemám. Ale vítr rozfoukal mraky a už ji vidím. Na druhé straně louky, v dalekohledu se jeví jako světlejší flíček, v puškohledu ji vůbec nemůžu rozeznat a jen si tam tak sedí dobrou čtvrthodinku. Pak se začala pomalu přibližovat, tak jsem doufal, že přijde na takovou vzdálonost, aby šlo kloudně zamířit. Přišla, což o to - jenže mezitím Měsíc opět zalezl za mraky, takže ze střílení sešlo a když opět posvítil, byla lištička už kdesi v pr..yč. A jako na potvoru téměř v její stopě za plného měsíčního světla přišel srneček, podle mne nadějný mladík, silný ve zvěřině, paroží sice v měsíčním světle k nepřečtení, ale vzhledem k postavě bych asi nestřílel, i kdyby to ve dne bylo. Být to tak lištička, to by se to lovilo.. Odešel někam za svými záležitostmi, pak si někde v lese s dalším kusem vzájemně vynadali - no a když se obloha znovu zatáhla a začalo to studeně foukat, šel jsem krátce po jedné jako obvykle s bžundou domů...

Autor: Karel poslík | 02.08.2012 11:52
Zdar! Je to pravda, na ty hřivnáče jsem se už opravdu těšil. Letos je tu s nimi nějaký problém. Jindy touto dobou jich bylo kolem polí a strnišť stovky a dnes je tu a tam malé hejnko nebo jenom dvojice. Přitom na jaře a začátkem léta to vypadalo velice slibně. Já to dávám m.j. do souvislosti s letošním zahnízděním sokolů stěhovavých v areálu Unipetrolu. Na jednom z komínů se v instalované budce usadil párek sokolů a dokonce se jim podařilo odchovat mláďata. Vše se odehrálo pod kontrolou a ochranou ornitologů. Z počátku jsem sledoval zvýšenou ostražitost hřivnáčů a nyní i jejich úbytek. Jen mi nejde do hlavy, proč se nesnížil spíše stav těch zdivočelých holubů z okolních měst a obcí, kteří do polí také vylétají. Přece to pro sokola musí být jednodušší kořist než ostražitý hřivnáč. Když zajedu o deset nebo dvacet kilometrů dál, je tam hřivnáčů habaděj. Možná s jejich výskytem pohnou ještě stále probíhající žně. Karel

Autor: Martin Skřivánek | 02.08.2012 12:46
tak teď teda nevím.včera jsem zahlédl dravce a připadalo mi to taky jako sokol.nikdy jsem ho ale neviděl tak si nejsem jistý..

Autor: Jan Slavětínský | 02.08.2012 13:15
Karle ,Lovu zdar! Ještě minulý týden jsem měl dvě místa, kde bývalo ráno možná ke stovce hřivnáčů. Během týdne v okolí srazili řepky a žně také pomalu končí a mílí hřivnáči se někam přestěhovali...Byl jsem včera i dnes ráno a pouze ze zoufalství jsem umazal laufy na jednoho táhnoucího holuba v nějakých sedmdesáti metrech, který mi táhl nad loukou. Předsadil jsem mu poctivě, ale jen udělal oblouk a pryč. Za to denně potkavám nebo připískám minimalně dva odstřelové srnce, ale jaké ! Jako kdyby to věděli...

Autor: Roman Voříšek | 02.08.2012 13:48
Karle, Lovu Zdar!
Včera jsem byl natěšený celý den, až s otcem vyrazíme na známá místa, kde se hřivnáčí chladí. No, prošli jsme to poctivě, až z nás lilo, a nic... Chvilku jsme zasedli pod velikou vrbu a nakonec ten jeden lauf u mé dvacítky také umazal, čtyřka brok a modrokabátník stejně neslyšel...
Snad se zadaří jindy.

Autor: Tomio | 02.08.2012 15:24
Tak včera zesekli prasečí řepku a hádejte co z toho vyběhlo :-), samozřejmě čistá nula. Ty prasata mají snad u nás telefon na agronoma.
Dneska ráno 4lopatáči, tradiční bílá danělka, jakoby věděla, že nemám foťák a daněla s dančátkem.
Srnčí říje v plném proudu. Pro Jendu S. to si piš, že to vědí, za poslední týden neviděl jiného srnce než šesteráka, a nadějného ročka. Někdy si říkám, kde se ti velcí srnci schovávaj do říje. Jen jednoho silně zpátečního šeteráka, jenže ten je zase váhově nad 20kg.

Autor: Fesoj | 02.08.2012 15:48
Tomio, je-li to skutečně "starý pán", tak bych ho na Tvém místě ulovil - ještě jsem se nikdy nedoslechl ani nedočetl o tom, že u starého zpátečního srnce by se mělo čekat s odstřelem, dokud nezhubne.

Autor: Honza Král | 03.08.2012 09:25
Včera jsem vyrazli s kolegou na holuby. Střelili jsme ve spolupráci jednoho. Hřivnáči vidět jsou, ale máme hodně řepných strnišťat, tak si mouhou vybírat kam zrovna vyrazí. Kolegu málem srazil srnčí pár při svém milostném nahánění. Zkusili jsme změnit lokalitu a ejhle tam sekali řepku. Zastavím u malého lesíku, že se podíváme jak jim to jde od lišty a v lesíku vidím pohyb, říkám si kočka, a ono sele tak 12 kg. Psa jsem radši nechal u nohy, aby nedošlo k bitce a šli jsme se podívat jak sečou. Řidič tatry, myslivec od sousedů podal zprávy o tom kolik bylo kde v řepce černé a zdá se že "mrtvé řepky" byly plné divočáků. Ráno za bouřky a deště jsme vyrazli s bratmi na lov srnců. Já se svým hostem viděl 10 srnců, vesměs slušných, jednoho vábnička Buttolo vyrajcovala, že za námi málem vylezl na kazatelnu. Viděli jsme snad 10 zajíců, pár hejn hřivnáčů a za šera čárovala po ječném srništi liška.No, hostovi se kromě prvního srnce ostatní, které jsem mu nabídnul nějak nezamlouvali. Si chlapci začali nějak vybírat, jen aby nepřebrali. Večer a ráno jdeme zase.

Autor: Jan Slavětínský | 03.08.2012 20:31
Tak jsem se byl navečer jen tak cournout s brokovnicí. Vypadalo to na bouřku, tak jsem raději volil krátkou procházku loukou podél přítoku k rybníku, lemovaného několika starými vrbami.Najednou slyším zaplácat letky a hned z krajní vrby mi vytáhli dvá hřivnáči. Stačil jsem se srovnat s tím druhým, metr před něho a jen vidím ,jak pustil peří a sbalil se v ráně. Prostě osmička brok ve Fortuně platí i nad čtyřicet kroků. Z té ranky jsem měl radost. Lovu zdar.

Autor: Radek Chadim | 04.08.2012 01:52
Včera přes den posekli družstevníci pšenici u kukuřice. Předchozí večery jsem seděl 600 m od kukuřice právě u té pšenice, ale pač nebyla posečená, počítal jsem jen hřbety, i když ani né na 100 m, divočákům má přítomnost i se špatným větrem vůbec nevadila. Když jsem tedy včera ve čtvrt na deset přijížděl, vypadalo to na bouřku, po prohlédnutí nového strniště jsem u lesa na 600 m viděl už první tlupu černé asi o 15 kusech. Sedl jsem k cestě jako předchozí večery a čekal, jestli začne pršet - kukuřice z onoho místa je taky přibližně ve vzdálenosti 600 m, ale divočáci předchozí večery pšenicí došli vždy až k mému místu, tak jsem byl zvědav, jak se situace vyvine po posečení pšenice. V deset vyrazila další tlupa přímo proti mě z kukuřice a zaběhla do prostřed posečeného lánu pšenice - asi 25 divočáků chodilo sem tam, ale blíž než na 250 m nepřišli. V půl dvanácte zatáhli do lesa, ta tlupa u lesa zašla za horizont, ale občas jsem slyšel kvičení. Zpočátku jsem nevěděl, odkud to přichází, tak jsem se zvedl a kolem auta jsem kousíček pošoulal po cestě spojující mou čekací cestu a cestu vedoucí podél kukuřičného lánu. Nalevo od cesty asi 150 m od posledního domu je zarostlá zmola vysokým plevelem, na jejím kraji stáli 3 divočáci - zase 3, říkám si, jestli jsou to ti moji 3 (skoro jako v pohádce Tři veteráni :-)), co je občas vidím samotné se toulat. Když přišli na 150 m po větru, navětřili mě a dali se do pohybu podél zmoli. Ve zmoli to začalo praskat a šustit a přes strniště do kukuřice začali přebíhat korálky, mým odhadem něco mezi 30-40 kusy, velci, malí, ledajací. Když zalezli do kukuřice, ze zmole vylezl středně velký kus a šel k mé cestě jako by nic. Když přišel blíže, zdálo se mi, že kulhá na pravý zadní běh, byl jsem odhodlán ho tedy ulovit, ale šel po horizontu, pořád jsem čekal, jestli sejde kousek pod něj, chvíli jsem ho i pronásledoval po strništi, ale než jsem ho doběhl, byl pryč. Trošku jsem si zanadával, že jsem ho měl střelit, když byl ještě dole, ale co nadělám.
Po včerejší přehlídce jsem si řekl, že když nejde hora k Mohamedovi - tedy divočáci k mé čekací cestě, musí Mohamed k hoře - tak jsem přes den ve chvilce volna převezl ke kukuřici moji pojízdnou kazatelnu - flek exkulizivní, sic místní úsekář krapet nevrlý, ale co už :-). Navečer už před 8 jsem tam vyrazil, z jedné strany kukuřice, pak cesta, pak pšeničné strniště a asi 10 m od kraje pole moje pojízdná kazatelna - výhled eňoňuňo. V půl devaté přijíždí kolega a usedá o 200 m dál na kazatelnu. Do jedenácti se kromě srnce honící srnu a praskání v kukuřici nic moc neděje, v jedenáct utichne žňový ruch a po cestě spojující dvě cesty - tu u kukuřice a tu mou čekací z předchozích večerů, jdou divočáci směrem z kukuřice, chvíli ryjí 100 m daleko od mé kazatelny, je to na horizontu, tak čekám, kdy sejdou kousek níže, v tom kolega co čekal vedle na kazatelně se vrací po cestě vedoucí podél kukuřice k autu, když ho divočáci zmerčí, přeběhnou přede mně a už se ženou prvně k mé čekací cestě :-), u které dnes nečekám, pak doleva až doběhnou k lesu a tam se zastavují. Říkám si, že jsou pryč, už se nevrátí, ale jsem odhodlán tam na ně čekat klidně i do rána, až se budou vracet. V půl jedenácté slyším půlnoční vlak - po 14 dní výluky kvůli opravě mostu vlaky nejezdily - tak si říkám, že dnes už je vše ve starých kolejích :-), tak to ještě něco ulovím. Ještě nejsem na konci této úsměvné myšlenky a tlupa co stála u lesa teď stojí uprostřed pšeničného strniště a mírným během tak 100 m bokem od mé kazatelny se vrací zpět ke kukuřici. Hned beru flintu, první bachyni přeskakuju a už mám v kukru první sele. Divočáci pořád zlehka běží, tak neváhám, a mačkám spoušť. Po ráně ze ozve výrazné kvičení, divočáci to berou zpátky na les, střelené sele párkrát zakvičí a ulehne. Pač se mi zdá, že to dostalo dost nazad, ale asi zůstalo v ohni, čekám 10 minut, pak jdu potichu k autu a zajiždím pro Yorika. Za 15 minut jsme zpátky, hned jak vylézáme z auta Yorika vypouštím na volno špatným směrem, aby to neměl tak jednoduché, ale ten se nenechává zmást ihned chytne vítr a v minutě je u selete. Sele v živé váze 25 kg, střelené zešikma přes ledviny na přibližně 90 m, zůstalo v ohni, Lapua Mega 12 g v té nejlepší ráži (.308 win) :-).

Autor: Václav Sládek | 04.08.2012 15:26
Bordík Cir dnes vytáhl z pod dříví ježka než jsem mu ho stačil odebrat tak z něj na sousední travině rval bodliny i s kůží.Ježek se rozbalil a začal naříkat.Již jsem mu nesatčil pomoc.

Autor: Ivo Ondráček | 04.08.2012 23:32
Dnes jsem se zaradoval, že konečně posekli proužeček obilí u kukuřice. Na místo jsem dorazil bohužel až později po dešti. Sednu, koukám a vidím že skoro nic nevidím. Jdu se přesunout o 60m dál, abych viděl za terenní nerovnost a co myslíte, liška už tam byla. Kdybych zkusil přešoulat horizont, hned by zmizla. Takže přesně ta situace, co jsem tu rozepisoval před pár týdny - buď su na horizontu já nebo zvěř, střelit se dá málokdy. Ach ty Vysočino kopcovatá...!

Autor: Ivo Ondráček | 04.08.2012 23:41
Ps.: Potřeboval bych ten vynález, co se používal v zákopech 1.sv.války. Na flintě byl namontovaný kloub a sada zrcadýlek, takže se flinta dala zvednout až kam ruky došáhly do výšky řekněme 220cm a člověk mohl střílet, z pozice vysoko nad svojí hlavou. Tuhle zbraň mít a k tomu dvoumetrovou trojnožku, liška mohla ležet, byla ode mě sotva 60m, no co už...:)

Autor: Drahoš Hikl | 05.08.2012 14:24
Na čtvrteční večerní čekané jsem zaznamenal po pěti letech nevšední zážitek.Na 50m ode mne probíhalo několikanásobné pokládání srny.Pronásledování srny srncem vidívám každý rok, ale vrchol říje poprvé.Na to, po 22.00hod. se dala do pohybu černá, která se řadila asi od půl desátý na de mnou v lese.Nakonec se přece jenom rozhodla překonat louku velmi svižným tempem.Zamířil jsem na vzdálenost asi 100m, ale rychlost přeběhu mě od rány odradila, přece jenom večer je večer, i když měsíčný a viditelnost nebyla ta pravá.Včera jsem se vyšoupnul z postýlky těsně po třetí hod. ranní s tím, že se pokusím o ulovení holé siky.Ještě za svitu měsíce obeznávám dva kusy holé.První se ke mě přiblížila na 50m, stále jistila, byla na stráži až do příchodu druhé laně.Říkám si druhý kus by bude čiplenka.Po půl hodině se laň dotáhla na úroveň první laňě a potvrdil se i velikostní rozdíl, o kterém jsem byl přesvědčen od začátku.Máme odlovit 20ks sik, což je dost.Stavy sik neustále stoupají, tak je vyvíjen značný tlak na snížení jejich počtů v naší oblasti.Ze sik se v době odlovu stává noční zvěř, kdy obeznání není úplně jednoduché a tak jsem se rozhodnul pro lov.Ranním šerem houkla rána,laň poklesla na přední běhy a vzápětí obě vyrazily vpřed.Po asi 80m běhu loukou, se laň zastavila a záhy na to zhasla.Na místě zhasnutí jsem se pěkně rozklepal a hlavou se mi honily protichůdné pocity.Zvěř je to krásná.Lovu zdar!

Autor: Tomio | 05.08.2012 19:55
Fesoj:
To nikde nedočteš, to je modla našeho hospodáře a jeho podržtašků :-)

Autor: strejda zajíc | 05.08.2012 21:42
Dnes jsem s Arim vyrazil na siváky,včera jsem jich na řepkovém strništi napočítal přes stovku.Postavili jsme si tam "domeček" z větví,asi se vracím do dětských let.To velké hejno tu bylo zas,ale letadlo je zahnalo na sousední pole.
A tak holoubci létali po 2-3,hned prvního "kočárového" jsem dvěma ranama chybil.
"To to pěkně začíná,ostatně jako obvykle!"vrčí si vedle mne ta zrzavá irská bestie.Pak ale jeden hřivnáč padá ,Aris vyráží a rázem je peří na půl hektaru.
Přináší ho,ale až po důrazném napomenutí a po tom,co si tlapou vypucoval mordu,plnou peří.Teď se zas pošklebuji já.Holoubka dávám 30 kroků před nás,podkládám mu hlavičku vidličkou a za chvíli už nad ním krouží další.Rána a světe ,zboř se,holub padá!Ještě přiletí jeden,bác ,bác a volám za ním obvyklou průpovídku jednoho našeho člena(původem Východňára):"Len si leť,sprostý,s prestreleným srdcom!"Užili jsme si,holub patří k létu.Lovu zdar!
P.S.Za mých mladých let bývali hřivnáči větší,pomalejší a měli tenčí pancéřování!A taky jsme kupovali broky jen z Rovenska,dneska jich je hodně z Křivoklátu!:-)

Autor: Ivo Ondráček | 06.08.2012 06:52
Dnes jsem ráno překvapil sám sebe a po mnoha zaklaplých budících zase jednou vstal. Taky je proč, většina řepek i notný kus obilí padl, tak je kam chodit. Vybral jsem strniště, kde jsem předevčírem viděl tu lišku. Na místě sedím ve čtyři, zbytečně brzo, ale měsíc svítil jak reflektor, takže přehled luxusní. O půl páté jsem rozeznal v dálce dvě tečky. Jedna byla od pohledu srnčí, na druhou jsem tak dlouho koukal, dokud tečka neudělala klasickou šipku po myšičce. Sebral jsem tedy stoličku ai trojnožku a pomalu šoulal kolem kukuřice k lišce. Pak jsem zarazil, kus přede mnou přejel další dlouhý stín. Sednul jsem, rozepřel trojnožku a čekal. Dál se nebylo kam hnout - když jsem obhlédl zbytek strniště, napočítal jsem čtyři liščata. A uniknout pozornosti čtyř lišek, byť mladých, tak dobře nešoulá nikdo. Během pár minut se dvě konečně přiblížily více na dostřel (a především dolů z toho proklatého horizontu), takže napínáček a počkat, které se postaví dřív na ranu. Jedno jsem vybral, druhé mi mezitím svižně přiklusalo za pravé rameno. Co s ním? Nic. Jednak vím, že kulovou ranou bych ho v tomhle úhlu nejspíš netrefil, druhak, že brokovou ranou by bylo jisté, ale kvůli napínáčku bych odpálil oba laufy zaráz. Snad podruhé v životě, co se mi napínáček nevyplatil. Zatímco mě "pravé" lišče nedůvěřivě obíhalo, srovnal jsem to vzdálenější a padla rana. Na cca 140m zůstalo v ohni. Mrknul jsem, co na to "pravé" lišče, že bych mu poslal ještě brokový lauf, ale zmizlo v kukuřici. Liška č.3 dál nerušeně myškovala cca 350m ode mě. Opět se přibližuju kolem kukuřice, ale lišče zajistilo kamsi v dál a tryskem zametlo zpět do kukuřice. Co ho zradilo, nevím, možná se leklo nedalekého srnce. Ještě jsem chvíli počkal, ale žádné už nevykouklo a jedna liška stačí. Úlomek, postát u lištičky a domů. A na ty zbylé zase večer, s trochou štěstí tu kolem desáté bude pokračování...:) Lovu zdar!
Ps.: Stačí, že jsou strnišťata a hned to jde. Za poslední tři dny ve sdružení střeleny 4 lišky a vidělo se jich nepočítaně...

Autor: Ivo Ondráček | 06.08.2012 21:09
Sedl jsem ke kukuřici, lišče vylezlo, mířím na něj, překáží mi kukuřičné listy. Sedí, sedí, pak si mě za jak dlouho konečně všimne a zase zaleze. Stačilo 20 cm více do oračky a byla by z toho krásná rana na plec. Stačilo o 20m blíž a byla z toho krásná broková ranka. Takhle je to holt skoro vždycky - chybí ten kousilínek, aby se dalo střelit, jenže ten kousilínek se málokdy dostaví...:) Pak obloha začala temnět a temnět, já to furt nechtěl vzdát, pak to třísklo do nedalekého větrníku, tak jsem už už šel..v tu chvíli slyším, jak se liščata v řepce rvou sotva 60m ode mě, tak teda ještě zase sedím, ale stejně sem nakonec utekl. Už pršelo moc a ty blesky nad hlavou taky nic moc pocit. Tož snad ráno!

Autor: Radek Chadim | 07.08.2012 22:01
Dnes jsem byl čekat u rybníka, pšenička posečená, za rybníkem kukuřice, to by bylo, aby tam nic lovného nechodilo. Po usednutí si říkám, že Ivo má na každém kroku lišku a ve čtvrt na devět z potoka asi 50 m vyleze liška. Pač jsem měl v ruce foťák, tak jsem udělal pár snímků a liška sedí dál, tak beru flintu, dávám ji do okna, ale nemůžu se pořád srovnat, po delším míření z krkolomné pozice ji mám v puškohledu, tak mačkám spoušť. Liška celá šťastná, že kápla na mě :-), vyskakuje do vzduchu a rychlým krokem mizí zpátky v zarostlém rybníce. Říkám si, že už je to tady, že už i Lapua do kabiček dává slepé náboje :-). Pro jistotu se jdu podívat na nástřel a jak tak čumím na zem tak mrknu na kaliště za rybníkem, jak tam točím videa "divočáků za rybníkem", a liška sedí na kmeni asi 25 m daleko a čučí, jak hledám její barvu. Po chvilce, co na ní přes větev mířím, si další kolo rozmyšlím já i ona a ona mizi v zarostlém rybníku. Divočáci už pak ani nepřišli, tak na ně vyrazím ráno. Zdokumentovaný dnešní můj (ne)lov je ve fotogalerii.

Autor: Ivo Ondráček | 08.08.2012 10:15
Tak aktuální zprávy: Včera jsem se na to sám, rád a dobrovolně... musel věnovat své lepší polovičce, takže z čekané nic. Za to vyrazili dva kolegové jak večer tak dnes ráno a další dvě liščata uloveny. Takže z těch původních čtyř už jich tam zbylo...zase pět - evidentně je tam další vrh liščat i v další kukuřici. Večer urobíme souvislou frontu, a tak těch bolševikou pobijem...čo to poviedam...

Autor: Radek Chadim | 08.08.2012 22:45
Dnes ráno jsem byl opět u rybníka, když jsem šel po silnici, potkal jsem jezevce. Pak jsem odbočil na cestu vedoucí na mezi 50 m od rybníku a už jsem slyšel divočáky někde pod mezí, na které vede ta moje cesta. Než jsem je došoulal, tak zmizeli v rybníce, chvíli jsem sedl na kazatelnu, ze které jsem včera minul tu lišku (momentálně je v hlavičce stránky, pokud je tam pořád srnec, stačí dát F5 případně několikrát F5 :-)), ale divočáci šli pořád dál za rybníkem zarostlým potokem. Došel jsem až k další kazatelně, za ní asi 400 m zašlo do potoka asi 10 divočáků, ale bylo to daleko. Po vyšplhání na kazetelnu, kde je vidět na cestu mezi kukuřicemi, ti první divočáci postupovali k cestě, praskalo a šustilo to tam jak o život, ale na cestu žádný kus nevylezl. Před pátou mi přes cestu přeběhla kuna. Pak jsem se ohlídl, že zkontroluju pšeničné strniště za zády a z kukuřice do lesa si to kluše samotný divočák poměrně slušné velikosti - bohužel bylo ještě na točení špatné světlo.
Dnes večer jsem tam seděl zase, co kdyby přišla včerejší liška se opět podívat na toho mamlasa, co neumí střílet. Už zdálky v půl osmé večer jsem tam slyšel mlátit kladivo jednoho velice aktivního člena našeho sdružení, tak jsem změnil stanoviště a šel si sednou na horizont k cestě o kousek dál od jeho pracovitosti :-) a omrknout, co chodí za kopečkem z lesa. Nic jsem od této akce nečekal, ale po příchodu bylo na strništi již několik kusů srnčího - vlevo od cesty stáli dva srnci ani né 50 m od sebe a klidně se pásli. Vypadalo to, že říje už je pryč, ale jen do té doby, než z kraje lesa vyšla světlá srna. V tu chvíli srnci zpozorněli a začala honička po poli, ze dvou srnců rázem byli na jednu srnu hned 4 borci :-), kteří se různě proháněli a sváděli vzájemné souboje, krásná podívaná. Po chvíli přijel jiný člen našeho sdružení o cestu dál, tak jsem vyklidil pole (a to doslova a do písmene) a vrátil se na původně zamýšlenou kazatelnu (momentálně je v hlavičce stránky, pokud je tam pořád srnec, stačí dát F5 případně několikrát F5 :-)). Kromě srnce se srnou se celkem nic nedělo, až v půl deváté padne o kousek dál rána, zvěř zpozorní a z lesa vyšel patrně ten stejný divočák, co ráno, akorát jde o dost blíž než ráno a jde z lesa do kukuřice. Ráno jsem ho tipoval na dobře 100 kg kňoura, teď už si nejsem jist, jestli to není nějaká bachyně těsně před zbořením - před selaty, protože ten nafouklej břuch, to nemůže být z kukuřice :-). Do tmy už jsem nic neviděl, ale zítra ráno asi už se nedonutím vstát :-).

Autor: Radek Chadim | 08.08.2012 22:53
Videa nahrávám, tak zítra to uvidíte skoro všechno taky :-).

Autor: Fesoj | 09.08.2012 11:34
Včera ráno se mi konečně podařilo protrhnout loveckou smůlu, která mě letos provázela od začátku roku. Několikrát jsem již čekal na toho srnce - bělohlávka, ale od prvního setkání jsme se viděli jednou po ránu a troufám si tvrdit, že by ho nedokázal ulovit ani Figi - nejen že to bylo na víc než 300 m, ale zejména byl neustale v pohybu, volnému prostoru posečené louky zřejmě nedůvěřoval a tak si to namířil klusem ze zarostlé muldy pod třešní, kde zřejmě trávil noc, do lesního komplexu. Šel přitom kousek od polorozpadlé kazatelny na hraně lesa a tak jsem si tam včera ráno ještě za tmy sedl - co kdyby náhodou... Cestou jsem potkal pár kousků srnčího,ale ten "můj" mezi nimi nebyl. Tak jsem se dost nepohodlně uvelebil a čekám. Z muldy za chvíli vyběhla srna a vzdálila se přes horizont někam do pryč. Pak jsem tam zahlédl silné srnče, které znám již z dřívějška a pak dlouho nic, až asi v 7.10 hod. vylezla kousek ode mne srna se dvěma srnčaty. Jedno z nich o dost slabší a celé zježené - být to v době lovu, už by leželo. Šli blíž a blíž a když byli přímo pod kazatelnou, vidím, že se v muldě zvedl další kus. Podívám se dalekohledem - no jo, je to on. Bílá hlava, silný krk. Stačilo mu pár kroků a zmizel ve smrkovém remízku. Předpokládal jsem, že pro ten den se mnou zase vyběhl - ale za chvíli se objevil, vyšel zpoza meze a namířil si to úplně stejnou cestou, jako když jsem ho viděl posledně. Jenže stále ne a ne zastavit, navíc jsem ho měl dost nakoso a 243 W při takových ranách umí zvěřinu pěkně zdevastovat. Ale kousek od kazatelny se přece jen natočil naširoko a ač nezastavil, padla rána a zlomil se v ohni na necelých 40 kroků. Bylo 7.35 hod. Zásah těsně za lopatkou, trochu výš, než jsem původně chtěl - ještě o fous a hřbet byl na maděru, ale dobře to dopadlo. Vstřel zvíci ráže, výstřel o průměru 1 cm, na 243 W až neskutečně šetrná rána. Paroží asi o šířku dlaně nad slechy, síla nic moc, na pravém parůžku šesterák, levý obloukovitě stočený vzad, přední výsada chybí, zadní asi dvoucentimetrová, spádné paroží typického zpátečníka. Výkupní hmotnost 17,5 kg. V každém případě dobrý průběrný odstřel - ale jak já, tak náš předseda, který naň také chodil, jsme byli velice překvapeni, když jsme mu obnažili chrup. Má maximálně 5, ale spíš jen 4 roky přičemž jsme mu zaživa podle všech znaků shodně hádali nejméně o 2 roky víc.

Autor: Fesoj | 09.08.2012 18:58
V pondělí jsem byl celý den mimo domov a v úterý mi nezávisle na sobě hlásili 3 nejbližší sousedé, že se mezi baráky téměř celý den pohybovalo ještě pruhované sele. No a dnes mi další soused oznámil, že milé sele našel uhynulé doma v ovčím chlévě, který nechává teď v létě stále otevřený. Včera tam prý ještě nebylo... Selátko mělo silný průjem, vážilo sakumprásk 9 kg, vešlo se pohodlně do 10 kg pytle od psích granulí. Tak ráno poputuje do Trutnova na veterinu a následně do Prahy na vyšetření. 1000 Kč nálezného se vždy hodí...
A ráno dopisuji - nepoputuje nikam. Pro jistotu jsem na tu veterinu zavolal a jelikož náš stát musí šetřit, ať to stojí, co to stojí, na nálezné už nejsou peníze, tak si krkavci pochutnají. Před třemi dny jsem hodil na újeď 4 uhynulé slepice, ať se mají lišky dobře. Jenže zrzaví pejsci ani neochutnali - slétlo se tam nejmíň 15 těch černých mrchožroutů, k tomu nějaká ta straka a ze slepic zbyly jen dočista obrané kostičky a trochu peří. Tak dobrou chuť, neřádi !

Autor: Jan Slavětínský | 11.08.2012 10:02
Tak jsem ráno po třetí vyrazil na tu "mojí" čtyřnožku ke kukuřici a k těm posečeným záhumenkám. S baterkou jdu pomalu k posedu,opatrně vylezu nahoru, nabiju kulobrok a dalekohledem přejíždím strniště. Zdá se mi to nebo ne! U protějšího sloupu el.vedení,který stojí uprostřed pole ,jde pomalu a proti mě černá kulička. Čuník! Dloube ve strništi a obrací řádek slámy. Je to samotné prase, odhaduji ho kolem 40 kilo. Zapírám se o opěry, rozsvěcím bodík, naštechrováno a čekám,až se líp postaví. Teď. Ranní tmou jde rána a v zápětí slyším jasné žuchnutí kule. Čuně vyráží ke kukuřici od které je asi třicet kroků. Slyším lámání a klid. Sedím do rozednění a volám kolegu , který má velšteriéra ,jestli si chce se psem zkusit stopu. Za chvíli jdeme na nástřel,pes napíná řemen a tahne nás do kukuřice. Po pár minutách stojíme nad zhaslým čuníkem. Lovu zdar, úlomek, šňůru a nastává rutina. Odjíždíme a začíná pozvolna a pěkně hustě pršet... (Loveno 8x57 JRS, 100 metrů, Nosler part., lončák 32 kg - knourek, od nástřelu cca 80 kroků)
PS. Nějak mě ty Noslery nenadchly - čuně střeleno na žebra šikmo do komory. Kule se na protější lopatce svezla do krku, šla krkem a zůstala ve vazu.Po celé dráze nebyla kapka barvy! Teď jsem to boural, tak jí mám na památku. Dostřílím je a vracím se k SPCE nebo k Oryxům.

Autor: Erika Doležalová | 11.08.2012 11:46
Včera večer nejdřív "plížená" lesem - hodně blbej nápad, komáři měli hody - ale ten srnec za to stál (nerovný šesterák, co mu chybí na výšce má v síle lodyh, fakt pěkná trofej :-) jenže ikdyž jsem ho nakonec měla na sotva 20 kroků, nešlo to přes ten "zelenej bordel" (ostružiny, keříky..) Nakonec přišla zprava srna, lekla se mě a prchla na pole, srnec se nelekl bo o mě neviděl ale šel za ní, tak jsem mazala z lesa ven. Sedám na maličký posídek v kraji lesa s výhledem na řepkové strniště (po nájezdu traktoru s diskama už spíš hliniště :-) a čekám. Srnec se za chvíli vrací, ale nejde sám, před sebou "tlačí" průběrného ročka (špičky tak do 5cm). Malej couvá, celej se kroutí, střílet nejde - dalekoooo! Nakonec roček prchá ještě dál, cestou zvedne druhého, ten toho má na hlavě ještě míň. Maže do lesa, ten už by se dal, jenže se nejenže nezastaví, ale ani nezpomalí a je pryč. Ten první se pak taky vrací k lesu, ale zase daleko (200+ m) no a ten největší, kvůli kterému jsem to původně celé absolvovala (bo jsem o těch malých nevěděla) semezitím kamsi vypařil. No nic, ti se tady budou motat, pojedu ráno.
Na posídku jsem ještě za skorotmy, ale až do rozednění se neukáže ani kus, jen spousta zajíců a kolem páté liška. Vzdálenost dobrá, asi 70-80m, ale ani ona nespolupracuje a bez zastavení vbíhá do lesa. Jdu se ještě projít k pšeničnému strništi a tam táhne srna se třemi srnčaty a kousek dál stojí srnec, silný ve zvěřině, podle "ksichtu" min. dvojka a na hlavě jen jeden paroh. Tak chvilku zevluju za stromem co bude, no není samozřejmě nic, holá kolem mě projde na sotva 60 kroků a pan srnec jde opačným směrem do pryč. No nic, ten se tady taky bude někde motat, na toho je čas :-) Pak ještě jdu po cestě okouknout skupinku pěti kusů, jen jeden ještě tlačí do hlavy, ostatní už odpočívají (aby ne, je půl osmé), dojdu až na +- 80m, než se to pomalu zvedá, jsou tam samozřejmě i srnci, jeden se vyloženě vnucuje, jak stojí na široko a zírá na mě, hlava šedá spíš až bílá, krk jak hřebec a na hlavě ne parůžky, ale parohy, trojka jak vyšitá, fakt dobrej srnec. Než to celé zabalím, dojdu na dostřel ještě k jednomu, paroží tmavé, vysoké a silné, kráčivé, jedno slecho podivně svěšené (asi dostal od jiného srnce facku :-) zas dobrý srnec. Letos, nevím čím to je, ale potkávám samé poměrně dobré srnce, loni to byla velká bída. Pěkné dva lovy-nelovy, večer možná zas, dá-li počasí :-)
Jeníku Lovu zdar!

Autor: Drahoš Hikl | 11.08.2012 12:13
Včera jsem měl nějaké vnuknutí, že by to mohlo vyjít.Původně jsem chtěl vytáhnout zadnici na ranní čekanou, ale před 20.00 měním názor,zelený háv na sebe, pusu miláčkovi a vyrážím.Měl jsem obeznané dvě bachny se selátky ale po dvakrát jsem na ně nemoh.Chvíli po zasednutí, když jsem se stačil tak nějak zklidnit po stoupání kopečkem, slyším na žebřu za zády lámání z lesa.Chvíli na to vytahuje bachyně a s ní potomstvo.Na nic nečekám, flinta je v rameni, přejíždím selata a na jedno mačkám spoušť.Byla to rána poměrně pod úhlem,vstřel před zadním během, ale protože to není papírový terč, kule opouští tělo přes zadní komoru.Selátko zůstává v ohni.Po výměně montáže z rychloupínací za nesnimatelnou už je zase na to moje ruské kulobrokové kopýtko spoleh a nedám na něj dopustit.Myslivosti, lovu a všem předešlým lovcům Lovu Zdar!

Autor: Matěj Fous | 11.08.2012 12:44
Jan Slavětínský-Lovu zdar! - Ale pro úplnost,jakou máš na tom kulobroku optiku,popř.jaké jsi měl na těch 100m zvětšení,zda již bylo dobře vidět či ještě šero apod.? To jen pro úplnost,aby se ostatní mohli orientovat (viz např.jiné vlákno,Pentaflex)

Autor: Jan Slavětínský | 11.08.2012 14:31
Ve 4 ráno byla tma ,polojasno . Na strništi viditelnost dalekohledem i přes puškohled na střílení v celku dobrá. Mám Docter 2,5-10x48 RD, nastavené zvětšení 6x, s bodem zamíření přesné, bez problémů. Lovu

Autor: Fesoj | 12.08.2012 08:21
Včera jsem zjistil, že prasátka konečně navštívila vnadiště - mám tam barel s kukuřicí, kontrolu provádím dalekohledem od baráku a včera byl barel povalen. Když večer přestalo pršet, šel jsem se tam podívat. Dveře a okna kazatelny byla otevřená a po příchodu na místo - no děs a běs ! Dřevěná sedačka zmizela, molitanový podprdelník vyhozený v trávě a promočený, na podlaze spousta vajglů a vyškrtaných zápalek, vosk ze svíčky, trochu ohořelá prkna podlahy, dvě PET lahve od limonády - a jako vrchol všeho osvěžovač vzduchu ve spreji. Barel s kukuřicí byl sice skutečně povalen od prasat a ne od vandalů, ale ta spoušť mě nasrala natolik, že jsem zhnuseně šel domů - beztak by se tam nedalo kloudně sedět, natož vystřelit, dnes to půjdu dát do pořádku. Nejsem přítelem nějakého luxusního vnitřního vybavení kazatelen a jejich zamykání - ze zkušenosti vím, že žádný zámek před vandaly stejně neobstojí a čím víc námahy potřebují na jeho překonání, tím víc se pak na mysliveckém zařízení vyřádí. Na nějaký ten použitý prezervativ či dívčí kalhotky hledím s pochopením - ale takhle zřízená kazatelna /tahle konkrétní/ nikdy nebyla a to tam stojí již nejméně 20 let... Asi zkusím napsat a do kazetelen umístit nějaké to povídání pro návštěvníky - nemyslivce, ale bojím se, že to nakonec bude stejně platné jak býkovi vemeno.

Autor: Radek Chadim | 12.08.2012 08:52
Já jsem dnes ráno v pojízdné kazatelně na sedačce zase našel hrušku, nikde žádné pobytové známky kohokoliv jiného, jen hruška - jestli to mám brát jako VYHRUŠ(Ž)KU :-), pač je to v bojové zoně, to nevím :-D. Divočáci byli v půl paté už na pochodu do kukuřice, než jsem dvě tlupy doběhl, zatáhly do turkyně. Pak už jen po strništi chodilo srnčí, jeden asi roček vidlák a jeden tamní vládce co všechno proháněl, celkem slušný srnec s celkem slušnou trofejí. Oba přišli poměrně blízko, tak foto a video později dodám.

Autor: Erika Doležalová | 12.08.2012 09:08
Včera bylo tak hnusně, že se vůbec divím, že jsem vydržela až do devíti :-) Vítr jako blázen, zmrzlá jsem byla po pár minutách. Srpen a člověk aby se začal navlíkat jak pumpa na zimu.. Čiplenka deset kroků před posedem, mladík "něco po slecha" na opačném konci pole zkoušel otravovat srnčí rodinku srna + srnče + silný šesterák a mnoho a mnoho zajíců (přestala jsem je počítat když jsem se za půl hodiny dostala na číslo 12 jen na půlce strniště po řepce). Cestou k autu vidím na pšeničném strništi tři kusy, ale už je blbě vidět a jsou daleko, tak jen podle velikosti a "tvaru" poznám srnce, srnu a mladou srnku. O kus blíž je to zajímavější - černobílá kočka se plíží jako duch, druhá tmavá čumí na mě na cestě :-) Za chvíli se ozve zapištění a barevná už nese myš, pochlubí se té tmavé, ale vzít si ji nenechá, položí si ji na cestu a chystá se k večeři a ta tmavá si jde ulovit svou :-)
Ráno jsem se vzbudila okolo půl páté, chvíli laškovala s myšlenkou vylézt s tepla postele a jít se projít po cestě, kde se někde pohybuje ten jednoparoháč, ale nakonec zase zavřela oči a půjdu až navečer :-)

Autor: Ellhenicky | 12.08.2012 11:32
Fesoji, to ji to dopracoval.Prasátka kontroluješ z baráku a nějakého pořádného sviňáka jsi neuhlídal:-))

Autor: Erika Doležalová | 12.08.2012 12:43
Josefe, někteří lidi jsou hrozný hovada. Když byl ještě měsíček, těšila jsem se po dlouhé době na noční čekanou ke kukuřici, zaparkovala auto a jako duch šla po pěšince mezi lesem a polem ke kazatelně. Zastavila jsem se na rohu, koukám dalekohledem do louky, jestli tam někde něco není a najednou slyším hlasy! Tak sundám kukr z očí, kouknu doleva před sebe a tam asi 3 metry před posedem STAN! Potichu jsem se zase vytratila a zhnuseně jela domů. Ráno jsem se tam jela podívat, no "nádhera" - ohniště přímo v trávě, všude papíry, plasty, vajgly, flašky od piva a v louce nasráno s hromadou haj*lpapíru... Pak čekej že ti brzo přijdou divočáci nebo liška.. :-(

Autor: Fesoj | 12.08.2012 16:17
Ellhenicky - problém je v tom, že na vnadiště od baráku vidím, na kazatelnu ale ne. A Eriko - nevím, čím to je, ale připadá mi to, že lidé se chovají v přírodě rok od roku hůř, hlavně ti, co všemu rozumí nejlíp a mají plnou hubu keců o zlých myslivcích. To vidím i u některých rekreantů a chalupářů - moje zahrádka musí být eňońůňo, tip top - a pak otevřou bránu, sednou na 4kolku a hurá do lesa dělat bordel a vyvézt tam pytel s odpadky. V posledním čísle Myslivosti byl vložený celkem pěkně řešený plakát, na kterém se zvířátka obracejí na lidi a radí jim, jak by se měli v přírodě chovat. Asi ho také zalaminuji a umístím někde u cesty na okraji lesa - ale mnohem lepší by bylo, kdyby takových plakátů nebylo vůbec zapotřebí...

Autor: Erika Doležalová | 13.08.2012 10:49
Včera byl totálně den blbec, vítr se točil jako blázen a zradila jsem si snad všechno, co v lese žije :-) Srnčata se málem nechala pohladit, kočky zase na stejném místě taky koukali jestli jim něco nedám, ale srnci, ti tentokrát vyhráli. Ale aspoň jsem obeznala zajímavého srnce (za poslední týden už třetího a všichni skoro na jednom místě :-))) a ráno jsem vyrazila, jenže jsem nedošla daleko protože jsem šla už dost pozdě (před 5tou) a milostpán už stál v bramborách hned za vsí, tak jsem ho aspoň pořádně přečetla a slíbila mu večerní rande :-)

Autor: Ivo Ondráček | 13.08.2012 12:42
Tak jsem dneska naposledy vyrazil, než odjedu na týden do zahraničí. Budík ve čtyři, ale i když je to od silnice na místo stěží kilometr, cesta byla dlouhá až běda. Hlína je hrozně suchá a ztvrdlá a při každém kroku je to randál jako blázen, tož jsem musel šnečím tempem. Napřed jsem se usadil na jednom rohu kukuřice, ale nelíbil se mi ani rozhled ani vítr, takže jsem to celé obšoulal dokola a chtěl sednout na druhý roh. Když jsem vykoukl za roh - jak jinak - liška už byla na strništi. Zapřel jsem kulobrok do trojnožky, ale jsme přece na Vysočině, takže dnešní varianta byla: já pod kopcem, liška na horizontu. I když pak trochu seběhla do "střelitelných končin", ani přes tu Meoptu nešla pořádně vidět, po půl páté je pořád tma jak v pytli. Pak zmizla, tož jsem konečně zaujal strategickou pozici na vybraném místě. Kostel odbíjel přesně pátou. Poseděl jsem si necelých patnáct minut a už ji vidím (zřejmě stále tu co před tím), jak kmotra přehoupla terenní nerovnost a čáruje šikmo kolem mě. Pár metrů jsme s ní v křížku táhnul mezi balíky a jak zastavila pro myšku, padla rana. Liška zmizla, chvíli nic a pak začala divoce odkazovat na nástřelu. Jen jsem preventivně rychle přebil, kdyby náhodou bylo třeba dostřelit, ale pak už rychle zhasla. Ještě jsem notnou dobu počkal, ale žádné další z liščat už se podívat nedošlo. Na nástřel 70 metrů, zásah přes obě plece, lišáček. Letos asi nejsilnější lišče, co jsem ulovil. Lovu zdar!

Autor: Erika Doležalová | 13.08.2012 16:05
Nezdá se vám, že je letos nějak hodně myší? Včera jsem šla po polňačce mezi pšeničnými strnišťaty, od místa, kde mě partner vyložil to je k lesu asi 300 metrů a těch myší, co mi přebíhalo přes cestu, to bylo až strašidelné :-) A za šera návrat domů, to strniště šustilo jakoby tam byly vosí hnízda..

Autor: Fesoj | 13.08.2012 20:49
Eriko, asi jak kde. U nás rozhodně ne, těch vyšlapaných chodníčků je míň než v jiných letech a ani lišky tak moc nemyškují na polích, respektive lukách, jako když je myší přehršel - však taky toho ta liška proběhá, než skočí po hrabošovi, ne každých 5 m, jako když je toho jejich "chleba vezdejšího" nadbytek. Figi ve svém reviru má letos stejnou zkušenost. A zřejmě to souvisí i s tím, že je méně lišek - početné vrhy aspoň tady u nás mámy nejspíš nestačily uživit. Za normálních okolností jsem lovíval ročně 10 - 15 lišek. Letos ještě nemám žádnou.

Autor: Roman Herold | 13.08.2012 21:52
Včera ráno jsem vyrazil ke kukuřici jestli se tam nebudou potloukat prasata ale trošku jsem si přispal a tak jsem je prosr.. měli čerstvo ryto na zvečera zdiskovaném polu. Asi 100m od auta mě málem srazil zajíc jak mazal z kukuřice a za ním liška ale jak mě zmerčila tak vzala do zaječích a hned se vrátila do kukuřice.Tak jsem si sedl o kousek dál na cestu mezi kukuřice.Netrvalo dlouho a liška vyšla na cestu asi 150m odemne ale asi o mě věděla tak hned zalezla na druhou stranu do kukuřice tak jsem se nachystal liška znova vyšla a po cestě běžela ode mě ale po chvilce se zastavila a otočila se ke mě a to neměla dělat po ráně padla a chvilku odkazovala.Jěště jsem poseděl asi pul hodiny protože vím že jich tam je víc ale už se žádná neukázala.Letos je to moje šestá a vypadá to letos ve združení na rekord protože jich je v tuto dobu střelenejch dost a jsou pořád vidět a myší je u nás teda hodně pole jsou samá díra.

Autor: Ivo Ondráček | 13.08.2012 22:17
Fesoj: Jako u spousty jiných druhů, i lišky se můžou přemnožit pouze lokálně v rámci, řekněme, okresu. U nás teď máme lišek desetinásobek, než předchozí roky...A to opravdu. Už jsem to psal mockrát a mockrát, ale já dřív vídal lišku sotva čtyřikrát do roka, a teď ji vidím denodenně. Jak to Radek trefně napsal: "Kam šlápnu, tam liška...":)

Autor: Fesoj | 13.08.2012 23:27
S tímto nelze než souhlasit.

Autor: Erika Doležalová | 14.08.2012 08:13
Tak včera zase všechno špatně, šla jsem v takový ten "akorátní" čas, tj. chvíli po sedmé hodině. Doufala jsem, že srnec bude ještě zalehlý u příkopu v trávě, ale už bloncal po řepkovém strništi :-( Takže tam, kam jsem si původně chtěla jít na zem dřepnout jsem neměla šanci se dostat (srnec se drží u mladé srny, kterou ještě pokládá, ale chodí s nimi stará bába, která je strašně opatrná a stačí cokoli nenápadného a všechny strhne do pryč :-( Tak jsem postupovala plížením vpřed až do míst, kde skončili keříky a stromky a vysoké kopřivy, prostě na místo, odkud by se dalo ze sedě ze země střílet. Stará se po asi čtvrt hodině zvedla a došla mi až na 40-50 metrů, ale ti dva milenci se pořád drželi daleko. S přibývajícími minutami se začalo objevovat další srnčí, (srna + 2 srnčata, srna +1, srna +2, srnec, další srnec a nakonec mi skoro za záda přišel srnec s jednímparůžkem ulomeným a ještě jsem určitě na nějaké kusy zapomněla, bylo jich podezřele hodně :-) ale ti dva pořád daleko :-( No, daleko - zkoušela jsem si zamířit (protože kdo je připraven, není překvapen :-) a ikdyž se tečka ze srnčího těla nehnula, nezmáčkla jsem. Přeci jen to bylo 300-320m (měřeno na mapy.cz) a jelikož zbraň mám nastřelenou na 100 a nemám vyzkoušeno střílet dál a dál a ještě dál, tak než něco pos.. tak radši s prázdnou domů. (Původně stal srnec na nějakých 180m - to už bych si troufla, měla jsem trojnožku namísto obvyklé dvoj - ale než jsem se dostala na místo, odkud by šlo střílet, byl o 100m dál..)
No, tak zas dnes? Nebo zítra? :-)
Romane Lovu zdar.

Autor: Radek Chadim | 14.08.2012 22:10
Dnes ráno jsem po dlouhé době neviděl divočáky, tak celej nesvůj jsem se těšil na večer. Nakonec nevím, co mě to napadlo, šel jsem si sednout hned za dědinu ke kukuřici, co je letos místo pastvin - jednou za 5 let družstevníci zaorají pastviny a vysejou místo nich kukuřici na siláž. Jsou takhle letos zaseté dvě loňské pastviny o zhruba 6 a 6 ha. Jedno je lehce obdelníkové 150x335 m hned pod kravínem, jedno podélné v nejšírším místě jen 130 m široké, na druhé užší straně jen 75 m, z jedné strany tohoto pole je hluboká strž a v něm potok smradlavej z dědiny, z druhé strany mezi těmi dvěma poli je mělký potok. Když jsem si šel sednout na tu stranu té hluboké strže, za kterou je ječmené strniště, tak jsem viděl, jak je tato kukuřice hrozně vylehaná, takže o navštěvování divočáky nebyl pochyb, přitom nejbližší les, odkud by mohli chodit, je 1050 m daleko, z dalšího směru je les 1300 m a z dalšího 1400 m, takže všechno hrozně daleko a je to nejvzdálenější pole od lesa s divočáky u nás. Sice 200 m daleko je ta naše větší 40 ha kukuřice, ale z množství škod jsem byl přesvědčen, že tam nějaká tlupa musí lehávat nastálo. Po usednutí ze strže potoka od kukuřice vyšlo přes 10 kusů srnčího. V půl deváté vidím tmavý flek na kraji ječmeného strniště, mrknu do dalekohledu a liška. Já seděl na ječmeném strništi u sloupu elektrického vedení asi 60 m od kraje zarostlého potoka, liška vyšla mezi mnou a dědinou. Chvíli seděla na kraji a pak se pomalu vydala hlouběji do pole, to už jsem měl flintu přehozenou za sloupem a čekal, až liška vyleze více do středu pole, abych nestřílel proti barákům. Asi 30 m od mé střelecké hranice a 70 m ode mne si liška z ničehonic sedla, já už flintu v rameni na trojnožce, odjištěnou, čekal jsem na její poslední kroky. Liška seděla 5 minut a jak jsem se později dozvěděl, čekala na traktor :-) - který po těch 5 minutách vyjel z dědiny a jeho hluk zahnal lišku zpátky do potoka - tak takhle se loví v zastavěných oblastech - pěkně blbě. Do tmy už nevyšla, zato za potokem v kukuřici to praskalo a kvičelo, tak tam divočáci skutečně nějací jsou. Je to opravdu zajímavé, takové místo blízko dědiny, z druhé strany hojně navětěvované lidmi a hafany nezřídkakdy na volno puštěnými, krávy na pastvině ze dvou stran, a divočáci se tam drží - je to prostě z neznámého důvodu oblíbené místo pro divočáky a s tím člověk nepohne, nijak je nevyžene, od návštěvy či pobytu ničím jen tak neodradí. Naopak na mnohem zdánlivě přitažlivější místa je člověk mnohdy nenaláká, ani kdyby se rozkrájel.

Autor: Radek Chadim | 14.08.2012 22:15
A lišek je letos hodně, nebo mám na ně větší štěstí, pač loni jsem žádnou neulovil, i těch možností bylo méně, a letos už jsem ulovil 4, jednu minul a ta dnešní je další, o které vím. Loni jsme taky v celém našem sdružení nalovili jen polovinu lišek, než předchozí dva roky, ale letos to na nějaký nedosatek lišek skutečně nevypadá, pač už teď máme naloveno to, co loni za celý rok.

Autor: Erika Doležalová | 15.08.2012 18:39
Prostě Diana mě nemá ráda, už jsem na to přišla :-) Včera jsem šla radši ještě dřív, ikdyž bylo vedro na chcípnutí, tak před sedmou už se šinu do kopce. Jsem asi v polovině cesty, najednou to v keřích vpravo zarachotí, něco odskočí, tak opatrně popojdu do malé mzírky abych viděla co to bylo a za okamžik už si s mým srncem zíráme z očí do světel :-) Vítr mám dobrý, tak chvilku postojí, oořádně na mě nevidí což ale taky znamená, že já na něj taky ne a tudíž nemůžu střílet :-( Pak odběhne přes strniště a zastaví se až 250m daleko. Sedím skoro do tmy, ale blíž nepřijde.
Figi, prozraď mi to kouzlo lovu "Prostě si pro něj dojdu"! Fakt by mě zajímalo, jak to funguje, protože u nás to absolutně nefunguje. "Naše" srnčí většinou odbíhá dřív, než se člověk dostane na vzdálenost pod 200 metrů.. Výjimkou jsou situace, kdy jsou zalehlí a člověk se jim líbí :-) Takhle jsem došla asi na 60 metrů ke skupince kde byl dobrý starý srnec. Nebo jim nepřipadám jako hrozba - jdu jen kolem (to se mi podařilo obejít srnu se srncem ve vzdálenosti okolo těch 70-80m).. Ale jinak to prostě nejde! Včera mi srna přišla až na cestu, seděla jsem tam jak hříbeček, ani vláskem nehnula a stejně vylezla po mezi na cestu - okamžitě krk s hlavou letěl do nebeských výšin a v desetině vteřiny už mazala pryč jako když ji nakopne.. :-(
Ještě dodám, že včera už byl srnec sám, postupně obešel tři srny, ale žádná se k tomu neměla, takže se obávám, že moc času už na něj mít nebudu, pokud se rozhodne jít zkusit štěstí jinam.. :-(
Jedna liška na pšeničném strništi, na ránu moooc daleko a neměla zájem jít blíž, myší je prostě moc :-)

Autor: figi | 15.08.2012 22:17
Eriko, vlastně na tom nic není. Lovím 30 let, a od počátku naprosto převažuje šoulačka. Naučíš se znát zvěř, předvídat její chování, a víš, co jde, a v které chvíli. Naučíš se v přírodě pohybovat a jaksi splyneš. Já se na svých lovech nijak neschovávám, naopak - kvůli přehledu a volnému výstřelu. Nejsem žádný drobek, a klidně si stoupnu doprostřed posekané louky a čekám. Zvěř chodí okolo mne, vadí jen vítr. Spolehlivě takhle lovím lišky, srnčí, černou. S vysokou to jde také, ale to je lepší stát přece jen na kraji té louky, u dančího jednoznačně. Opět nekrytě, ale nikdy tak, abych čněl proti horizontu.
Abych dostatečně prezentoval jak to funguje, bral jsem své dva dospělé syny, usadil je na prostředku louky do rybářských skládacích židlí a sám jsem stál vedle nich. Kolegové seděli na posedech v dohledu, a nechápali, jak je možné, že kolem nás normálně chodí zvěř i na 30 m, neuteče a klidu bere paši. Jde jen o to znát zvěř, dobře předvídat její chování, umět se pohybovat a vědět kdy. To je celé to woodoo.
Samozřejmě jsem toto neuměl za rok, ani za pět, přestože jsem v přírodě od malička.

Autor: Pavel Toman | 15.08.2012 23:17
figi,svatá pravda,dnes ke mě přišel roček na 15 metrů,nerovný šesterák,ještě přiskočil na vábničku,hledající srny,nelovitelný kus,šel si pro větr a čekal jsem na reakci,dobrých pět minut to trvalo:-) jak mě navětřil,tak se o sebe málem přerazil :-D

Autor: červenka emil | 15.08.2012 23:18
Dnes jsme vyrazili na kazatelnu U včelína.Na vnadišti vymeteno,naszpali jsme trochu jablek a pár rohlíků.Po třičtvrtě na osum začala moje invalidní důchodkyně větřit a vibrovat,to je znamení že jdou prasátka,Na okrají políčka se objevila dvě selátka,menší se vrátilo do kopřiv větší zůstalo.Po ráně zmizelo v kopřivách,na nástřelu plícní barva ,Vendulce se do kopřiv nechtělo(jezevčík drsnosrstý trpaslíči),nastalo hledání v kopřivách dva metry vysokých.Dopadlo to dobře,našli mojí rádcové,jsem sice popálený až za ušima,ale spokojený.Zásah asi 3cm za levým pleckem,průstřel plic,výstřel těsně u prave plece,asi 50m od nástřelu.8x57 S Zetka.SB.

Autor: figi | 16.08.2012 07:35
Ráno jsem viděl srnce opakovaně pokládat srnu. V posledních letech se říje stále protahuje, letos je to už pět týdnů, co trvá.

Autor: Fesoj | 16.08.2012 08:04
Tak včera se konečně uskutečnilo setkání, na které jsem byl zvědav celý rok... Ale abych to vzal od začátku. Na dohled od mého stavení je louka, tvořící takovou enklávu zabíhající do lesa. Na jejím okraji jsme před lety s kamarádem umístili na jasan posed - tedy přesně řečeno, já jsem vybral místo, nakácel a natahal tyčovinu, při vlastní stavbě jsem zastával funkci "podeje a podrže" a pak jsem zapracoval s brokovnicí, což byl jediný způsob, jak odstranit větve překážející výhledu a výstřelu. Na protilehlém okraji lesa vede vysoké napětí a široký pruh různého kakamrdí pod ním rostoucího vyhledává snad veškerá zvěř. Již jsem zde ulovil 4 selata, 3 kolouchy, laň, srnu, 5 srnců /z toho 3 paličkáře/, dva jezevce a víc než 10 lišek - zkrátka je to místo, kde jsem se dočkal nejvíce loveckých úspěchů. Předloni jsem na té louce obeznal srnce - vidláka s dlouhými předními výsadami. Vloni to byl pravidelný šesterák, paroží silnější než předchozí rok, ale přední i zadní výsady poměrně krátké. Člověk by neřekl, že jde o tentýž kus, ale záměna není možná - jedno slecho nosí svěšené jak kokršpaněl. Byl jsem velice zvědav, co nasadí letos, ale od zimy jsem ho zahlédl jen 2x a vždy jen letmo... No a včera jsem konečně svou zvědavost ukojil. Vyšel jsem dost pozdě, ale zvěř tam také poměrně pozdě vycházela, tak jsem k posedu dorazil až v 19.45 - a to již se v protilehlém rohu louky popásal kus vysoké. Samotný kolouch, máma se asi někde zapomněla i s ostatními kusy, takže i když o mně věděl, nechal mne vylézt až na posed, uvelebit se a řádně si ho prostudovat.
Měl jsem ho na vzdálenost cca 200 m, zkoušel jsem zamířit, šlo by to, ale rozhodl jsem se nestřílet. Kolouch byl sice ještě skvrnitý, ale opravdu silný, řekl bych nejspíš jelínek. V té tlupě, do které patří, je také jedna slabá laň se slabým potomkem, tak si na ně počkám... Jenže ty další kusy se vůbec neobjevily. Pásl jsem se ho dost dlouho, než se mu uráčilo se ztratit a vzápětí vylezl zajíc zvíci menšího telete, při prvním spatření jsem si myslel že jde o srnče. Přišel mi až pod posed a pak jsem na horizontu pode mnou zahledl hřbet pasoucího se kusu srnčího. Když konečně zvedl hlavu, vidím, že je to můj starý známý z loňska a předloňska - ale to paroží ! Víc než 2x tak vysoké než to nesvěšené slecho, na jednom parůžku kratičká výsada, druhý jen dlouhaté ostré bodlo. Typické paroží škůdníka. Ale jednak šel po horizontu, druhak mám již letos srnce vyšší VT uloveného a do splnění plánu lovu už zbývají jen 3 - vůbec to není jako vloni, když jsem ze 17 plánovaných srnců ulovil 4 a nakonec stejně dva kusy chyběly - takže to raději prokonzultuji s hospodářem a dá-li mi požehnání, budu se mu věnovat dokud ho neulovím nebo dokud nebude splněn plán a pak budu doufat, že přežije do další sezóny. Srnec se pomalu přibližoval, už byl na takových 60 m a pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec - mobil mi dal najevo, že je vybitá baterie... Pak mi vyšla ještě silná starší srna se silným srnčetem a na samou tmu mi přes louku přeběhly další dva už nečitelné slabší kusy. Kupodivu se včera neukázali jezevci, chodí mi tam nejméně 3 a také liška, ale ta vylézá opravdu hodně pozdě. Ale stálo to za to, i když jsem nelovil.

Autor: Erika Doležalová | 16.08.2012 08:22
Figi, je mi jasné, že to pro skalního "nešoulačkáře" :-) není žádná jednoduchá sranda (ikdyž teda je fakt, že postupem času měním svůj lovecký styl, z původního vysedávání na posedech se spíš směřuju na žebříky, sezení na zemi, postávání na různých zajímavých místech a šoulání :-) ale i tak často nechápu, proč - tedy proč zvěř odskočí, když k tomu nemá prakticky žádný důvod. Je jasné, že když se špatným větrem na srnčí někde v ostružiní skoro šlápneš, že nebude nadšená a prchne, ale mnohokrát jsem měla dobrý vítr, nebyla nijak nápadná (to já se zase klidně budu i schovávat, když je to potřeba, popolezu kus i po čtyřech :-) a stejně na mě z dálky zírali jak na UFO a začali prchat i na vzdálenost 200 a víc metrů.
Taky mám spoustu zážitků, kdy to byl pravý opak (třeba před třemi lety mi snec, vysoký špičák, přišel sotva na 20 kroků ke kraji lesa a nemohl pochopit, co jsem zač a že by asi měl vzít do zaječích - nebo spíš srnčích :-) nebo srna na pšeničném strništi, která mi trochu překážela v cestě a tak jsem ji pomalu obešla a ona chvílemi koukala na mě a chvílemi se pásla, jakoby říkala "A jo, to seš ty, zas jdeš na srnce, co?" :-) apod. jenže to jsou většinou mladé (tedy nezkušené) kusy, holá nebo srnci, které lovit nechci :-) Ti vyvolení jsou buď opatrní, daleko, ve vysokém obilí, atd. takže dostat se k nim je takřka nemožné.
Nemyslím si, že bych byla takový expert, ale zas taky snad nejsem žádná ňouma, ikdyž líp se ke zvěři dostávám v takových těch "schovanějších" místech (les, trávy, keře apod.) kde člověk přeci jen trochu splyne. Ale na vyloženě otevřeném prostoru, jako je třeba strniště, to u nás fakt nejde! Přitom si nemyslím, že by zvěř měla až tak strašné zkušenosti s "chodícími stromy" (rozuměj myslivci :-) protože zas tak velký lov.tlak u nás není, chlapi většinou sedí doma a když jdou párkrát do roka ven, sedí výhradně na posedech.
No, budu trénovat, třeba to za těch třicet let budu zvládat taky :-)

Autor: Honza Král | 16.08.2012 08:23
Včera mi volal kolega, že značil v lese barvy na víkendový memoriál R. Kristla a měl sebou psy, ti mu zalezli do jezevčího hradu a něchtějí ven. Přijel jsem z práce, vzal kopací "cajk", pro jistotu malorážku a vyrazil ku pomoci. Psíci (asi šestiměsíční jezevec hrubák a myslím tříletý kern terier) nebyli v hradu slyšet, tak jsme začali kopat "na blind" V asi 1,6 metru jsme se dostali na noru, z které po chvilce vykoukla jezevčice, kterou jsem vylákal a odchytil. Kern byl, ikdyž špatně, ale slyšet, což mě vždy potěší, ještě žije. Byl slyšet bokem tak jsme začali kutat další jámu. Vykopali jsme okop hodný nekrytě klečícího střelce a v tom z první sondy vylezl kern. Kopali jsme dvě hodiny, v noře byl zjevně jezevec, jednoho před tím údajně kern zřejmě vyhnal v době kdy šel kamarád zavřít druhého kerna do auta.Psi naštěstí bez újmy, jen kern byl prý plný blech.Hrad je v lese, takže nehezké kopátní v kořenech. Slibujeme dlouho pantátovi, že ho dostaneme, ale takhle jsme to neplánovali. Tak příště!!!!

Autor: Martin Skřivánek | 16.08.2012 12:22
Honzo co je to Kern terier?

Autor: Miloš Bartáček | 16.08.2012 12:45
Nízkonohej terier, původem ze Skotska

Autor: figi | 16.08.2012 13:07
Eriko, lze to naučit poměrně brzy, ale musí se vědět co a jak.
Svoje syny jsem to naučil za pár vycházek.
Spárkatá zvěř má dva hlavní smysly - čich a sluch. Sluch je podle mne ten prvořadý. Pokud o tobě zvěř ví už z dálky, a nemohla tě navětřit, určitě tě slyšela.
Mnoho myslivců vůbec nevnímá, jaký hluk při chůzi honitbou dělá. S jedním jsem šoulal, a říkám mu stůj a něco s tím udělej. A s čím? No, cinkají ti klíče v kapse. Ale né, to není možný. Po odstranění cinkotu klíčů se rázem objevil další zvuk, a i ten jsme odstranili. Zvěř uslyší velice slabé zvuky a právě ty, které do přírody nepatří.
Další věcí jsou pohyby. Vědět kdy ( když nejsem v zorném poli zvěře ) a vědět jak.
Mnoho kolegů ze sdružení mi říká - Jak to děláš ? také jsem začal šoulat a nevidím a nepotkám nic. Příčina je vždy hluk, na šoulačce v lese jednoznačně. Proč si udržuji kilometry šouláků ? Pro tu práci s nimi ne.

Autor: Erika Doležalová | 16.08.2012 16:07
Figi a co pole? Dneska se všechno (řepka, obilí..) seče tak, že zůstavají 20-30cm "štakle" (stonky :-) a v tom se potichu jít fakt nedá?! Tráva na louce je fajn, ale po pšeničném strništi.. to mám pocit že dělá bordel jako když jedu autem :-) (v lese v suchém listí nemluvě, proto jsem šla loni za srncem v ponožkách :-)))

Autor: Michal Brabec | 16.08.2012 18:46
Tak já zase nahodím, Figi to určitě rozvede líp, než já....
Eriko, všimla sis někdy,(není to ale pravidlem), jak srnčí reaguje na osoby, které klidně jdou po používané cestě či komunikaci? Když jsou dvě, obyčejně hlasitě žvatlaj.... Často se paství dál, jen lehce kontrolují směr a rychlost pohybu. Při každé změně reagují většinou útěkem, ale ne dalekým.
Všiml jsem si už dávno, že je pro ně nejdůležitější zpozorovat narušitele včas, ještě než dosáhne pro ně útěkové vzdálenosti. Pak je ve střehu, ale klidné a většinou neprchá(to by se ulítalo). Já si zvěř až moc perzonifikuju, tak když "jdu kolem", tak koukám do země, jdu rázně a klidně a určitě ne lovit.... A za rohem to otočím....

Autor: Honza Král | 17.08.2012 08:32
Martine jukni třeba sem http://cairn-terier-kernterier.hafici.cz/ . Je to takovej mop na čištění nor. Kolega má fenu a psa, fena do nory nevleze a myslel jsem si to o psovi. Ten mě ale překvapil a o to cvědčí i to kopání. Škoda jen že intenzivně nehlásí, kopání je pak komplikovanější.
Figi a zkoušel si tvé metody čekání a šoulání v jiných honitbách? Z tvých příběhů jsem vycítil že lovíš v odlehlých pohraničních koutech republiky.Zvěř tam možná není tolik zvyklá na přítomnost lidí, lépe řečeno není tolik plašena lidmi. V jiných honitbách může zvěř reagovat jinak. Pak se jí, jak píšeš, musí člověk naučit "číst". U nás jeden rok reagovala zvěř na pomalu jedoucí auto. Čím to asi tak bylo? Autopiršing.

Autor: figi | 17.08.2012 08:45
Eriko, tam kde nejde jít potichu, to prostě nejde, a nemá cenu to zkoušet. To, co popisuješ je přesně situace, kdy bych dostatečně dlouho předtím, než vyjde zvěř ( asi o dvě hodiny ) šel na vybrané místo doprostřed pokoseného lánu, a tam bych čekal.
To co popisuje Michal Brabec funguje v místech poměrně frekventovaných cest, kde je zvěř zvyklá na pohyb lidí. Staří srnci taková místa ale moc rádi nemají.

Záměrně dělám hluk při lovu ve stařině, kde je obvykle zalehlá zvěř. Říkám tomu tlakový lov, a používám ho pouze vyjímečně ve chvílích, kdy je nutně potřeba kus a zvěř se jako vždy v těchto situacích neukazuje. Jdu proto stařinou a záměrně hodně "šustím a dupu", jdu vždy proti větru. Zvěř slyší podivný hluk, ale není schopna odhalit příčinu, zvedne se a odskakuje, ale vždy se zastaví a jistí zpět, co je vyrušilo. Ve chvíli, kdy přede mnou vyskočí zvěř, se souběžně chystám k ráně a zároveň už čtu kus, ve chvíli, kdy se zastaví už musím přesně vědět, zda je odstřelový a jesti budu střílet. Mám výhodu, že je vcelku jedno, jak daleko se zastaví, ale obvykle je to 120 - 250 m, co je pro mne vzdálenost na naprosto jistou ránu z trojnožky. Toto není asi lov pro každého, je nutné v běhu obeznat zvěř a navíc pak přeně střílet, ale funguje to naprosto spolehlivě. I z několikačlenné tlupy, která se přede mnou takto zvedne dokáži obvykle ulovit 2-3 slabé kusy. Stařinu uvádím jako jeden z možných úkrytů zvěře, ale těch možností je mnohem více. Navíc jdou tímto způsobem lovit dobře i lišky, také se zastaví. Veškerá zvěř se zastaví naširoko, když jistí zpět, což je výhoda.
Nikdy takto nelovím trofejovou zvěř, i když by to také šlo, zejména staří srnci jsou ve stařinách v září velmi často. Ale tak se trofejová nemá lovit, je velmi spolehlivé si srnce beknutím zvednout, a po přečtení lovit.

Autor: Erika Doležalová | 17.08.2012 09:30
Michale i Figi, díky vám za tipy a návody. No jako obvykle k tomu mám nějaké ALE.. Třeba jak píšeš Figi o tom poli - "dostatečně dlouho předtím, než vyjde zvěř ( asi o dvě hodiny ) šel na vybrané místo doprostřed pokoseného lánu". Jenže ta zvěř odnikud nevychází, jsou tam celý den, leží tam, chodí (některé kusy v 9 ráno, jiné v poledne, další ve tři odpoledne atd..) a čumí :-) Takže když do toho pole vlezu, okamžitě mě vidí a podle toho reagují (útěk) K tomu co napsal Michal - ano, někdy mi to tak funguje, třeba když je cesta lemovaná keři, ale jsou tam větší (15-30metrů třeba) mezery - pak sklopím hlavu a nedívám se jejich směrem (aby nesvítil ksicht) a pomalu jdu a snažím se nebudit pozornost :-) Zatím to vždy fungovalo (zvěř si mě buď vůbec nevšimla nebo zvedla hlavu ale hned se zase pásla dál) ale pouze pokud je zvěř dál (150+) Pokud je blízko, útěk. Máme asi fakt divný srnčí nebo co.
Ale abych vás nemystifikovala ohledně srnce, tak toho mám od včerejšího rána doma :-) Pak dám fotku a detaily lovu. Byla to velká náhoda a štěstí v jednom, takové to "ve správný čas na správném místě" (pro mě teda, pro srnce naopak :-)

Autor: figi | 17.08.2012 09:35
Eriko, Lovu.
Na tom poli je to také snadné, když jsou tam celý den.

Autor: Fesoj | 17.08.2012 10:40
Eriko, Eriko, nebýt té předposlední věty, už bych si myslel, že nás chceš šidit ! Takový román na pokračování o neulovitelném srnci - a když konečně přijde happy end, necháš si ho pro sebe. Ale vlastně ne, Ty nás chceš jen ještě trochu napínat, jak to vlastně bylo - a to Ti schvaluju, aspoň budeme zvědavější.
Upřímné Lovu zdar !
No a já teď v posledních dnech ne a ne narazit na čerstvou stopu divočáka nebo na buchtování. Už jsem si myslel, že se veškerá černá odstěhovala někam daleko do pryč. Jenže před chvílí se u nás stavil na kafe můj nejstarší syn a ten mi řekl, že na okraji vesnice, kde bydlí, se každé ráno kolem 6. hod. producíruje tlupa černé. Prasata všech velikostí, dokonce je má spočítaná, je jich prý 23. A pak že nejsou...

Autor: Erika Doležalová | 17.08.2012 16:55
Tak teda píšu jak jsem slíbila něco málo o lovu mého srnečka :-)
Po neúspěšném pokusu o ulovení v úterý navečer jsem si dala den pauzu, rozhodnutá podívat se ven ve čtvrtek ráno, jelikož jednou jsem takhle srnce "nachytala" kousek za vsí v bramborách. Z domu jsem vyrazila před pátou, hned za vsí za posledním barákem na strništi srna, nechtěla jsem ji zradit, tak mi to chvíli trvalo, než jsem se kolem ní dostala dál. Šla jsem až nahoru po cestě (asi 300 metrů) k místu, jsem jsem předtím na srnce čekávala s výhledem na řepkové strniště, kde býval milostpán zalehlý, pásl se a honil a pokládal srnu. Vidět už bylo dobře, takže mi hned bylo jasné, že srnec tam není. Vlevo od cesty na pšeničném strništi procházela v dálce srna se třemi srnčaty, o kousek blíž byl zalehlý srnec s jedním parůžkem (druhý má ulomený) a srna s jedním srnčetem. Pak ještě v dálce vpravo na horizontu tři kusy. Srnec nikde. Bylo už před šestou, čas jít do práce, tak jsem se otočila na zpáteční cestu. Ušla jsem sotva 20-30 kroků a na horizontu na tom pšeničném vidím srnčí hřbet.. Kousek jsem popošla, dřepla k zemi, koukám dalekohledem.... vždyť to je ON! Musela jsem rychle udělat ještě několik kroků "dolů" po cestě, abych nestřílela proti vsi a pak už jen s připravenou kulovnicí čekat, co se bude dít, protože to vypadalo, že srnec má směr přímo ke mě. Za chvíli už popošel pod horizontem, zastavil se a jistil směrem ke vsi. Nemám ráda takové rány - šikmo zepředu, na široko je přeci jen jistota, ale vypadal nervózně a já radši nechtěla riskovat, že každou chvíli zaběhne za horizont.. A tak za deset minut šest promluvila třistaosma :-) a srnec se zlomil v ráně...
Na nástřel 103 kroků (cca 82 metrů). Hmotnost vyvrženého kusu (bez hlavy a běhů) 15 kg. Trofejově jednostranný šesterák, druhý parůžek bez výsad, "zalomený" dolů. Foto v galerii. Lovu zdar.

Autor: Děda z lesa | 18.08.2012 13:58
Eriko, pochopitelně "Lovu zdar"!
Trofejové rarity se zákonitě musí buď dlouhodobě vyšoulat nebo vysedět.
Můj kamarád pásl po medailovém sikáčovi déle než měsíc, ráno, večer, ráno, večer a pořád dokola, zhubl o dost kil a když jej ulovil, rozplakal se nad ním jako malý kluk, zlatá trofej...
Šok pak přišel na hodnocení trofejí - po kraniometrickém měření vyřazen (kříženec).
V souvislosti s posuzováním stáří srnců dle opotřebení chrupu (viz Vaše foto) uvedu mysliveckou zajímavost :
U Plzně je velkolom Litice-Dubová Hora, který dodával kamenivo na dálnici D5 a obchvat Plzně, lom byl v provozu 16 hodin denně.I když byl vybaven odsávacím zařízením, jemné mikroskopické částice spilitového prachu se větrem dostávaly do širokého okolí.V okruhu několika kilometrů byly zaprášeny okolní lesíky, pole i louky a tento poprašek spolu s ranní rosou a slinami tvořil brusnou pastu.Ulovení srnci z okolí Litic a Šlovic na hodnocení pak zamotávali hlavy hodnotitelům - zjevně mladý srnec byl podle chrupu třeba šestiletý, u starších se divili, jak se mohli dožít tak vysokého věku...
Až časem se tato záhada vysvětlila.

Autor: Erika Doležalová | 18.08.2012 17:18
Dědo, vím o tom, že opotřebení chrupu není vždy tak jasné, samozřejmě záleží na stravě a "životním stylu". My jsme převážně polní honitba s minimem lesa, pěstované plodiny jsou v posledních letech řepka a pšenice + 1-2 lány kukuřice a 1-2 lány ostatních (kmín, hrách, ječmen). Takže obecně vzato, naši srnci papají standardní stravu, žádné šutry, klacky apod :-) Konkrétně tento špičák pochází z oblasti, kde byla letos "malá" řepka a pšenice, loni tam byla pouze pšenice, předloni pšenice a hrách.
Ráno jsem se byla podívat z druhé strany kukuřice (než je naše louka, kde nic moc nechodí, naposledy dvě srny a jeden srnec, ale až skoro na tmu) na pšeničné strniště, večer předtím jsem tam dovezla vývrh, tak jsem si říkala, že by se tam mohly motat lišky a prasátka.. 9 kusů srnčí, jinak nic a vývrh samozřejmě v pr..yč :-) Takže tam jsou, teď ještě aby zasvítil měsíček a hurá na ně. Než to posečou, protože je to v plánu na siláž, ne na zrno..

Autor: Děda z lesa | 18.08.2012 17:54
Eriko, doufám, že to nevyznělo jako poučování, to bych opravdu nerad.
Jen jsem si vzpomněl na letitou raritu okolo lomu.

Autor: strejda zajíc | 18.08.2012 18:20
Dědo,neomlouvej se,mladé a chytré děvče se rádo nechá poučit.Třeba o tom,jak vypadá špičák nebo vidlák...:-) :-)Hele,jak dostanu po mordě!

Autor: Fesoj | 18.08.2012 18:25
Dědo, já si vzpomínám, že ve 2. polovině 60. let na školním polesí SLTŠ Trutnov jsme zejména po sejití sněhu viděli na opadaném bukovém listí spousty popílku - spad z Elektrárny Poříčí - a někdo z profesorů nás upozorňoval na to, že právě tento popílek zapříčiňuje zvýšené opotřebení chrupu u srnčí i jelení zvěře, takže mohou vznikat problémy při určování věku.

Autor: Radek Chadim | 18.08.2012 19:08
Dědo z lesa, a s čím ten sikáč byl zkříženej?

Autor: figi | 18.08.2012 20:05
Radku s jelenem evropským. S ničím jiným se u nás nekříží, pokud vím.

Autor: Radek Chadim | 18.08.2012 20:19
No, já jen že na myslivost-lovectvi.cz se mě snaží někteří diskutéři, kteří se označují za odborníky, přesvědčit, že ke křížení těchto druhů v místech výskytu obou druhů nedochází a tudíž o žádnou (genetickou) hrozbou pro původní druh zvěře - tedy jelena evropského - sika není. Tak že by se mylíli? :-)

Autor: figi | 18.08.2012 20:49
Je to dávno prokázáno, sám jsem křížence viděl.

Autor: Erika Doležalová | 18.08.2012 20:52
Dědečku lesní, jen poučujte, já jsem ráda za každý poznatek, protože jakožto myslivecký začátečník vím velmi málo a tak vítám každé informace!
Strejdo zajíci, za co po mordě? Co zas se špičákem či vidlákem? Teď jsem nějak mimo obraz..?

Autor: Děda z lesa | 18.08.2012 23:33
Spíše to patří mezi Pele mele :
Výhodou stáří je, že už znáte odpovědi na téměř všechny otázky.
Nevýhodou stáří ale je, že se vás už nikdo na nic neptá...

Křížení siky a laně jelena lesního (dříve evropského) je i přes trochu rozdílnou dobu říje ve společných oblastech (západní Čechy) běžný jev.Také se pamatuji na tvrzení, že je to biologicky i fyzicky nemožné.
Proto zpracoval kolektiv dr.L.Bartoše na základě mnohaletého měření tzv. kraniometrickou tabulku, aby byly tyto hybridy vyřazováni z hodnocení a hodnoceni pouze "čisté" siky.

Tím špičákem či vidlákem myslel asi strejda zajíc nějakého jelínka - a zapomněl se ještě zmínit o jelenu trojákovi či nerovném čtverákovi...

Běžné je křížení sik s dybowáky, ale ve volné přírodě se nepotkají, kříží se (asi záměrně kvůli bodovým hodnotám paroží) v oborách resp.farmových chovech.

Autor: Erika Doležalová | 19.08.2012 07:47
Tak dnešní ranní čekaná a pozdější šoulačka dopadla tak půl-napůl. Čekaná na prd, sice na řepkovém strništi byla srna se srnčetem a o kus dál liška, která měla směr ke mě, ale před půl šestou se na polňačce zjevily dvě ženštiny na kolech a za hulákání projížděly kamsi do pryč - takže logicky srna s potomkem prchla do lesa a kmotra se také takticky ztratila :-( Kruci v takovou brzkou hodinu mají normální lidi chrápat! No to ještě nebyl konec. Před šestou se objevil moc dobrý srnec (z těch typických chovných to byl ten typičtější :-) jenže zároveň také jakési individuum v červené teplákovce, které se rozhodlo zlepšovat kondičku ranním během právě tam, co jsem se rozhodla být já :-( Takže i srnec nevydržel, no proběhl mi těsně kolem posedu, tak jsem si ho aspoň mohla pořádně prohlédnout (vysoký silný šesterák, pěkného perlení a vystrouhaných špic). Původní plán jít se pak projít celým lesem vzal za své, páč jsem měla náladu na bodu mrazu a tak jsem šla nakouknout jen k žebříku pod lesem. Srna a srnče, dva sirotci (srna byla nalezena sražená na silnici), srna se dvěma srnčaty a starý známý šavlák. Vracím se na kraj lesa, na řepkovém strništi rozptýleno celkem 9 kusů (holá a dva srnci) a v dáli na pšeničném dokonce skupina 15ti kusů. Takže podtrženo a sečteno za hodinu viděno 35 kusů, takže to mi trochu spravilo náladu. A večer ke kukuřici, škoda že není měsíc no ale na žlutém pšeničném strništi by to prasátko mělo být vidět, nepřijde-li až bůhvíkdy po půlnoci.. :-)

Autor: Radek Chadim | 21.08.2012 14:06
Dnes ráno jsem byl u kukuřice. Celkem nic zajímavého se nedělo, v kukuřici to praskalo jako vždycky, ale na strništi nikde nic. Po asi 20 minutách čekání vylezlo sele, na pohled skoro jako lončák. Tak jsem namířil a mačkám spoušť, sele zakvičelo a zmizelo, po pár vteřinách na strniště vyběhne bachyně a za ní dvě selata a začaly mě obíhát asi 40 m ode mě. Já už přebito chvíli zkouším mířit na další sele, ale pak si říkám, "neblbni ty vole, kdo se s tím bude dělat" :-). Po oběhnutí selata zabíhají opět do kukuřice. Jelikož to v kukuřici ze směru kam jsem střílel praskalo a pokvikávalo, tak jsem myslel, že jsem sele né úplně dobře střelil a že odešlo do kukuřice. Po pěti minutách praskání jsem tedy šel pomaličku na nástřel, pak se praskání začalo přibližovat a najednou před prvním řádkem stojí sele, chvíli přemýšlím, jestli je to to mé střelené, nebo jiné, sele se dává do pohybu podél kukuřice, tak jsa přesvědčen, že to bude to moje, dávám druhou dostřelnou ránu zezadu poměrně na ostro a sele zůstává v ohni - to je moje první sele střelené z volné ruky, až jsem byl překvapen, jak to pěkně jde :-). Po přebití už nikde nic nešustilo, tak pokračuju k nástřelu po první ráně a tam za vysokým strništěm leží druhé, první lovené sele. První sele bylo větší a vyvržené mělo poměrně slušných 24 kg, druhé bylo menší a mělo vyvržené 18 kg. Když jsem po vývrhu u obou kusů rozřízl "žaludek", tak v něm jen listy kukuřice a kukuřičné zrno - proč by potom vycházeli ven.
Další zajímavý poznatek jsem udělal se střelou Lapua Mega 12 g v té nejlepší ráži :-) .308. První rána šla na zadní komoru 30 kg selete, výstřel jako dvacetikačka, sele zůstalo v ohni bez výraznějšího odkazování. Druhé sele střeleno přes kýtu směrem dopředu, sele zůstalo také v ohni, střela přerazila pánevní kost, pak prošla tělem a výstřel z druhé strany na lopatce, kýta poměrně dost rozbitá, ale na výstřelové straně z druhé strany na lopatce jen díra o velikosti střely, která prošla skrz. Zatím jsem s Lapuou spokojený, sice trošku více podlévá, když to padne na maso, ale neštěpí se a výstřel je pořád stejný, dobře barvící, nezanešený.

Autor: Karel poslík | 21.08.2012 14:33
Lovu zdar všem úspěšným lovcům. Radku, konečně jsi začal "fotit" divočáky tím správným aparátem. Karel

Autor: Nikola Rýdl | 25.08.2012 10:47
Radime Vše nej a hodně štěští na zelené stezce!

Autor: Stanislav Haas | 25.08.2012 20:42
Dnes jsem konečně zahlédl lišku, co mi likviduje bažanty v oplocence u včelína. Řeknu vám - žádný chcípák, ta by mohla tahat :-). A jinak zase po roce začal bublat burčák :-):-):-) /zpráva pro Martina Nováka - doufám, že také bude vymazlený, žádný Miller - Jonagold/.

Autor: Erika Doležalová | 26.08.2012 08:25
Po ulovení lišáka (21.8.) jsem byla v sobotu na stejném místě, další liška (větší než ten lišák) přišla za deset šest, ale vylezla mi na 30-40 kroků za zády, za chvíli mě navětřila a zase se odporoučela. Pak můj známý šesterák (fakt mooc dobrý srnec, ruka mi cukala už podruhé, ale to by mě celé MS sežralo :-) se srnou, srna + 2 a nespočet zajíců. Na lišku jsem chtěla jet dnes ráno, ale celou noc a brzo ráno a i teď pořád prší, tak nic. Těšila jsem se až bude měsíc na čekanou u kukuřice, ale je furt zataženo, tak nikam. Ach jo. Radku Lovu.

Autor: Radek Chadim | 27.08.2012 17:54
Včera ráno ve slejváku jsem z kazatelny pozoroval, jak samice krahujce nahání v aleji sojky. Po ránu přiletělo do aleje přibližně 15 sojek, které slétávali na pole hledat něco k snídani. Pak přiletěl krahujec, sojky nalétly zpátky do stromořadí asi na 2 sousedící stromy, jedna seděla nahoře a nadávala a krahujec lítal jakoby bez zájmu kolem a občas udělal na některou sojku sedící blíže kraji koruny výpad. Bavilo ho to dobrou hodinu, i když nic neulovil - co jsem teda viděl. Opodál stojící hejno bažantíků zůstávalo v klidu, asi jsou skoro dospělí bažanti na krahujce moc velké sousto. Škoda že jsem kvůli dešti nebral foťák, bylo by z toho určitě velice zajímavé video.

Autor: Ivo Ondráček | 27.08.2012 22:37
Dnes jsme to zdvojili na řepkovém strništi obklopeném lesem. Po osmé vytáhla srna se dvěma a začala se v klidu popásat. Takže mám hlídku a nemusím se moc rozhlížet. Během dvaceti minut slyším i na těch 150m zběsilý dupot. Áááá vida - srna po strništi žene lišku, div jí oháňku neušlapala. No to jsem naživo ještě neviděl Liška zmizla za horizontem, tak koukám, kde se objeví. Za minutku se zabraná do myškování vynořila kousek přede mnou. Míření bylo doslova horor. Opěrka na flintu o 20cm níž, než se patří - na takové to opření v půlce předloktí, dobré tak na střelbu na 50m. Ale skrčil jsem se jak se dalo a po ráně zůstalo lišče na 80m v ohni. Sedíme dál, už za tmy vidím na strništi ve svitu měsíce další dlouhý stín. Ale daleko, ani jsem neplýtval patronu. Když slyším, jak kolega za rohem lesa startuje auto, všímám si liščete, co vyběhlo z rohu lesa a jde mi šikmo pod posedem na nějakých 50m. Zachránila ho smrková větev vykloněná do louky, ani broky jsem se tam neodvážil poslat. Do toho z hořejšího lesa neúnavně skolil lišák. Jak říkám - kam šlápnu, tam liška. Lovu zdar! Ráno si jdu pro další...

Autor: ferda | 28.08.2012 09:20
včera som si našiel chvíľu času a vybral som sa na večernú postriežku. Sedel som už o 19,00 hod. Pred pol 8. som 2 krát počul zaručať jeleňa. Najprv som si myslel, že sú to kravy z neďalekého družstva. Ale okolo trištvrte na 8 sa rozručal poriadne. Hneď nato sa mu začal ozývať iný jeleň, podľa hlasu mladší... Už je to tu, najkrajšia časť poľovníkeho roka, jelenia ruja sa začala....

Autor: Erika Doležalová | 28.08.2012 10:21
Tak se počasí na chvíli umoudřilo, měsíc svítil jak žárovka, tak mi to nedalo a jela jsem okouknout jak to žije u kukuřice. No, nic moc, prasat je tam "jak hnoje" (louky rozryté, uvnitř lánu masakr, polámané, požrané, rozbité...) ale ven to moc nechodí - proč taky, žrádlo mají, klid a kryt mají, voda a kaliště je tam taky..tak co by lezli někomu do rány..
Seděla jsem od 20 do 23, okolo půl desáté se objevil lišák - můj "dluh" ze zimy :-) Aaaaa zase ten prokletý kulobrok.. Lišák na 20 kroků na mě zíral do okna a já na něj a kulovnice opřená v rohu - ani jsem to nezkoušela. Lišák se dlouho nezdržel, chvíli na mě čuměl, pak aby mi dal najevo, co si o tomhle všem čekání myslí se vych*al vedle kukuřice a zase zalezl.
Počkám si na něj ráno.

Autor: Jan Slavětínský | 28.08.2012 10:45
Také jsem včera seděl pod kopci na čerstvě obrůstajicím jetelu. Mám v té lokalitě obeznaného dańka a podle stop tam pohyb dančího je. Přechází to přes zaseté, hořčici a mezi kukuřicemi. Jen ho potkat. Včera po sedmé sedím na žebříku na staré borovici.Po chvilce mi z meze vytahuje srnec se srnou a za nimi jedno její srnče. Asi po půl hodince se v rokli rozčiluje kos a na její hraně se objevuje kus dančího. Je to daněla a za ní vytahuje pěkný špičák. Popásají se podél kraje rokle. Pomalu se stmívá a začíná vycházet měsíc.Ve čtvrt na devět je přede mnou na jetelišti osm kusů srnčího. Asi 400 m ode mě padá kulová rána. Tuším ze kterých míst, odraz ozvěny se nese od kopců zpět. Srnčí popobíhá, chvíli stojí v kraji lesa a mizí ve tmě. Do devíti hodin mrtvo. Balím a jdu domů. Mladý kolega střelil lišku, ráno mi volal. Lovu.

Autor: Radek Chadim | 28.08.2012 12:54
Včera jsem vyrazil na divočáky, ale vyjel jsem ještě za světla obeznávat srnčí holou, protože září se rychle blíží. Po usednutí na posed na mě šlo rychle spaní, ale nestačil jsem ani zaujmout bezpečnou pozici a z rybníka vylezlo lišče asi tak na 30 m. Prvně jsem si myslel, že je to rezavá kočka, co tam taky občas projde. Lištička myškovala ode mě za stromem a po chvíli si sedla na hranu strniště a zarostlého břehu rybníka, což se jí stalo osudné - v 8 padne rána a lišče zůstává v ohni. Říkal jsem si, že to je po divočácích, tak že chvíli počkám a pojedu spát domů, pač mám odlovýno. Po 10 minutách v rybníce začíná být pohyb a 50 metrů od uloveného liščete mně v danou chvíli za zády vychází na strniště druhé lišče, naprosto stejné jako to první. Hledám to první, jestli to nebyl nějaký lovecký renonc :-), ale první tam pořád leží. Chvíli se rozmýšlím, jestli tam nemám aspoň něco živého nechat, ale pak zvítězilo mé bouchalské já, beru kulovnici, lišče pořád stojí, pak vyjde rána a druhé lišče zůstává v ohni. Pak už samozřejmě se definitivně balím, dochází munice, rámusu jsem tam udělal ažaž, nečekám ani na třetí lišče ani na žádné další ani na divočáky a jedu ve čtvrt na devět domů. Liščata asi sourozenci na chlup velikostně i barevně skoro stejná. Letos se těm liškám nějak daří a taky se s nima daří mně a ještě když se to sejde s liščím večerem... :-).
Po příjezdu domů už jsem celej rozhýbanej, tak jsem vyjel ještě na mou kazatelnu, nějací divočáci tam sice chodili, ale od kukuřice se pohybovali v bezpečné vzádlenosti a já už měl vystřílenej lauf :-), navíc se mi rozbila trojnožka, tak jsem je nehonil, dneska večer ale už to tak snadný mít nebudou.
Eriko, měsíc svítí jako žárovka, ale jako žárovka na lampě policejní služebny při výslechu, pač po svitu mně nic nechodi a proti měsíc v puškohledu prd vidím :-).

Autor: Fesoj | 28.08.2012 16:50
Všichni z tohoto fóra denně potkávají lišky a prasata nebo pro změnu prasata a lišky - a já lišku vidím tak 2x do měsíce a to ještě daleko a divočáky od doby, co došlo k posekání luk, vůbec. A to jsem, prosím pěkně, na třech místech založil rybí vnadiště. Smrdí to jak když vjede rychlík do cikánů, ale krmím zatím jen hrobaříky, muší larvy a podobnou svoloč... A když se jednou stalo a prasátka vnadiště navštívila, nějaký "přítel zvířat" mi to tam postříkal pičifukem, který pak provokativně pohodil do příslušné kazatelny - zato si odnesl sedačku. A to jsem dopadl ještě dobře proti kolegovi, kterému někdo z vnadiště nejen ukradl krmný buben, ale dokonce zboural a odvezl i posed. Co se to teď děje, to je k nevíře...

Autor: Tomio | 28.08.2012 22:05
V sobotu už jsem to nemohl nad skriptama vydržet, tak jsem vyrazil do lesa načerpat sílu s vědomím, že v neděli ji na schůzi ztratím ( že ale ztratím náladu na několik dní dopředu jsem nepočítat).
Po usazení na přenosnou židličku jsem pozoroval tři kusy srnčího, které přímo hltaly jetelový podsev. Po chvilce vytahuje srna s dvěmi srnčaty. Rozhoduji šoulat podél cesty, když spatřím na horizontu srnce, takový normální šesterák 3cm výsady, Vedle něho se postavil knoflík, a teď začal pro pozorovatele určitě krásný zážitek, srnec hlavu nahoře, Tomáš na kolenách. A takto jsme se střídali v postupném přibližování. Vzdálenost nějakých 80m se postupně zkracovala, ale srnečci si to namířili postupně na horizont. To znamenalo dalších nejmíň dvacet metrů na vyvýšeninu po čtyřech. Pokud byla má výška do 70cm, absolutně v pohodě, jakmile nad, už zpozorněli a byli hodně opatrní, konečně se dostávám do stejný úrovně, jenže za srncem je vidět druhá strana údolí a dráha střely do neznáma. Posečkám až se za srnce objeví vršky stěny lesy, když zazní výstřel. Samozřejmě výstřel totálně přebil veškeré smysly, takže absolutně nevím zda jsem trefil, či nikoliv. Nějaké srnčí vidím odbíhat, více kusů než o kterých jsem věděl :-). Takže postupuji směrem k srnci, měl jsem ho přímo před sebou, takže jdu rovnou za nosem, po 55krocích na něj přímo "šlápnu". Srneček, 11kg (s hlavou a běhy), parůžky 2cm,takový trojzubečky.
Proč to ale píši především, střela 8*57JS, SPCE, po výstřelu absolutně zajímavý zvuk, hvízdající střela v úhlu 120stupňů. A při vyvrhování jsem teda měl co dělat, naprosto vše rozbité, trávník tlakovou vlnou všude, srdce,plíce naprostá kaše. Výstřel i vstřel o 10Kč.
To byla ta sobotní lepší část, po nedělní schůzi jsem měl pocit, že jsem asi jediný magor, kdo má zájem na cíleném chovu dančí zvěře v naší honitbě, což jsem teda těžce rozdýchávám i dnes, ale to sem nepatří.

Autor: Ivo Ondráček | 29.08.2012 16:36
Fesoji, není to zase tak přesné. Třeba já vidím jenom lišky a zase jen lišky. První a zároveň i poslední prásko jsem u nás viděl na cca 20 vteřin léta páně 2009. Ale abych nekřivdil, letos už jsem přešel minimálně tři stopy samotných kusů, takže na naše poměry "pohyb jak blázen!":) Sednout dnes večer na posed a sedět v kuse dva-tři-čtyři týdny, určitě bych se ho taky nakonec dočkal...:) Zaplaťpánbůh, že je u nás nemáme, dělá to jen škody a starosti!

Autor: Roman Voříšek | 31.08.2012 08:16
Tomio, ke střelivu SPCE - já jsem tuto střelu používal střídavě cca 8 tel v 8x57JRS, neměla chybu!
Ale v 8x57JS, kterou lovíš, se střela chová úplně jinak. To samé, co popisuješ, se stalo kamarádovi při lovu bulkaře - vnitřek na kaši. O lovu srnčat ani nemluvím.
Já nyní střílím GECO Teilmantel a nemám jediný problém. Krásné čisté rány, střela nefragmentuje a se srnčím taky v pohodě.
Cena nepatrně vyšší, než S&B, ale chování úplně jiné. Roman Voříšek

Autor: Honza Král | 31.08.2012 10:43
Včera jsem vyrazil ven, že pocvičím psa na hledání, trošku ho ušťavím v tom teple, aby to ho to na soutěži nezaskočilo a pak že si sednu k rybníku a počkám na nějakého modrokabátníka, už jen kvůli polívce pro dcerku. Změnil jsem plán, že na chilku sednu k rybníku a pak půjdu cvičit. Nakonec jsme necvičili a já střelil 6 holubů. Pes si aspoň procvičil dohledávku, přinášení teplé zvěře, přinášení z hluboké vody a klidy po ráně. Vlastně jsme cvičil dost. Cestou zpátky jsme potkali hejnko bažantíků o 6 kusech, což mi udělalo velikou radost. V pondělí jsem střelil (JZDákům na dožínky) prásko 25 kg ve 22 hodin. Kolega pak v půl jedné lončáka. Černé máme plné kukuřice. Jak jedno na jednom konci kukuřice kýchne, tak na druhé straně jiné prase z kukuřice vypadne, ale jinak nechtějí ven. Dneska nabrousíme oceláky a zítra vyrazíme na blátotlačky.