Dnes je 17.1. 2021. Slunce výchází v a západá v  | Měsíc výchází v a západá v

Moje nej....



Vkládat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé. Taky se mohlo stát, že Vám byl zamezen přístup pravděpodobně z důvodů porušení pravidel slušeného vyjadřování v příspěvcích. Přihlásit se....

Autor: Děda z lesa | 01.01.2013 13:47
Myslivost je sice úžasně široký pojem, ale za ta léta a množství mysliveckých webů bylo asi již probráno vše, od zvěře a psů, jejich lovu a nemocí přes zbraně, střelivo, optiku, legislativu...
Proto vymyslet nové a zajímavé téma je již složité a nezbývá než zabrousit do mysliveckého ega a ješitnosti (obrazně) - pochlubte se svými největšími loveckými úspěchy co do počtu úlovků, velikosti a hmotnosti, bodového hodnocení apod.
Ale jen naší faunu, pakoně a zebry sem nedávat.

Autor: Děda z lesa | 01.01.2013 13:59
A hned přidám můj vousatý "rekord" (1974), který jsem tady již uváděl a mnozí tomu nevěřili.
Na soli (vysypaný valník) ve skupině boroviček mezi hlubokými lesy se mi podařilo ulovit během asi 3 hodin celkem 32 holubů a to ještě na 28 ran (kulobrokem přes puškohled na sedící holuby), pokud usedli dva vedle sebe, byli oba.
Lovil jsem tam ještě dlouhá léta, ale už jsem se nikdy nedostal přes 20 holubů.

Autor: Pavel Toman | 01.01.2013 14:03
Když jsem si to přečetl,tak mě v rychlosti napadl jeden lovecký zážitek:
Před dvěma se mi povedlo vodit v říji za větrník tříletého srnce s medailí na hlavě.
Seděl jsem na zemi v mezi na stoličce s trojnožkou a na ní pověšenou vestu ze srnčí kůže a začal vábit.Vítr jsem měl skvělý.Podařilo se mi Majestáta,jak jsme ho pojmenovali,20 min vodit kolem sebe na vzdálenost od 50 do 10 metrů kolem sebe,přiznám se bál jsem se i mrknout,abych ho nezradil.Když už mě bolela i řiť a potřeboval jsem si poposednout,tak jsem srnce nechal odejít asi na 80m od sebe a pak zas přivábil k sobě na ranu kloboukem :-)potom se objevila srna vítr došel k srnci a ten běžel za ní.Prostě jeden z nej zážitků v přírodě :-)
A kamarád co mě viděl asi o 400 metrů vedle,mi pak popisoval,že to měl jak kdyby se díval na National Geographic.

Autor: prroud | 01.01.2013 14:31
To jsou nekrasnejsi zazitky,proste bomba Pavle,mam dva,popisu ten pravdepodobnejsi,jinak me obvinite z latiny:-))),omlouvam se dedovi ze jde o whitetaila(jelenec) a neni z CR.Vyrazil jsem na lov lukem,na srnce po kterym jsem sel uz pres tejden.Zoufale jsem si sednul do nizkejch drevin uprostred palouku na zem u lesa.On me vzdycky jinak dokazal prekvapit.Polozil luk,sedim a volam,cekam ho od lesa,no samozrejme ze mi prisel za zady:-).Jenze jsem ho mel na 3 metry,jak jsem sedel a byl mensi nez on,nebal se a ja uplne ztuhnul neschopnej pohybu,nadherna podivana,dodnes cejtim ten svuj obdiv.Zasusteni travy pri pokusu vzit do ruky luk mel vzdycky za nasledek jeho okamzity zpozorneni,takze je jasny jak to dopadlo:-).Ale zazitek jeden z nejnadhernejsich myho zivota,snad stejne pekny bylo uz jen moje setkani s rudlem vlku :-)...a mimochodem,od ty doby me nikdo nedokaze presvedcit,ze zvirata nemaji dusi a iq,nema cenu se o to ani pokouset :-)....proud

Autor: Tomáš Peroutka | 01.01.2013 15:01
Jediné, co mě napadá je můj lov kňoura, o kterém jsem již delší dobu věděl a také jsem věděl, že se nakonec potkáme. A stalo se, on stál ode mě asi 20 m, byl to silný, nádherný vyspělý kus, věkem odhaduju ca. 7-8 let komorou otočený na jistou ránu.V tu chvíli jsem si také ale uvědomil, že mi dva k sobě jaksi za ta léta patříme,potkáváme se a já mám co obdivovat a zmáčknutím spouště by to nenávratně skončilo. Zajistil jsem, ozvalo se cvaknutí a on se na mě podíval a pomalu odcházel. Já jsem s lovem v tu chvíli také skončil a šel jsem domů. Do dneška mám dobrý pocit z toho, co jsem udělal a občas ho vídám na fotopasti nebo ho jednou za čas potkám. A jsem rád, že tomu tak je.

Autor: prroud | 01.01.2013 15:09
Za tohle si dokazu Tome vazit lidi,a moc dobre vim proc...potkal jsem hodne lidi-lovcu,ale taky lidi-rezniku(masaru s radosti ze zabijeni)....proud

Autor: Hlaváč | 01.01.2013 15:15
Tome moc pěknej příběch ono pokud člověk jide na čekanou nebo šoulačku tak neznamená že zakaždou cenu musí něco ulovit i když má možnost i když Figi by určitě nesouhlasil

Autor: Tomáš Peroutka | 01.01.2013 15:28
RE: Prroud, původně jsem to nechtěl napsat ale nakonec risknu to, že mě možná někteří lidé budou mít za blázna. Jde o to, že zvířata duši mají, aspoń psi určitě.Když mě zemřel můj pes, tak ještě téhož dne večer se na chodbě kde nikdo nebyl ozvaly kroky, přesně jako za jeho života, když si šel pro krmení a ozval se zvuk té porcelánové misky, jako by ji někdo po dlažbě popostrčil. Brit se byl se mnou ještě naposled rozloučit...

Autor: prroud | 01.01.2013 15:32
Smrti zivot nekonci Tome(jen si oddelame fyzickej "kaslik"),to se nam vnucuje abysme meli vseovladajici strach,ten funguje na poslusnost,ale to je uplne jiny tema,i na jinej web,je to o energiich a nema to nic spolecnyho se zazrakama a oblbovanim:-).....proud

Autor: Martin Skřivánek | 01.01.2013 19:40
Tome když odejde pes je to strašné.já jsem takový posera že třeba některé příběhy o psech nemůžu ani číst ,např v "Pobarvenou stopou" o barváři který strhl hubertus a umřel,to samé v "Nejkrásnější příběhy o psech".někdo třeba řekne že jsou to pohádky ale mně to strašně dojímá i když to čtu po desáté :-).jinak velkou trofej žádnou nemám ale třeba i k malé trofeji patří silný zážitek a to je pro mně víc než zaprášené paroží.letos se mi třeba podařilo že 4 čekané po sobě jsem vždy ulovil prase,taky slušné.každá čekaná jinde u kamarádů a vždy se zadařilo.

Autor: Tomáš Peroutka | 01.01.2013 20:07
Ahoj Martine.
Já mám psy dva, dlouhosrstého výmaráka a německého ovčáka, obě feny, velké kamarádky. Pro mě Ti psy znamenají více, než někteří lidé v mém okolí, protože pes na rozdíl od člověka Tě nikdy nezradí, nezná faleš a přetvářku.
Jinak jsem podobný jako Ty, dokážu se radovat z maličkostí a po trofejích a jejich shromaž´dování nijak netoužím. Mám spoustu známých,kteří mě zvou do nějaké obory nebo bažantnice, zdvořile odmítám, popravy zvěře neprovádím a nikdy provádět nebudu. Pro spoustu těch známých mám hlavně cenu peněz a už loni jsem si dal takový závazek, že tuhle skupinu lidí budu od sebe lifrovat pryč, nestojím o takovouto pozornost.

Autor: Martin Skřivánek | 01.01.2013 20:13
Tome prachy klidně lifruj ke mně! :-) já se přiznám že na trofeje jsem spíš bordelář.fakt pro mně je víc zážitek a moje nej byl můj první kus spárkaté (srna).no to byla hrozná operace :-).

Autor: figi | 01.01.2013 20:50
Hlaváči, plácáš. Nepodsouvej mi prosím, s čím bych souhlasil, a s čím ne.

Autor: Fesoj | 01.01.2013 21:16
Přiznávám se, že jsem velký jedlík. Normálně sním ke svíčkové 1 knedlík, když mám velký hlad, i 1 a půl - pochopitelně nakrájené na plátky... A jednou se mi na poslední leči po honě stalo, že si do mne rýpl kolega, který měl na starosti kuchyni - že si dnes nezasloužím večeři, protože jsem nic nestřelil. Na to jsem mu odpověděl, že má sice pravdu, ale kdyby se to mělo brát suma sumárum za celou sezónu, tak co se týče celkové hmotnosti ulovených kusů, nikdo na mne nemá.
Tenkrát totiž místním zemědělcům uteklo do lesa stádo jalovic. Většinu sice pochytali, ale 7 jich zdivočelo a začaly řádit jak černá ruka. Dokud se pohybovaly jen po revíru, vyžíraly seno z krmelců a ničily slaniska, našim stížnostem se statkáři jen smáli. Ale jedné krásné noci navštívily urnový háj na okraji města a zdevastovaly ho jak parta vandalů. Do věci se vložila policie - a následující den mě jako mysliveckého hospodáře navštívil šéf Podhoranu a prosil, abychom proboha zorganizovali nějakou akci a postříleli ten dobytek...
Hned následující den jsme vyrazili. Většina střelců obstoupila leč, kde se ta "škodná" zdržovala a já s několika dalšími jsme vyrazili po stopách. Po chvíli jsem slyšel první ránu. "Už jsou v nich", povídám kolegovi - a následovala bubnová palba. Padlo asi tak 15 nebo 20 ran. Když jsem vylezl z lesa, slyším strašné bučení - postřelená jalovice stála ve křoví a příšerně řvala. "Doražte někdo to hovado" volám. Kolega zaklekl, namířil na hlavu, padla rána a padla i jalovice. "Tak jsme hotovi", povídám. "Josefe, kdepak, ony utekly přes pastvinu do druhého lesa". "Tak kolik jste jich střelili ?" "Čtyři..." Nedalo se nic dělat, musela následovat další leč. Chlapi se představili, já jsem zůstal jako zadák a pro větší přehled jsem si vylezl na kazatelnu. Do leče šel jen jeden člověk s jezevčíkem a za chvíli slyším jeho hlášení. Zvěř se pohybovala po okraji lesa, ven se jí nechtělo a předpokládal jsem, že v tomto případě jde opravdu o černou zvěř a ne o dobytek - prasátka tohle mají ve zvyku. Jenže jsem se mýlil a tři jalovice s ocasy auf vyrazily asi 80 m ode mne z lesa a snažily se rychlým během tu pastvinu překonat. Nikdy předtím a nikdy potom jsem z kulovnice nedokázal tak rychle opakovat. Mířil jsem na hlavu a jednou jsem chybil, nicméně po čtyřech ranách ležely 3 jalovice cca po 10 m od sebe. A pánové, když taková jalovice v plném běhu udělá kotrmelec jako zajíc, to je nezapomenutelný zážitek ! Takže když se vrátím k začátku svého vyprávění, nakonec musel každý uznat, že jsem na tu večeři opravdu nárok měl.

Autor: Martin Skřivánek | 01.01.2013 21:27
Josefe tak to musel být masakr! to jsi asi nárok měl i na dva knedlíky! :-)

Autor: Ellhenicky | 02.01.2013 08:32
Když jsem si přečetl nadpis , tak mne napadla stejná událost, jak popisuje Josef. Kdo se dostal do situace, kdy m u s í odstřelit zdivočelý dobytek,tak to je adrenalin jako bejk. Mám zkušenost ve dvou případech, kdy došlo k útěku z pastvin krávy s teletem, a býka z jatek. Jednalo se o kusy přivezené z Kanady na maso,přesný název plemene nevím.Po měsíci na svobodě byli opatrní jak divočáci.Kdo si myslí, že odstřelit krávu v lese je jednoduché, tak by se šeredně mýlil. Ve druhém případě utekl býk z jatek, když normálně prošel palubkovými vraty.Nakonec se všechen dobytek dohnal a byl odstřelen, ale ti, kteří na ně stříleli, tak měli jasno, že když minou,tak to nerozchodí.Já se sice nemohu pochlubit žádnou mega trofejí, ale postačuje mi pobyt v přírodě nebo mezi kamarády. V dnešní uspěchané době si člověk na tom najde něco hezkého a uklidňujícího. Co popisují kluci o těch psech, tak jsem na tom stejně.

Autor: Děda z lesa | 02.01.2013 11:53
Ellhenický - jednalo se o masný kanadský skot Hereford, byly dovezeny do pohraničí, chovali se celoročně venku na ohrazených pastvinách. Byli celkem menší a bezrozí, ale byli to potvory.
Jen jednou jsem si chtěl zkrátit cestu z čekané přes jejich pastvinu a jen taktak jsem stačil přeskočit ohradu...
Zdejší chov byl údajně zlikvidován kvůli vzteklině.

Autor: Ivo Ondráček | 02.01.2013 12:17
Tohle si možná někteří pamatují, psal jsem to před pár lety na starém fóru. Stejně jako minulý týden i tehdy našel kamarád Jarda srnčí padlinu. Má na to dar. Napůl sežraná, napůl zamrzlá ve sněhu, k ní vyběhaných několik "dálnic" ze všech stran. No a Jardu povinnosti zanesly jinam, takže jsem zasedl já. Moje souhrnné úlovky se daly tehdy spočítat pomalu na prstech jedné ruky. Čekal jsem napůl schovaný za kmenem smrku. A po třičtvrtě hodině vidím, jak z blízkých vrbiček od potoka hopká kuna. Konečně! Už rok jsem měl papíry a ještě jsem žádnou neulovil,ani na dostřel žádnou nepotkal. Lišky, no to vůbec, tehdy je skosila prašivina a potkat lišku byl nefalšovaný zázrak. Možná to znáte, ale to pak ve vás vzrůstá pocit, že kuna nebo liška, to je jakýsi bájný tvor, o kterém vám vyprávěl děda před spaním, ale abyste je uviděli na živo...no to by bylo jako potkat jednorožce. A vida,jeden takový jednorožec dohopkal k újedi a jal se hodovat. No rozklepal jsem se jako drahej pes..."Hlavně si ju nezradit, hlavně ju nezradit, když jí zradím, další určitě zase rok nepotkám!" takové myšlenky se mi honily hlavou. Srovnal jsem téčko a BAC kuna zamávala oháňkou a zůstala v ohni. Hned jsem pro ní utíkal, pokochal se a s velkou radostí ju uložil vedle stoličky. Krásná skalačka. Píšu všem mysliveckým kamarádům, že se zadařilo. To bylo gratulací!:) Rozhodl jsem se ještě počkat, co kdyby něco. Za necelou hodinku po první raně vidím u kusu další pohyb, tentokrát přišla neviděná schovaná za mezičkou. Srovnám mušku a druhá rana nechává v ohni druhou kunu. Na nástřelu na mě čeká žluťoučká lesačka. Celou hodinu jsem tak tajně doufal, zdalipak bych po té roční smůle nemohl mít kus pořádného štěstí. A ono jo - za jednu čekanou jsem ulovil své první dvě kuny v životě a hned lesní i skalní zaráz. To už se asi jen tak někomu nepovede. Obě tu na mě teď koukají ze zdi s trofejemi. O pár dní později jsem opět zasedl ke stejné padlině a během 20ti minut se přišla podívat druhá liška mé lovecké kariéry. Vedle kun se hrdě vyjímá liščí lebka o síle 25,6 bodů. Tedy ve dvou čekaných uloveny na jednom čtverečním metru dva životní úspěchy, první dvě kuny a zlatý lišák...no pohádka:)

Autor: Děda z lesa | 03.01.2013 17:12
Ve snaze oživit toto "chlubící se " vlákno, uvedu ještě jeden můj vousatý rekord (dnes již prakticky nemožný).
Někdy počátkem sedmdesátých let jako mladý a dychtivý myslivec jsem byl pozván na hon kamsi mezi Most a Bílinu (jméno si již nepamatuji). Moc se mi do těchto těžbou zdevastovaných míst nechtělo, ale zvítězila poznámka - vezmi si hodně patron.
A skutečně jsem nelitoval, tolik zvěře na zarostlých výsypkách, jámách, odvalech a v jejich okolí jsem nikde nikdy neviděl a už taky neuvidím.I když byl dostatek honců, neunesli všechnu zvěř a např. při ploužení museli střelci pomáhat nosit ulovené zajíce. Nesl jsem přes oranici v každé ruce 4 zajíce, flintu na krku a když zpod noh vyběhl zajíc, pustil jsem sice zajíce na zem, ale neměl jsem už sílu zvednout ruce pro flintu.V poslední leči mi stejně došly patrony.
Nebudu dále rozvádět - celkový výřad 1.200 kusů (!), převážně zajíc, něco málo králík a bažant, dost lišek. A já - 36 zajíců, to je jenom nostalgická vzpomínka, tolik zajíců dnes bývá někdy na celém výřadu v dobře zazvěřených honitbách.

Autor: Pavel Toman | 03.01.2013 18:30
Tak já přidám ještě jednu.
Na tom místě,jak jsem vodil toho srnce se mi ten rok jestě povedlo ulovit během 10 minut ze stoličky lišku a divočáka v nizoučkém ječmenu mezi řepkou a kukuřicí,u nás v polní honitbě je to omyl potkat divočáka.Seděl jsem na zemi,kamarád byl na mojí boudě a přes sms se informovali co vidíme.
Kamarád napískával srnce došel mu lovný roček,píšu sms ať loví,ale ať koná rychle neb tu mám lišku,sms zpátky "odehnal ho MAJESTÁT" namířím na hlavu na 110m a lišče je po ráně v ohni,dojdu pro něj a posílám mms s liščetem.Sednu na stoličku,zapálím si a pod nohama prohlížím lišče.Jen tak po očku mrknu doleva a na 140m ode mě 2 lončáci u kukuřice.Namířím,střílím,lončák značí a telefon od kamaráda.Co tam vyvádím.Rychlý popis událostí,jedu pro foxlíka,krátký dosled a radost zdvojnásobená,že jsem tam s kamarádem.
Na druhý den jsem tam seděl znova,nějak jsem to rušení divočáka a práci potřeboval dostat z hlavy.Už se šeřilo a v tom ječmenu lišče.Flinta do trojnožky.rána na hlavu a odchod domů.
Tam na tom místě jsem definitivně podlehl lovu ze země.

Autor: Martin Skřivánek | 03.01.2013 19:25
Dědo 1200ks,to si nedovedu představit.to museli týden těžit na výřad :-).

Autor: Děda z lesa | 03.01.2013 19:35
Martine, i já jsem byl šokován, považoval jsem severní Čechy za zdevastovanou a mrtvou krajinu, kde kromě kouře nic není.
Ale pokud je zde nějaký severočeský pamětník té doby, určitě tam ty nebývalé stavy drobné, zejména zajíců, potvrdí.

Autor: Erika Doležalová | 03.01.2013 19:40
Ať přemýšlím sebevíc, nedokážu vybrat jedno jediné NEJ. Nelovím dlouhou dobu ani nemám velké množství úlovků a tak je pro mě každý lov něčím jiný, zvláštní, krásný a ulovený kus má vždycky nějaké to "nej.." Ať je to první jelen, který byl zároveň mým vůbec prvním uloveným kusem zvěře a byť je to "jen" špičák, pro mě NEJlepší trofej.. Pak třeba úplně první divočák, v režijce LČR, sanitární odstřel, snad NEJdelší doba míření :-) První liška, ulovená při hledání srny sražené kombajnem, NEJvětší náhoda.. Moje NEJsilnější liška (zlatý lišák), kterého jsem si jeden den v půl osmé zradila (pozdní příchod je holt pozdní příchod :-) abych ho pak ulovila takřka ve stejný čas o dva dny později.. NEJstarší srnec, ten letošní ráno za vsí.. NEJvíc lišek, tři za dvě čekané v rozpětí pěti dní.. NEJvětší adrenalin během šoulání jen v ponožkách za vysněným srncem.. NEJdelší lov, 15 čekaných na čtyřletého špičáka s jedním uraženým parůžkem.. Divočák, kterého jsem ulovila letos v našem revíru (můj první v tomto MS) a který mi přiběhl skoro pod žebřík, už jsem nedoufala, že ten den vůbec něco přijde (čekala jsem obeznaného srnce), protože byl snad to NEJvětší vichr, jaký jsem na lovu zažila.. NEJsmutnější lov, letošní vyhublá srna, nad kterou mi opravdu "skápla slza".. A tak bych mohla pokračovat dokud bych nevyjmenovala všechny :-)))

Autor: Karel Černý | 03.01.2013 20:02
Tak já se také přidám.
Loni jsem jednoho hezkého pozně letního večera zasedl na kazatelnu, tak 200m od lesa. Den předem jsem tam viděl 2liščata na posekané louce. Tak půl hodiny před setměním vidím první lišče, jak si to štráduje přímo ke mně. Pustil jsem ho tak na 80m a dobrou ranou ulovil. Hned po ráně vidím na kraji lesa lišče druhé. To mi přišlo na 30m a také po raně zůstalo. Řikám si, paráda, tak mám 2 a už si to štráduje 3! Vše se kompletně opakovalo celkem 6 krát a mně po 6ti ranách leželo vedle posedu 6 liščat!!! Se samou tmou se na hraně lesa ukazala stará liška. Svolávala mladé, marně! Přišla se podívat, kde jsou mladé a já jí poslední patronou ulovil také. Kamará mi volal, co tam vyvádim. Když přijel, tak nevěřil vlastním očím :-))

Autor: prroud | 03.01.2013 20:30
A pak,ze nejhorsi byla Osvetim.......proud

Autor: Miloš Bartáček | 03.01.2013 20:35
Musím potvrdit co popsal Děda z lesa.Začínal jsem ke konci sedmdesátých let jako mladík na Podřipsku v sev.kraji.Když jsem přišel na svůj první hon, tak se mě hospodář zeptal"mladej, kolik máš patron" já hrdě řekl, že 150 a on mě poslal domů pro patrony.Táta šel se mnou jako honec a já mu v prvním kole střelil 24 zajíců(byl na mrtvici)Střílelo se tak 1200 - 1400 zajíců.Každej střelec měl svýho honce a končili jsme tak, že jsme si je už jen nadháněli, protože nikdo neměl už čím střílet.Pro zvěř se chdilo druhý den a s tátou jsme jezdili s kárkou.Rozdávalo se to po vsi, pak už to nikdo nechtěl jíst.Na honě zvěř vozili dva valníky tažené koňmi, později traktory.Taky se v té době(podle mě) líp střílelo, protože myslivci měli daleko víc příležitostí.V současnosti jsem si na zajíce nevystřelil asi 10 let.

Autor: figi | 03.01.2013 20:58
Také se přidám a potvrdím. Jako patnáctiletý jsem jel s mým tátou na zaječí hon na jih moravy. Tvrdili nám, že předpokládaný výřad je asi 1000 zajíců, to bylo něco na nás z Vysočiny, my, když jich střelili na honě padesát, to už byl výřad. A také že ano, už v prvním kole jsem prosil tátu, ať už nestřílí, že už více zajíců neunesu. Byli všude, a bylo jich ukrutně moc. Nepředstavitelně, protože než jsem došel ke střelenému zajíci těch 20 - 25 m, vyskočili přede mnou tři až čtyři další. Nakonec ale přišla sněhová vánice ( v oblasti, kde sníh deset let nebyl, jak tvrdili místní ), tak silná, že byl hon v necelé polovině přerušen. I tak bylo na výřadu přes 600 kusů.
Když jsem pak už měl LL, nastal hrozný úbytek zvěře. Pak se to ale na pár let zlepšilo i u nás na Vysočině, a můj nejlepší dosažený počet byl několikrát 8 zajíců za hon, a obvykle jsem měl špinavý jen jeden lauf, střílel jsem tehdy z brokovnice velmi dobře, kuli jsem neměl a stařičká lankasterka byla moje jediná zbraň. Kde jsou ty časy.

Autor: prroud | 03.01.2013 21:09
A mimo misu chlapi,cim to je,ze uz nejsou?........proud

Autor: Václav Sládek | 03.01.2013 21:12
Jako kluk jsem byl v pedesátýh letech párkrát v Duchcově na prázdninách v části zvané Habeš.Bylo to do rodinného domku který před válkou pastavil můj děda s babičkou.Hranice pozemku končila na kraji oprámu.S bratrancem jsme prolézali dírou v plotě a pěšinou dolu do opustěné povrchové šachty-lomu.Na části bylo jezero plné kachen a co tam bylo ostatní drobné o tom se dnes může jen zdát.Domek je dávno prodaný.Prarodiče se již po válce nechtěli vrátit.Dnes jsou již dávno v nebi zůstaly jen krásné vzpomínky.

Autor: Václav Sládek | 03.01.2013 21:17
Proude podle mě to vše začalo s DDT a už se to rozjíždělo.

Autor: Miloš Bartáček | 03.01.2013 21:25
Václave, já myslím, že tím to až tak nebude.Sice se používalo, ale tak jednou dvakrát za sezonu.Dneska, alespoň tady u nás stříkaj min. dvakrát tejdně a určitě to není o moc lepší sajrajt, než zmiňované DDT.Druhá věc, dřív bylo támhle kouse řípy, tady kukuřice, futr, slunečnice, různé obilí, brambory a já nevím co ještě.Pak se rozoraly meze a teď, kam oko dohlídne, všude samá řepka, alespoň tady u nás.

Autor: strejda zajíc | 03.01.2013 23:20
Moje nej...Vždy nějaké bylo,pak přišlo další a další,spousta krásy a radosti,ale i úplně naopak.A tom vám teď píšu:
Před deseti lety jsme založili HS,naprostou většinu práce jsme odvedli my,myslivci.S končícím nájmem došlo na různé nápady,jako např.ať střílí jen majitelé pozemků a místní atd.Ale tato aktivita nepřišla zvenku,od sedláků,ale od našich ,vesměs mladých ,členů MS!A na valné hromadě se z toho stala podmínka dalšího nájmu.A tak musela třetina členů odejít(dobrovolně-jak jinak),aby MS prodloužili nájem honitby.I členka,která je tu od r.1963!
A ti "chytří"teď říkají:"To se nemělo stát,to byla chyba."Ale holt,šíp vystřelený,slovo vyslovené....
A tak nás čeká nej...dalších deset let,kdy se nám bude myslivčit lépe a radostněji!I my,kteří zůstali,máme nějak hořko v hubě....
Tak to je ten můj NEJ...zážitek poslední doby.

Autor: prroud | 03.01.2013 23:26
Tak je to strejdo prece vzdycky,kdyz chce kure ucit kohouta kokrhat....proud

Autor: Fesoj | 04.01.2013 06:40
Bylo to v r.1970. První - vládní - hon v bažantnici vyhrazené honitby Ministerstva zemědělství v Kladrubech nad Labem. Na nejlepším stanovišti, v nejlepší leči, stál ministr národní obrany armádní generál Martin Dzúr. Po leči tam bylo sebráno 99 vystřelených nábojnic a 4 ulovení bažanti, ale to jen tak na okraj... Já jsem dělal vedoucího honců a střílel jsem pouze na kohouty táhnoucí dozadu, slepice jsem pouštěl bez rány a rovněž zvěř směřující na představené hosty pro mne byla tabu. Krátce před ukončením leče, když jsme na sebe s Dzúrem již viděli, se vysoko táhnoucí kohout stočil a letěl zpátky. Po mém výstřelu sebou znatelně trhnul, chtěl jsem zatuplovat, ale kohout začal stoupat kolmo vzhůru. Klasická "korouhvička", jak z učebnice. Zlomil jsem flintu, frajersky foukl do laufu a pak jsme jen sledovali, jak kohout stoupá do výšky snad 100 m, tam se "sbalil" a zhaslý dopadl na zem. Na poslední leči mi Dzúr říká :"To byla nejlepší rána, jakou jsem viděl za celý hon" - a já na to : "Soudruhu ministře, však to taky byla nejlepší rána na bažanta, jaká se mi v životě povedla". A tak to již zůstalo, za víc než 40 let se mi nepovedlo nšco podobného zopakovat.

Autor: Jan Slavětínský | 04.01.2013 09:17
Když se tak probírám vzpomínkami z lovů,tak asi "echt" pro mě bylo ulovení čtyř divočáků na jednom štontě,když na mě vyrazila celá tlupa. Brokovnicí na pět ran.
Pěkná vzpomínka je na lov kamzíka v rakouských Alpách, kde jsem z hrany ledovce střílel 243kou kamzíka přes lavinové údolí do protisvahu na vzdálenost přes 200 metrů. Nádherná příroda umocněná lovem v horách a ve sněhu za krásného počasí. Nezapomenutelný zážitek.

Autor: Děda z lesa | 04.01.2013 11:37
Předpokládal jsem, že se to tady bude hemžit chlubivými příspěvky o tom, kdo má jaké parohy (myslím ty na zdi), medailové daňky a srnce, 130 bodové zbraně, 200 kg kňoury ap. a ono nic, maximálně zlatý lišák.
Asi tady beseduje jiná sorta myslivců, dávající přednost jiným zážitkům, dokonce i negativním. Já také od dob, kdy tzv. malá myslivost přešla do éry myslivosti kulovnicové, si nemohu vybavit již žádné výrazné nej..., snad největší nej... pro mne bude, až po roce a půl chemoterapií, ozařování, další chemo, bioléčby aj, budu moci říci - vyhrál jsem nad tou bestií zákeřnou.
Teď budu chvíli vzpomínat a uvádět zde nej... příběhy kamarádů, kteří ale už to číst nebudou (byl bych za to bit).

Autor: Pavel Toman | 04.01.2013 12:14
Dědo,přeji Vám hodně síly proti té bestii.
Jinak říci,co je asi to nej,je hodně těžké.Někomu utkví v paměti mistrná broková rána nebo 6 lišek na čekané(což bych taky rád zažil) atd.Mě se krom úlovků v paměti vybavuje stále častěji,to,že se mi v obilí podařilo našoulat k srnci téměř na dotek-bez keců.Několikrát se mi to povedlo.Pouze jednou byl ten srnec lovný,ale střílet jsem nemohl,prostě to nešlo,neměl jsem sílu ho ulovit.Byl to můj první takto našoulaný srnec na krátkou vzdálenost-roček se třemi parůžky.Cvičil se mnou 14 dni a já ho chtěl ulovit.Když už jsem se k němu dostal a on ležel 1,5 ode mě a podřimoval.Tak jsem se zvedl a srnec nic.Tak jsem udělal Báá báá,srnec nevěděl která bije a mohl se přerazit při odskoku.A takto to proběhlo i u těch ostatních,kteří nebyli lovní :-)

Autor: Pavel Černý | 04.01.2013 12:44
Tak já za svoje nej, kterých si nejvíc považuji, pokládám ulovení dvou lišek na čekané krátce po sobě, což se mi povedlo, pokud se pamatuji, nejméně 5x (nepočítám liščata), a pak jednou za srpnového večera ulovení staré lišky, která se plížila k pípajícím bažantíkům a 25 minut poté lončáka, kvůli jehož čerstvé stopě u kukuřice jsem na tu kazatelnu v polích přišel. Ze srnců, přestože mám dva stříbrné, tak nejzajímavější bylo asi přivábení a poté ulovení čtyřletého špičáka z lánu pšenice z nějakých 240m na necelých 10m. Šel takovým trapem a naostro, že dřív se střílet nedalo. U těch silných srnců si považuji hlavně to, že jsem je ze dvou resp. pěti let, kdy jsem je poprvé obeznal, nechal zestárnout až do sedmi.

Autor: Karel poslík | 04.01.2013 12:47
Dědo z lesa. Moje nejlepší vzpomínky se vážou k období, kdy se mi po několikaleté sérii operací vrátil zrak. Měl jsem za sebou období, kdy jsem střídavě viděl jenom na jedno oko a několik měsíců téměř vůbec ani na jedno. Druhý den po návratu z nemocnice jsem ulovil lišku a potom během jednoho měsíce dalších asi deset. „Liška kulí střelená, zlomení zlé moci znamená“. To jsem někde četl a zatím to funguje. Už je to více než dva roky a všechno OK. Dva nezapomenutelné zážitky mám ještě ze školních let. Jednou jsem machroval před spolužáky, že umím střelit vrabce vzduchovkou i v letu. Nevěřili a jeden přespolní se přišel druhý den k nám podívat. Čekal jsem ostudu a stal se malý zázrak a to hned prvním pokusem. Rychlou rankou jsem střelil vrabce vyplašeného z okapu, jen to do něj plesklo a byl na zemi. S hlubokou úctou to přijali a já jim nikdy neřekl, že to bylo poprvé. Rovněž ve školních létech mi vzal jeden starý pán na hřivnáče. Seděli jsme pod stromem a povídali si o myslivosti. Podle mých výpočtů o přilétajících a odlétajících, mělo něco být opodál v kukuřici. On se zvedl, podal mi svoji starou dvojku a šel těsně za mnou. Třásly se mi ruce už jenom z té zbraně a vědomí, že si mohu vystřelit. Na nějakých třicet metrů vylétl z kukuřice hřivnáč a já ho první ranou střelil. To byl můj první úlovek z opravdové lovecké zbraně. Vůbec jsem nevnímal ten šílený kopanec do nahého ramene, jen ten slastný pocit úspěšného lovu. Zdar Karel

Autor: Pavel Toman | 04.01.2013 13:09
Už jsem jak jeden zdejší přispivatel :-D,furt něco píšu.(chřipka zas...á)
On ten myslivecký život je velká mozaika z velmi malých střípků.Nejpěknější je stejně to co bylo poprvé a navíc povedené.Nebo nechat něco žít i když jsem tu zvěř přelstil atd. Ale to nejpěknější je na myslivosti je asi pro mně radost sdílená neb je minimálně dvojnásobná :-)
Třeba když se večer sejdeme s kamarády u nás pod pergolou a kibicujeme,co kdo viděl,namaže se chleba se sádlem a cibulí a přikusují kvašáky,nějaký truňk popije.Když se něco podaří ulovit tak posedíme,vykládáme,rozebereme u toho snad i plán zástavby v Kuala Lumpur a spřádáme další plány.Nebo když nás vyseká z problému dobrá práce psa na barvě nebo dohledávce apd.I to je pro mě to jedno z těch NEJ.

Autor: Petr Havlín | 04.01.2013 15:08
Protože začínám teprve čtvrtý myslivecký rok,tak každý lov,vycházka i hon jsou pro mě nej.Mám ale takové tři NEJ.První je z mojí první čekané s flintou.Přišel mi ukázkový paličkáč (cca 50m)kterého jsem 45 min. jen pásl a nechal odejít. Druhý den jsem našoulal krásného chovného šesteráka II. věková na 5 kroků. Stáli jsme proti sobě, on o mě nevěděl a klidně po chvíli zatáhl do mlaziny. A do třetice je to letošní zážitek z Krušných hor. Byl jsem na čekané, fičelo jak na sibiři občas nějaká ta kapka a najednou tak 130m ode mě jelen. Dlouhé vybělené špice nerovného 8meráka, stříbrná hříva,zkrátka starší odstřelový jelen, s krásnou trofejí,kterého jsme mohl lovit.Dva dny před tím jsem nadstřelil na 80m lišku a i když jsem později zjistil že mám nastřeleno na větší vzdálenost(cca 140m) tak jsem si nebyl flintou úplně jistý.Proto jsem i tohoto krále lesa jen 50min pozoroval a byl to nádherný zážitek.

Autor: Čestmír Kunetka | 04.01.2013 15:10
Jednou ranou ....
Byl jsem u kamaráda na Slovensku na jelena. Postavil mě na místo a ukázal, odkud jelen asi za půl hodiny vyjde. Když jsem vyslovil obavu z medvěda jen zabručel, že u nich žádní nejsou, a odešel na svůj štont pár metrů dále. Za půl hodiny bylo slyšet lámání v porostu a já připraven střelit jelena vidím, že přímo proti mě jde medvěd. Když mě navětřil, zastavil se, natáhl krk, otevřel svou mhutnou mordu a dlouze zabručel. Jen jsem zaslechl "Střílej", tak jsem zamířil přímo do té mordy a vystřelil. Jen jsem viděl, jak medvěd ztuhl, začal se třást a pak padl. Jenže střela medvědem prolétla, vylétla řitním otvorem a trefila přímo na komoru z porostu vyběhnuvšího jelena, na kterého jsem původně čekal. Jelen se jen vzepjal a padl. A co čert nechtěl, zrovna kolem běžela liška a nesla zajíce a jak jelen padl, tak jednou výsadou tuto lišku přímo přišpendlil k zemi. A tak jsem vlastně jednou ranou ulovil medvěda, jelena, lišku i zajíce. Kdo by to byl věřil.
A včil machrujte. Všechny zdravím.

Autor: Miloš Bartáček | 04.01.2013 15:59
Čestmíre, tobě přijde po přečtení příspěvků v tomto vláknu, že tu někdo machruje? Mě ne.Hele a nestřelil jsi toho méďu a další, ještě k tomu peckou z višně?:o))))

Autor: Miloslav Pletánek | 04.01.2013 16:38
Jako čtrnáctiletý jsem s poštolkou nalovil na louce mnoho myší běžně za den i 3-4. Největším zážitkem pro mě bylo když se ta moje Terezka honila asi 50 metrů nad mojí hlavou s divokou poštolkou. Na zavolání okamžitě přilétla zpátky na ruku. Tímto bych chtěl poděkovat všem myslivcům v okolí, kteří o mě věděli a neudali mě ani za vybrání z hnízda sovy pálené, sýčka, kalouse, puštíka, jestřába.Nejspíše věděli, že jim na podzim dám stejně svobodu a tak možná nepřímo přispěli i k tomu, že jsem se nechytil žádné pochybné party. Byl jsem poslední generací kluků, kteří ještě zažili venkov v tom právém slova smyslu kdy kluci chodí chytat do ruky pstruhy, dělají ohně, pečou žabí stehýnka, střílí prakem, chytají za oráčem živé hraboše do ruky...

Autor: Děda z lesa | 04.01.2013 16:57
Měli jsme tady dva členy (otec a syn), kteří měli dohromady jednu kulovnici. Pokud chtěli jít oba ven, praktikovali to tak, že jeden seděl do půlnoci, předali si na kazatelně zbraň a druhý pak seděl do rána.
Pokud však některý minul zvěř, nastalo známé - zase jsi s tím někde ťuknul a následovalo nastřelování.Jenže každý měl jiné oko a nestřelení dle toho vypadalo a kulovnici oba nevěřili.
Otec byl mizerný střelec, buď minul nebo bezvýsledně dosledovával, blízko od vnadiště bydlící hajný (majitel barváře) měl z něho vždy radost.
Až jednou za zimní noci mu přišel početný rudl černé a po ráně zůstalo slušné sele na nástřelu. Spěchal se pochlubit synovi, ráno jel na vnadiště přikrmit a zjistil barvu, vedoucí k lesu a na okraji lesa další sele.A aby toho nebylo málo, i dále pokračovala pobarvená stopa a asi po 50 krocích třetí sele !
Že se uloví na jednu ránu 2 kusy černé se občas stává, i mě se to nechtěně několikrát "povedlo", ale 3 prasata nejednou tady nikdo nezažil.

Autor: kesl | 04.01.2013 19:24
Nevím, jestli to je či není normální, ale mám v revíru místo (okruh tak 500M), kde se mi už čtyřikrát podařilo ulovit jednou ranou dva kusy černé, aniž jsem o to usiloval. A není to na vnadišti. Jednou mě na to dokonce upozornil až pes.L a L!

Autor: Martin Skřivánek | 04.01.2013 21:39
tak to bude asi MS Bermudy :-).Dědo vydržat,určitě tu potvoru porazíte!

Autor: Leon Zumr | 04.01.2013 23:15
jo dva čuníci na jedno sezení loni jsem šoulal v řepce tak jsem si povylezl na žebřík a koukám ke mě si to šine prase tak jsem to dal na komoru prase zmizelo v řepce a ticho tak říkám dobrý zapalím cigáro a dokuřuji a najednou prase stojí a odchází tak jsem rychle zahodil cigáro vzal flintu a střílím znovu prase mizí v řepce a slyším jak odbíhá směrem k cestě tak jsem šel do auta pro bábu aby si ho našla tak ho měla během chvilky ani jsem jí nevedl na nástřel jenom jsem jí pustil proti větru od cesty a když jsem prase prohlížel a hledal druhý průstřel tak si říkám kam mi bába zmizela tak poslouchám kde se v řepce motá ona měl ještě jedno to první zůstalo na fleku šlo to pod páteř a to druhé se šlo asi podívat co to tam leží :D

Autor: strejda zajíc | 05.01.2013 00:05
Já osobně používám bábu(raději řeknu babičku)na jiné věci... Na dosled beru IRT.

Autor: Leon Zumr | 05.01.2013 08:45
jen blbni strejdo:-) já mám ještě docela mladou na jiný věci :-) Na hledání čuníku mám jedenáctiletou bábu bulldoga a když jí řeknu bábo jdeme na prasátka tak je jak malý štěně :-)

Autor: Vrba Frantisek | 05.01.2013 13:44
Strejdo Zajici.někdy je jeden IRT na dosled málo,a i ta babka příjde vhod!Všichni pejskaři to znají,příjde nějaký kolega a žádá o pomoc s dosledem ,tvrdí že postřelil sele,a to po ráně šlo doleva.Později zjistíte,že je to jako s tím rádiem Jerevan.Tam v roce 1968 tvrdily,že v Košicich upálil Hanzelka rusa.Potom se opravily,že to nebylo v Košicich,ale v Kostnici,nebyl to Hanzelka,ale Zikmund,a neupálil rusa ale Husa.A tak když přišel jeden náš kolega s žádosti o pomc s dosledem,vzal jsem nejen obě Irčanky,ale i babku-no babka je dnes,tenkrát by mně za takové oslovení hnala!Na nástřelu plno stop-místy ještě ležel sníh,a už podle stop jsem viděl že nejde o sele.Po asi sto metrech se jeden kus který slabě barvil oddělil,a zároven jsem zjistil,že i v rudlu jeden llkus barví.Po tomhle zjištění jsem poslal mamku s jednou Irčankou po stopě rudlu s kolegou Slávou,a sám jsem šel po první stopě.S mamčou jsem se domluvil,že pokud přijdou do hustého porostu,nebo pokud prase uvidí,at Ester vypustí,a totéž udělá pokud budu střílet já.Má stopa asi po 1200 metrech mířila do cípu lesa blízko vesnice plného ostružiní tak jsem se rozhodl že pokud prase půjde dál,a vyjde z lesa tak dosled ukončím.Z tohoto uvažování mně vytrhlo prase,které se zvedlo z ostružin asi 5 metrů přede mnou.Brita uskočila v levo,já v pravo,a lončák 70-80 kilo proběhl mezi námi.Dál to šlo ráz na ráz.Výstřelit,pustit Britu která se na prase pověsila,za moment přiletěla Ester kterou pustila žena a obě Irčanky prase držely dokud jsem nedoběhl a nedostřelil je.A pokud jde o nej-asi nejdelší dosled.

Autor: Čestmír Kunetka | 05.01.2013 14:23
Miloši, já jsem nenapsal "nemachrujte". Slovy "a včil machrujte" je myšleno "trumfněte mě". U nás na Moravě to tak někdy řeknem. :-))) Zdravím.

Autor: Fesoj | 05.01.2013 15:45
Zaplaťpánbu, že se ještě najde někdo, kdo umí mluvit latinsky ! Sranda musí bejt, kdyby fotra věšeli !

Autor: strejda zajíc | 05.01.2013 18:07
Vrbo,Vrbičko,ty jsi mi naschvál nerozumněl,viď?Ta moje "babka"(máme tří vnoučata),když jsem si ji bral,nehlásila ani na viděnou.Dnes hlásí i na týden staré stopě...:-)

Autor: Leon Zumr | 05.01.2013 18:45
jo jo strejdo to je svědomitým výcvikem a vlohama ale běda až si to přečte to nás vyvrhne všechny :DDDDD

Autor: Fesoj | 05.01.2013 19:18
No, důležité asi je, čí je ta stopa. Já si na to, že by ta moje postrádala hlasitost, rozhodně nemůžu stěžovat. Bohužel...

Autor: Děda z lesa | 05.01.2013 20:19
Myslím si, že pobarvenou stopu ty naše babky už nemají, další problém je, že trefí vždy domů, už se ani nezatoulají na pár dní...

Autor: Leon Zumr | 05.01.2013 21:18
tak to mám zatím dobrý hlasitost je dobrá ale stopa jí nezajímá tak je hlasitost jenom než jdu do lesa a po návratu nejhorší to je od září do konce prosince to je asi nějaká divná doba :DDDD

Autor: Pavel Toman | 05.01.2013 21:21
Ještě že namají urážlivost jezevčíka,když se jezevčík nasere,tak se taky týden nebaví :-D

Autor: Martin Skřivánek | 05.01.2013 22:37
pobarvenou stopu :-). Teda s těma babkama perlíte.Mně teď kamarádovi v sousedním sdružení 9letá babka dohledala prase.z nástřelu mně dovedla na řemenu k houštině,pustil jsem ji a po chvíli hlásila zhaslé prase.už tolik na naháňce nepoběhá jako za mlada ale dosledy čím dál lepší.

Autor: martes | 05.01.2013 22:50
Martine,a jak to bylo když jsi na Dolině utíkals s rákosí? To jsi tam babku nemněl Čau Zdenek

Autor: Vrba Frantisek | 05.01.2013 23:38
Ta moje sice moc nehlásí,ale jezevčíka dokáže trumfnout...Naštěstí jí to brzo pustí,holku moji zlatou,ostatně nebýt jí,tak ještě dneska žiju na stromě..

Autor: Martin Skřivánek | 06.01.2013 14:19
Cau Zdendo,jo mel ale takticky jsem zvolil ustup :-) .

Autor: martes | 06.01.2013 14:29
Je to lepší než natržená prdel. Čau.

Autor: Děda z lesa | 07.01.2013 13:38
Pokud ještě nejsem postižen stařeckou demencí nebo sklerózou, musím urychleně vzpomínat na nějaký ten nej...
V úvodu musím uvést, že většina z nás díky starým zvyklostem lovíme černou až od srpna. Ale jednou po schůzi jsme tradičně přetřásali vše možné a nemožné a jeden kolega se přiznal, že ulovil bachyňku o hmotnosti 27 kg a k jeho zděšení byla plná.
O měsíc později jeden z účastníků této debaty nám přišel oznámit další překonání - plná bachyňka, vážící neuvěřitelných 23 kilo !
Pak nemají stavy černé tak stoupat, když už nám je pomáhají zvyšovat i selátka.

Autor: Fesoj | 07.01.2013 17:08
V den svých 45. narozenin jsem se vydal na noční šoulačku za černou, bylo to v dubnu a napadl sníh... Našoulal jsem mohutnou bachyni se čtyřmi potomky, jedno sele jsem střelil. Bachyňka, vyvržená s hlavou a běhy 29 kg, v sobě měla 4 selátka, do metání zbýval nejvýše týden. Z chovatelského hlediska žádná chyba, ale dobrý pocit jsem z toho neměl.

Autor: ondrej paul | 07.01.2013 17:21
Taky se přidám...Moje první prase jsem střelil 4 ůnora,přišla mi bachyně a 6 selat.Lovecká horečka semnou třásla jako o život,že jsem nemohl zamířit,natož vystřelit. :-) Po dobré půl hodince uklidňování jsem vybral sele mně nejblíž,zamířil a bác,zůstalo v ohni...(25kg)až při vyvrhování jsem zjistil,že má v sobě 3 selátka...Taky mi z toho nebylo nadvakrát..

Autor: Roman Voříšek | 07.01.2013 21:10
Mojí nejoblíbenější zvěří je černá, nikdy nezapomenu na mé první prase.
Měl jsem čerstvě koupenou starší kulovnici ZKK601 v té nejlepší ráži.308W a u sebe v úseku dvě velká pole po zrnové kukuřici. Měsíc den po úplňku, trochu přimrznuto, nádhera. V té době jsem toho hodně nachodil pěšky, i tak to bylo i v tento den.
Šoulám již domů starou cestou a tak mě napadlo, že se podívám, jak mi ten puškohled kouká. Přejíždím celé pole a v tom se mi v puškohledu něcom mihlo. Odlícím a s otevřenou pusou koukám... Jedno prase, druhé,osmé a nakonec jedenácté. Mám před sebou mez, lehnu na ni a vybírám. Nesmím střelit něco velkého, aby nebyla ostuda. Jenže lovecká horečka mne tak rozhodila, že bych netrefil ani slona. Prostě srdce v krku, kříž stařičkého Zeissu mi létal po selátku od pírka až k přednímu běhu. Co teď, svatý Huberte, já to snad nezmáčknu...
Utekl jsem domů pro otce, ten mi pak dodal jistotu. Prasátka byla kousek od místa, co jsme se potkali poprvé, s dobrým větrem k nim po mezích šouláme. Ještě jedna mez a už je musíme vidět. Plazíme se jeden vedle druhého a když jsem na hraně meze, která má asi výšku tři metry, zvednu opatrně hlavu a máme je jako na dlani. Černá vesele buchtovala, hlína odletovala na všechny strany a já si nemohl vybrat...
A pak to přišlo. Jedno sele se oddělilo a počalo buchtovat pěkně bokem k nám a nevědělo nic o tom, že již na něj mířím a křížem jedu po předním běhu.Jakmile jsem byl na pleci, třeskl výstřel.
Vše se rozprchlo, sele nevidím. Tak tedy vstanu a nevěřím svým očím. Přímo pod tou mezí, odkud jsem střílel, vesele buchtuje lončák. Jsem z toho tak opařený, že ani nevnímám, že se mnou otec lomcuje a říká, ať střílím. Repetíruju, prase zvedne hlavu a kouká. Já tomu stále nevěřím, říkám si, to je snad sádrové.
Jak jsem zalícil, prase zařadilo dvojku a já jej vedu v puškohledu a nakonec v přesvědčení, že to prasátko, na které jsem střílel, tu musí někde ležet, jsem nezmáčkl. Otec se ptal proč, já, že již bylo daleko...
Jdeme na nástřel a tam v ohni leželo sele-kňourek, vyvržené okolo 30kg, rána na plec, přesně tam, kam jsem namířil. Mám velikou radost, utíkám do lesa pro úlomek, zvěři dáváme poslední hryz a otec je první s přáním Lovu Zdar! Je to už 13 let a pořád si vybavuji přesně jak to bylo. Přesně tak, jak mi říkali staří chlapi, na první úlovky se nezapomíná a je tomu tak. Lovu Zdar!

Autor: Děda z lesa | 23.01.2013 12:33
Nějak to tady skomírá, nejsou již zajímavá témata.
Přidám tedy další nej..., které není tak staré. Na schůzi hospodář "vyčinil" jednomu mladému myslivci, že mu chodí za chalupu na záhumenku prasata a že na to kašle...
Chlapec se asi nesmírně naštval, protože začal nevídaným způsobem - při měsíčku ulovil třeba ve 22h. kus, odvezl jej domů a jel na opačný konec honitby. Tam třeba ulovil o půlnoci další prase, chvíli se prospal a brzy ráno pokračoval.
Tímto způsobem ulovil asi od července či srpna do konce roku celkem 37 kusů černé, zatím jej ještě nikdo nepřekonal.

Autor: ValíkVlastimil | 23.01.2013 12:59
No vidíš dědo,nechci zlehčovat,pár takových chlapců v každém sdružení a máme po problému s černou...Trochu vážně-ono není někdy až takový problém tu černou ulovit, pokud v daném sdružení je ,ale někdy je větší problém s tím jak to přijmou tvoji kolegové a další neméně zásadní je i další návaznost(stahování,dělení,rozvoz zvěřiny,vzorek na trichi atd.atd.).Už jsem to psal,ale pokud si mladý tak střílíš a následně řešíš co a jak, s postupem času se to obrací a ty si nejprve promítneš co tě čeká a pak si ránu odpustíš.Ne není to pokaždé to ne, ale začíná převládat to druhé.

Autor: Ellhenicky | 23.01.2013 15:09
Tím si projdeme asi všichni. Z počátku máš fůru času a zápalu pro lov, tak se loví a loví. Později začneš přemýšlet, jak píše Vlasta , to víc chováš než lovíš a se zvyšujícím věkem, ti stačí se jen dívat a pozorovat a stáváš se ochráncem. Takhle to popsal jeden bývalý kolega, který se již nějakou dobu na nás dívá z mysliveckého nebe.

Autor: prroud | 23.01.2013 18:23
Neco na tom urcite je.......proud

Autor: figi | 23.01.2013 18:28
Proto stále tvrdím - zlatý lišky. Parádní lovecký zážitek, po kterém nenásleduje žádná dřina ani starosti.

Autor: ValíkVlastimil | 23.01.2013 18:44
figi a v tvém případě se krásně vyspíš a jdeš na ně,žádné ponocování :-)

Autor: prroud | 23.01.2013 18:50
Tak fakt a nesporna obrovska vyhoda ve strileni dalek je to, ze se nemusis starat o kryt a vitr(mysleno navetreni zviretem) a vyslovene si vybiras:-)...jeste delas turistiku:-)))).....proud

Autor: Ivo Ondráček | 23.01.2013 19:37
Figi, mluvíš mi z duše. Tři hodiny sedět na posedu, pak střelit lončáka, pak kolem něj další dvě až tři hodiny běhat a nakonec se zpocený a špinavý ve dvě ráno skácet do postele...brrr!:) To pěkná ranka na lišku odměněná fotografií a případnou kožkou, to je pro nás tlumitele škodné ta správná odměna...:)

Autor: Jaroslav Tatalák | 23.01.2013 20:23
Ale pánové,pánové,kde je vaše myslivecká hrdost! Ale taky mě mluvíte z duše.

Autor: figi | 23.01.2013 20:39
Neměj obavy, každoročně mám okolo šedesáti kusů srnčí, černé, dančí a vysoké.
Jak já se vždycky celý podzim těším na leden a další měsíce, kdy už si budu chodit jen na lišky ...

Autor: Erika Doležalová | 24.01.2013 15:50
Tak, s liškou je taky práce, dobře ji stáhnout (pokud teda někdo neloví stylem zabít-vyhodit..) Mě práce kolem rušení zvěřiny nevadí, naopak. Jediné, co teda moc nemusím, je vyhánět divočáka ze škáry, než jedno prase, radši bych stahovala dva jeleny :-)

Autor: Ron Gordon | 24.01.2013 18:52
V zimě to beru, ale co liště nebo liška v létě ? Ale v současné době je běžné, že lovec nechá lišku na výřadu s výmluvou - co by s ní dělal .

Autor: figi | 24.01.2013 20:18
Mám naštěstí kolem sebe stále kamarády, kteří si rádi pro zimní ulovenou lišku přijedou a následně si ji stáhnou. Ostatní nechávám liškám.

Autor: Michal Brabec | 24.01.2013 20:33
No, já nevím... Kampak se to posílá na vyčinění? Nemám žádné zkušenosti, tak ať nezabíjím pro nic za nic.. Jsem z Pardubic, prosím, poraďte. Dokud je zimní kožíšek... A jak kůži připravit, do pytle asi ne, co? Spíš napnout a vysušit?

Autor: Pavel Toman | 24.01.2013 20:36
Jedna dědina u Dobrušky,ale i s nožem na krku si nevzpomenu,ale jeden odkaz je tu
http://zivnostensky-rejstrik.cz/katalog/cineni-a-uprava-usni-vycinenych-kuzi-zpracovani-a-barveni-kozesin/kralovehradecky-kraj/

Autor: Ivo Ondráček | 24.01.2013 20:43
Michale, buď našponovat na železné véčko jako králíka, pokud stahuješ "do pytle", nebo při normálním rozříznutí hoodně nasolit a velice brzy odvézt na vydělání.

Autor: ValíkVlastimil | 24.01.2013 21:05
Michale skus SNAHU kožedělné družstvo Brtnice,kdysi dělali dobře.Lišku do pytle a suchou.

Autor: strejda zajíc | 24.01.2013 21:43
Moje poslední nej...Včera jsem viděl párek hus běločelých,seděli na podmáčeném ozimu 50 m od silnice.dovezl jsem jim trochu obilí,něco mi stěbetaly,jen poodlétly a s povděkem se pak do něj pustily.Ráno už asi pokračovaly na jih.
A já pokračoval k dalšímu krmení,seno,jádro atd.A večer jsem zjistil,že jsem "zakrmil"i mobilem.Ráno byl ale za pomoci kamaráda,zvaného Medvěd,dosledován.Samo,že až na posledním možném místě,kde jsem včera byl.
Ty husky byly prostě nádherný,ještě,že je po 16.tém,jinak je ty naši "vlčáci"určitě krmili olovem.
Mám dotaz.Proč se daleko snáz zpracovává čuník do svého mrazáku,než do společného?:-)Vždyť je to uplně stejná práce a doma ho musím navíc napytlíkovat a uložit!

Autor: prroud | 24.01.2013 21:50
Kdyz von strejdo nejak leze do toho svyho mrazaku jakoby sam :-))))))))))))))))).......proud

Autor: strejda zajíc | 24.01.2013 21:52
Proude,ty bejku!Jak jsi poznal,že jsem tak mrňavej,že se vejdu i do mrazáčku?:-)

Autor: prroud | 24.01.2013 21:53
Ehm,na dylku,nebo na sirku,strejdo?;-).......proud

Autor: strejda zajíc | 24.01.2013 21:55
U mne jsou oba rozměry skoro stejné....

Autor: prroud | 24.01.2013 22:00
I to muze mit svy nesporny vyhody :-)....proud

Autor: Michal Brabec | 24.01.2013 22:11
Přátelé děkuji, zkusím si sehnat podrobnosti, asi tam napíšu (do tý Brtnice), už jsem o nich slyšel.

Autor: Erika Doležalová | 25.01.2013 16:18
Michale, nebo tady http://www.rj-kubat.cz/clanky/cineni-kuzi/cenik-cineni-kozesin/ cca 60km od Pardubic, ale lze i poslat...

Autor: Krejčí Karel | 25.01.2013 16:40
Kuna a liška se vykupovala v r.1975 po 500,-Kč.To šlo teda moc dolů.

Autor: ValíkVlastimil | 25.01.2013 17:33
Karle nevím na jakou cenu reaguješ, ale pokud na odkaz Eriky, pak ceny v ceníku jsou za vyčinění...

Autor: Michal Brabec | 25.01.2013 17:49
Přátelé, opět děkuji moc!

Autor: Erika Doležalová | 25.01.2013 19:29
Ano, to byly ceny za vyčinění. My platíme za vyč.lišky 300, pokud ji odvezeme celou (tedy nechce se nám stahovat :-) pak o stovku víc. Jinak výkup liščích kůží se v současné době pohybuje okolo 150-200,- (jen pro zajímavost, psík, mýval a jezevec za 200, kuna 100-150)

Autor: Fesoj | 27.01.2013 21:50
Ještě k tomu sušení. Já stahuji do pytle a natahuji ne na drátěný napínák, ale na prkno seříznuté do špice. Přední běhy vylepím papírem, zadní i oháńku pečlivě připevním k prknu, aby se to nekroutilo a dobře vysychalo. Ale dělám to spíš výjimečně. Kožky na prodej i k vyčinění zpravidla hned začerstva vozím k výkupčí do Trutnova - ale na podzim mi řekla, že asi nebude vykupovat, že není zájem.

Autor: Martin Skřivánek | 27.01.2013 23:11
tak mně napadá že asi všechny "nej" by se vyklopily až na poslední leči,nebo určitě by jich bylo víc :-).

Autor: Pavel Toman | 08.06.2013 00:47
tak jsem si dnes sedl do toho kolejáku, jak jsem ulovil lišáka. Sedím pokuřuju,sedíc za tou srnčinou, přiběhl ke mě zajíc, div se nepřerazil tak na půl metru,pak došla srna se srnčetem asi na 15 metrů, jedno z dalších nej :-)

Autor: jeden hajnej | 11.02.2014 08:15
Josefe, nevíš jestli ještě funguje ta paní v Trutnově? Nejde mi o výkup ale o vyčinění. Případně jestli by nebyl na ni nějaký kontakt? Díky.

Autor: Fesoj | 11.02.2014 18:41
Tuhle sezónu jsem s ní sice ještě nebyl v kontaktu, ale cedule "výkup kůží" tam visí stále, takže předpokládám, že se nic nezměnilo. Pevnou linku ale zrušila, č. na mobil je 604 621 336. Sídlí v Trutnově - Poříčí, ulice Na Břehu čp. 265 a jmenuje se Radka Svobodová. Je to hned vedle náměstí, pokud bys jel okolo, stav se, najdeš to hned. A kůže k vyčinění nemusí být suchá, stačí čerstvá a řádně nasolená.

Autor: JaroslavS | 11.02.2014 18:50
Má doufám ještě číslo 499 841 522. Aha tak čtu, že pevná byla zrušena. Tak nic.

Autor: jeden hajnej | 11.02.2014 19:03
Díky, myslím že u ní kdysi dávno už byl. ještě jeden dotaz, musím kůži solit když bude úplně čerstvě stažená?

Autor: JaroslavS | 11.02.2014 19:53
Tady je něco o činění kůží. Je to webová stránka kde se dá nějaké info najít:
http://www.kubatkuze.cz/clanek/cineni-kuzi/